Všichni tři chvíli stáli a uvědomovali si obsah sdělení, které právě Eldar vyslovil.
„Měli bychom pokračovat,” ozval se po chvíli Vyvolený.
Lee jen přikývl a vykročil dále jako první.
Cestou se, k jejich ohromnému překvapení, nevyskytly žádné problémy. Vše vypadalo až příliš děsivě klidně.
„Ticho,” pomyslel si Eldar. „Ticho, zvěstující příchod bouře.”

Za dvě hodiny již stáli u mostu před Klanem Vlka.
Strážní mostu je nechali bez problému projít. Eldarův věhlas byl známý po celém Nordmaru a vůdci Klanů i Taviči rudy vždy bedlivě naslouchali jeho slovům, když mluvil.
Prošli skrze osadu až k domu na vrcholku hory, kde stál dům Grima, současného vůdce Klanu.
Stráž ve dveřích se Eldarovi a jeho společníkům zdvořile uklonila. Po té je jeden z nich uvedl do domu a slavnostně ohlásil: „přichází Eldar, Nositel Moci Předků, který žádá o slyšení.”
Uvnitř dřevěného srubu bylo mnohem tepleji, než se na první pohled mohlo zdát. Stěny byly zdobeny kožešinami různých zvířat, od vlčích, až po kůže Stínových šelem. Toto mělo nejen okrasný účel, ale také účel mnohem praktičtější, udržet teplo uvnitř.
Jejich pohledy však upoutal muž, sedící v křesle uprostřed místnosti.
Grim povstal ze svého křesla. Nordmařan byl velmi mladý a již velice uznávaný po celé zemi. Byl nejmladším ze současných vůdců. Jeho ostře řezaná tvář již na první pohled evokovala dojem zkušeného a nelítostného válečníka. Eldar i Lee si byli velice dobře vědomi toho, že tento první dojem neklame.
Grim sešel až k nim.
„Vítejte,” pronesl a stiskl oběma ruku. „Co vás přivádí do Nordmaru?”
Lee otevřel ústa, ale Eldar jej předběhl. Byl si velmi dobře vědom toho, že Grim se musí vše dozvědět z jeho úst, protože on byl jedním z toho mála, kterým vůdci naslouchali. A hodlal toho využít.
„Válka,” řekl. „Přivádí nás nadcházející válka.”
„O žádné válce jsem neslyšel,” odvětil Grim. „A doufám, že ještě hodně dlouho neuslyším.”
„V tomto případě tě musím zklamat, příteli. Válka se k nám nezadržitelně blíží. Větší válka, než jakou kdo z nás kdy zažil. Pokud ji nezastavíme dřív, než naplno propukne.”
Nastala chvíle tíživého ticha, které nakonec protrhl Grim.
„Pokud skutečně přijde nějaká válka, pak se nebude týkat Nordmaru, dotkne se hlavně Myrtany. A právě proto jsi zde, že? Posílá tě král, protože potřebuje nás, abychom za něj nastavovali kůži. V tom případě mu můžeš vyřídit, že my nebudeme jeho otroky, nebudeme pomyslným štítem Myrtany, který by mohli Paladinové odhodit v okamžiku, kdy se stane nepotřebným.”
Eldar se nadechl.
„Král mě vyslal, to je pravda.”
Vůdci Klanu přelétl přes tvář stín opovržlivého úšklebku.
„Avšak, vyslal nás pouze na mou radu. Skutečně přichází válka. Válka, která nepostihne jen Myrtanu, ale celý známý svět.”
Nordmařan se opět ušklíbl: „a kdo má tuto válku zapříčinit? Pokud se nepletu, tak skřeti i Hašišini jsou poraženi.”.
„Ano, v tomhle máš pravdu,” odpověděl Eldar.
„Tak kdo nás ohrozí, když neexistuje Beliarův Vyvolený?”
„Beliarův Vyvolený je opět mezi námi. A je silnější než jakýkoli Vyvolený, který byl před ním,” reagoval Paladin na otázku. „A pokud mu v tom nezabráníme, utopí celý svět v přívalu noci, po které již nemusí přijít žádné svítání. A to je pravý důvod, proč jsme zde. Proti blížící se hrozbě se musíme spojit.”
Nordmařan jej nenechal domluvit.
„Velice dobře víš, že jsem přísahal! Když naši válečníci umírali čepelemi království, tak již nikdy nebudu stát na straně Myrtany!”
„Ano, to vše vím,” pronesl Vyvolený. „Ale také vím, že nikdo z nás se nechce dívat, jak se naše děti a dokonce i děti jejich potomků plahočí v otroctví, které nikdy neskončí.”
První Paladin se opět nadechl.
„Máme štěstí, že jsme se o této hrozbě dozvěděli vcelku brzo. Teď máme v rukou možnost zakročit a zabránit tomu všemu. A jelikož tuto možnost máme, stává se to naší povinností. Ne kvůli nám, ale kvůli těm, co přijdou po nás. Teď máme šanci naplnit náš sen o jednotném světě. Světě bez válek.”
Eldar se odmlčel a nechal ta slova působit, avšak jen na chvíli.
„Ptám se tě teď, příteli. Půjdeš se mnou bojovat za tento sen? Půjdeš se mnou zničit nutnost válek jednou provždy?”
Vyvolený ukončil svůj proslov a nechal otázku jen tak viset ve vzduchu.
Dlouhou dobu bylo absolutní ticho, narušované pouze jejich zrychleným dechem.
Nakonec Grim otevřel ústa, po době, jež se zdála být věčností.
„Měli bychom svolat radu Klanů a to já také učiním. Nevím, jak budou na tvou žádost reagovat zbylí vůdci a opravdu se obávám, že přesvědčit zatvrzelý Nordmar ke spolupráci s Myrtanou je téměř nemožný úkol. To vše však ukáže až naše Rada.”
Vůdce klanu se opět odmlčel.
„Pokud mám však mluvit za sebe a za Klan Vlka, pak rozhodnu hned teď.”
Opět nastaly ty dlouhé vteřiny tísnivého ticha, které se vlekly nesnesitelným způsobem. Pak Nordmařan promluvil.
„Ano, příteli. Já s tebou půjdu. A svými zbraněmi, bok po boku, jako bratři a praví synové Nordmaru, si vydobudeme náš Sen Míru!”