Kapitola 2. Přes skály

Závod s časem začal. Běh po skalách byl nebezpečný a všichni čtyři běželi opatrně. Jeden chybný krok a kdokoliv si mohl vyvrknout kotník, či hůře, zřítit se ze skal dolů. Přestože se zdálo, že všichni čtyři běžci mají stejný cíl, vrozená nedůvěřivost je nabádala hlídat si toho druhého. První běžel černovlasý muž s mečem v černém plášti. Jmenoval se Durin. Utíkal tak akorát, aby mu žena, starší mág i trpaslík stačili. Každou chvilkou se otáčel, aby se ujistil, že mu jsou ostatní v patách.
"Tak si pospěš Thorgime, nebo tě snad mám nést?" Zvolal na trpaslíka, který běžel jako poslední až za Innosovým mágem. Trpaslík křičel udýchaným hlasem:
"Když ti stačí ženská a stařec, tak neměj o trpaslíka strach."
Parlan si něco začal mumlat pro sebe. Rozhodně si nepřipadal jako stařec.

I když bylo teprve něco okolo šesti hodin odpoledních, nad skalami se snášela tma a každý krok byl nebezpečnější a nebezpečnější. Mohly za to temné mraky, jenž poslalo zlo, aby zakrylo nebe a usnadnilo cestu skřetům. Skupinka běžců se zastavila na plošině. Toto místo se zdálo být jediným široko daleko, kde by se dalo na noc utábořit. Ze stran plošinu obklopovaly mohutné balvany, které bránily větru znepříjemnit odpočinek. Znaveni během se všichni posadili. Trpaslíka zaujal nacpaný vak, který nesl celou cestu Parlan, a tak si k mágovi přisedl.
"V tak velkém vaku musíš táhnout velký žvanec, že je to tak?"
Parlan se jen usmál a pravil:"Pokud ti chutnají knihy a klášterní cennosti?"Thorgim se zamračil
"Knihy nejsou k jídlu. Proč si nevzal radši kus masa?"

Alora mezitím seděla a snažila se vzpomenout na minulost, ale marně. Ze vzpomínání ji vyrušil cizinec v černém plášti, který jí podal měch s vodou.
"Určitě máš žízeň, tak se napij. Mimochodem já jsem Durin."Žena si vzala měch a napila se. Pak si rukou otřela mokré rty a ze slušnosti se Durinovi představila.
"Já jsem Alora." Rozhovor přerušil náhlý hluk kamenů, které se nedaleko zřítily ze skály. Trpaslík popadl sekeru a zvedl se:
"Co to bylo? Kameny se sami nehýbou." Durin se potichu plížil ke skalce, za níž se zvuky ozývaly. Po kamenech se opatrně vyhoupl nahoru, aby viděl, co se děje. Chvíli se rozhlížel a pak se potichu vracel k ostatním.
"Je tam jeskyně, ale radši ji prozkoumávat nebudeme. Mohl by v ní být troll. Není sem vidět, takže se stačí chovat tiše a přečkáme noc bez problémů." Parlan si s naštvaným výrazem v obličeji znovu usedl.
"Troll. Další havěť, která sem přišla z východu." Alora měla spoustu otázek na Parlana, ale přemohla ji únava, a tak usnula. Trpaslík si odložil přilbu. Nikdo nepoznal, jestli jsou delší jeho hnědé vlasy nebo vousy. Thorgim sice spal, ale pevně svíral svou obouruční zbraň. Parlana běh zmohl natolik, že spal jako zabitý. Zato Durin usínal jen pomalu, protože stále naslouchal, jestli se z jeskyně neozve trollí řev.

Tma začala opadat a nad skalami se snášela ranní mlha. Aloru probudila ruka Durina, kterou ji držel ústa. Když otevřela oči uviděla, jak její tělo zakrývá obrovský tmavý stín.
Durin vykřikl:"Teď!" a odstrčil ženu od sebe.
Na místo, kde před tím ležela, dopadl těžký balvan. Stín, jenž ji zakrýval tělo, patřil obřímu trollovi, který se těšil, jak spící ženu rozdrtí. Poté co zjistil, že je Alora stále naživu, započal mohutně řvát. Zbylí dva spáči se okamžitě vzbudili. Thorgim neváhal ani chvíli, popadl sekeru a spěchal k trollovi, tvorovi, který je desetkrát větší než on. Durin tasil meč a chtěl trolla oběhnout. Zastavila ho obrovská pěst, jenž těsně před ním uhodila do země. Nebezpečný tvor se rozmáchl podruhé, tentokráte mířil na oběť, kterou před chvíli o kus minul. Než však stihl udeřit, zaryl se mu do krku šíp. Jeho kůže byla velmi tuhá a šíp nepronikl příliš hluboko. Zuřící zvíře zavrčelo a zle se dívalo na Aloru svírající luk. Troll udělat pár kroků k ní, dokud v kotníku nepocítil trpaslíkovu sekyru. Jen tak lehce máchl mohutnou paží a Thorgima odpálil dva metry do dálky. To už mu z krku trčely i další dva šípy a do druhé nohy zabodával Durin svůj meč.

Troll utrhl kus skály a mrštil jej po bojovníkovi s mečem. Ten padl k zemi otřesený. Zvíře se napřahovalo k smrtícímu úderu, ale do ramene se mu zabodl další šíp. Obří útočník se otočil a dvěma kroky se přiblížil na dosah Alory. Parlan bitku nepozoroval a hrabal se ve svém vaku hledaje něco, čím by mohl pomoci. Původně chtěl Troll rozmáčknout Aloru, ale pak se mu do boku zaryla sekyra vržená trpaslíkem.
Obří netvor došel k Thorgimovi a zvedl nohu, aby malého nepřítele zašlápl. Už se jeho mocná noha blížila k trpaslíkovi, když náhle trolla obklopilo zelené světlo a ten se začal zmenšovat, dokud se na něho nedíval Thorgim svrchu. Trpaslíka velmi potěšilo, že je taky někdo menší než on. Troll byl o hlavu menší než pod vousy smějící se Thorgim. Kdysi velký obr neváhal příliš dlouho a dal se na útěk, dokud nezmizel z trpaslíkova dohledu. Durin se pomalu zvedal ze země a nechápavě se díval na Parlana, který v rukou držel kus pomalovaného papíru.

Innosův mág chvíli snášel tázavé pohledy společníků, až jim nakonec odpověděl:"Tohle je svitek na zmenšení příšery. Na světě je jich moc není. Doufal jsem, že ho prodám v Albrechtgoru za slušné peníze, ale použitý již nemá žádnou moc."
Parlan naštvaně zmuchlal svitek a odhodil na zem. Trpaslík přicupital k jeho batohu a nedůvěřivě si ho prohlížel."A kouzlo,které nás přenese přes ty skály tam asi nemáš, co?" Mág se jen usmál:"Ne to sice nemám a svitek na zvětšení trpaslíka jsem bohužel nechal v Bordertownu."
Durin trochu popadl dech a promluvil ke společníkům:"Myslím, že znova již neusneme. Do města je to jen několik hodin. Tak si pospěšme."
Jen co domluvil, tak se opět ujal vedení skupiny a vedl ji po skalách do města. Vyčerpávající běh pokračoval. Čas plynul rychle stejně tak, jako ubývalo sil.

Skály konečně začaly klesat, takže se po nich dalo sešplhat dolů. Cesta dále byla mnohem přívětivější. Po rovině porostlé krátkou travou se běželo lépe, než po kamenech a skále. Zanedlouho všichni čtyři spatřili zdi města.
"To je Albrechtgor." Pravil Durin. "Hradby jsou vysoké a zdi pevné." dodal Thorgim. Kulaté město, jak mu jiní říkávali, obklopovala rovinná plocha. Město bránil kruh mohutných hradeb. Z nejvyšší věže města strážní viděli až na východ z údolí, jenž bylo vstupní branou do západní říše. Pokud jste samozřejmě nezvolili cestu jinou a nebezpečnou přes skály. U městské brány stálo mnoho stráží v lesklých zbrojích jako ze stříbra. Na prsou i na štítech nosili obraz lva s vyceněnými zuby. Jen co Alora prošla branou, uchvátila ji několikametrová socha lva, stojícího na zádních nohách a držícího oštěp. Vedeni Durinem pokračovali dále městem.

Domy z kamene se podobaly jeden druhému. Z důležitějších budov visely vlajky, na nichž držel v tlapách oštěp lev Gor. Lev bývalého krále znázorňoval chrabrost s jakou šli vojáci západu vždy do boje. Nebýt Durina, tak se nově příchozí utopili ve spletitých uličkách města. Konečně se octli na náměstí. Uprostřed stála kašna, z které vodu pila socha Gora. O pár metrů dál stála socha bývalého krále Albrechta opírajícího se o meč zabodnutý v zemi a hlavou pozorujíce věrné zvíře. Králova socha se výškou dala srovnat se třemi domy postavenými na sobě. Tato nejvyšší socha také sloužila jako orientační bod pro nově příchozí. Kousek za náměstím stál Innosův chrám, který nesměl chybět v žádném městě, kde žilo nad deset tisíc lidí. Všichni čtyři si to namířili chrámem rovnou do velké haly. Po stranách stálo deset řad lavic a na konci haly oltář, před nímž se modlil Innosův mág.

Jakmile zaslechl kroky, tak se otočil směrem ke vchodu do haly.
"Ach Durine, konečně jste dorazili."
Pak se udiveně podíval na Parlana:"A co ty zde děláš? Tvé místo je v Bordertownu. Ať se děje cokoliv, nejvyšší mág ve městě nesmí opustit Innosův chrám. Tak zní naše přísaha." Parlan si sundal vak ze zad a snažil se své jednání ospravedlnit:"Znám přísahu, ale nemohl jsem dopustit, aby nejcennější knihy zničili skřeti."
Innosův nejvyšší mág v Albrechtgoru se zle podíval na Parlana a rozlobeným hlasem pravil:"To není důvod k porušení přísahy. Porušování našich přísah vede k temnotě. Pokud se nebudeme řídit pravidly, skončíme jako Marduch!"
Do rozhovoru se zapojila i Alora, která se prozatím kochala krásou chrámu:"Na váš rozhovor budete mít určitě dost času, ale neběželi jsme dva dny, abychom ztráceli čas."
Nejvyšší mág v Albrechtgoru si konečně uvědomil, že v chrámu stojí žena a vzteky přímo soptěl:"Cos to provedl Parlane! Ženy do chrámu nesmí vkročit!"
Parlan na svou obranu rychle vykřikl:"Ona není ledajaká žena, má Aeronský náramek." Alora nerozuměla téměř ničemu a udiveně si začala prohlížet zlatý náramek s jejím vyrytým jménem.
Durina už nebavilo jen přihlížet a zapojil se do rozhovoru:"Na to nemáme čas. Skřeti jsou v patách uprchlíkům z Bordertownu. Každou hodinou je mohou dohnat a pobít. Proto jsme sem tak vtrhli. Musíme jim pomoci."
Nejvyšší mág se přestal tvářit tak rozzlobeně, ale přívětivě zrovna nepůsobil.
"Na tvůj trest Parlane bude času dost a o té ženě si ještě promluvíme, prozatím neopustíš chrám."
Pak mág ukázal na zbylé tři členy skupiny."Najezte se v krčmě a trochu si odpočiňte. Promluvím si s vrchním velitelem vojáků, aby připravil jednotku jezdců."
Pak prstem ukázal na Durina.
"Vyznáš se v těch skalách, tak tě žádám, abys je vedl, kéž je Innos s vámi."
Aloře se nechtělo Parlana opustit, ale ten musel zůstat v klášteře a čekat na svůj trest za porušení pravidel mágů. Durin popadl ženu za ruku a vedl ji ven z chrámu. Jak ji tak vedl, všiml si jejího náramku s vyrytým jménem.
"To je ten náramek, o němž se bavili?"Alora se na zlatý šperk nejistě podívala a pravila:"Netuším, co je zač, ale mám pocit, že ke mně patří."
Trpaslíka náramek příliš nevzrušoval. O jeho zájem si spíše říkala krčma stojící přes ulici."Dost už jsme mluvili. Pojďme něco zakousnout."

Hospoda zela prázdnotou, jelikož nikdo neměl na zábavu chuť. Někteří občané města již dokonce nakládali na vozy svůj majetek, aby co nejrychleji odjeli dál na západ. Všude panoval strach ze skřetů, z vojska tak velkého, že konce jeho vidět nebylo. Tři právě příchozí si sedli do rohu krčmy. Objednali si pivo a solené vepřové s chlebem. Než si Thorgim stihl objednat třetí pivo, Durin ho zadržel.
"Za chvíli vyrazíme proti skřetům. K čemu budeš v boji, když jednoho zelenokožce uvidíš dvakrát."
Pak se Durin podíval na svou novou přítelkyni a pravil:"Jsi velmi záhadná žena. Jestli jsi z města, kde ses tak dobře naučila střílet z luku. Tam před tím trollem jsi mi zachránila život."
Alora si otřela z pivo z úst a povídala:"Nevím toho o sobě víc než ty. Probudila jsem se ve městě u Parlana. Nepamatuji si vůbec nic."
Durin vypadal, že ženě poněkud nevěří."V tom chrámu o tobě ale ten mág mluvil, jako by tě znal?"

Jak rychle rozhovor začal, tak taky skončil. Do krčmy vtrhl královský voják a pokynul Durinovi, že má jít s ním. Trpaslík i žena následovali Durina, svého průvodce, ven z krčmy, kde sedělo na koních padesát vojáků s oštěpy v ruce a meči u pasů.
Jejich velitel ukázal na dva koně."Vyrážíme chránit lid. Ty i trpaslík sedněte na koně a jedeme." Durin jen zakroutil hlavou a promluvil:"Ta žena jede taky."
Velitel se rozesmál."Žena nemá co dělat v sedle!"
Durin se Alory zastával:" S lukem to umí líp, než vy všichni dohromady. Pojede na koni s trpaslíkem. Budou těžcí jako jedem muž."
I když nerad, přece jen velitel jezdecké jednotky přikývl na znamení souhlasu. Thorgim se vyhoupl na koně dopředu a Alora za něj. Durin i s koněm pádil do čela jízdy, aby vedl vojáky do údolí bránit prchající lid.