Uplynuly dva dny, které pro Hurika byly ještě útrpnější, než snad jakékoli dny kdy před tím. Každý jistě zná ten pocit, kdy na něco čeká. Něco se blíží a čas se vleče... Takové přesně bylo čekání na tajnou poradu, nejen pro Hurika, ale i pro Forota, Larese a mnohé muže, kteří na ní byli pozváni a zatím netušili, oč jde a co se chystá. Chlapi se také často vyptávali Hurika, zda jim neprozradí něco víc o chystaném plánu, ale on neřekl nic, jen tajnůstkařil a užíval si nevídaný pocit důležitosti, který doposud nepoznal. Hurik byl ještě několikrát u Larese a mluvili spolu o troufalém plánu, o lidech, které tím pověří a o dalších podrobnostech. Čas sice utíkal pomalu, ale jistě a neúprosně. Po dvou dnech od svého odchodu do Starého tábora se vrátil Mordrag s nemálo novinkami. Lares na jeho návrat netrpělivě čekal. Porada se měla odvíjet podle toho, jaké zvěsti Mordrag přinese. Shodou okolností se Hurik zase nacházel u velitele, když posel mágů konečně dorazil. Vpadl jako vichřice rovnou do Laresovy chatrče.

"Dobrý den, pánové." pozdravil Mordrag s gestem, jakoby snad byl na audienci u mágů nebo snad u nějakého šlechtice.
"Tak co?" vyhrkl na něj Lares nedočkavě a bez pozdravu.
"Je to tak, za čtyři dny je překládka." vyhrkl Mordrag zvesela.
"Víš to jistě?"

"Jistě, že to vím jistě! Nejsem amatér," zasmál se Mordrag, "při uzavírání obchodů se člověk ledacos dozví. Jsou to namyšlení panáci a vykládají to bez obalu každýmu na počkání. Není to žádné tajemství, že se zase bude překládat. Chlubí se s tím a během toho není nijak těžké vyzjistit, kolik mužů se toho zhruba účastní a tak. Když člověk ví, na co se nenápadně zeptat..." mrknul významně Mordrag a zasmál se.
"Idioti!" zasmál se Lares. "Pokračuj, chci vědět podrobnosti." blýskl vzrušenýma očima.

"Takže jak jsem již říkal, je to za čtyři dny..."
Lares jej přerušil s otázkou nasměrovanou spíše na Hurika, "Neříkali jste, že ten skřípnutej mluvil o tom, že to bude už za tři dny?" zdvihl obočí.
"To tvrdil Forot! Mohl se splést a nebo tamten kecal." odpověděl Hurik, ale hned se zamyslel. "Ale myslím, že říkal to samé, co zjistil Mordrag... Nebo ne?" přemýšlel chvíli a nakonec pokrčil rameny. "Nevím."

Lares se na chvilku zachmuřil, jakoby vážil cosi hrozně důležitého, ale tvář se mu hned zase rozjasnila. "Nevadí." Obrátil se opět na Mordraga, "Takže?"
Mordrag spustil, "Informace o tom, že se to chystá za čtyři dny je pravdivá, aktuální a hlavně opravdu jistá! Říkalo to víc lidí. Všichni to berou jako velkou událost a neustále to propírají. Hádají, kolik nových vězňů sem zase uvrhnou, sází se, zda přivedou nějakou ženskou a tak."
"Dobře." mávl rukou Lares a znamenalo to, že chce ticho. Usilovně přemýšlel a pak řekl, "Co to pro nás tedy znamená?" odmlčel se. "Ať už to bude za tři nebo čtyři dny..."
"Čtyři. Za tím si stojím." skočil mu do řeči Mordrag.
"Dobře! To je jedno. Stejně už by to chtělo poslat tam zvědy. Musíme tam být alespoň o den dříve."
"To ano." kývl Hurik.
"Jak často se tam střídá hlídka?" zeptal se Lares Mordraga a hned se chytl za hlavu, "Vidíš! Měli jsme tam hned poslat někoho, aby to sledoval."
"Forot mi tvrdil, že to je jednou za dva nebo tři dny." řekl Hurik.
"Ví to jistě?" zeptal se velitel.
"No... To nevím."
"Zbytečně se staráte," zasmál se Mordrag, "i na tohle jsem už myslel."

Oba muži se na Mordraga překvapeně podívali a Lares se zatvářil velmi spokojeně.
"Pověřil jsem Ratforda a Draxe, aby se tam občas zaskočili nenápadně podívat a sledovali to. Často se poflakují po lesích kolem Starého Tábora a loví." vysvětloval Mordrag a usmíval se potěšen sám sebou.
"A...?" visel mu na rtech Lares.
"No a je to skutečně tak, jak tvrdí Forot. Jednou za dva až tři dny."
"Kdy se střídali naposled?" vyhrkl Hurik.
"Včera. Vychází to akorát tak, že se vystřídají nejspíš den před tím nebo nejpozději ten den, kdy se pokusíme o přepad."
"Skvěle! Skvěle!" smál se Lares a v radosti plácal dlaní do stolu. "Mordragu, ty jsi poklad!"
Mordrag se zasmál a potěšeně při tom přešlapoval.

"A co vůbec stojíš, sedni si! Dáme si víno." pobídl jej velitel a tak se Mordrag posadil na špalek vedle Hurika.
"A co ty? Dáš si dneska?" optal se Lares Hurika a spiklenecky na něj mrkl.
Hurik chvíli váhal, přemýšlel, ale pak kývl a zamumlal, "No myslím, že dneska už by to šlo."
Lares se zasmál, připravil tři pohárky a z truhly vytáhl malý demižónek.
"Zásoby se už tenčí." prohlásil a poklepal na demižónek.
"Však se brzy rozhojní!" odpověděl na to Hurik.
"Když budou bohové stát při nás, tak ano!" souhlasil Lares a naplnil poháry. "Takže tu noc, kdy přepadneme pevnost, budou zrovna z čerstva vystřídané hlídky?" obrátil se na Mordraga. "Ano." přisvědčil Mordrag.

"Takže odpadá nebezpečí, že se o nás gomezovci dozví dřív, než pošlou výpravu s rudou! Při troše štěstí budeme mít dost času na to nepozorovaně zlikvidovat hlídku v Průsmyku a důkladně se připravit." Lares přisunul pohárky k hostům a pokynul jim. Pozdvihli pohárky k přípitku.
"Tak na náš zdar!" připil Lares.
"Na zdar!" zvolali Hurik s Mordragem.
"Mám ještě jednu novinku." řekl Lares, když se napil. "Mluvil jsem o tom s Leem."
"Cože?" vyhrkl Hurik údivem.
I Mordrag překvapeně zamrkal, "S Leem? A co říkal?"
"Nejprve byl proti," vyprávěl Lares a ryl cosi nehty po desce stolu, jak měl ve zvyku, "ale potom souhlasil."
"To je štěstí! A jak se ti podařilo přesvědčit jej?" vyzvídal Mordrag.
"Nepřesvědčil jsem ho, ale souhlasil."
"Jak to myslíš?"
"No... přeci jen tu mám taky nějakou autoritu. Jak jsem řekl, je to můj plán. Já to zaštítil a proto do toho Lee nemá co mluvit."
"No to je sice pravda," mínil Hurik, "ale přeci jen má tu moc to zatrhnout! Nepodporuje tyhle "bezdůvodné" intervence proti Gomezovi, jak tomu říká. Proč tedy souhlasil?"
"Slíbil jsem mu podíl z té rudy pro jeho plán." ušklíbl se lišácky Lares.
Mordrag se pobaveně zachechtal, "Ty jsi vychcanej!"
"Hlavně aby nám zbylo něco na výměnu." zabručel Hurik, kterému to tak bezva nepřišlo.
"Neboj se," uklidňoval jej Lares a tvářil se sebejistě, "mám všechno dokonale promyšlené."
"Vážně?"
"Jistě. Půlku vyměníme, půlku si odneseme."
"To jsem zvědavý, jak to chceš udělat!" kroutil hlavou Hurik. Víš vůbec, kolik lidí na to budeme potřebovat? Ruda není chleba! Bude to něco vážit!"
"Klid!" přerušil jej Lares. "Lee na to uvolní žoldáky."
"Vážně?" podivil se Mordrag. "To se tedy divím!"
"Ano." kývl velitel. "Pomůžou v boji a pomohou odnést kořist."

Hurik mlčel a přemýšlel, "To ale bude mnohem nebezpečnější, když v tom pojede tolik lidí." řekl nakonec.
"Nebezpečnější?" pozdvihl Lares nechápavě obočí.
"No, bude to těžší utajit. Myslím, skrýt se v Průsmyku a tak." zkoušel Hurik odradit Larese od toho úmyslu, který v Hurikových kalkulacích znamenal podstatné snížení výdělku a to se mu vůbec nezamlouvalo.
"Naopak! Copak nevidíš tu výhodu? Bude nás víc na odrovnání doprovodu, víc lidí na překládku a rychleji odtamtud vypadneme."
"Taky si myslím," kývl Mordrag a usrkl vína. "Zdá se mi to takhle jistější. Mnohem větší naděje na úspěch..."
Hurik vážil možnosti. Po chvíli přemýšlení nezbylo než souhlasit, "Asi máte pravdu. Jen jsem měl pocit, že to Gomeze víc popudí. Tohle nebude jen obyčejné přepadení. To může započít válku."
"Čeho se najednou bojíš?" zakroutil Lares otráveně hlavou. "Vždyť jsi s tím sám přišel! Navíc, myslíš, že je rozdíl v tom, zda to provede malý oddíl nebo větší? Výsledek bude stejný! Gomez bude zuřit stejně." argumentoval.
"Jediné, co to mění, jsou naše naděje na úspěch! Takhle jsou mnohem větší."
"To je sice pravda," kývl hlavou Hurik, "Ale výsledek zdaleka nebude stejný! Říkám to proto, že je tu ještě další problém, na který jste zřejmě nepomysleli."

"Jaký?" otázal se Lares.
"Bude méně kořisti! Copak si myslíš, že získáme všechny potraviny a zásoby, když jim pošleme méně rudy? Nebudou se s námi bavit." "Ale budou!" trval na svém Lares. "Budou a povím ti proč!" řekl sebejistě. "Potřebují rudu a jak jsme již říkali, je jim jedno, kdo jim ji dá. Jsme pro ně stejná pakáž. Hlavně, že ji dostanou. To je zajímá ze všeho nejvíc!" "Ale funguje to přece podle pravidla "něco za něco." vložil se od debaty Mordrag, který taky nevěděl, kam přesně Lares míří a jak to myslí. Souhlasil s Hurikem, přece nejsou hlupáci, aby dali všechny zásoby za poloviční náklad rudy. "To ano. My jim dáme všechny bedny a pytle přesně podle plánu. Dostanou tolik beden a pytlů, kolik Gomez pošle." "A jak to, prosím tě, chceš provést?"
"Naplníme je pískem a kamením a nahoru nasypeme malou vrstvu rudy. Ošidíme je. Navrch dáme vždy bedny plné rudy, kdyby je napadlo v tom šťourat. Nic nepoznají!"
Oba muži se po Laresových slovech rozchechtali.

"Tak teď už je mi to jasný!" smál se Mordrag. "Liško podšitá!"
"Už rozumím," řekl Hurik, "pokud to vyjde, bude to síla!"
Ještě jednou si připili. Hurik už v sobě potlačil všechny pochybnosti. Laresův nápad jej z počátku velmi zarazil a rozmrzel. Nechtělo se mu ztratit část kořisti kvůli tomu, že půlku rudy na výměnu shrábne Lee na jeho pochybný plán osvobození. Plán akce byl riskantní a možnost, provést jej, bude jen jedna jediná. Už se to nikdy nemůže opakovat - Gomez se poučí. Hurikovi se příčila představa, že kvůli Leemu z něj nevymačkají všechno ovoce. Proto se vytáčel, i když pomoc žoldáků by byla velmi prospěšná a mnohem více by zvýšila šanci na úspěch. Teď však již pochopil Laresův úskok a nezbylo mu nic jiného, než-li se poklonit Laresově prohnanosti a souhlasit. Teď to skutečně byl znamenitý plán! Plán s velkou nadějí na úspěch. Veškeré pochybnosti byly zažehnány.

"Pojďme ještě probrat poradu." řekl Lee, když dostatečně prořešili některé neprobrané detaily. "Zbývají čtyři dny. Svoláme ji zítra v noci v dole."
"Bezva." kývl Hurik.
"Oběhneš ještě některé další lidi, plán se změnil. Dáš vědět vybraným žoldákům. A těm, co jsme již pozvali, upřesníš konání porady." dával Lares Hurikovi instruktáž.
"Řekni kterým žoldákům?"
"No já už musím běžet," přerušil je Mordrag a vstal spěšně od stolu, "ještě musím za mágy. Mám pro ně dopis od jejich kolegů." "Co si u Innose mezi sebou pořád píšou?" zeptal se Lares.
"To nemohu nikomu říct, chápej." zavrtěl hlavou Mordrag.
"Tak se měj," mávl mu Lares na rozloučenou, "zítra se uvidíme na poradě."
"Budu tam." kývl Mordrag a odešel.
"Tady máš seznam," podal Lares Hurikovi list starého papíru, "oběhni je všechny ještě dneska! Nejdřív zajdi za Jarvisem, Lee na něm trval. Není tam napsaný. Zapomněl jsem na něho."
Hurik zběžně prohlédl list a zachmuřil se. Samí lidé, které zrovna dvakrát rád neviděl. Gorn byl napsaný na prvním místě seznamu! Bídák!
"Tak to by bylo." promnul si Lares spánky. "Zítra v jedenáct v lomu. Vyřiď to všem a ať si to ještě mezi sebou řeknou."
Hurik vstal od stolu a kývl hlavou na rozloučenou, "Budu tam!"
"Měj se kamaráde," zasalutoval s úsměvem Lares a zívl.

Hurik odešel. Rozhodl se, že bandity oběhne hned. Na seznamu žoldáků bylo osmnáct jmen. Doufal, že je všechny zastihne v táboře. Představa, že za nimi ještě dnes bude muset trmácet do dolu a hledat je tam, jej nepotěšila. Znal svoji smůlu a tak se s touto možností raději počal smiřovat. Nemeškal ani vteřinu a vyrazil. Bandity zastihl povětšinou v taverně a za několika zašel do chatrčí. Neobtěžoval se oběhávat je všechny, řekl jim, ať si to mezi sebou vyřídí. Věděl, že se mezi nimi termín porady roznese tak jako tak. Ale oběhnout žoldáky se rozhodl pěkně po jednom. Pro jistotu. V první řadě zašel za Jarvisem. Jarvis byl velitelem stráží tábora a když byl ve službě, většinou postával u druhé brány nad rýžovými poli. Nebylo těžké ho tam najít. Byl tam i dnes večer. Stál tam ještě s jedním z žoldáků, Hurik tušil, že se jmenuje Switky, ale nebyl si tak úplně jistý. Ihned k nim zamířil.

"Zdravím Jarvisi," kývl na pozdrav, "jak se vede?"
Jarvis byl trochu překvapený, že se s ním Hurik dal do řeči, "Ahoj Huriku."
"Jdu za tebou kvůli poradě, co se bude konat zítra v noci v dole." řekl Hurik důležitě.
"Porada? Co to má společnýho se mnou?"
"Jsi na ní pozván."
"Něco jsem o tom už slyšel. Myslel jsem, že se to týká jen banditů. O co jde?"
"To se dozvíš tam."
"A kdo to přikázal, že se mám dostavit?" vyptával se Jarvis nedůvěřivě.
"Lares na Leeovo přání."
"Ach tak. V tom případě přijdu."
"Dobře." kývl Hurik, který po celu dobu pátral ve svém seznamu. Otočil se k druhému žoldákovi, "Ty se jmenuješ..."
"Switky." odpověděl žoldák.
Hurik nespouštěl oči ze seznamu, "Switky! Jsi tu taky... Takže to platí i pro tebe."
Žoldák se nejistě usmál a bezděky se napřímil.
"Zítra v jedenáct v dole."
"Ano pane!"

Hurik, když zaslechl to oslovení, zvedl překvapeně oči z řádek a pohlédl na žoldáka, zda si z něj nedělá legraci, ale ten se tvářil naprosto vážně. Byl mezi žoldáky nový a pořád si to tu zřejmě pletl s nějakou královskou posádkou. Hurika přesto to oslovení potěšilo, skryl překvapení jak nejlépe dovedl. Switky sice nebyl žoldákem moc dlouho a nevěděl jak to tady chodí (bylo jasné, že až se otrká, ta úcta jej přejde), ale i tak! Normálně se tu všichni oslovovali všemožnými tituly převážně ze zvířecí říše... Tohle byl balzám na Hurikovo ego!
"Dobrá, to je všechno." řekl Hurik bezděky skoro jako by byl nějaký velitel a chystal se odejít, ale Jarvis jej zastavil slovy: "Říká se..." ztišil hlas, "chlapi říkají, že se chystá útok na hrad. Je to pravda?"
Hurik se na něj otočil a svraštil pohled, "Vše se dozvíš zítra, ale řeknu ti jedno." ztišil též hlas a rozhlédl se kolem, aby se ubezpečil, že jej nikdo nepovolaný neslyší. Vyžíval se v tom, prostě si nemohl pomoci. Oba žoldáci k němu přistoupili blíže a napjatě čekali na jeho slova. Hurik si to vychutnával. Cítil se důležitý. "Je to opravdu něco velkýho! Zítra se dozvíte víc."
S těmi slovy odešel. Oba žoldáci sledovali trochu zklamaně jeho postavu, dokud se neztratil z dohledu za hrází.
Pak se k sobě otočili a Jarvis zašeptal: "Moc toho neřekl. Asi mu to leze do hlavy. To jsem zvědavej, o co kráčí. Skoro každej večer se prej schází s Laresem v chatrči a plánují spolu."
"Řeknu ti, že se nemůžu dočkat zítřka!" zašeptal potěšeně Switky a v očích se mu zablýsklo.

Hurik spěchal za ostatními lidmi z jeho seznamu. Slunko zapadalo za kopce a svítilo tak nějak zvláštně - jakoby jinak. Hurik si připadal jako jiný člověk. Všiml si, že mnohem víc lidí, než jen žoldák Switky, k němu změnilo přístup. Switky a Jarvis nebyli zdaleka jediní, co se jej vyptávali na podrobnosti plánu, o kterém se začalo proslýchat. Někdo si pustil hubu na špacír, ale to nevadilo, protože neunikly žádné důležité informace. Pár lidí vědělo cosi o nějakém velkém přepadení, ale nic víc. Nebylo to na vážnou škodu. Lares podezříval z vyzrazení Roscoa, ale zrovna tak to mohl být Forot, Mordrag a nebo Gurbas (Hurik sázel právě na něho a nebo na Roscoa). Bylo to jedno. Ke Gomezovi se to stejně nedonese a i kdyby doneslo, Gomez by zcela určitě ve své samolibosti nepřiložil té zprávě žádný význam. To jedině, že by byl Mordrag zrádce a vyzradil plán, ale Lares mu velmi důvěřoval, takže i Hurik si k němu důvěru našel.

Důležité bylo, že to vše pomohlo zvednou Hurikovu reputaci. Hurik si to až do setkání se Switkym nepřipouštěl, ba o tom ani moc nepřemýšlel. Teď však ano. Prostoupila jej zdravá pýcha a sebevědomí. Hovořit s žoldáky, kterým vyřizoval Laresovu zprávu, bylo teď úplně jiné. Konečně byl důležitý, ba dokonce tak trochu středem pozornosti. A co víc, poprvé se tak opravdu cítil a dělalo mu to náramně dobře. Drby v Novém Táboře se nesly rychle, a i když to Hurik často proklínal, neboť až do dnes byly drby na jeho účet jen odporné pomluvy, dnes za to byl vděčný.

Než slunko zapadlo, oběhl šestnáct z osmnácti žoldáků. Zbýval jen Torlof, kterého nemohl nikde najít a Gorn, kterého si navzdory jeho pozici v seznamu nechal až na konec. Do dolu nemusel, protože všechny naštěstí zastihl různě po táboře a Torlof prý v dole dnes ani nebyl. Nejspíše zmizel někam ven mimo tábor a Hurikovi se nechtělo nahánět jej, kdo ví kde. Měl ve zvyku se potulovat po okolí.

Hurik se tedy rozhodl, že zajde za Gornem a Torlofovi nechá u jeho souseda vzkaz a pro jistotu za ním zajde ještě ráno. Posilněn svou pýchou a nafouklým egem a pocitem důležitosti, který byl pro něj už po dlouhé roky zapomenutým prožitkem, došel do horní části jeskyně, kde měl Gorn svou chatrč. Když vystoupal po pěšině k výše položeným chatrčím těch nejproslulejších žoldáků (nepsaná hierarchie byla i v tomto uspořádání), už z dálky viděl Gornovu mohutnou postavu, jak stojí u vysokého ohniště a třímá rukověť roštu, na kterém se otáčela voňavá pečínka.

Když došel ještě blíže, uviděl, že Gorn tam není sám. Ohniště bylo v jakémsi dolíku nebo prohlubni z jedné strany vyzděné a z ostatních stran přecházející ke z části v prohlubni zapuštěným chatrčím, které se tu krčily vedle sebe, namačkané ke skále. Lavičky kolem ohně byly tak nízko pod úrovní okolního skalnatého terénu, že z míst, odkud Hurik přicházel, do poslední chvíle nebylo vidět, zda na nich někdo sedí. Skutečně tu někdo seděl. Byl to žoldák Julko. Gorn si přicházejícího Hurika všiml brzy a tak Hurik musel snášet nepříjemný pohled toho člověka, kterého neměl rád a někdy měl dokonce pocit, že ho nenávidí na smrt. To když o něm Gorn šířil ponižující pomluvy. Bylo to nepříjemné, ale pohledem dnes neuhnul a sestoupil až k ohništi do prohlubně.

"Ahoj Gorne."
"Nazdar." řekl Gorn s tónem, který si Hurik ihned přebral jako výsměch. Jeho ego se smrsklo a najednou nevěděl, co má říct. Bylo to nepříjemné.
"Přišel jsem ti říct, že se máš dostavit na zítřejší poradu." našel konečně tam správná slova.
"Já? Kdo to nařídil?"
"Lares."
"Lares mi nemá co poroučet!" odfrkl Gorn a dál točil pomalu pečínkou, ze které silně odkapával tuk do prskajícího ohně, kde se škvířil.
"Je to Leeho přání."
"Cože? Tak je to Laresův nebo Leeho příkaz?" zamračil se Gorn.

Hurik nervózně mrkl po Julkovi, který nezúčastněně seděl na lavičce a kouřil trávu. Prohlížel si Hurika nepříjemným pohledem, ze kterého jasně čišelo opovržení a přezíravost. Už aby odsud byl pryč! V Hurikovi se vzmáhal vztek na toho protivného idiota Gorna i toho pablba Julka!

"Je to důležitá porada! V jedenáct hodin večer v dole." opakoval zlostně Hurik. "Jestli na ni nepřijdeš, je to tvůj problém, vyřiď si to pak s šéfama. Já ti to vyřídil."
Když Hurik domluvil, otočil se k odchodu. Nemínil tady strávit víc času, než bylo nezbytně nutné. Měl po náladě. Zdálo se mu, že každičkým gestem, které Gorn udělá, jej zesměšňuje. Nemohl mu zapomenout, jaké jméno mu tu Gorn udělal svými přiblblými historkami...

"Počkej!" zastavil jej Gorn.
Hurik se zastavil, pootočil hlavou, jakoby se chtěl ohlédnout, ale pak si to rozmyslel a strnul ve vyčkávání, co z Gorna vypadne. Bezděky sevřel pěsti.
"Je pravda, že se chystá útok na hrad?"
"Ne." odsekl Hurik. "Ale chystá se něco velkého. Ale nemusíš se vzrušovat. Kdyby bylo na mě, vůbec bych se neobtěžoval říkat o tom zrovna tobě." řek kysele.

Gorn mlčel a tak Hurik odešel. Trochu jej překvapilo, že nenásledovala žádná pitomá poznámka, ani nadávka. Už se neohlédl, byl rád, že jde pryč. Gorn stál u ohně, točil s pečínkou a zamyšleně sledoval Hurikova záda, dokud se Hurik nevzdálil ze záře ohně a jeho silueta se neztratila ve stínech přicházející noci.

"To je teda kretén!" ušklíbl se Julko, šluknul si, mrkl po Gornovi a zakroutil hlavou.
Gorn však neřekl nic.

Sotva Hurik odešel od Gornova ohně, ulevilo se mu a pocit stísněnosti opět vystřídala dobrá a stále se zlepšující nálada. Zašel ještě k Torlofově chatrči a nechal mu vzkaz u souseda a pak si to namířil rovnou domů. Drobet se omyl v malém vědru s vodou a natáhl se na pelest. Uvolnil se a nechal své myšlenky volně plynout. Bylo mu dobře. Byl spokojený sám se sebou. V těle cítil příjemnou únavu a v mysli jej hřálo toužebné očekávání toho, co mělo co nevidět přijít - už zítra v noci. Nemohl se dočkat!

Tábor se pomalu ukládal k spánku. Ruch ustal a rozhostilo se ticho noci. Hurik ještě dlouho bděl do tmy své chatrče a napůl přemýšlel a napůl snil. Dnes mu však nevadilo, že spánek nepřichází tak rychle jak by si jindy přál. Přeci jen nakonec přišel a snad o to dřív, že Hurik po něm dnes v noci nijak netoužil...