Black se zahleděl do temna mezi stromy a snažil se rozpoznat tvář člověka, který na něj promluvil, ale bezvýsledně. "Znáte mé jméno, řekněte mi tedy i vaše." řekl po chvíli Black potichu. Muž mezi stromy neřekl nic, jen udělal krok dopředu tak, aby na něj Black dohlédl.

Jeho tvář byla poseta ošklivými jizvami a přespříliš dlouhé neupravené a špinavé vlasy mu padaly do obličeje. Zuby měl žluté a nos několikrát přelámaný, vypadal, jako by už vlastně ani nežil, ale přesto mu z tmavých očí sršela zloba a energie.

"Já...já...já vás znám!" zalapal Black po dechu. Poprvé za celou dobu se tvářil vyděšeně a nervózně. "Ale to není možné." řekl jistě po chvilce "To nemůžete být vy, je to nemožné!"
"Jste si tím tak jistý, pane Blacku?" zašeptal muž stojící proti mágovi "Copak jste nikdy nikoho neviděl zlomit kletbu, která na něj byla uvalena?"

Black nevěděl, co říct...jako by oněměl. Něco zaslechl, prudce se rozhlédl a spatřil, jak stovky duchů přichází z lesa kolem něj. Pluli kolem něj aniž by vydali jakýkoliv zvuk, přesto však Black slyšel cosi jako tiché šumění a naříkání a mimo jiné i tiché zašumění listí, ačkoliv bylo bezvětří. Nikdo z duchů jako by si Blacka nevšiml, jen se mlčky seřadili do kruhu kolem něj, jen první z duchů, kterého mág potkal stále stál těsně vedle něj a významně si Blacka prohlížel.

"Jistě už jste poznal velkého krále Maria, pane Blacku." promluvil konečně zase onen muž.
"Ano." řekl Black tiše a prohlédl si ducha stojícího vedle sebe. Nakrátko ostříhané černé vlasy zpestřené rudou krví a hluboká rána na čele, způsobená nějakým hodně tupým předmětem, ukázaly příčinu jeho smrti.
"To muselo bolet." podotkl Black. Duch jen zkřivil tvář zlostí.
"Jste tak chladný, mladíku." prohlásil muž stojící naproti mágovi s úsměvem.
"A vy jste tak nezdvořilý." ušklíbl se Black "Ještě stále jste se mi nepředstavil."
"Ach tak, omlouvám se, mladý pane." usmál se a pokračoval "Mistr Georrgius, tak znělo mé jméno. Dnes si obvykle nechávám říkat spíše Shaew."
"Shaew?!" křikl Black a brada mu poklesla "To není...to nemůže...lžeš!"
"Proč bych to dělal mágu?" zašeptal s úsměvem Shaew a vykročil směrem k Blackovi, ten si všiml, jak sebou všichni duchové trhli. Georrgius se ani neohlídl a stále upřeně hleděl do Blackových očí.
"Nesnažte se, Mistře." řekl Black, ale pohled neodvrátil. Shaew už byl pouhé dva metry od mága, když se zastavil.
"Vidím, že má snaha je marná, přeci jen už jsem to dlouho nedělal." řekl Georrgius rádoby smutným hlasem, přestože neustále ukazoval své zažloutlé zuby.

"Tím to není. Má mysl je chráněná, neexistuje nikdo, kdo by se do ní mohl dostat." řekl Black.
"Nebuďte si tak jistý, mladíku, to vám může snadno přivést zkázu." řekl Marius, byla to jeho první slova od doby, kdy Shaew vystoupil z lesa.
"Stejně jako vám?" otočil se na něj Black.
"Ano." řekl Marius zasmušile "Jako mě." V tu chvíli se Georrgius rozchechtal šíleným smíchem.
"Ano, král Marius II. Veliký, tak veliký, že mi neohroženě padl do léčky! Tak veliký, že jediná rána ho skolila k zemi a zabila!" smál se. Marius v tu chvíli zuřivě zařval a vrhl se na něj.
"NE!" zařval Shaew smrtelně vážným tónem a vytasil dlouhou, zahnutou dýku s rukojetí z blyštivých diamantů a ukázal ji Mariovi z mnohem větší blízkosti, než by si král přál. Dýka se mu zastavila těsně před tváří a Marius opět zařval, tentokrát však bolestí a rychle couvl. Black to nechápal. Čehož si Georrgius samozřejmě všiml, když uviděl jeho výraz.
"Toto je dýka smrti, mágu. Byla schovaná v tomto lese a já ji objevil. Bohužel už jsem ji však nedokázal odnést ven z lesa, protože mě tu potkal jeden...člověk." dodal nejistě. "Zaklel mě v Shíra, bránil jsem se a odnesl si z toho souboje spoustu šrámů, jak jistě můžete vidět na mé tváři." pronesl s hrdým úsměvem "Bohužel pro něj jsem však nemohl opustit tento les, s čímž nepočítal. Nemohl jsem tedy podpořit jeho armádu..."

"Jak to?" zeptal se Black.
"To kvůli té dýce." řekl Georrgius a letmo ukázal na dýku, která se mu houpala u pasu a z které měli duchové evidentní hrůzu. "Je to jediná zbraň, která dokáže ublížit duchům, byl jsem pro ni poslán Mistry z chrámu s tím, že mám pak tento les očistit od duchů. Ale proč bych to dělal, když si z nich mohu udělat vlastní armádu?" usmál se.
"Armádu, která nemůže opustit tento les?" zasmál se Black.

"Mýlíte se, mladíku. JÁ nemohu opustit tento les, duchové však mohou a já si je pomocí dýky mohu zase zavolat zpět."
"Ale k čemu je armáda duchů? Vždyť duchové nejsou schopni ublížit živé bytosti." řekl Black jistě.
"Skutečně?" ušklíbl se Shaew "Opět ta vaše sebejistota, králi Marie, ukažte panu Blackovi, jak dokážete ublížit." rozkázal a než se stačil Black jakkoliv připravit k obraně, Marius natáhl svou ruku a vrazil ji Blackovi do hlavy.
"Ukážu vám, jak to bolelo, Blacku!" zachrčel Marius. V tu chvíli Blackovi projela hlavou šílená bolest, jako by se mu měla rozkočit hlava. Padl na kolena a snažil se odstrčit duchovu ruku, ale marně. Ta bolest byla šílená, jako by dostal obrovským kladivem ránu přímo do čela a úplně cítil krev, která se mu valí po tváři.
"Stačí...prozatím." slyšel nad sebou Georrgisův hlas. Bolest ustoupila, přesto však se Black nemohl zbavit dojmu, že má tvář od krve. Přejel si dlaní po obličeji a zjistil, že mu z nosu i úst teče krev. Rychle ji utřel do kabátu a postavil se zpět na nohy.

"Překvapen?" vysmíval se mu Shaew.
"Jen trochu. Mám na vás ještě jeden dotaz, mistře, než vás zabiju." řekl Black chladně.
"Ale jistě, jen se ptej, tvé vědomosti ti budou k ničemu!" smál se Georrgius.
"Jak jste dokázal zlomit to prokletí? Byl jste zvíře...neschopné čehokoliv rozumného, jak jste to dokázal?!"

"Ach ano...to prokletí...ani nevíte, pane Blacku, jak zajímavý příběh to je. Cítil jsem jak vy říkáte pouze zvíře v sobě, nedokázal jsem se ovládat a logicky přemýšlet...tak tomu bylo spoustu let...běhal jsem po lese a lovil všechny, kdo sem vešli. Pak se ale cosi změnilo...je tomu už spoustu let. Cítil jsem, že můj pán byl zabit. V tu chvíli se ve mě probudila jiskřička rozumu, dokázal jsem zase alespoň trochu uvažovat a hledal vše, co by mi mohlo pomoci vymanit se z toho prokletí. Naštěstí pro mě, naneštěstí pro vás, jsem opět nalezl tu dýku. Skrze ní proudí velice silná magie, která mi pomohla alespoň trochu obnovit mou moc. Tu jsem několik dlouhých měsíců rozvíjel až jsem si nakonec vzpomněl na dávná kouzla, která jsou natolik mocná, že dokáží zlomit jakoukoliv kletbu. Včetně té mé. Musel jsem čekat ještě několik týdnů na správný okamžik, na správné postavení planet. Bylo to před jedenadvaceti lety, pátého června přesně o půlnoci. Postavení planet, které bylo té noci se ukáže pouze jednou za několik tisíc let, udávají přesný útvar- pentagram. Použil jsem veškeré své schopnosti a podařilo se mi kletbu zlomit...avšak ne úplně. Hlad, který jsem měl jako zvíře, ve mě zůstal, i některé jiné pudy, ale dokážu je kontrolovat."

"Říkáte před jedenadvaceti lety, pátého června o půlnoci?" zašeptal Black překvapeně.
"Ano, přesně tak." potvrdil Shaew.
"V ten den jsem...jsem se...narodil." dořekl Black zamyšleně. Duchové si mezi sebou začali šeptat ale Shaew si jich nevšímal.
"Přišel čas zemřít! PANE BLACKU!" zařval z ničeho nic a rozkázal tak duchům k útoku.

Duchové se všichni naráz rozběhli k Blackovi a jeden po druhém skrze něj probíhali. Black cítil tolik bolesti, jako by každý kousek jeho těla byl probodnut do běla rozžhaveným mečem. Padl k zemi a nezmohl se na jediný pohyb, ani zaklínadlo, jen bolest prostupovala celým jeho tělem. Najednou uslyšel lidský hlas a v něm mísící se strach se zlobou, z posledních sil zvedl hlavu a nevěřil vlastním očím. Skrze stromy se k Shaewovi zezadu řítil Blackův starý známý- Kal. Shaew se otočil, ale nestačil zareagovat, Kal mu dal až překvapivě silnou ránu pěstí, z pochvy u Georrgiasova opasku vytáhl dýku a bodl ji svému majiteli přímo do srdce. Čas jako by se zastavil a duchové také, bohužel pro Blacka většina z nich byla "v Blackovi", který tak stále cítil příčinu smrti každého z nich. Black ale se zaťatými zuby sledoval děsivou scénu odehrávající se přímo před ním. Nikdo nevydal ani hlásku, Shaew se podíval na dýku ve svém hrudníku a krev tekoucí kolem ní. Pak chytl jednou rukou Kala za krk a začal ho dusit, ten udělal jediné, co mu zbývalo, protože proti síle Shaewa neměl žádnou šanci. Uchopil proto dýku ještě pevněji a zarval ji ještě hlouběji a zakroutil jí. Shaew povolil svůj drtivý stisk a začal řvát bolestí. Neřval jako člověk, ale jako zvíře. Děsivý hluboký a chrčivý řev trhající uši se ozýval skrze celý les. Kal však nepovolil, ačkoliv byl ve tváři bílý jako křída, nepovolil a držel dýku v Shaewově hrudníku. Ten po chvíli řevu padl na kolena a strhl sebou i Kala, kterého chytil za vlasy a přitáhl si ho k sobě. Byl slyšet jen šepot, jako by mu něco šeptal do ucha, nebylo to však srozumitelné. Pak Kala odstrčil a padnul k zemi. Kal vytáhl dýku a zvedl svůj pohled a upřel ho na Blacka...ten jen zašeptal "Odežeň je...prosím..." a padl k zemi.

"Táhněte od něj!!" zařval Kal a zvedl dýku nad hlavu. Duchové odstoupili od něj i od bezmocného Blacka. Ten ležel na zemi, tváří v zemi, vypadal jako mrtvý...