Slunko již bylo vysoko na obloze, když se Dan probouzel. Popravdě řečeno, moc se mu vstávat nechtělo, ovšem musel. Musel. Jeho cesta směřovala do města Khorinis. Tedy... Směřovala tam jenom proto, že si to právě určil a to z jednoho prostého důvodu.
Sen. Zdálo se mu, že k němu promlouvá Beliar, Temný bůh. Bůh, proti kterému Dan jako paladin bojoval. Pravil mu, aby odplul na pevninu. Prý najde uspokojení svého plánu. A to se Danovi zamlouvalo, neboť mu okamžitě došlo, co to znamená.
Sam ještě spal. Vypadal tak legračně, když těžce oddechoval ze spaní. Jenže Sam vypadal legračně vždycky, prolétlo Danovi hlavou. Statný muž se lehce přiblížil k Samově posteli tak, aby ho nevzbudil. Sotva stanul vedle postele, popadl ho, zatřásl s ním, a zařval mu do ucha: „Vstávej! Skřeti!”.
Při těch slovech sebou Sam trhl, a vyskočil z postele, div že nenarazil do Dana.
„Kde? Pomoc!” zablekotal Sam vyděšeně.
„Ale nikde ty truhlíku. Jen jsem chtěl vyzkoušet novou budící metodu v praxi,” odpověděl s úsměvem Dan. „A teď rychle na snídani, ať můžeme odejít do přístavního města,” dodal bývalý paladin.
Muži sešli dolů, do lokálu, kterým se nesla libá vůně pečeného masa.
„Hm, ten den nám příjemně začíná,” podotkl Sam.

Edons studoval. Studoval, i když vše, co bylo možno znát, již znal. Spíše tedy četl, aby si ukrátil čekání na Dana, se kterým se měl sejít zde. Na ostrově Argaan.
Argaan byl největší ze všech čtyř jižních ostrovů. Tyto ostrovy ležely na jihovýchod od Myrtany a byly obývány temperamentními jižany, kteří příliš nebyli nadšeni vládou krále Rhobara II., který v současnosti byl vládcem Myrtany. Proto Ethorn, vládce jižních ostrovů usiloval o nezávislost. Král měl ovšem dost svých problémů se skřety, a proto ho problémy ohledně Jižních ostrovů příliš nezajímaly.

Přemožitel Spáče opět putoval do hornického údolí. Získal Innosovo oko, které zničili přívrženci Beliarova kultu. Pátrači, jak se jim říkalo, zneužili kruh Slunce na Khorinisu a zničili Innosovo oko, pradávný božský artefakt. Ovšem, hrdina jim v tom stačil zabránit. A s pomocí Vatrase, mága vody, Pyrokara, mága Ohně a Xardase, nekromanta, oko opravil.
Nyní s okem putoval zničit draky. Draky v Údolí dolů.

Po snídani se dobrodruzi Dan a jeho společník Sam rozloučili s hostinským, zabalili si jídlo do cestovních vaků a vydali se po cestě, která vedla do města Khorinis.
„Poslyš, Dane, proč vlastně jdeme do toho města?” otázal se Sam svého společníka.
„No, víš, myslím, že vysvětlování by bylo na dlouho. Prostě tam jdeme, mám stopu,” odvětil Dan. „Dane, víš... Já... No... prostě... Chtěl bych se tu usadit... Už mě unavuje to věčné putování... Sice jsme se dostali zpoza Bariéry, ale já se už prostě necítím na další dobrodružství,” řekl Sam.
„Cože?” nevěřícně zakroutil hlavou statný válečník. „Ty tedy už nechceš jít se mnou a pomstít se Gomezovi za to, co provedl našim lidem?” dodal Dan.
„Ne, myslím, že ty to zvládneš sám. Já jsem se rozhodl zůstat. Peníze mám, a ve městě si koupím nějaký pěkný dům,” pravil Sam.
„No dobrá, nemohu tě přeci nutit... a možná je to pro tebe tak lepší,” odvětil Dan. „No, ještě ale ve městě nejsme, tak přidej do kroku, ať dorazíme do Khorinisu před setměním,” dodal bývalý paladin.

Beliar se spokojeně díval.
„Ten jeho otravný společník tedy nehodlá v cestě pokračovat... Správně, alespoň budu mít o práci méně,” pomyslel si Temný bůh, a zlostně se zašklebil, což mělo za následek to, že celý kraj zachvátil vydatný déšť.

Hrdina právě mluvil s ledovým drakem. Dozvídal se, že pán všech draků není na Khorinisu, v Údolí dolů, nýbrž na Irdorathském ostrově.
Irdorathský ostrov bylo skalnaté místo nedaleko ostrova Khorinis, kde stál Beliarův chrám. Chrám, kde žili Temní mágové, a kde se učili tajům Beliarovy magie novicové Temnoty. A na tomto místě je původce všeho zla.

Královské město Khorinis již bylo v dohledu.
„Vidíš, Same, za chvíli jsme tam a ty si budeš moci vybrat svůj dům,” pravil ke svému společníkovi Dan.
„Tak pojďme, už se docela těším, až konečně ulehnu do postele, která mi opravdu patří,” řekl Sam, a rázným krokem se vydal směrem k městu.