Kapitola 9. Útok

Dobrodruzi vedeni Durinem běželi lesem hledajíce tábor uprchlých měšťanů, o kterém mluvili vojáci ze severu. Trpaslík měl pravdu. Tábor ležel na druhé straně ostrova na písečné pláži. Hned jak Durin vyběhl z lesa, tak spatřil na pláži několik malých člunů a hlavně na moři zahlédl kotvit loď, kterou dobře znal, Mořskou pannu.
Všude se povalovaly věci patřící měšťanům, kteří byli na útěku ze svých domovů. Jak na pláži tak na kraji lesa hlídali městští strážní, kdyby náhodou tábor vypátrali Aeronští.

Parlan chtěl počítat uprchlíky, ale když se dostal na číslo sto, vzdal, to, protože lidé pobíhali sem a tam. Durin vedl své přátelé táborem k místu, kde nakládali vojáci z města truhly plné rudy do člunů. Čluny hlídalo deset bojovníků, kteří bránili komukoliv na ně vstoupit. Kolem vojáků se začali hromadit měšťané, kteří v rukách drželi vidle, klacky nebo jiné předměty, které jim přišly pod ruku. Jeden z nich začal na hlídající vojáky pokřikovat:"Takže pro vás je důležitější z ostrova dostat rudu než naše životy?!" Rozzuřeného muže vydatně podporoval dav měšťanů nevlídnými pokřiky. Jeden z vojáků tasil meč a vykřikl:"Pokud se někdo z vás jenom přiblíží ke člunu, tak to bude to poslední, co ve svém životě udělá!"

Už to vypadalo, že se strhne potyčka, kdyby však ke člunům nedorazila skupina dvaceti vojáků. Jejich velitel promluvil k davu:"Loď je zde jenom jedna a všichni se na ní nevejdete. Na loď bude naloženo tolik magické rudy, kolik uveze. Zbraně pro naše muže bránící hranice proti skřetům jsou důležitější než naše životy."
Velitel vojáků měl velký respekt mezi lidmi a ti se proto začali rozcházet ke svým stanům. Když se dav rozešel, všimlo si několik vojáků Thorgima a okamžitě na trpaslíka a jeho tři lidské přátele mířili šípy. "Podívejte se, trpaslík. Patří určitě k těm ze severu!" Pak další vojáci začali tasit meče a ukazovali na Thorgimovy společníky. "Nikdy jsem je tady neviděl. Zajměte je!"
Kolem čtveřice cizinců se začal tvořit kruh vojáků, který se stále zmenšoval. Trpaslík chtěl vytáhnout sekeru, ale v tom mu bránil Durin, který věděl, že vzniklá situace se bojem nevyřeší.
Když už Alora cítila, jak ji první vojáci přikládají meče ke krku a další se jí připravovali svázat, tak se zdálky ozval hlas, který všichni dobře znali. Hlas patřil Jackovi, kapitánovi Mořské panny, který sem čtveřici cizinců přivezl:"Nechte je být, tihle sem připluli se mnou. Jsou to zápaďané."
Vojáci začali schovávat své zbraně a kruh jenž vytvořili se začal pomalu rozpadat. Vedle Jacka stál jejich velitel, který před malou chvíli zabránil krvavé potyčce s davem uprchlíků."Já jsem Dirk, velitel domobrany. Omluvte mé muže, ale potom, co se stalo, mají právo být nedůvěřiví."

Alora se usmívala, když uviděla přítele Jacka. Smích se z její tváře ale rychle vytratil. Šum moře náhle přerušil zvuk rohu. Žena nevěděla, co se děje, dokud trpaslík nevytáhl sekeru a nevykřikl:"Tenhle roh znám! To je roh Aeronu!"
Alora se zahleděla k lesu, odkud zvuk přicházel. Několik vojáků, kteří les hlídali, leželo během několika vteřin na zemi a z jejich těl trčely šípy. Dirk, velitel domobrany, vytáhl meč a vykřikl:"Jsme pod útokem! Taste zbraně vojáci!"
Domobranci přestali hlídat stan a čluny a běželi po pláži k lesu, z kterého se vynořili první Aeronští bojovníci. Všichni trpaslíci nenáviděli Aeron, protože s ním vedli dlouholeté války, a tak Thorgim pospíchal s ostatními domobranci do boje.
Durin se otočil ke svým dvou zbylým přátelům a pravil:"Musíme těmto lidem pomoci." Pak vytáhl meč a následoval trpaslíka. Alora se na chvíli podívala na Parlana a pak se rozběhla za bojovníkem. Mág si jen povzdechl a podíval se na svou magickou hůl. Nakonec si to i on namířil vstříc útočníkům.

Dostat se k lesu pro čtveřici dobrodruhů nebylo snadné, protože se museli cestou vyhýbat měšťanům. Někteří utíkali z pláže pryč a jiní se snažili najít něco, čím by mohli bojovat. Thorgim se snažil povzbudit své přátelé:"Tohle bude bohužel jenom průzkumná jednotka, takže na naše zbraně čeká pouze padesát Aeronců."
Trpaslík se nemýlil. Z lesa vyběhlo několik desítek těžkooděnců. V jedné ruce nesli štít a v druhé meč nebo sekeru. Za nimi se z lesa vynořilo ještě několik lučištníků, kteří na přivítanou vyslali salvu šípů do běžících domobranců.
Když skupina bojovníků ze severu doběhla na několik desítek kroků od skupiny městských vojáků, tak před sebe pozvedli široké štíty, aby rozrazili nepřátele. První nejrychlejší domobranci nestihli běh ubrzdit a tak nezabránili srážce s nepřátelskými štíty. Několik městských vojáků padlo omráčených k zemi. Než se stihli probrat, tak už přes ně přeběhlo několik dalších Aeronských bojovníků.
Jakmile Dirk zahlédl několik svých mužů, jak boj jenom sledují a pomalu ustupují, zabodl svůj meč do prvního nepřítele a zavelel:"Všichni bojujte! Ukažte jim chuť našich mečů!"
Domobranci, kteří ještě před chvíli pomýšleli na ústup, nyní pevně drželi zbraně a rozběhli se s bojovným pokřikem na nepřátele.

Thorgim se vrhl na nejbližšího vojáka. Ten na chvíli nedával pozor, protože byl překvapen trpaslíkovou přítomností zde na jihu. Toho Thorgim využil a zasadil vojákovi smrtelnou ránu sekerou. Když pak spatřil Aeronského důstojníka, tak zanechal boje s ostatními a namířil si to k němu. Začal zběsile bušit sekerou do štítu nepřítele. "Tohle máš za mrtvé trpaslíky na severu!" S těmito slovy praštil Thorgim důstojníka sekerou přes helmu. "Tohle to je za zničení přístavů na západě!" Pak využil omráčení, kterého dosáhl předchozím úderem do helmy a bojovníka sekl do nohy. Trpasličí nabroušená sekera projela severským brněním, jenž bylo u nohou slabší a zaryla se do vojákovi nohy."A tohle to je za útok na Khorinis!" Severský těžkooděnec klesl k zemi a z ruky mu vypadl štít. Thorgim nezaváhal ani na malou chviličku a svou sekerou se rozmáchl proti místu mezi helmou a zbrojí, které nic nechránilo. Sekera se zaryla do krku bojovníka a ten se svalil mrtev na zem.
Najednou však na trpaslíka skočil jiný voják ze severu a povalil ho. Sedl si na trpaslíka tak, aby nemohl vstát a napřahoval se mečem, aby pomstil smrt svého velitele. Než stihl vyzkoušet pevnost trpasličích zbrojí, tak tu jeho prorazily dva šípy. Voják spadl z trpaslíka. Ten se nejdříve podíval na mrtvého bojovníka s dvěma šípy v zádech a pak si všiml Alory, která stála opodál.

Durin sváděl souboj se dvěma muži. Jeden útočil se sekerou a druhý mečem. Trpaslík neotálel a vydal se příteli na pomoc.
Boj na pláži se zdál vyrovnaný. Přestože měli domobranci přesilu, tak proti dobře vycvičené Aeronské jednotce se těžce bojovalo. Vyrovnaný boj vyřešil až bojovný pokřik, který se linul z uprchlického tábora. Muži z města mezitím nasbírali dostatek odvahy a chopili se zbraní. Padesát statečných se jich rozběhlo na místo, kde jejich přátelé sváděli již několik minut těžký souboj.
Durin si všiml, jak z křovisek v lese míří desítka lučištníků ze severu na běžící měšťany. Okamžitě zavolal na svého přítele:"Parlane, udělej něco s těmi lučištníky než vystřelí!" Mág praštil několikrát magickou holí muže, se kterým bojoval přes hlavu, čímž ho omráčil. Pak se zahleděl do lesa, kde se ukrytí lučištníci ve křoví chystali střílet do přibíhajících měšťanů. Mág se podíval na svoji magickou hůl, jenž dostal darem zde na ostrově a namířil ji do lesa, kde stála skupina vojáků s luky. Parlan zavřel oči a pro obyčejné lidi neznámým jazykem pronesl několik slov. Hned na to z tlamy dračí hlavy umístěné na magické holi vylétla obrovská ohnivá koule, která zapálila křoviska a několik stromů. Ti lučištníci, které kouzlo zasáhlo, se rozběhli rychle k moři, aby se uhasili. Ostatní přes oheň neviděli na bojiště a ve zmatku se dali na ústup.
Když na místo boje konečně doběhli měšťané, začali povalovat k zemi Aerosnké bojovníky a bojovali s nimi vším, co jim přišlo pod ruku.
Vítězství Khorinisu se blížilo a velitel domobrany ukázal směrem k prchajícím vojákům a ustupujícím lučištíkům. "Nenechte je utéct nebo vyzradí náš tábor!" Útočníci se rázem stali pronásledovanými.

Alora si však všimla jednoho těžkooděnce ze severu, který odhodil štít. V ruce si nechal pouze kopí, protože štít by ho při útěku zdržoval. Žena zahlédla, jak voják nepovšimnut nikým z domobranců mizí mezi stromy do lesa a okamžitě se za ním rozběhla. Muže chránily stromy, takže po něm nemohla vystřelit šíp.
V obyčejné kápi se ale běželo mnohem rychleji, než v těžkém brnění a tak žena utíkajícího nepřítele brzy dostihla. Ten uslyšel za sebou kroky, otočil se, aby se podíval na svého pronásledovatele. Když uviděl, jak na něj míří žena šípem, tak se zastavil a odhodil kopí.
Alora si myslela, že vyhrála, ale z toho ji vyvedl hlas, který už někde slyšela, a jenž pravil doprovázen smíchem:"To se necháš honit po lese ženskou?"
Hlas vycházel ze stromů za Alorou. Než se však stihla otočit, tak ji v tom zabránila rychle vykřiknutá slova:"Jestli se otočíš, tak okusíš několik Aerosnkých šípů!"
Nyní už žena hlas poznala. Patřil lučištníkovi, jehož rozhovor dnes poslouchala z úkrytu. Ten pokračoval dále:"Teď zahoď ten luk, než si ublížíš."Co jí zbývalo jiného než poslechnout a luk odhodit na zem.
Pronásledovaný voják sebral kopí, které předtím odhodil. I jeho hlas zajatá cizinka poznala. Patřil druhému vojákovi, jehož rozhovor ukryta v křoví slyšela. Bojovník s kopím pravil:"Tahle nebude místní. Třeba zrovna ji hledáme."
Druhý muž stále zajatkyni hlídal lukem a poradil svému příteli:"Tak se ji koukni na ruku, jestli náhodou nemá náramek." Voják s kopím se rychle k Aloře blížil a ona poznala, že se dostala do velikých potíží. Muž, jenž se k ní přibližoval, si to velmi rychle rozmyslel a utíkal rychle pryč. Alora se otočila a uviděla, jak na lučištníkovi sedí trpaslík a jeho pohyby si hlídá sekerou přiloženou ke krku. Opodál stál Durin a Parlan. Mág namířil magickou holí mírně nad utíkajícího nepřítele a vyřkl kouzelnou formuli. Z hole vylétla menší ohnivá koule, která urazila větev od stromu nad prchajícím vojákem. Větev spadla přímo na utíkajícího muže a ten se pod její tíhou svalil na zem. Thorgim slézal z povaleného lučištníka a pokynul, aby vstal. "Jak to tak vypadá, tak máme další dva zajatce."
Durin mezitím došel až ležícímu bojovníkovi, sundal z něj spadlou větev a pomohl mu vstát opět na nohy.

Čtyři cizinci se tak vraceli se svými zajatci zpět do tábora. Jen co vyšli z lesa na pláž, už je vítal velitel domobrany Dirk, kterému se líbilo, jak se trpaslík bil. "Vy trpaslíci, s Aeronem vedete válku, že?" Thorgim se opřel o svou sekeru a pravil:"Bojujeme s nim už přes deset let."
Dirk zvědavým hlasem pokračoval:"Poznal si jejich roh. Znáš i jejich taktiku?" To se už trpaslíkovi jiskřily oči štěstím."Široko daleko nenajdeš nikoho, kdo zná Aeronské vojáky víc než já."
Dirk pokynul Thorgimovi, aby jej následoval do jeho stanu."Musíme vymyslet plán, jak získat zpět naše město."
Trpaslík naplněn štěstím se radostně ihned vydal za velitelem domobrany.