Kapitola 11. Ur Nagadar

Alora se pomalu probírala z Dragosova sevření. Ještě se pořádně nerozdýchala a už na krku cítila další zbraň. Když se podívala na majitele meče, do jejího pohledu se dostavilo překvapení. Nad ženou stál Durin a nepřátelským hlasem pravil: "Takže takhle to je. Naše přítelkyně bez minulosti je ze severu. A navíc pochází z královského rodu našich nepřátel a zrádců a ..."
Durinův meč nepříjemně tlačil ženě na krk. Sama byla překvapena tím, co ji Dragos řekl a sama nechtěla věřit, že je posledním žijícím člověkem, kterému v žilách koluje krev Aronova rodu.
Zanedlouho se Aloře dýchalo zase lépe, protože Durinovu ruku, která pevně držela meč, chytl Parlan a stáhl ji dolu. "Jsi již natolik zkušený, Durine, že bys měl umět rozeznat přítele od nepřítele. Ona je na naši straně. Bojovala s námi proti skřetům i severským bojovníkům. Marduch ji chce vidět mrtvou stejně tak jako tebe a všechny ostatní lidi na západě."
Bojovník se na ženu zle díval a přitom pravil:"Bojovala proti Aeronským, ale to nevěděla, že je jedním z nich."
Durin už odcházel, ale než zmizel ve tmě městské ulice, tak ještě stihl promluvit mág.
"Není čas, abychom bojovali mezi sebou. Musíme ihned vyplout do západní říše Augustie a dostat se do jejího největšího a nejstaršího města Adasmiru. Severští vojáci mluvili o útoku na hlavní město západu. To znamená, že hordy skřetů jsou blízko. Musíme se dostat do Adasmiru do nejobsáhlejší knihovny na světě, abychom zjistili, kdo je Sharva a proti komu stojíme."
Bojovník si vyslechl mágova slova. Než zmizel ve stínu Khoriniských ulic, tak ještě vykřikl: "Najdu Jacka a vyřídím mu, ať připraví loď."

Parlan si povšiml, že Alora se bez pohybu kouká kamsi do prázdna. Hlavou se jí honilo mnoho myšlenek. Stále si nemohla nic vybavit ze své minulosti. Dragosova slova zněla tak přesvědčivě, že jim začínala věřit.
Mág chytil ženu za rameno, aby ji vyrušil z přemýšlení a soustředila se na to, co ji chtěl povědět.
"Musíš Durinovi odpustit. Myslím, že je čas, aby ses dozvěděla o něm pravdu. Tajili jsme ti Durinovu minulost, protože jsme nevěděli, kým ve skutečnosti jsi."
Alora náhle zpozorněla a naslouchala mágovi.
"Durin je jedním z královských generálů na západě. Odjet ze západní říše v době války pro něj nebylo lehké, ale přesto tě následoval. Nesnáší skřety stejně tak, jako nenávidí lid ze severu a především bývalého krále, tvého otce, Arona. Ten před deseti lety, kdy začal pochod Marduchových sil světem, zradil západního krále Albrechta a přidal se na stranu zla. V té bitvě tehdy zemřelo spoustu Albrechtových vojáků a i samotný král. A také padl králův generál a Durinův otec.
Kdyby tehdy Aron nezradil, Marduch by byl poražen a nemuselo se stát tolik špatných věcí, které se staly."
Alora se pozorně dívala na mága a snažila si ujasnit minulost v hlavě a pak se zeptala: "Řekl jsi, že Aron se přidal na Marduchovu stranu. Jak to, že mi Dragos pověděl, že jsem posledním potomkem tohoto krále."
Parlan si zajel rukou do vlasů, což naznačovalo něco o nejistotě jeho další odpovědi.
"Říká se, že Albrecht před svou smrtí proklel severského krále Arona a ten i se svými syny zemřel ještě v den bitvy. Ale moudří mágové se shodují na tom, že tak silná kletba neexistuje. Domníváme se, že to Marduch zabil Arona a jeho syny. Ze strachu, aby nikdo kromě něho samotného nemohl vést Aerosnký lid, tak chtěl zavraždit všechny ty, v jejichž krvi kolovala královská krev. Vypadá to tak, že jednoho potomka ale zabít nedokázal."
Alora přemýšlela o mnohých věcech. Dragos i Parlan ji přesvědčili o tom, že je posledním z královského rodu ze severu. Z takové minulosti však měla strach a nechtěla ji.

Ze země se konečně sebral i trpaslík, z kterého vyzařoval vztek do všech stran. Ale jak se po chvíli žena ujistila, tak Thorgimova nenávist směřovala proti Dragosovi. Trpaslík nesl velice těžce, že ho porazil Aeronský důstojník, kterého proslavilo především vyhnání trpaslíků z jejich vesnic na povrchu a následné zahnání do hlubin dolů v podzemí pod severními horami.
Thorgim pozvedl hlavu nahoru, aby ženě viděl do očí, opřel se o svou sekeru a pravil: "Zachránila jsi několikrát život trpaslíkovi. Nejsi jako ostatní seveřané a máš moji důvěru. Věřím ti víc, než komukoliv jinému."
Thorgimova slova Aloru poněkud uklidnila, protože opět nabyla pocitu, že má stále staré přátele. Trpaslík pak zmizel v černé tmě a vydal se hledat Durina.
Už jen Parlan zůstal stát vedle ženy a ta se ho zeptala: "Jsi nějaký zadumaný, co se děje?"
Mág se velmi vážně zahleděl a pravil: "Dragos mluvil o druhém temném věku, který má nastat. Ale neexistují žádné záznamy o tom, že by někdy na světě panoval první temný věk. Jen jednou se přeřekl mistr našeho řádu Innových mágů. Tehdy ve zlobě pověděl, že nikdo nic neví o temnotě, kterou skrývá lidská minulost."
Parlan si to směřoval k přístavu a pokynul ženě, aby jej následovala.
"Musíme mluvit s nejvyšším mágem Innosova řádu. On zajisté ví, co to znamená druhý temný věk."

Když oba doběhli do přístavu, čekal na jejich oči nepříjemný pohled na moře, kde hořely severské lodě i čluny a ve vodě plavala těla mrtvých vojáků. V přístavu již kotvila Mořská panna a na molu si povídal kapitán Jack s Durinem a Thorgimem. Jen co zahlédli ženu a mága, tak k nim pospíchali. Jako první promluvil kapitán Mořské panny: "Ha, ha, ha, tak jsme jim to pořádně nandali. Škoda, že jedna Aeronská loď uprchla."
Thorgim opřený o svou sekeru pravil: "Vsadím mé trpasličí vousy, že s tou lodí určitě odplul i Dragos."
O chvíli později do přístavu dorazil i velitel domobrany Dirk a několik jeho mužů. Velitel vítězně zvolal: "Město je zase naše, přátelé! Jak se vám jen za vaši pomoc odvděčím."
Trpaslíkův zrak směřoval ke krčmě. Už chtěl říci něco o sudu piva zadarmo, ale tu do něj stihl šťouchnout Durin: "Západní a jižní království vždy žila v míru. Rádi jsme pomohli."
Dirk pravil: "Tak alespoň pojďte do krčmy. Jen co moji muži uklidí ten nepořádek po seveřanech, tak začnou veliké oslavy. Bude se pít tak dlouho, dokud bude v Khorinisu jediný plný sud."
Trpaslík si to už mířil ke krčmě, ale jakmile uslyšel mága, tak se smutně zastavil. "Rádi bychom zůstali, ale jiní si nás teď žádají. Ještě dnes odplujeme zpět na západ."
Pak se Parlan otočil ke kapitánovi Mořské panny a pronesl: "Potřebujeme, abys připravil loď k co nejbližšímu vyplutí."
Jack se zamračil a odpověděl: "Moji muži se budou chtít zúčastnit oslav. Nemůžeme po nich chtít v jeden den bojovat a pak je ještě nutit pracovat, abychom mohli odplout. Všechno má svou cenu."
Parlan se jen pousmál: "Innosovi mágové velmi ocení tvé služby a až nás dopravíš na západ, tak se ti bohatě odmění z klášterní truhly."
Jack se podrbal na hlavě a vesele pravil: "Takže se oslava bude konat na Mořské panně. Za dvě hodiny vyplouváme."

Velitel domobrany chtěl nějak cizince odměnit, a tak jim dal nabídku: "Naložte si na loď, co potřebujete. Je to jen malá odměna za vaše služby."
Trpaslík si všiml menšího vozítka o dvou kolech a okamžitě se jej chopil. Jezdil do městské krčmy, kde naložil na vozík sud piva a pak ho vezl na loď. Když vezl svou kořist přes můstek na Mořskou pannu, smálo se mu pár námořníků. "To by mě zajímalo, čím to pivo zaplatíš, trpaslíku?"
Thorgim se hlasitě zasmál a pravil: "To je dar od našich Khoriniských přátel za pomoc při dobývání města. Můžeme si vzít tolik pití, kolik uneseme."
Námořníci stáli jako sloupy v zemi a nevěřili svým očím, když si trpaslík začal něco počítat na prstech a přitom si mumlal: "Takže cesta na západ trvá měsíc. Hm, to by deset sudů mohlo stačit na celou cestu."
Jen to dořekl, tak už mu s vozíkem i sudem pomáhali ostatní námořníci. Jeden z nich vykřikl: "Čím víc rukou, tím víc pití." Thorgim získal nové pomocníky, s kterými znal jenom jednu cestu, z lodi s prázdnou do krčmy a z krčmy se sudy Khoriniského piva zpět na loď.

Zatímco na jihu jasnou oblohu sem tam přerušil mráček, na východě v zemi skřetů Durgur panovala tma. Temné mraky zahalily oblohu a na Durgurskou pevnost se snášel hustý déšť. Mnohokrát mohutný blesk uhodil do nejvyšších věží Marduchovy pevnosti a pak sjel kamsi do propasti pod ní.
Ve své komnatě stál Marduch a obě ruce držel nad podivnou skleněnou koulí velkou jako lidské hlava. Za ním vše sledoval obrovský skřet, jeho věrný sluha, a mág zahalený v černém rouše, Marduchův učedník.
Právě onen mág v černém rouše, jehož hlavu zakrývala kapuce, zlověstně povykoval: "Co budeme dělat! Invaze na jih se musí odložit. Dodávka magické rudy z ostrova na jižní hranice se nám nepodařila přerušit. A navíc ta žena stále žije a Dragos nejspíš našel smrt a..."
Vše přerušil až dunivý hluboký hlas Marducha: "Tak dost!" Temný pán sundal ruce z magické koule a namířil si to na balkón, odkud viděl daleko do skřetí země. Chvíli sledoval, jak blesky naráží do nejvyšších věží pevnosti, pak se otočil zpět ke svým společníkům a pronesl: "Neděje se vůbec nic. Invaze do jižních království se pouze oddálí. V kouli pravdy jsem viděl vše. Dragos prohrál, ale vrací se živ na západ. Je v pořádku a bude schopen vést flotilu do bitvy o Adasmir."
Marduchův učeň se opět obořil na svého pána.
"Ale co ta žena?"
"I ona dojde smrti!"

Marduch udělal několik kroků k magické kouli a začal rukama jemně přejíždět po jejím povrchu. Pak promluvil: "Ona je hloupější, než jsem si myslel. Místo aby zůstala v bezpečí v Khorinisu, vrací se zpět na západ do naší náruče. Naše vojska již brzy stanou před Velkou západní zdí, před branami Augustie. Pak se už do Adasmiru ona ani její přátelé nedostanou."
Marduch přestal sledovat obraz v magické kouli a pravil: "Koule pravdy je mocná zbraň pro toho, kdo ji dovede používat. Cítím nedůvěru mezi jejími následovníky."
V komnatě panovalo ticho a Temný pán zas stál na balkóně a sledoval bouři z černých mraků. Doposud největší blesk uhodil do věže Durgurské pevnosti tak, že se otřásla až v základech. Světlo na malou chvíli ozářilo celou místnost. Jen co přestalo dunění způsobené nárazem, Marduch promluvil: "Nastal čas opět ukázat, kdo je pronásledovatel a kdo kořist. Až připluje ta žena do blízkosti západního pobřeží, necháme ji seznámit se s gryffem."

V místnost nastalo ticho a temný pán vypadal, že na něco čeká. Dlouho se nic nedělo, když hluk bouřky přerušilo hlasité bubnování. Marduch sledoval z balkónu dění v Durgurské pevnosti. Viděl, jak se na hradbách shromažďují skřeti se zapálenými loučemi, a pak započal hlasitý řev. Marduchův učeň nevěděl, co se děje a s napětím vyčkával. Na každé uhození do bubnu se ozvalo z tlamy každého skřeta slovo: "Ur!"
Najednou se začala brána pevnosti otvírat a někteří skřeti začali mlátit zbraněmi do země, přičemž stále křičeli: "Ur! Ur! Ur!"
Když se brána celá otevřela, začali z pevnosti vycházet seřazení skřeti. Čekala je cesta přes nejdelší most světa, který odděloval pevnost od zbytku Durguru. Říkalo se, že ten kdo spadne z mostu, nikdy nedopadne na zem. Tak prý byla hluboká propast pod mostem.
Skřeti uhodili do bubnů na každý druhý krok. Když po mostě pochodovala stovka Marduchových vojáků, vyšel z pevnosti skřet s obří obouruční sekerou. Z jeho zbroje čouhaly bodáky a helma ve tvaru dračí hlavy vzbuzovala uznání ostatních. Když tento válečník vkročil na most, tak se z hradeb ozývalo ještě více hluku. Všichni ostatní zelenokožci mlátili vším, co jim přišlo pod ruku do hradeb a někdy i sami do sebe a přitom křičeli hlasitěji než kdykoliv předtím: " Ur! Ur! Ur!"
Za tímto skřetem, z kterého šel strach, konečně z pevnosti vyšla i skupina bubeníků, kteří mlátili do bubnů na každý druhý krok pochodujícího vojska.

Marduch přestal sledovat dění v pevnosti a otočil se ke svým dvěma společníkům. Podíval se na svého učně a vysvětlil mu, co se to stalo.
"Nastal čas ukázat zápaďanům naše nejlepší válečníky. Dragos povelí flotile bojovníků ze severu a skřetí král povede Durgurské hordy."
Učeň se zeptal mistra:
"Skřetí král?"
"Ano, král. Nejsilnější bojovník na východě Ur Nadagar povede vojsko k vítězství."

Brána pevnosti se pomalu zavírala a zelenokožci slézali z hradeb a vraceli se do práce. Z dálky ještě byly slyšet bubny, které předznamenávaly blížící se zkázu lidí žijících na západě. Strašlivá válka se připravila ukázat největší bitvu věků. Poslední naděje lidí ze západu Augustie a hlavní město Adasmir se mělo stát terčem útoku armády, jejíž konec nikdo živý nespatřil.