Kapitola 3. Vstříc skřetům.

Alora s Thorgimem se drželi v zadu a jejich kůň následoval koně ostatních vojáků.
"Jak nás padesát přemůže skřetí armádu?"Zeptala se žena. Trpaslík se chechtal pod vousy.
"Skřeti budou ničit město. Za uprchlíky se vypraví jen menší jednotka zvědů. Sto, nejvíc dvě stě skřetů. To znamená dost pro nás pro oba. Hehehe!".

Cesta k údolí netrvala dlouho. Alora nebyla nadšená, že se opět vrací mezi skály, ale co ji zbývalo. Neznala svoji minulost, nevěděla nic o tomhle světě. Parlana, muže kterému věřila, drželi mágové ve městě. Pak ji zbývalo jediné, věřit dvou osobám, které potkala na skalách. Trpaslík ji připadal zábavný, ale z jeho společníka cítila něco tajemného.
Země se třásla pod kopyty koní a jezdci brzy zmizeli v točitém údolí mezi vysokými skalami. Po hodině jízdy míjeli první uprchlíky z Bordertownu. Čím víc se blížili k dobytému městu tím uprchlíků přibývalo. Těm co táhli vozíky s majetkem, jezdci přikázali vše nechat na místě a pokračovat údolím pryč. Po půl hodině další jízdy již nepotkali žádné uprchlíky, což znamenalo jediné, teď už mohou narazit pouze na skřety. Durin vedl jezdce a dal jim pokyn, aby zpomalili. Nechtěl, aby o nich skřeti věděli dřív, než on o skřetech. Koně pomalu našlapávali a Durin naslouchal okolí.

Před ostrou zatáčkou se zastavil a otočil k vojákům.
"Za tou zatáčkou jsou skřeti. Snad o nás nevědí."Durin se zapojil do řady jezdců a první místo přenechal jejich veliteli. Ten se pevně chopil oštěpu, a dal jednotce pokyn k útoku. Jezdci se vyřítili za zatáčku, jak nejrychleji uměli a jejich průvodce se nemýlil. Za zatáčkou spatřili tlupu skřetů, jak se přehrabuje ve vozech, které tam někteří uprchlíci zanechali. Něco přes sto skřetů se udiveně podívalo, co se děje. Že se na ně ženou lidé, jim došlo, až když jezdci začali vrhat oštěpy. Některé zasáhly skřety, jiné se zabodly do země. Každý jezdec, který hodil oštěp, tasil meč a vrhl se i s koněm na skřetí tlupu. Ti, než začali vůbec bojovat, tak jich několik desítek leželo na zemi mrtvých. Jezdec vedle Durina spadl z koně mrtev na zem. Durin zahlédl skřetího lučištníka, jak míří na dalšího jezdce. Okamžitě se k nepříteli rozjel s napřaženým mečem. Skřet si ho všiml pozdě a nestačil pořádně zamířit. Šíp prolétl Durinovi těsně kolem ucha. Než stačil skřet znova zamířit, Durin mu usekl hlavu. Boj se začal zdál být vyrovnaný.

K zemi padali další a další skřeti, ale jezdci měli také ztráty. Alora už lukem zabila dva skřety, když se na jejího koně rozběhl další zelenokožec. Než žena stačila vystřelit, skřet skočil na koně a srazil jak ji, tak trpaslíka. Luk Aloře vypadl z ruky a skřet se k ní rychlými kroky blížil. Jistě by bezbrannou ženu zabil, kdyby se však ze země rychle nezvedl Thorgim a svou sekerou neposlal skřeta pryč z tohoto světa. Trpaslík se pak statečně vrhl mezi tři nepřátele. Prvnímu zarazil sekyru do hlavy. Rychle ji vytáhl a vykryl útok druhého bojovníka. Jen co Alora našla svůj luk, tak třetího skřeta, který na trpaslíka útočil z boku, zasáhla šípem do srdce. Thorgim svůj dluh Aloře rychle splatil. Vytáhl od pasu vrhací nůž a hodil ho směrem na lučištnici. Nůž ji těsně minul a zabodl se do hlavy nepřítele, který se k ženě plížil ze zadu. Jezdci měli v boji velkou východu. Sekali kolem sebe meči a k zemi padaly desítky skřetů. Velitele jezdců shodil z koně elitní skřet, jehož brnění bylo silnější než to ostatních. V levé ruce svíral široký štít a v druhé dlouhý meč. Stačilo pár seků a lidského velitele povalil na zem. Chtěl mu uříznout hlavou, ale do krku se mu zaryl šíp z luku Alory a skřet padl na velitele jezdecké jednotky mrtev. Ten se nevěřícně podíval na ženu, kterou nechtěl sebou vzít. Zatímco jezdců padla polovina, skřeti leželi na zemi pobyti nebo se dali na zběsilý úprk.

"Hahaha! Kam utíkáte, vy zbabělci!. Máte strach z mé sekery?"
Durin se usmál na trpaslíka a s úsměvem na rtech pravil:"Ještěže jsme tě taky vzali, mistře trpaslíku. Jakmile tě skřeti viděli na koni, dali se na útěk."
Velitel jednotky zvolal na své muže: Vezměte raněné na koně! Jedeme zpátky k Albrechtgoru! Skřeti se vrátí!" Alora nasedla na koně, ale v odjezdu ji bránil trpaslík.
"Myslíš si, že koně dokážeš zkrotit sama?"Pravil trpaslík a soukal se na Alořina koně. Ta mu udělala místo a vesele mu odpověděla:
"Neboj se, já nikomu neřeknu, že na koni neumíš jezdit."

Jezdci posíleni vítězstvím po hodině dohnali poslední skupinku uprchlíků. Početná skupina lidí šla pomalu, především na starší z nich dopadala únava. Velitel jezdců rozhodl, že jednotka půjde s uprchlíky, pokud by se je snad snažil dohnat nějaký skřet. Ve skrytu duše doufal, že zelenokožci tak rychle nevyšlou další vojáky.
Světlo se vytrácelo a temná noc se neodbytně blížila. Všem se ulevilo, když zahlédli východ z údolí. Teď je čekala bezpečnější cesta po rovině k městu.
"Půjdeme i v noci, do města je to už jen několik hodin."
Dlouhou chvíli si Alora krátila povídáním s trpaslíkem v sedle. Vyprávěl jí o trpasličích dolech a tajemných příbězích. Žena též vyzvěděla, že on a Durin jsou přátelé pět let a život tráví na cestách. Přestože Thorgim věděl, kým Durin ve skutečnosti je, tajil spolujezdkyni jeho minulost. Vždy, když se zeptala odkud Durin pochází, trpaslík to zapovídal nějakou historkou z dolů.

U půlnoci dorazila jízda do města s poslední skupinou uprchlíků. U vstupní brány čekal netrpělivě Parlan. Jak zjistil, že je Alora naživu, rozzářila se mu tvář. Okamžitě přispěchal k jejímu koni.
"Nejvyšší Innosův mág v Albrechtgoru Ulbert, chce s tebou i tvýma dvěma společníky mluvit. Pojďte se mnou do chrámu!"
Trpaslík byl velice rád, protože konečně slezl z koně, ze zvířete, které neměl příliš v lásce. Durin se zachoval mile a pomohl ženě slézt. Vedeni Parlanem si to namířili do Innosova chrámu, do již známé haly s oltářem, před kterým se opět modlil Innosův mág Ulbert. Ten se konečně přestal mračit a přišel k Aloře.
"O mnohém jsme s Parlanem mluvili. Skutečně nejsi ledajaká žena. Zdá se, že tvé přežití je více než důležité, a proto nesmíš zůstat v Albrechtgoru."Ulbert vzal čtyři vaky se zásobami na dlouhou cestu a podal je čtveřici.
"Jako člen rady Innosových mágů mám pro tebe důležitý úkol." Mág se stále díval na ženu a ostatní mu byli ukradeni.
"Vypravíš se do zemí na jihu. Tam lidé skřetům ještě odolávají. Tvůj zlatý náramek je klíčem a povede tě dál. Musíte, co nejrychleji odplout do Khorinisu a promluvit si tam s nejvyšším našeho řádu. Právě v Khorinisu Marduch získal svou moc. Zjistěte, jak se mu to povedlo a hlavně si nenechte nikým vzít ten náramek. Chraňte jej více než své životy."

Pak se Ulbert otočil k Durinovi.
"Prokázal jsi mágům velké služby, žádám tě ještě o jednu. Doveď tu ženu na jih a pomož jí." Durin přikývl hlavou na znamení souhlasu a vzal si od mága vak. Ulbert se pak zašklebil a podíval se na Parlana.
"Tento mág, jako trest za porušení našich pravidel, půjde s vámi. Ať žije dlouhou dobu bez blahobytu, kterého se mu dostávalo v chrámu, jenž opustil. Bude to váš duchovní průvodce." Alora se cítila velice zmateně, poněvadž ničemu nerozuměla. Chtěla se ptát, ale to už je mág vedl ven z chrámu na náměstí, kde čekali čtyři koně.
Durin se vyhoupl na jednoho z nich.
"Pojedeme do nejbližšího přístavu do Gorportu. Tam si najmeme loď a poplujeme na jih. Sbohem příteli Ulberte. Kéž toto město dlouho odolá ohavným skřetům."
Trpaslíkovi se začínalo z koní dělat špatně, ale když viděl jak se i starší mág Parlan vyhoupl do sedla, musel nasednout též.
"A nejeď moc rychle Durine, nezapomeň, že ženy a staří mágové nejsou zvyklí na zběsilou jízdu."Když seděli všichni čtyři v sedle vyrazili k hlavní bráně. Jen co vyjeli z města, polil je studený pot. V dálce viděli tisíce loučí a dunící bubny. Skřetí vojsko právě prošlo údolím a pochodovalo na město.
"Ještěže jedeme na druhou stranu.", zavrčel Durin a vedl společníky kolem městských hradeb na západ po nepříliš udržované cestě.
"Do přístavu dorazíme nejdříve zítra k večeru.“Jak se vzdalovali od Albrechtgoru krajina přestávala být rovná a skalnatá. Skály vystřídaly kopce a travou porostlou zem vysoké stromy a později lesy. Nad kopci se snášela mlha a noc se změnila v den. Čím dál se vzdalovali od skřetího vojska, tím méně temných mraků zakrývalo oblohu. Dokonce se na zem odrážely sluneční paprsky. Alora jela vedle mága snažila se ho vyzpovídat.
"Proč jsem důležitá, abych přežila. Ten mág ve městě věděl, kdo jsem?"Parlan se na zvědavou ženu otočil a pravil:
"Tvůj život není vůbec důležitý. Ulbert nechce zachránit tebe, ale ten zlatý náramek co máš. Marduch ho nesmí získat." Přestože uběhlo několik dnů, Aloře se vzpomínky nevracely a vše se jí jevilo nové.

"Kdo je Marduch?"zeptala se. Parlan zhluboka vydechl a pustil se do vyprávění příběhu:"Marduch byl nejvyšším Innosovým mágem. Přečetl všechny knihy, znal všechny zákony světa, no prostě věděl o všem. Ze všeho nejvíc ale chtěl absolutní moc a vládu. Tu mu Innos ale nabídnout nemohl. Tak Marduch opustil Innosův řád a vydal se hledat cestu za mocí. Něco musel nalézt v Khorinisu, a to ho zkazilo. To něco ho udělalo velice mocným a on se vydal na východ, kde sjednotil skřetí kmeny a začal ničit lidské země.
Před deseti lety to zlo mohlo skončit. Jenže lidé nebyli jednotní a král severních zemí Aton se přidal na stranu Marducha. Tak severní vojska společně se skřety ničila a plenila dál. Marduch zabil Atona. Jeho synové zemřeli v den, kdy Aton zradil západního krále a v bitvě pomohl Marduchovi. Za smrt jeho synů mohl Albrecht, který krále severu proklel. Marduch nechal zabít všechny příbuzné královy rodiny, aby lidem nikdo nemohl vládnout. Je už tomu deset let. Když byla Aeronská královská linie na severu ukončena, neměl kdo vládnout, a tak se severu Marduch zmocnil bez boje. Získal tak mnohem větší vojsko než měl dřív. Mnoho zemí již padlo a já se obávám, že ani západní království nepřečkají toto šířící se zlo."

Alora pozorně naslouchala a snažila si ujasnit, co se vlastně stalo.
"A co je zač ten náramek." Optala se mága, kterému se příliš odpovědět nechtělo.
"Dávno před tisíci lety chtěl jeden člověk ovládnout svět. Vládl na západě, ale neměl tak velké vojsko, aby svůj sen uskutečnil. Nevíme kdo, ale někdo pro něj vyrobil magické předměty z rudy, která se nyní těží již jen v dolech Khorinisu. Brnění, meč, štít a přilba z magické rudy pokud byli nošeny, tak měl dotyčný člověk neomezenou moc a žádná zbraň ho nemohla zranit. Král tedy vzal všechny čtyři magické předměty a vyrazil do bitvy. Byl však podveden. V dolech severu byl tajně vyroben zlatý náramek, který by musel mít král na ruce, aby kouzlo fungovalo a on se tak stal nepřemožitelným. Bez náramku královi čtyři magické předměty neměly žádnou moc a on v bitvě zemřel."

Alora se na Parlana usmála, ale ten se na ní nevrle podíval.
"Ty čtyři magické předměty už Marduch získal. Zatím je stále zranitelný,ale pokud by získal tvůj náramek je s našim světem konec. Bude-li těchto pět předmětů nosit, shoří všechna lidská města."
Chvilku trvalo než Aloře došlo, co má na ruce za šperk. Když Parlan viděl, jak se žena vyděšeně na náramek dívá, tak ji uklidnil příjemným skoro otcovským hlasem.
"Nemusíš se bát. Marduch neví, kde náramek je." Ženě se ulevilo jen trochu.