Jakmile se ukázalo, že kupec de Zaak průchod puklinou ve zdraví přečkal, začali se kopáči jeden za druhým mačkat do úzké průrvy a chtěli kupce hrdinně následovat. S přibývajícími kopáči na druhé straně přibývalo také světla. Zvědavým očím se naskytla neuvěřitelná podívaná na jeskynní dóm. I trocha světla, kterou vydávaly hořící louče, postačila k ozáření skoro celého prostoru. Překrásné krápníky hrály v blikajícím světle všemi barvy. Tvary jim byly vštěpovány po staletí a každý z kopáčů v nich našel něco svého, něco magického. Ozývalo se také tiché odkapávání. Každá kapička končila v rozlehlém podzemním jezeře. Nikdo z přítomných si netroufal odhadovat, jak veliký mohl jeskynní dóm být. Všichni se zatajeným dechem sledovali tu člověkem nedotčenou krásu jen do doby než puklinou ve skále prošel první strážný.
”Co to je? Tohle to udělalo?” nechápal a křičel zpátky do tunelu povely a trval na tom, že sem musí okamžitě přijít Lance. Uprostřed nadávek ale přestal a zahleděl se do duhových odlesků v jezírku. Hlas se mu zlomil a i strážný ucítil sílu objeveného místa.
”Na co čumíš?” probral jej ale vzápětí technikův hlas. ”Tohle udělala ta moje nálož? To není možný. Bylo to tak silný, že by to srovnalo se zemí kdejaký hradby, ale ono né. Akorát popraskaná skála a... Tohle je ale podívaná. Nikdy jsem takovej nerost neviděl,” změnil okamžitě téma a na vlastní pěst se vydal prozkoumat záhyb jeskyně, na kterém bylo několik rudě světélkujících krystalů. Nikdo z dřívějších příchozích nevěnoval takovým detailům pozornost, ale roztěkaný technik byl září okamžitě přilákán jako hmyz k plamenu svíčky.

Lance k nim opatrně přistupoval a s ještě větší opatrností se jich dotknul. Ucítil teplo, jaké žádný jemu známý nerost nevydává. Krystaly byly navíc neobyčejně tvrdé, přitom se ale zdálo, že vnitřek je tekutý.
”To není možné,” vydechnul překvapený Lance a snažil se přiblížit oko co nejblíže. Technik vykřikl překvapením, protože opravdu viděl, jak se uvnitř krystalu hýbe hmota, která musela bezesporu vydávat onu světélkující záři.
”De Zaak a hrabě, okamžitě sem!” vykřikl technik a hlas se mu chvěl nedočkavostí. Chtěl mít ten krystal v ruce a chtěl jej začít zkoumat.
”Co se děje, pane?” zeptal se kupec, který si vzápětí začal prohlížet krystaly. Hned vedle něj stál nezaujatý hrabě. Ten pokukoval po strážných, kteří se zdáli být celým místem vyvedení z míry. Lance zatím zaujatě vysvětloval kupci, jakým způsobem by chtěl ze skály krystaly dostat a hrabě dostal nápad, jak se vytratit. Určitě se sem dřív nebo později seběhne celý důl, všichni si to tady budou chtít prohlídnout. Třeba by se mi mohlo podařit vytratit, říkal si hrabě v duchu a začal nenápadně couvat směrem k prasklině. De Zaak ani technik mu nevěnovali žádnou pozornost a vypadalo to, že se baví rozmluvou o možnostech využití takového krystalu.

Prasklina byla na dosah a stráže, kteří jí zatím prošli se přidávali ke kopáčům a prohlíželi si přírodní skvost. Hrabě de Nor se pomalu vnořil do praskliny. Na druhé straně se ale stalo něco, s čím nepočítal.
”Kam si myslíš, že deš?” okřiknul ho Sayr, do kterého při opouštění praskliny vrazil.
”Zlomil se mi krumpáč, potřebuju další,” odpověděl pohotově hrabě, aniž by si uvědomil, že ten svůj ještě pořád drží v ruce.
”Děláš ze mě úplnýho debila?” rozkřikl se Sayr a na čele mu začala vystupovat žíla. ”Chtěls zdrhnout nebo se jenom ulejvat? Co? Dělej! Mluv!” řval strážný z plných plic.
”Já...” začal opatrně hrabě a nevěděl, co říct. Začínal se bát, že teď mu nepomůže sebevíc zlatých.
”Nějaký problém, pane?” ozval najednou za Sayrovými zády známý hlas.
”Jasně že, tenhle se snaží...” strážný už ale nestačil dopovědět větu.
”Tebe se nikdo neptá,” odseknul Tod a podíval se na vyděšeného hrabě, ”v pořádku, pane?”
Hraběti se okamžitě ulevilo. Věděl, že kdyby se do něj chtěl teď Sayr pustit, nebude mít sebemenší šanci. Namísto odpovědi se na Toda jen usmál a pokývnul hlavou.
”Do práce, oba dva,” procedil přes zuby brunátnějící Sayr a zamířil ven z tunelu, jak rychle to jen bylo možné.

Hrabě de Nor si hlasitě oddechl, vysvětlil Todovi celou situaci a společně se vrátili ke kupci, který zatím stále vesele rozmlouval s technikem, aniž by si kterýkoliv z nich všiml toho, že hrabě zmizel.
”Tak začneme už?” zeptal se nenápadně hrabě a vyrušil tím oba muže z debaty.
”Samozřejmě, samozřejmě. Až se vám podaří ty krystaly získat, přineste je rovnou ke mně,” požádal pak hraběte Lance a mna si ruce, odešel.

Včerejší směna pro mne byla nečekaným peklem, ze kterého je dnešní ráno příjemným vysvobozením. Nebýt Todova nepřetržitého dohledu nad mojí osobou, asi bych tu teď neseděl a nepsal si svoje poznámky. Po zbytek dne kolem mne neustále kroužil Sayr s nepříčetným výrazem ve tváři a jen čekal, kdy se mi bude moci pomstít. Jediné, čeho docílil, byla Lancova nespokojenost, protože nás stále zdržoval od práce. Scéna, kterou mu náš drahý technik předvedl před zraky přítomných ho ještě víc rozlítila. Na chvíli pak zmizel, a když se vrátil, byl o poznání klidnější. Nikdo neví, kde byl nebo co dělal, ale zdá se mi to podezřelé.

Stejně tak podezřelé byly i krystaly, které jsme předali Lancovi. Chudák si jich dlouho neužil. Královská garda, která se neměla po celý den k odchodu z dolu je zabavila ve stejné chvíli, kdy je spatřila. Netušil jsem, že vojáci budou vzdělaní učenci a poznají potenciál, který se v těch krystalech skrýval. Dlouze se přede mnou dohadovali s Lancem o tom, jak je využít a trvali na tom, že alchymisté v Heartnoru budou vědět, co s nimi dělat. Pracují prý na nějakém novém zařízení, které změní celý svět. Bojím se, aby to nebyla výbušnina... Chtě nechtě Lance krystaly odevzdal. Trval ale na tom, že pokud bych já nebo de Zaak narazili v Jeskyni na podobné exempláře, máme mu je dát, ať to stojí, co to stojí.

Jeskyně, nově objevenému místo neřekne nikdo jinak. Tajemnější místo jsem nikdy v životě neviděl. Mám pocit, že vyzařuje něco, co vyvolává v lidech klid. Sayr je pravda výjimkou, ale nic přece nefunguje bezchybně. Nevím, jestli to je polohou toho místa, vzduchem, který se tam po velice dlouhou dobu mísil s nejrůznějšími výpary, nebo jestli je to snad těmi pozoruhodnými krystaly, které popírají veškeré naše přírodovědné znalosti. Dlouho jsem se snažil pojmou co nejvíc znalostí, jelikož mne svět kolem vždy fascinoval, ale neslyšel jsem o ničem podobném. Snažím se trápit svou paměť jak je to jen možné, ale ani ve starých knihách, které jsem čítal, nebylo nic podobného. Je vidět, že o našem světě vlastně vůbec nic nevíme.

Pravdou je, že technický pokrok je nezastavitelný a díky téhle zpropadené říši dělají všichni pokroky. Ještě před pěti lety lidé umírali na kašel, dnes už máme díky úsilí alchymistů možnost tomu zabránit. K čemu ale poslouží tyhle krystaly? To vědí jenom bohové, kteří nám je tu nechali. Modlím se jenom, aby se nenaplnily moje obavy... Slyším nějaký řev od jídelny, raději se tam půjdu podívat...