Haldrikovo svědectví / Povídka
Přehled povídky
Autor
Vojta1122Diskuse
zdeHodnocení
Seznam dílů
- 1.díl
- 2.díl
- 3.díl
- 4.díl
- 5.díl
- 6.díl
- 7.díl
- 8.díl
- 9.díl
- 10.díl
- 11.díl
- 12.díl
- 13.díl
- 14.díl
- 15.díl
- 16.díl
- 17.díl
- 18.díl
- 19.díl
- 20.díl
Popis
Příběh této povídky nás provede osudy starých známých. Dozvíme se o prvním pokusu mágů vody prolomit bariéru a prchnout ze svého vězení. Věci však nebudou tak jednoduché a generál Lee s ostatními obyvately Nového tábora si v kolonii ještě nějaký čas pobydou. Také se můžete těšit na další staré známé, Gorna, Diega a Lestera.
3.díl
Haldrik ryl mečem nervózně do hlíny do země. Možná za jeho neklid mohl stín ohromné věže, možná plameny zachvacující její vchod.
„Kdy už mi ten dědek konečně udělí audienci!?” pomyslel si, setřel z meče hlínu a radši svou čepel schoval do pochvy, aby jí ještě více nepoškodil.
„Nenazývej mého pána dědkem,” ozval se v Haldrikově hlavě obludný hlas kreatury, která si evidentně vychutnávala koupel v plamenech, bránících přístupu do věže. Ty se však znenadání rozplynuly a Haldrikovi se dostalo volného vstupu do temného sídla. Strážce si chvíli ani nebyl jist, zda chce vejít dovnitř, pak si ale vzpomněl na výraz v Orryho tváři po jeho smrti, způsobené bariérou a vešel dovnitř.
V černé věži na něj dopadla skličující atmosféra. Nikde žádná okna, zdrojem světla byly pouze vyhasínající pochodně. Haldrik se pokusil najít nekromanta v přízemí, ale nakonec došlo k tomu, s čím ostatně celou dobu počítal. Pohled na dlouhý žebřík mu nedělal ani trochu dobře, protože s výškami měl vždy velký problém. A tak se pevně uchytil a snažil se vnímat pouze, jak příčky nad ním ubývají.
Vyšplhal nahoru a ihned pokračoval do nekromantovy komnaty ve snaze potlačit myšlenky na cestu dolů, která ho čekala. Nekromant, připraven na jeho příchod, ho oslovil.
„Co potřebuješ a kdo vůbec jsi, strážče?” řekl.
„Jmenuji se Haldrik. Přišel jsem z příkazu Gomeze...” odpověděl mu Haldrik, byl však přerušen.
„Obávám se, že ti nemohu pomoct. Leda, že bys chtěl něco ve vyšším zájmu. Gomezovi nepomáhám.”
„Je to v zájmu nás všech! Něco se stalo s bariérou! Nejspíš se zmenšuje. Zabila mého přítele v místech, kde dříve v žádném případě nebyla. Všichni mágové jsou mrtví, vy jste jediný, kdo s tím může něco udělat!”
Xardas udělal něco, co Haldrik v žádném případě neočekával. Začal se smát. Jak nečekaně ale začal, tak nečekaně skončil a poté opět nasadil svůj běžný, děsivý tón hlasu, tentokrát ale zněl i lehce chladně a povýšeně. „Je zvláštní, jak lidé, mezi které patříš i ty, Haldriku, se nás mágů štítí a někteří námi dokonce i opovrhují, ale jakmile přijde chvíle, kdy si nevědí rady, tak jsme my jediní, kdo s tím může něco dělat.”
Haldrik dostal strach. Svěsil hlavu a dělal provinilého, hlavou mu už ale probíhala úpěnlivá modlitba k Innosovi. Když se Xardas přesvědčil, že reakce se mu už nedostane, pokračoval ve své řeči.
„Samozřejmě, že vím, co mágové svou chybou zapříčinili. A naštěstí se i sami potrestali. Co s tím ale můžeme dělat? Mám plán. Potřebujeme získat nějakou mocnou zbraň, ale pro tu už jsem poslal jiné. Je tu však další věc, kterou bych potřeboval. Na druhou stranu, ty už pracuješ pro Gomeze. Obávám se, že tě asi budu muset požádat, abys odešel.”
„NE!” zařval leknutím Haldrik, až se vyděsil snad i samotný nekromant. „Totiž, už nechci pracovat pro Gomeze. Chtěl bych hlavně zachránit svůj život. A životy ostatních taky, samozřejmě.”
„Nevím, ale jestli to zvládneš, bude to na tebe dost nebezpečné.”
Nebýt Xardas mágem, který mohl Haldrika zabít pouhým slovem, strážce by se byl na něj rozkřičel. K smrti nesnášel, když ho někdo podceňoval.
„Zvládnu to. Jsem si tím jist,” řekl Haldrik sebejistě, domnívaje se, že ho nekromant pouze provokuje.
„Pak tedy slyš. Tvým úkolem bude získat všechna ohniska využitá ke stvoření bariéry. Momentálně jsou v držení žoldáků.”
Haldrikovi se zamotala hlava. Dostal opravdu obtížný úkol! A to ani nevěděl, jak přesně to, co má hledat, vypadá.
„Co je to ohnisko? Jak ho poznám?” zeptal se. Měl strach, že se mu nekromant pro takovou otázku vysměje, to se však nestalo.
„Je to modrý několikahranný kámen. Určitě budeš vědět, až je uvidíš, protože budou nepochybně všechna u sebe.”
„Dobrá. Dostanu ještě nějaké indicie?”
„A já myslel, že je nebudeš potřebovat,” pronesl chladně nekromant. „Ale dobrá... Zkus pátrat v jeskyni mágů vody, tam by mohly být. Víc ti ale neporadím...”
„Hmm,” začal nahlas přemýšlet Haldrik. „Budu se muset nějak do toho tábora dostat. Máme dost času na to, abych se k žoldákům přidal?”
„Obávám se, že ne.”
„Dobře, tedy, půjdu ještě na svou ubikaci a pod rouškou tmy vyrazím na svou misi. Teď asi půjdu.”
„Nechceš snad lézt znovu po tom žebříku?” Zeptal se Xardas Haldrika a trefil se přímo do černého.
„To v žádném případě nechci...”
Nekromant vyčaroval jakousi modrou mlhovinu, která strážce pohltila. Haldrik chvíli pozoroval Hornické údolí z vrcholku temné věže a pak neskutečnou rychlostí přelétl do jeskyně u Starého tábora.
„Kdy už mi ten dědek konečně udělí audienci!?” pomyslel si, setřel z meče hlínu a radši svou čepel schoval do pochvy, aby jí ještě více nepoškodil.
„Nenazývej mého pána dědkem,” ozval se v Haldrikově hlavě obludný hlas kreatury, která si evidentně vychutnávala koupel v plamenech, bránících přístupu do věže. Ty se však znenadání rozplynuly a Haldrikovi se dostalo volného vstupu do temného sídla. Strážce si chvíli ani nebyl jist, zda chce vejít dovnitř, pak si ale vzpomněl na výraz v Orryho tváři po jeho smrti, způsobené bariérou a vešel dovnitř.
V černé věži na něj dopadla skličující atmosféra. Nikde žádná okna, zdrojem světla byly pouze vyhasínající pochodně. Haldrik se pokusil najít nekromanta v přízemí, ale nakonec došlo k tomu, s čím ostatně celou dobu počítal. Pohled na dlouhý žebřík mu nedělal ani trochu dobře, protože s výškami měl vždy velký problém. A tak se pevně uchytil a snažil se vnímat pouze, jak příčky nad ním ubývají.
Vyšplhal nahoru a ihned pokračoval do nekromantovy komnaty ve snaze potlačit myšlenky na cestu dolů, která ho čekala. Nekromant, připraven na jeho příchod, ho oslovil.
„Co potřebuješ a kdo vůbec jsi, strážče?” řekl.
„Jmenuji se Haldrik. Přišel jsem z příkazu Gomeze...” odpověděl mu Haldrik, byl však přerušen.
„Obávám se, že ti nemohu pomoct. Leda, že bys chtěl něco ve vyšším zájmu. Gomezovi nepomáhám.”
„Je to v zájmu nás všech! Něco se stalo s bariérou! Nejspíš se zmenšuje. Zabila mého přítele v místech, kde dříve v žádném případě nebyla. Všichni mágové jsou mrtví, vy jste jediný, kdo s tím může něco udělat!”
Xardas udělal něco, co Haldrik v žádném případě neočekával. Začal se smát. Jak nečekaně ale začal, tak nečekaně skončil a poté opět nasadil svůj běžný, děsivý tón hlasu, tentokrát ale zněl i lehce chladně a povýšeně. „Je zvláštní, jak lidé, mezi které patříš i ty, Haldriku, se nás mágů štítí a někteří námi dokonce i opovrhují, ale jakmile přijde chvíle, kdy si nevědí rady, tak jsme my jediní, kdo s tím může něco dělat.”
Haldrik dostal strach. Svěsil hlavu a dělal provinilého, hlavou mu už ale probíhala úpěnlivá modlitba k Innosovi. Když se Xardas přesvědčil, že reakce se mu už nedostane, pokračoval ve své řeči.
„Samozřejmě, že vím, co mágové svou chybou zapříčinili. A naštěstí se i sami potrestali. Co s tím ale můžeme dělat? Mám plán. Potřebujeme získat nějakou mocnou zbraň, ale pro tu už jsem poslal jiné. Je tu však další věc, kterou bych potřeboval. Na druhou stranu, ty už pracuješ pro Gomeze. Obávám se, že tě asi budu muset požádat, abys odešel.”
„NE!” zařval leknutím Haldrik, až se vyděsil snad i samotný nekromant. „Totiž, už nechci pracovat pro Gomeze. Chtěl bych hlavně zachránit svůj život. A životy ostatních taky, samozřejmě.”
„Nevím, ale jestli to zvládneš, bude to na tebe dost nebezpečné.”
Nebýt Xardas mágem, který mohl Haldrika zabít pouhým slovem, strážce by se byl na něj rozkřičel. K smrti nesnášel, když ho někdo podceňoval.
„Zvládnu to. Jsem si tím jist,” řekl Haldrik sebejistě, domnívaje se, že ho nekromant pouze provokuje.
„Pak tedy slyš. Tvým úkolem bude získat všechna ohniska využitá ke stvoření bariéry. Momentálně jsou v držení žoldáků.”
Haldrikovi se zamotala hlava. Dostal opravdu obtížný úkol! A to ani nevěděl, jak přesně to, co má hledat, vypadá.
„Co je to ohnisko? Jak ho poznám?” zeptal se. Měl strach, že se mu nekromant pro takovou otázku vysměje, to se však nestalo.
„Je to modrý několikahranný kámen. Určitě budeš vědět, až je uvidíš, protože budou nepochybně všechna u sebe.”
„Dobrá. Dostanu ještě nějaké indicie?”
„A já myslel, že je nebudeš potřebovat,” pronesl chladně nekromant. „Ale dobrá... Zkus pátrat v jeskyni mágů vody, tam by mohly být. Víc ti ale neporadím...”
„Hmm,” začal nahlas přemýšlet Haldrik. „Budu se muset nějak do toho tábora dostat. Máme dost času na to, abych se k žoldákům přidal?”
„Obávám se, že ne.”
„Dobře, tedy, půjdu ještě na svou ubikaci a pod rouškou tmy vyrazím na svou misi. Teď asi půjdu.”
„Nechceš snad lézt znovu po tom žebříku?” Zeptal se Xardas Haldrika a trefil se přímo do černého.
„To v žádném případě nechci...”
Nekromant vyčaroval jakousi modrou mlhovinu, která strážce pohltila. Haldrik chvíli pozoroval Hornické údolí z vrcholku temné věže a pak neskutečnou rychlostí přelétl do jeskyně u Starého tábora.