Eldar se probudil. Ležel na posteli, s Ayshou po boku. Ani si nevzpomínal, kdy vlastně usnul, ale uvědomil si, že chtěl mluvit s Gornem a Miltenem.
Potichu zaklel a začal se zvedat z postele, velice pomalu a opatrně, aby neprobudil svou lásku, která ještě spala.
Když se mu konečně podařilo vyklouznout z postele, aniž by svou milovanou vzbudil, oddechl si a přešel k oknu. Venku už se stmívalo.
Odvrátil se od okna a přešel ke stojanu, na němž byla jeho zbroj. Po bitvě ji Lee vzal do kovárny, aby ji nechal opravit. Při bližším pohledu Eldar zjistil, že zbrojíři odvedli opravdu prvotřídní práci.
Brnění bylo čerstvě naolejováno a stopy po bitvě, kterých na něm ještě včera bylo mnoho, nebyly ani v nejmenším vidět. Sebemenší škrábance byly vyhlazeny s perfektní přesností a citem pro detail.
Eldar ani v nejmenším nepochyboval o tom, že se jeho výbavě nevěnoval nikdo jiný než sám Kalan.
Nebyl sice nejzručnějším ze současných kovářů a tavičů, ale i přesto byla jeho práce vždy perfektně a do detailu provedena.
Pousmál se nad tou myšlenkou, že je pro Nordmařany natolik důležitý, aby jeho zbroj svěřili právě Kalanovi, jež se obvykle takovýmito věcmi vůbec nezabýval.
Vrátil se zpět ke stojanu.
Oblékl si své kalhoty a přes hlavu si přetáhl koženou vestu. Pak se chopil stehenních chráničů. Pomalu si je upevnil na nohy a ještě utáhl jejich řemínky tak, aby pevně držely na místě.
Sejmul ze stojanu kroužkovou košili a přetáhl si ji přes hlavu. Až když si k pasu připásal meč, se přestala houpat a chrastit při každém jeho pohybu. Přes ní si oblékl svůj prsní plátový krunýř, se znakem Orla na hrudi.
Daného Orla začal používat jako svůj erb, ale až když zjistil, že pochází z Nordmaru.
Inspiroval se právě znakem severské země.
Pečlivě přitáhl řemeny brnění na pravém boku, tak aby dokonale sedělo a neposunulo se stranou v případě prudších pohybů či zásahu zbraní.
Ze země vedle stojanu si vzal plátové boty, které si nazul.
Sklonil se nad mísou s vodou a opláchl si obličej.
Chvíli se díval na svůj odraz ve vodě.
Jeho zbroj se na něm stříbro-modře leskla. Barva byla způsobena hlavně příměsí Rudy v oceli, ze které byla vyrobena. Stále živě si pamatoval ten okamžik, kdy jí poprvé dostal. Bylo to první brnění, které bylo vyrobeno přesně pro něj. Do nejmenšího detailu splňovalo jeho požadavky. Paladinskou zbroj, kterou nosil před tím, ”zděděnou” po jednom z Paladinů, který padl ve válce se Skřety, velmi rád vyměnil za tuto. Paladinský plátový krunýř sice poskytoval lepší ochranu, ale byl také mnohem těžší a nemotornější. Jeho současné brnění omezovalo pohyblivost jen minimálně, bylo až neuvěřitelně lehké, což byla další skvělá vlastnost, kterou mu dodávala magická Ruda.
Navíc, pokud se mohl volně pohybovat, byla šance, že jej někdo zasáhne naprosto minimální.
Odvrátil pohled od svého obrazu na vodě.
Zbývala poslední část jeho výbavy. Na ruce si nasadil kroužkové rukavice.
Dříve používal plátové, ale později se rozhodl právě pro kroužkové. Poskytovaly lepší ochranu než kožené rukavice a navíc tolik neomezovaly pohyb zápěstí, například tak jako plátové.
Co nejvíce potichu, aby nevzbudil svou milou, přešel k východu.
Když dveře otevřel, stál přímo proti němu Lee, ruku pozvednutou k zaklepání.
Pohlédl na Paladina a otevřel ústa.
Eldar zavrtěl hlavou a kývnutím poukázal na Ayshu, stále ještě klidně spící.
Lee nahlédl dovnitř a přikývl. Pohybem ruky mu naznačil, aby odešli.
Eldar za sebou potichu zavřel dveře a odešel s Leem k ohništi, kde po večerech obvykle vysedávali lovci. Dnes večer tu však kromě jich dvou a Gorna s Miltenem nebyl nikdo.
„Kerth je už vyslal na lov,” odpověděl na jeho tázavý pohled Lee.
Přisedli si k Miltenovi a Gornovi, který již popíjel pivo.
Pohled Eldarovi sklouzl na soudek, který byl postaven kousek dál od ohně, tak aby pivo nezteplalo.
„Dáš si taky?” zeptal se Gorn.
„Kde jinde vás najít než u chlastu, co?” odvětil mu Vyvolený. „Ale nalej mi.”
„Kde jinde hledat tebe než v posteli,” zpražil ho Gorn.
„Navíc, s takovým výstavním kouskem. Proč jsi nám ji nepřišel ukázat?”
”Možná právě proto, aby ti zabránil pronášet ty nemístné poznámky,” vložil se do rozhovoru Milten.
Eldar se jen zasmál, protože Gorn zrudl.
Pohodlněji se usadil s korbelem piva v ruce...

Kdyby někdo tu noc přišel k ohništi v Klanu Ohně, uviděl by velmi zajímavou skupinu.
Paladin, snědý válečník, generál z Myrtany a Mág, sedící okolo ohniště a vzpomínající na staré časy, smějící se při těch vzpomínkách a vyprávějící své příhody od doby, kdy se naposledy sešli.

Když se vrátili do srubu, bylo již něco po půlnoci. Eldar pohlédl na svou milovanou, jež stále ještě spala.
Lee zamumlal přání dobré noci a složil se do postele. Jeho slib, nepít v Eldarově přítomnosti, zůstal pravděpodobně zapomenut.
Eldar se cítil dobře. Nevypil toho tolik jako Lee, takže nebyl důvod jít spát. Ani se mu nechtělo.
Chvíli jen tak seděl u stolu. Po chvíli vytáhl tenký řetízek, který měl kolem krku a sundal z něj malý prsten, jež na něm byl zavěšen a začal si s ním pohrávat v ruce.
Přemýšlel...
Přemýšlel dlouho a důkladně...
A čím více nad svým nápadem přemýšlel, tím více se mu zamlouval.
Nakonec se rozhodl.
„Udělám to. Hned ráno,” řekl si potichu.

Ze srubu se vytratil ještě před úsvitem.
Uklidil plácek před srubem. Potřeboval si trochu protáhnout svaly a tak se rozhodl, že si zatrénuje.
Postavil se doprostřed provizorního kruhu a několikrát se zhluboka nadechl. Pak, nacvičeným pohybem, tasil meč z pochvy a chopil se štítu, zavěšeného na zádech. Okamžitě zaujal defensivní postavení. Přikrčil se, se štítem před sebou, a meč, držený v pravé ruce, srovnal do rovnoběžné polohy s pravou nohou, o kterou se zapíral, a která by v případě úderu nesla takřka veškerý nápor.
Chvíli nehnutě stál. Pak provedl výpad proti imaginárnímu nepříteli. Hned jakmile dokončil úder, provedl únik, aby uhnul úderu následujícího protivníka. Tím se dostal do výhodné pozice k útoku...
Po chvíli cvičení už nebyl na malém klidném plácku v Klanu Ohně. Stál na bojišti, obklopen Skřety. Nyní prováděl výpady automaticky jako na skutečném bojišti. Blokoval a útočil, kryl údery a srážel pomyslné nepřátele ve víru bitvy...
Koutkem oka zachytil pohyb. Nenechal se vyrušit a dokončil poslední sled úderů. Teprve pak se zastavil a podíval se směrem pohybu, kde stál mladý Nordmařan.
Vzpomněl si na jeho jméno, byl to Roeg.
Mladík stál a obdivně jej pozoroval. Ve chvíli, kdy se na něj Eldar podíval, sklopil zrak a zatvářil se zahanbeně.
Eldar si toho všiml, ale nic neřekl. Počkal dokud Nordmařan neodlepil svůj pohled od země.
Po té mu kývnutím hlavy naznačil, aby vstoupil do kruhu udusaného sněhu.
Mladík pochopil. Vstoupil do provizorní arény a tasil svůj meč.
Eldar si zavěsil svůj štít zpět na záda. Roeg štít také neměl a on proti němu nechtěl žádnou výhodu. Chtěl si jej otestovat.
Dlouhou dobu stáli proti sobě a bedlivě sledovali jeden druhého. Vyčkávali na první krok.
S rychlostí, která se zdála až nemožná, se Eldar rychle vymrštil kupředu a zaútočil.
Roeg vykryl úder a odskočil dozadu. Paladin se také stáhl.
Stáli si tváří v tvář.
Eldar pomalu udělal úkrok do strany, pak další a další. Jeho protivník začal také kroužit.
Pomalu obcházeli po obvodu kruhu a ušlapávali sníh. Pak najednou mladý Nordmařan vyrazil kupředu a zaútočil ránou zespodu, mířenou na vnitřní stranu paže. Eldar provedl piruetu a lehce se vyhnul svištící čepeli. Jeho manévr jej zároveň dostal do pozice, ze které mohl zaútočit, aniž by se jeho soupeř mohl dostatečně efektivně krýt.
Měl příležitost ukončit souboj.
Nevyužil ji.
Mladík okamžitě nabyl nevydařeným útokem ztracenou rovnováhu a sekl. Tentokrát vodorovně, ve výši krku.
Vyvolený se zaklonil a špička meče prosvištěla vzduchem několik centimetrů od jeho tváře.
Nordmařan však správně neodhadl sílu, kterou do úderu vložil, a zavrávoral.
Eldar zaútočil. Úder vedl zprava, šikmo vzhůru.
Mladík nastavil meč, ale jeho rychlá obrana byla příliš nejistá. Prastará čepel Akaschova meče srazila jeho zbraň stranou. Ani tentokrát však První Paladin nevyužil své výhody. Zavířil v bleskurychlé otočce a zaútočil z druhé strany.
„Chce si mě ozkoušet,” problesklo mladíkovi hlavou, když, tentokrát již o něco jistěji, odrazil jeho útok.
Jakmile mu to došlo, začal Roeg používat ty nejsložitější série útoků a obrané manévry, které znal.
Věděl, že ať už se bude snažit jak chce, tak nemá šanci svého protivníka zasáhnout. Také dobře věděl, že Paladin si s ním jen hraje. Pokud by chtěl, mohl souboj ukončit již téměř na začátku.
Byl prostě příliš rychlý, rychlejší než kterýkoli soupeř, se kterým se kdy setkal.
Přesto to však nevzdával. Chtěl ukázat, že je schopný bojovník.
A tak bojoval.
Netušil jak dlouho se již bijí, ale začínal pociťovat únavu. Pokusil se ji překonat, ale po několika dalších ranách už věděl, že nevydrží.
„Dost,” zachroptěl únavou.
Eldar se zarazil uprostřed úderu a spustil meč. Chvíli pozoroval svého soupeře a pak promluvil: „bojuješ dobře, Roegu. Se správným učitelem by ses mohl stát velkým válečníkem.”.
„Děkuji, pane,” odvětil mladík. „Smím se zeptat, kdo by mohl být tím učitelem? Rád bych se naučil bojovat aspoň z poloviny tak dobře jako Vy.”
Eldar se zasmál.
„To už bojuješ mladíku, ale pořád existují věci, které by ses mohl naučit.”
Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval.
„Myslím, že bych tě mohl něco naučit, ale obávám se, že na to nebude čas. Musím co nejdříve odejít zpět do Myrtany.”
„V tom případě,” pronesl Roeg ceremoniálně a poklekl.
„Žádám Vás, abych mohl splnit svůj slib.”
Eldar chvíli mlčel.
„Pochop, nechci tě vystavit nebezpečí. A to co musím udělat bude nebezpečné. Byl bych nerad kdyby se ti něco stalo a já to pak musel oznámit tvé rodině.”
Roeg sebou trhl.
„Nemám rodinu,” pronesl a na chvíli mlčel. „Právě proto chci jít s vámi.”
Eldar se zamyslel.
„Nuže dobrá,” řekl po chvíli. „Vypadá to, že jsi rozhodnutý. Pokud tedy na svém rozhodnutí trváš, tak souhlasím. Zítra ráno odcházíme. Buď za rozbřesku u mostu.”
Bylo vidět jak se mladému bojovníkovi zablesklo šťastně v očích a on se usmál.
„Děkuji pane. Slibuji, že Vás nezklamu,” odvětil nadšeně, okamžitě se otočil a hrdě, s hlavou vzpřímenou, odešel.
Eldar ještě chvíli stál a díval se za odcházejícím Roegem.
„Ten chlapec má talent, odhodlání a vůli vypracovat se,” pronesl Lee, který se vynořil zpoza srubu.
„Proto ho bereš s sebou?”
„Zčásti.”
„A ten další důvod?”
Eldar chvíli stál a přemýšlel, jak má odpovědět. Po chvíli se rozhodl, že řekne pravdu.
„Víš, připomíná mi mě, když jsem byl mladší. Stejně odhodlaný, nadaný a ctižádostivý. Já bohužel neměl nikoho, kdo by mi ukázal správnou cestu. A proto jsem se dostal do Kolonie. A právě z toho důvodu jej beru s námi. Aby nemohl udělat tu samou chybu jako já.”
„Jo. A taky bude dobře, že nás bude víc. Aspoň se bude s kým bavit, vzhledem k tomu, že ty můžeš na Ayshe oči nechat, takže s tebou není kloudná řeč,” podotkl Lee.
Eldar se zasmál.
„Tak už to bývá. Pojďme domů. Ještě musím udělat jednu velice důležitou věc.”
Oba se otočili a vyrazili zpět do srubu.