Vize

Scházel jsem po stříbrném schodišti, až jsem dorazil ke zlatému podstavci, na němž byl nádherný meč s úžasně modrou čepelí, která nejspíš byla z rudy, na které byl nádherný ornament ve tvaru blesku, a zlatou rukojetí, na které byly ručně vyřezávané a modře zářící runy zvláštních tvarů. Chvíli jsem si ho prohlížel, když jsem za sebou uslyšel něčí hlas: "Musíš ho získat, jen ty ho můžeš třímat a jen skrze tebe může ukázat svou opravdovou sílu." Otočil jsem se a uviděl vysokou a štíhlou postavu ve zlatém brnění, ale neviděl jsem mu do tváře, protože měl spuštěné hledí. "Kdo jsi?" zeptal jsem se "A kde to jsme?" Muž chvíli mlčel a pak promluvil: "Není důležité, kdo jsem. Hlavně mě teď dobře poslouchej: Až dorazíte na pevninu, vydej se se svými přáteli na sever, půjdete tři dny a dorazíte k hlavnímu městu, tam najdi chrám ohnivých mágů a promluv si s nejvyšším členem rady, MUSÍ Tě zavést za Firementonem. Až se k němu dostaneš, dej mu tento svitek, pouze on může zlomit pečeť. Neztrať ho. Firementon Ti řekne víc." Když domluvil, tak se přede mnou objevil rudý svitek, ten se vznesl a vletěl mi do kapsy. "Už je čas, musím odejít, ale nezapomeň co jsem Ti řekl, musíš vstát." řekl muž a zmizel. "Vstávejte, pane..."

"Co se děje?" zeptal jsem se a prudce vstal. "Pevnina, pane! Jsme doma!" řekl šťastně námořník a odešel. "Krucinál, co to bylo?! Možná jenom sen...možná." řekl jsem si a vyšel na palubu. Gorn, Diego, Milten a Lester už stáli na přídi a vyhlíželi pevninu. Ohlédl jsem se a viděl, jak zezadu vycházejí Lee, Angar, Vatras, Lares, Mendran a spousta dalších. Kapitán Bargor na mě od kormidla zamával a dál se soustředil na loď. Došel jsem na příď ke svým přátelům a řekl: "Dobrý ráno, tak jsme konečně doma. Co budete dělat?" "My už jsme o tom tady mluvili a všichni jsme se shodli na tom, že budeme pokračovat s tebou, tedy pokud Ti to nevadí?" dokončil svojí řeč Milten. Já se jen usmál řekl: "Zbláznil ses??? Proč by mi mělo vadit, že se mí nejlepší přátelé rozhodli jít se mnou vstříc osudu? Budu moc šťastnej." Všichni jsme se začali smát a kecat, dokud k nám nepřišel Lee. "Už víte, co budete dělat po vylodění? Já jsem mluvil s Angarem, Laresem, Bennetem a Vatrasem a ti mi řekli, že se mnou půjdou do hlavního města a tam se ještě nějak domluvíme, a tak mě napadlo, jestli..." "Moc rádi s Váma půjdeme, stejně jsme tam měli namířeno." přerušil jsem ho. "Fajn, díky přátelé." Usmál se Lee a odešel. "Myslíte, že ještě pořád myslí na tu svou pomstu?" zamyslel se Diego. "To si piš, je to jeho cíl od tý doby, co se dostal do Kolonie." odpověděl jsem mu. "Hmmm, to je pravda, ale určitě to nijak neuspíší, bude si to vychutnávat." řekl nesmírně vážně Gorn. Pak jsme už všichni mlčeli a dívali se, jak se pevnina blíží.

Za necelou hodinu už jsme se vylodili a vypravili se každý svou cestou. Šli jsme teprve asi deset minut, když se za náma ozval Mendran: "Počkejte, pánové! Nevzali byste mě sebou?" "Jasně, tak pojď." odpověděl jsem mu. "Kam hodláš jít, Mendrane?" zeptal se ho překvapivě Angar, který toho nikdy moc nenamluvil. Trochu zaskočený Mendran mu po chvilce odpověděl: "No, asi půjdu do hlavního města a někde v okolí začnu lovit, proč se ptáš?" "Napadlo mě, jestli by se ti nehodila nějaká výpomoc?" "Jasně, že hodila! Jestli teda chceš, tak budu moc šťastný, když půjdeš se mnou." zaradoval se Mendran. Od této chvíle se od nás tihle dva o kousek odtrhli a šli trochu pozadu, aby mohli v klidu probrat všechny záležitosti. "Miltene, neznáš nějakého Firementona?" zeptal jsem se. "Hmmm...ne, ale Vatras je velice moudrý, třeba ti poradí." Doběhl jsem Vatrase a zeptal se ho na to samé. Chvíli mlčel a jenom se na mě díval, ale pak odpověděl: "Firementon je legenda a vzor všech Ohnivých mágů, protože on byl PRVNÍ mág ohně, ale jak ses o něm dozvěděl? O Firementonovi vědí pouze nejvyšší členové rady ohnivých a vodních mágů." "To není důležité, ale musím se s ním setkat." Vatras se trpce zasmál a řekl: "Obávám se, příteli, že to nebude možné. Jak jsem řekl, on byl vůbec první mág ohně a to už je více než 3 tisíce let! On už je dávno mrtvý." Mlčel jsem, tohle mě mělo hned napadnout, vždyť to byl jenom pouhý sen. Zarazil jsem si ruce do kapes a...narazil na nějaký svitek. Vyndal jsem ho a zjistil, že je celý rudý a nejde otevřít, rychle jsem ho zas schoval a šel dál jakoby nic. "Hmmm, takže to nebyl POUHÝ sen." řekl jsem si v duchu.

Už se stmívalo a tak jsme rozbili tábor, protože nebylo bezpečné pokračovat dál v naší cestě uprostřed noci. Společně s Leem jsme si vzali první hlídku, ale jen jsme si sedli na kmen poraženého stromu, objevili se okolo nás kostlivci a démoni a než jsme stačili cokoliv udělat, byli jsme v sevření kostlivců a nemohli se ani hnout. Čekali jsme, že nás zabijí, ale zdálo se, že na něco čekají. Najednou se ze tmy vynořila lidská postava a šla směrem k nám. "XARDASI!!!" chtěl jsem zakřičet, ale kostlivec mi ucpal ústa. "Příteli..." oslovil mě Xardas. "A zároveň nepříteli...tolik nás toho spojuje a tolik věcí nás staví proti sobě, není to škoda, ale musím uznat, že nebýt tebe, nebyl bych tam, kde jsem teď, ale zároveň musím říct, že nebýt mě ani ty bys nebyl tam, kde jsi právě TEĎ." řekl Xardas a ošklivě se usmál. Pak pokynul na kostlivce a ten mě nechal mluvit: "Takže ses konečně vrátil, Xardasi. Doufám, že víš, že jeden z nás toto setkání nepřežije." řekl jsem klidným tónem, i když uvnitř jsem se vařil vzteky. Xardas se jen hlasitě zasmál a znova promluvil: "Ale ty mě nedokážeš zabít, příteli. Takový je osud. Já přežiji a ty zemřeš." Teď jsem se pro změnu zasmál já. "Víš, Xardasi, zkus hádat, co byla poslední slova Cor Caloma ve Spáčově chrámu a toho Nemrtvého draka v Irdorathských síních! Oni řekli to samé co ty a oba zemřeli, co myslíš, dokážu svůj osud opět změnit?!" "To se uvidí." řekl Xardas a odešel do tmy, pak se ozvala už jen tři slova: "ZABTE JE VŠECHNY." Ale já už jsem byl připravený a když mě chtěl démon zabít ranou své pazoury, tak jsem se rychle sehnul a místo mě dostal ránu ten kostlivec za mnou, zbyl po něm jen prach. Při svém kotoulu jsem si stačil vytasit zbraň a rychle jsem rozsekal kostlivce okolo Leea. Společně jsme kosili kostlivce jednoho po druhém, až jsme stáli pouze proti samotnému démonovi, který kostlivcům vůbec nepomohl a čekal až je pobijem. Pak se ale rozletěl přímo na nás a já jen taktak stačil odstrčit Leea z démonovy cesty, ale Lee se při dopadu omráčil o strom a já byl proti démonovi sám. "Tak pojď!" vyzval jsem ho. Démon se rozlétl a já ho úhybným kotolem podlezl, rychle se postavil a zapíchl mu můj meč do zad. "A máš to!" zahalekal jsem, ale skrze démona a meč jakoby prolétl obrovský proud energie a já odletěl několik metrů dozadu na strom. Sklouzl jsem po kmeni dolů až ke kořenům a viděl už jen to, jak se můj meč i démon změnili v prach a hned jsem ztratil vědomí.

"Vstávej! Tak slyšíš?! Probuď se!" slyšel jsem jaky by z velké dálky. Otevřel jsem oči a uviděl těsně nad sebou Miltenovu tvář. "Jak je Leeovi???" zeptal jsem se hned. "Je v pořádku, zachránils mu prej život a přitom si ho málem zabil" řekl Milten a ušklíbl se "ale jak je tobě?" zeptal se. "Jo já jsem v pohodě, ale můj meč je v hajzlu." "Jak to?" "Když jsem probodl toho démona, tak se rozpadl v prach." vysvětlil jsem všem. "Tem meč asi nevydržel sílu Beliarovi moci uvnitř toho pekelného démona a ta síla ho kompletně zničila. Ostatně nejsi první komu se to stalo." řekl Vatras. "Cože?" obratili se na něj všichni. "Tehdy to byl ještě mladý a odvážný člen domobrany, ale dnes je to velice vážený paladin a pravá ruka krále." "Lord Hagen?" "Ano, díky tomu, že zachránil celou naši jednotku tím, že zabil toho démona se stal paladinem." řekl Lee. "TY jsi byl společně s Hagenem ve vojenské jednotce?" otočil jsem se na něj. "Ano, ale to už je dávná historie a my bychom měli pokračovat." řekl Lee a vyrazil. "Tumáš." řekl Diego a vrazil mi do rukou jeden rezavý obouručák, který měl u sebe jeden z kostlivců. "Je to lepší než nic." řekl a odešel. Vyrazil jsem za nimi a přemýšlel o tom, jak zastavit Xardase.

"A jsme tu." ozval se zepředu Lee o dva dny chůze později. Vyběhl jsem za ním a podíval se dopředu. Po celém údolí s kopcem uprostřed se rozléhalo obrovské město. "Myslím, že bychom si měli vzít na sebe kápě, aby nás hned nepoznali. Hlavně tebe Lee." řekl jsem a tak jsme se se všichni oblékli do kápí a sešli dolů, o několik minut později už jsme byli před hlavní bránou. "STÁT!!! Vás jsem tu ještě neviděl, kdo jste a co tu chcete?" "Já jsem Vatras, mág vody a toto je má družina, která mě doprovázela skrze divočinu. Teď odstup a nech nás projít." "Jistě, mistře. Omlouvám se, ale je to moje práce." "V pořádku, můj synu. Adanos s vámi." řekl Vatras, vešel do města a my ostatní hned za ním. Zašli jsme do jedné tmavé uličky a Lee začal: "Tady se rozloučíme, já a Bennet si najdeme nějakou malou farmu, kde začnu připravovat svou pomstu. Nahledanou přátelé, snad se ještě uvidíme." řekl a společně s Bennetem odešel. "I já se s vámi musím rozloučit." řekl Angar. "Jo a já du s nim, deme lovit. Sbohem kamarádi." řekl Mendran a šel s Angarem pryč z města. "No a já se půjdu podívat po městě, třeba tu bude někdo potřebovat pomoc od dobrého zloděje." řekl Lares, podal si s námi všemi ruce a odešel. "Tak dobře Lestere, Miltene, Diego, Gorne my se vydáme do kláštera ohnivých mágů... a co ty Vatrasy?" "Já půjdu s vámi a řeknu představenému klaštera o událostech v Khorinidu. Pak se asi vrátím sem do města." Všichni jsme vyrazili směrem do kláštera. "Támhle to je!" řekl Vatras asi za hodinu poté, co jsme vyšli z města. Dorazili jsme až k hlavní bráně, kde nás zastavil jeden z noviců: "Vítejte v chrámu našeho boha Innose. Máte volný přístup do celého horního areálu, ale pokud zde někoho napadnete, tak si vysloužíte hněv samotného Innose. Vejděte." Vešli jsme a Vatras se zeptal jednoho z noviců na cestu k nejvyšší radě, ten nám řekl cestu a my jsme šli. Když jsme dorazili k nejvyšší radě okamžitě se zvedl jeden z mágů a zvolal: "VATRASI!!! Co ty tady děláš? Neměl jsi být v Khorinisu?" pak se podíval na nás a pokračoval: "A kdo je tohle." "To jsou mí přátelé z Khorinisu...a tento muž by s tebou chtěl mluvit velice důležité věci. Asi byste si měli promluvit o samotě." Mág si mě prohlédl a pokynutím mě pozval do jedné mnišské cely a zavřel za námi dveře. "O čem jsi se mnou chtěl mluvit, můj synu?" zeptal se potichu. "Musím mluvit s Firementonem." řekl jsem mu bez okolků. Mág se mi podíval do očí a řekl: "Firementon byl první mág ohně, který kdy chodil po tomto světě a už je dávno mrtvý." "Mrzí mě, že vám musím oponovat mistře, ale nevěřím tomu a navíc..." vyndal jsem z kapsy rudý svitek "mu něco nesu. Nevím, kde jsem to vzal, ale měl jsem jakousi vizi a tohle jsem pak našel u sebe v kapse s tím, že to může otevřít pouze Firementon." Mág na mě dlouho vyděšeně zíral a pak prohlásil: "Pojď za mnou, zavedu tě za Firementonem, ale musíš mi naprosto důvěřovat a slíbit mi, že o tom co teď uvídíš NIKDY nikomu neřekneš." "Slibuji." "Zavři oči." Zavřel jsem oči a slyšel, jak mág udělal dva nebo tři kroky směrem ke mně, položil mi ruku na čelo a pak už vím jen to, že jsem se probral až v nějaké tmavé místnosti osvětlenou jen několika pochodněmi. Vstal jsem a rozhlédl se po místnosi. "Je tu někdo?!" zavolal jsem do tmy. "Ano, Vyvolený, jsem tady. Mé jméno je Firementon a ty mě prý hledáš." Prudce jsem se otočil a přede mnou stál vysoký, hubený muž s dlouhými stříbrnými vousy a upřeně si mě prohlížel. "Ano, hledám Vás. Mám pro Vás tento zvláštní svitek." "Áááá svitek vyvolených." Firementon si vzal svitek a když ho otevřel objevilo se obrovské světlo, které ozářilo celou místnost. Firementon si pečlivě přečetl celý ten dopis, který hned jak ho dočetl shořel. "Co se s ním stalo?" zeptal jsem se. "Vrátil se k Innosovi. Abys věděl, toto byl svitek vyvolených a pro mě je to znamení, že už mám zemřít, ale pro tebe to teď momentálně znamená nový a ten nejtěžší úkol..."