Kapitola 4. Nepřítel útočí v noci

Vyčerpávající jízda se nachýlila ke konci. Mezi stromy se objevily ohně hořící na hradbách přístavu. Gorport nebyl žádný velký přístav a jeho nízké dřevěné opevnění obyvatelům ve spánku klidu nedodávalo. Za poslední dobu se počet obyvatel ustálil na jeden tisíc. Dříve do přístavu po moři připlouvaly obchodní lodě. Jediný obchod se západem se konal vždy po moři. To proto, že západní země chránily mohutné hory a skály. Za poslední roky ale obchod utichl. Po zradě krále severních zemí před deseti lety se žádná z jeho lodí ke Gorportu nepřiblížila. A potom co skřeti začali napadat země na jihu, tak se jejich králové začali starat o válku a ne o posílání lodí se zbožím na západ. V přístavu setrvávalo mnoho námořníků bez práce a kotvilo několik lodí, které na moře nevypluly již měsíce. Kromě rybářských člunů zajišťujících potravu pro město. Durin vedl skupinu městem až k první krčmě, jenž zahlédl.

"Získat loď bude snadné. Práce není na rozdávání a loď najmeme levně."
Čtyři nově příchozí vešli do krčmy, kde bylo plno. Durin šel vyzvídat k hospodskému něco o volných kapitánech a ten mu ukázal na muže sedícího v rohu hospody. Lidé v hospodě se na ženu, mága a především trpaslíka netvářili příliš vlídně, a tak se tři hosté raději posadili k jednomu z mála volných stolů. Durin si nevšímal svých společníků a namířil si to k člověku, na kterého jej upozornil hospodský. Když muž poznal, že se k němu blíží nějaký cizinec, sundal si z hlavy černý klobouk a změřil si Durina pohledem. Durin muže odhadoval na padesát let. Jeho tvář ukrývaly tmavé dlouhé vousy a z tajemného pohledu šel strach. Durin si přisedl a pravil.

"Hospodský povídal, že ti prý patří nejrychlejší loď v přístavu."Muž chvíli mlčel a pak si začal hladit dlouhé vousy.
"Jak rychlá je má loď, záleží na množství tvých peněz." Durin se pousmál a na stůl hodil měšec. Tajemný muž si měšec sebral a prozkoumal jeho obsah. Zatímco počítal jeho obsah Durin pokračoval:"Já se jmenuju Durin. Jsme čtyři cestující a chceme jet na jih do Khorinisu. Když nás tam dopravíš, dostaneš další měšec."
Muž si vložil Durinův měšec do kapsy a nasadil si černý klobouk, z něhož trčelo zelené pero.
"Mě můžeš říkat Jack."pravil přátelksým tónem:"Půlka posádky je u lodi a druhou seženu do rána. Moje loď, Mořská panna, kotví v zátoce za přístavem, tak tam ráno přijděte."
Kapitán Mořské panny se zvedl od stolu a chtěl odejít z hospody, ale dveře se náhle rozrazily a dovnitř vtrhl udýchaný rybář.
"Světla, světla září na moři. Pojďte se ven podívat."

Všichni hosté v hospodě se rychle zvedli a pospíchali ven z hospody, odkud se dalo vidět na lodě kotvící v přístavu a nekonečné moře. Stejně tak se zvedli žena, mág a trpaslík a drželi se v blízkosti Durina a najmutého kapitána. Před krčmou se rozléhalo ticho. Všichni sledovali moře a napjatě vyčkávali. Na moři se rozsvěcelo stále víc světel a některé jen několik stovek metrů od přístavu. Všichni poznali, že ta světla jsou ohně hořící na lodích. Nikdo nevěděl komu desítky lodí patří, dokud se ze strážní věže, té nejvyšší v přístavu, neozval křik strážného.
"Na plachtách je vlčí hlava a nad ní překřížený meč a válečná sekera! Zachraň se, kdo můžeš." Jen to strážný dořekl, v Gorportu vypukla naprostá panika. Lidé utíkali ke svým domovům, aby sbalili to nejpotřebnější na cestu. Kapitáni lodí svolávali své námořníky, aby rychle naložili to, co poberou. Jen Jack a jeho noví čtyři cestující stáli ještě před krčmou a hleděli na blížící se ohně. Už i Alora poznala obrysy na vlajce první lodi, vrčící vlčí hlava s vyceněnými tesáky a nad ní překřížen meč a sekera. Alora se zeptala kapitána:"Co je to za vlajky, čí to jsou lodě."
Jack zavrčel a pravil:"To je vlajka severu, vlajka Aeronského vojska. Ty bastardy ukrývala tma, a když dorazili téměř k přístavu, tak rozsvítili ty ohně, aby vyvolali paniku."
Pak Jack ukázal na první lodě, které se pokoušely z přístavu odplout.
"Jen se podívejte na ty blázny. Vítr fouká proti nim a oni si myslí, že odplují. Nemají žádnou šanci, ale já jsem věděl, že se něco podobného stane. Proto moje loď kotví v nedaleké zátoce. Musíme rychle odplout. Pokud budou nepřátelé útočit na lodě prchající z přístavu, nemuseli by si nás všimnout, jak vyplouváme na moře ze zátoky."

První naložené lodě se pokoušely zabočit doleva a vyhnout se útočící flotile, ale proud a vítr byly proti nim a severské lodě se přiblížily na dostřel. Najednou se na lodích ze severu rozsvítilo ještě více světel.
Pak začali námořnictví na prchajících lodích křičet:"Zápalné šípy, připravte vodu."
Šípy nesoucí oheň letěly rychle a začaly dopadat na obchodní lodě. Plachty rychle hořely a námořníci probodání šípy padali do vody. Několik lodí se odklonilo od flotily a namířilo si to k hořícím lodí. Háky nepřátel se zachytávali na prchajících lodích a severští vojáci přeskakovali na obchodní lodě. Nevyzbrojení námořníci bojovali s vojáky vším, co nalezli na lodi. Ale kus hořícího dřeva neporazí Aeronského vojáka s mečem v ruce. Když námořníci poznali, že nemají v boji šanci, vrhali se z hořících lodí do moře.

Ostatní lodě naložené nepřátelskými vojáky rychle mířily k přístavu. Hrstka strážných obsadila městské katapulty a pálila kameny na nepřátelskou flotilu. Mnoho kamenů skončilo v moři, když konečně první dopadl přímo doprostřed lodi a prorazil její palubu. Další kámen zasáhl stožár s vlčí vlajkou a ten se zhroutil. Loď šla rychle ke dnu a vojáci na ní se rychle svlékali z těžkých zbrojí a odhazovali meče a sekery, aby mohli plavat. Další transportní lodě vezoucí severské vojsko už však dorazily ke břehu a z jejich palub se do přístavu řítily stovky nepřátel. Strážní opustili své pozice u katapultů a utíkali z přístavu, co jim nohy stačili. Ten, kdo zůstal, aby bránil svůj majetek, padl v nevyrovnaném boji s vojáky v těžké zbroji s erbem vlčí hlavy na prsou a štítu.

Kapitán Jack zatím vedl své nové pasažéry po neudržované cestě do zátoky k Mořské panně. Udýchaný Parlan naštvaně pokřikoval na ostatní.
"Moc pěkný to začíná být. Z východu na naší zem útočí skřeti a ze severu plují jejich lidští spojenci."
Po několika minutách konečně doběhli k lodi, do které se snažili ještě něco naložit zmatení námořníci, dokud na ně nezvolal jejich kapitán:"Všichni rychle na loď a připravte se k odplutí!" Jack vyskočil na loď a utíkal na můstek, kam ho čtyři pasažéři následovali. Potom začal kapitán dávat rozkazy.
"Rychle zvedněte kotvy, nebo vás hodím žralokům. Musíme co nejrychleji odplout!" Posádce šlo o krk, a tak pracovali, jak rychle jen mohli. V okamžiku se Mořská panna odrazila od břehu a vyplouvala ze zátoky.
"Zhasnout všechna světla!"
Na lodi panovala černočerná tma. Když vyplula Mořská Panna ze zátoky, tak její námořníci spatřili potápějící se lodě z přístavu. Na některých obchodních lodích se ještě bojovalo, ale posádky z Gorportu neměly šanci. Jackova loď se ukrytá ve tmě točila od útočící flotily a snažila se odplout. Kapitán věděl že nemůže vytáhnout bílé plachty, jinak by ho viděli, ale proti proudu se špatně plulo.
"Vy, co nemáte nic na práci, utíkejte do podpalubí a chopte se vesel!"
Několik námořníků okamžitě poslechlo a seběhlo do podpalubí, kde započal jejich boj s mořem. Kapitán sledoval obchodní lodě klesající na dno a pomalu se vzdaloval od dobytého přístavu, do kterého připlouvalo nepřátelské vojsko. Za chvíli se na můstek dobelhal starý, ale jinými uznávaný, námořník.
"Kam poplujeme kapitáne?" Alora napjatě sledovala, co kapitán řekne.
"Plujeme na jih. Pryč z téhle země do Khorinisu." Pak si Jack na můstek zavolal dalšího námořníka.
"Raule, zjisti kolik zásob je na lodi a kolik námořníků s námi pluje."
Jack se otočil na čtyři pasažéry a pokynul jim, aby ho následovali.
"Pojďte se navečeřet do mé kajuty."

Po večeři jako první z kajuty vyšel Durin a z můstku hleděl na nekonečné moře, když za svými zády ucítil Parlana, tak řekl:"Utíkáme z naší rodné země, když je na tom nejhůře." Parlan si stoupl vedle Durina a pozoroval moře s ním.
"Viděl jsi někdy hlavní město na západu?" Zeptal se Durin.
"Viděl jsi královské město? Jeho vysoké bílé věže, pevné zdi a vlajky tyčící se do nebes? Nechce se mi věřit, že by tak krásné město jednou mohlo padnout do rukou skřetů."
Parlan položil ruku na rameno smutného přítele.
"Dostali jsme úkol. Musíme zjistit jak získal Marduch svou moc. Dokud stále Marduch nemá absolutní moc, dávám západnímu království naději."
Parlanův hlas rázem zvážněl.
"Obávám se, že Marduch něco tuší a náš úkol se pokusí překazit. Je velice důležité, aby Alora přežila. Pokud její život zhasne a mocný náramek, jenž nosí na ruce se dostane do rukou skřetů, pak teprve bude s lidmi konec."
Durin se otočil na mága s tázavým pohledem a zeptal se:"Kdo je vlastně ta žena? Proč je tak důležitá?"
Innosův mág se pousmál a pravil:"Mám tušení, kým by mohla být, ale nejsem si jist. Avšak osud by nesvěřil opatrování jejího náramku slabé osobě. Vsadím se, že je velmi důležitá a Marduch se ji pokusí zabít co nejdříve. Chraň ji víc než svůj život."
Durin přikývl a Parlan odešel spát do podpalubí.