Kapitola 10. Ve stínu noci

Alora, Durin a Parlan seděli vedle sebe na pláži a sledovali moře, na němž se kolébala Mořská panna. Přemýšleli o situacích, do nichž se dostali. Když za sebou uslyšeli kroky, tak se otočili. Rychle se k nim přibližovala trojice známých tváří. Uprostřed šel velitel domobrany Dirk, napravo trpaslík Thorgim a nalevo kapitán Jack. Hned po příchodu Dirk slavnostně pronesl:"Vymysleli jsme plán, jak osvobodit Khorinis."
Thorgim se opřel o svou sekeru, čímž naznačil ostatním, že se chystá z jeho strany dlouhá řeč. "Počítali jsme, kolik Aeronských vojáků zbylo ve městě. Zůstalo jich tak přes sto. Dalších padesát bojovníků je na velitelské lodi. Nečekají, že bychom se odvážili k útoku, čehož využijeme. A už vůbec nepočítají s tím, že máme loď."
Trpaslík se podíval na kapitána Jacka a naznačil mu, že může pokračovat."Válečné lodě ze severu jsou velmi těžké a mají hluboký ponor, tudíž nemohou kotvit v přístavu, ale musí kotvit na moři. Jenom na velitelské lodi zůstala posádka."
To už se zase do vysvětlování nahrnul nedočkavý Thorgim. " Takže tady je plán. Jack a jeho muži zaútočí s Mořskou pannou na velitelskou loď. Přesila a moment překvapení bude na jejich straně. Jakmile Aeronští vojáci uvidí, že Jack útočí na jejich lodě, poběží do přístavu a nasednou na čluny, v kterých do města připluli a poplují směrem k lodím. V tom okamžiku by už měla být velitelská loď pod Jackovou nadvládou, takže připlouvající vojáky pokropí šípy."
Nakonec nastal čas, aby celý velký plán dovyprávěl Dirk. "Mezitím, co Jack odláká pozornost většiny vojáků my vtrhneme do města a vyřídíme si to s těmi, kteří nestihli nasednout na čluny."
Velitel domobrany se rozhlížel po pláži a pak promluvil:"Na město zaútočíme my s padesáti domobranci. Nějací muži z města se zajisté přidají."
Dirk odešel do velitelského stanu probrat připravený plán se svými muži a Jack sedl na člun a plavil se ke své lodi, aby vysvětlil příkazy posádce.

Blížil se večer a Alora sledovala, jak daleko za mořem zapadá slunce. Náhle k ní přikročil Durin a pravil:"Každý se den dívám na západ, na můj domov. Zatímco země odkud pocházím jsou ve válce, tak já trčím na cizím ostrově."
Žena se otočila ke svému příteli a povzbuzujíce jej pravila:"Když bude štěstí při nás, tak brzy odtud odplujeme."
Když se Aloře zdálo, že po celém měsíci, co již znala bojovníka, by s ním mohla konečně mluvit a dozvědět se něco o něm, tak přiběhl nedočkavý trpaslík."Taky sledujete, jak odplouvá Mořská panna? Musíme vyrazit s domobranci k městu. Až se setmí, tak vyženeme Aeronce zpět na sever."
Když se Alora podívala pořádně na pláž směrem k táboru spatřila, jak Dirk připravuje muže k odchodu. K padesáti domobrancům se přidal stejný počet obyčejných mužů z města, kteří se rozhodli vybojovat zpět domov.
Žena s bojovníkem pospíchali za Thorgimem, který se hnal k domobrancům, protože nechtěl přijít o možnost bojovat se seveřany.
Jakmile si Dirk všiml, že jeho noví čtyři přátelé ze západu jsou připraveni, dal mužům povel k pochodu do města. Jeden po druhém mizeli domobranci a ozbrojení měšťané v lese mezi stromy.

Na ostrově již panovala noc a jen měsíc umožňoval trochu vidět na cestu. Protože Dirk nechtěl, aby o něm Aeronští vojáci věděli, přikázal zhasnout všechny louče. Byli příliš blízko města, aby si mohli dovolit na sebe upozornit světlem.
Celá skupina domobranců a měšťanů se zastavila na konci lesa a čtyři cizinci pospíchali k Dirkovi. Z místa, kde stál velitel vojáků, bylo velmi dobře vidět na město, v kterém panoval klid. Na hradbách a u brány stálo jen pár seveřanů, ostatní spali v domech.
"Do Beliara, brána je zavřena. Než ji prorazíme beranidlem, tak se stihnout nepřátelé dostat na hradby a zasypou nás šípy." řekl Dirk.
Trpaslík se podíval na mága a především magická hůl upoutala Thorgimův zrak, přičemž pravil:"My nepotřebujeme beranidlo. Máme Innosova mága."
Dirk se na Parlana podíval a ten jen povzdechl:"Určitě by se našlo lepší využití Innosovy magie, než je obyčejné ničení brány."
Dirk se zahleděl opět k městu a pak pravil:"Teď je na řadě Jack. Zatím vyčkáme."

Mořská panna plula pomalu po moři. Plachty měla stažené a ohně na ní zhaslé, aby se mohla nepozorovaně přiblížit k nepříteli. Všech šest lodí ze severu kotvilo nedaleko od přístavu pěkně vedle sebe. Jen na největší velitelské lodi svítila světla z loučí. Ostatní lodě se zdály být opuštěné.
Na velitelské lodi stáli dva strážní a jeden říkal tomu druhému:"Měl jsem pocit, že něco slyším." Ten druhý mu žertovně odpověděl:"A co si myslíš, že jsi slyšel? Že by na nás snad plula Khoriská flotila?"
Z ničeho nic se několik desítek metrů od obou strážných rozsvítila na moři světla. Najednou spatřili, jak se k nim blíží Mořská panna. Světla způsobila Jacková posádka, která loučemi připravovala ohnivé šípy pro lučištníky. Oba Aeronští strážci stály nehnutě a zírali na blížící se loď, dokud neuslyšeli, jak kapitán Jack křičí:"Palte!"
S těmito slovy z Jackovy lodi vylétlo padesát zapálených šípů, které si to zamířily na severskou velitelskou loď. Oba strážní se schovali za své štíty, ale jen jednoho z nich uchránily. Když se vzpamatoval, tak začal hulákat:"Všichni na palubu! Útočí na nás!"
Z podpalubí vybíhali severští bojovníci, ale to už se jim Mořská panna přiblížila natolik, že mohla její posádka přeskákat na nepřátelskou loď.
Další skupina Aeronských bojovníků vyběhla z kajut na palubu. Na chvíli se zastavili, protože je boj na lodi značně překvapil. O tom, že se nejedná o zlý sen, je ujistily desítky šípů, jenž právě vylétly z připluvší lodi.
Boj na palubě velitelské lodi celkem rychle vyhrála Jackova posádka. Někteří právě probuzení seveřané se nestihli ani obléci do brnění, když do jejich kajut vtrhli muži z Mořské panny.

Oheň způsobený zápalnými šípy byl dobře vidět až do města a Jackovi muži mu ještě pomáhali loučemi, kterými zapalovali části velitelské lodi, které oheň zcela nepostihl.
Netrvalo to dlouho a první Aeronští bojovníci v přístavu nasedali na čluny, aby dobyli zpět svou loď. Ke Dragosovi, jenž se právě vzbudil, rychle přispěchal jeden z důstojníků."Zaútočili na naše lodě, pane!"
Dragos vzteky praštil svým válečným kladivem do země a zakřičel:"Chci mít okamžitě všechny muže v přístavu. Připravte čluny!"
Jen to dořekl, tak se městská brána, jenž stála několik metrů za ním, rozletěla do všech stran. Dragos a vojáci stojící kolem něj popadali na zem. Aeronský velitel se probral jako první a pohlédl nyní otevřenou branou ven z města, kde spatřil Innosova mága, jak míří magickou holí do míst, kde ještě před chvíli pevně stála brána.
Dragos vyskočil ze země a křičel na severské vojáky:"Všichni k bráně!" Avšak spousta bojovníků se již plavila k Mořské panně. Jen skupina dvaceti seveřanů slyšela svého velitele a okamžitě pospíchala k rozražené bráně.
Ze tmy za městem se vynořila stovka Dirkových mužů, kteří s nenávistným pokřikem vůči Aeronským vtrhli do města. Ti, jak viděli, co se na ně žene, se postavili do dvou řad. V první řadě stáli vojáci se štíty a za nimi se již připravovali ke střelbě lučištníci. Neváhali ani chvíli a poslali několik šípů do davu, který se na ně hrnul. Pár měšťanů popadalo k zemi, ale Aeronští lučištníci již vystřelit podruhé nestihli, protože dav prorazil obranou řadou seveřanů. Ti zběsile sekali do přesily meči, ale většinu z nich již povalili měšťané na zem.
"Osvoboďte město!", křičel na své vojáky Dirk. Domobranci a měšťané se začali rozbíhat do městských ulic, když se z jedné vyřítilo třicet Aeronských bojovníků vedených Dragosem. Proti nim se rozběhlo dvakrát tolik domobranců a ozbrojených měšťanů.
"Konečně pořádný boj!", vykřikl trpaslík a vrhl se na přibíhající seveřany.
Durin si povšiml Aeronského těžkooděnce, který svou sekerou zabil dva domobrance. Okamžitě proti němu vytáhl meč a vrhl se na něj. Durin několikrát na nepřítele zaútočil mečem, ale ten se zdařile vykrýval štítem. Další Durinův útok směřoval na sekeru a vydařil se. Nepříteli sekera vypadla z ruky. Durin kopl do severského štítu a jeho protivník na chvíli ztratil rovnováhu. Než však stačil štít znovu pozvednout, tak do něj Durin vrážel svůj meč.

Měšťan bojující vedle bojovníka ze západu se z ničeho nic skácel mrtev k zemi s šípem v zádech. Durin se rozhlížel odkud šíp mohl přilétnout a pak pokřikl na Aloru:"Zastřel toho lučištníka!" Přičemž mečem ukazoval do jednoho z oken nejbližšího domu. Žena vytáhla šíp a zamířila ho do okna čekajíce, až se znovu někdo pokusí vystřelit. Netrvalo to dlouho a v okně se objevil Aeronský lučištník. Než stihl znova vystřelit, tak na něj vyslala žena šíp, který se mu zaryl do krku.

Dragos svým kladivem poslal několik měšťanů k zemi. Když viděl, že jeho vojáci prohrávají, tak pomalu ustupoval směrem k přístavu. Podíval se na moře a tam spatřil, jak se severští bojovníci na člunech snaží připlout k Mořské panně. Z té přilétaly další a další zapálené šípy, jenž se zabodávaly do člunů a pozvednutých Aeronských štítů. Spousta vojáků musela z hořících člunu vyskočit do vody a začala se v těžké zbroji topit.
Dragos běžel ulicí, v níž se nebojovalo k přístavu. Na chvíli se zastavil, aby vydechl, ale to už mu na záda skočil trpaslík a povalil ho na zem. Dragos rychle vstal a jen co si všiml Thorgima, tak s výsměchem pravil:"Trpaslík, tady? Myslel jsem, že jsem vás všechny buď zabil nebo vyhnal z povrchu do hlubin vašich dolů!" Pak si seveřan rukou přejel válečné kladivo a pokračoval:"Vidím, že jsem se mýlil a chybu budu muset napravit."
Thorgim se rozběhl na bojovníka a několikrát na něj zaútočil sekerou. Dragos se buď úderu vyhnul nebo jej odrazil kladivem. Trpaslík se rozmáchl vší silou, ale jeho útok sekerou skončil jejím zabořením do země. Seveřan využil toho, že je jeho nepřítel sehnut, a tak ho kopl do přilby. Thorgim upustil sekeru a dopadl na zem. Snažil se rychle vstát, ale jen co se mu to povedlo, tak ho Dragos vší silou praštil kladivem do břicha, které naštěstí chránilo pevné trpasličí brnění. Po Dragosově úderu Thorgim odlétl několik metrů od seveřana. Let vzduchem zabrzdila až zeď stěny domu.

Trpaslík ležel otřesen na zemi a Aeronský velitel se k němu pomalu přibližoval. Došel k němu na jeden krok. Chtěl trpaslíka dorazit poslední ranou, ale pak za sebou uslyšel kroky běžícího muže. Dragos se otočil a uviděl, jak na něj běží Durin s pozvednutým mečem. Bojovník ze západu několikrát do nepřítele sekl mečem, ale všechny útoky seveřan vykryl. Když se Durin pokoušel seknout Dragose do krku, tak Aeronec chytil jeho ruku s mečem.
Dragos se nepříjemně zachechtal a pak využil toho, že Durin neměl žádnou helmu. Seveřan udělal rychlý pohyb hlavou a praštil svou přilbou Durina do hlavy tak, že ten se skácel k zemi.
Aeronský velitel pozvednul válečné kladivo a chtěl dorazit ležícího bojovníka, ale stejně jako před chvílí i tentokrát ho někdo další vyrušil. Do Dragosova ramene se zabodl ostrý šíp. Bojovník se podíval na střelce. Když uviděl, že lučištníkem je žena, tak si vztekle vytrhl šíp z ramene a rychlým krokem k ní pospíchal. Alora se připravovala vystřelit další šíp, ale v jejím toulci na zádech již nezbyl ani jeden. Rozhlížela se kolem sebe, jakou zbraň by mohla použít, ale než stihla něco vymyslet, tak se k ní dostal bojovník příliš blízko.
Dragos přiložil držadlo kladiva ke krku Alory a přimáčkl ji na nejbližší zeď. Konečně ji pořádně viděl do obličeje a nestačil se divit."Tak jsem tě konečně chytil, spratku! Dlouho se ti dařilo utíkat, ale to teď skončí!"
Aloře se díky kladivu, které ji mačkalo krk, špatně dýchalo, ale snažila se něco říct:"Copak se my dva známe?"
K jejímu překvapení se začal Dragos smát a sundal si přilbu. Čtyřicetiletá tvář seveřana byla řádně oholena a jeho levou část zdobila dlouhá jizva táhnoucí se od oka k puse. Bojovníkovi delší černé vlasy helma velmi rozcuchala. Zadíval se svýma zelenýma očima do těch Alořiných a pravil:"Neřikej, že si na mě nepamatuješ. V Bordertownu jsi mi utekla jen proto, že mě zradil můj vlastní důstojník Harod."
Dragos jednou rukou stále držel kladivo na Alořině krku a druhou rukou jí zajížděl do vlasů, dokud nenahmatal velkou jizvu. Jakmile žena ucítila jeho ruku na tom místě, tak se jí vybavila první chvíle, kdy se probudila v Parlanově chrámu a také ji došlo, proč asi ztratila paměť. Bojovník se smál a pravil:"Snad jsi nezapomněla na moje kladivo, které ti tohle zranění způsobilo."

Seveřan přestal rukou projíždět kudrnaté vlasy ženy a ještě více ji přitlačil držadlo kladiva ke krku tak, že skoro nemohla dýchat:"Poslední Áronův spratek zemře jako ti ostatní. Už nikdy nebude žádná královská krev pokračovat ve své linii na severu."
Alora z posledních sil ještě chtěla mluvit s Dragosem:"Áron byl přece král severu, jak jsem s ním spojena?"
Dragos se zasmál ještě naposled a ženě odpověděl:"Áron před deseti lety v bitvě pod skřetí horou zradil západ a přidal se na stranu Marducha. Odměnou se mu stala smrt jeho samotného a pak i jeho synů. Marduch se bál, že by někdo mohl na severu ještě vládnout, a tak nechal vyvraždit všechny jeho příbuzné. Tehdy ještě netušil, že bude posledního Áronova spratka nahánět po celém světě."

Alora se snažila ještě něco říct, ale to už se příliš dusila než by mohla mluvit, a tak pokračoval Dragos:"Sever se obejde i bez královského rodu. Vládneme si sami a daří se nám dobře."
Žena cítila, že dlouho Dragosovo sevření již nevydrží, ale nemohla se nijak bránit. Muž byl mnohem silnější a nepovolil ani na chvíli. Už na ni přicházely mdloby, když náhle bojovník sundal zbraň z jejího krku a žena se tak mohla nadechnout. Dragos sevření povolil, poněvadž kolem jeho hlavy prolétla ohnivá koule. Alora se podívala směrem, odkud slyšela Parlanův hlas:"Věřím, že severští bojovníci mají na víc, než zabíjení žen."
Mág vyslal ze své hole na seveřana další ohnivou kouli, ale tomu se podařilo uhnout. Dragos popadl Aloru, která se ještě nestihla pořádně probrat za ruku, a snažil se ji sundat náramek, dokud k němu nepřiběhl jeden z Aeronských důstojníků a nezačal ho táhnout pryč:"Musíme utéct, Dragosi! Pospíchej ke člunu!"
Velitel seveřanů pohlédl do míst, kde stál mág a okamžitě zanechal sundávání Alořina náramku. Z ulice za mágem vyběhlo několik desítek měšťanů a Dragos poznal, že je čas utéci.
Ještě stihl vykřiknout:"Druhý temný věk brzy nastane!" a rychle pospíchal do přístavu nasednout na jeden z posledních člunů, aby se pokusil odplout.