Hranice

Dorazili jsme k ostatním, kde Lester zrovna držel hlídku. ,,Jděte se vyspat, já mám ještě pár hodin hlídku." řekl nám, když jsme přišli. Oba dva jsme si šli lehnout, ale usnul pouze Gorn, já jsem se celou noc díval na strop na malého pavoučka, jak si vyrábí pavučinu a přemýšlel o tom, jestli takovou podobnou past, síť či pavučinu neplete i Xardas na mě...

Zahlédl jsem, jak do jeskyně proniká světlo, a tak jsem vstal, vyšel z jeskyně a šel ulovit nějakou snídani. Netrvalo dlouho a uviděl jsem jednoho osamoceného krysokrta, vytasil jsem a jak jsem byl v tu chvíli naštvaný na celý svět, tak jsem ho na místě rozporcoval...ale musím uznat, že jsem se nádherně odreagoval, pak jsem sebral pár kousků masa a vrátil se do jeskyně... Ostatní ještě spali, včetně Lestera který nakonec na hlídce usnul, tak jsem rozdělal oheň a dal opéct maso, zatímco se maso opékalo, šel jsem vzbudit i ostatní, prvního jsem vzbudil Lestera, který sebou pořádně zaškubal a začal se omlouvat, že usnul. ,,To nic, vždyť jsi tu byl celou noc." řekl jsem mu a usmál se. Lester si šel zatím vzít snídani. Já jsem probudil ostatní společníky a pozval je k ohni. Všem chutnalo a sežrali to všechno, zatímco já jsem je celou dobu jen pozoroval, vlastně jsem vůbec neměl hlad. ,,Co to, že vůbec nejíš?" zamručel Gorn mezi žvýkáním masa. ,,Nemam hlad." odpověděl jsem mu. ,,Ale měl bys něco sníst! Budeš potřebovat sílu na cestu." řekl Gorn. Už sem mu neodpověděl, místo toho jsem se zvedl a zašel pro zbytek zásob do jeskyně. Akorát jsem si zabalil, když za mnou přišli ostatní: ,,Tak dost, příteli! Nám přece můžeš věřit, tak proč nám neřekneš o co sakra jde?! Proč jdeme na sever za skřetama? Proč Xardas řek to, co řek?" řekl vážně Gorn. Chvíli jsem mlčel, ale nakonec jsem se rozhodl, že by měli vědět do čeho jdou. ,,Tak dobře. Řeknu vám všechno, co zatím vím. Ještě na lodi jsem měl vizi, abych se vydal za mágy, přesněji řečeno za úplně prvním mágem ohně, který kdy chodil po zemi, za Firementonem." začal jsem. ,,Firementon ještě žije?" zeptal se překvapeně Milten. ,,Ne, už ne, po našem rozhovoru odešel za Innosem. Ale řekl mi, že pokud chci porazit Xardase, tak musím získat meč, který společně ukovali Innos a Beliar. Ten meč se jmenuje Godslayer a údajně dokáže zabít i boha, a proto ho potřebuji pro boj s Xardase, protože je už moc mocnej než abych ho porazil normálně. Ale bohužel nevím, kde přesně se ten meč nachází. Vím jen to, že se nachází v severní části království." Mí přátelé se na mě chvíli mlčky dívali, ale nakonec promluvil Diego: ,,Aspoň víme do čeho jdeme, myslím že je čas vyrazit." ,,Vy se mnou vážně chcete jít dál, i když víte, že se možná nevrátíme všichni?!" ,,Ano, už jednou jsme ti řekli, že s tebou půjdeme kam si zamaneš,takže jdeme?" řekl Diego. Zeširoka jsem se na všechny usmál a společně se všemi opět vyrazil na cestu.

Během dalšího týdne cesty se nic důležitého nestalo, až na malou roztržku v jedné malé hospůdce, kde se parta ubožáků posmívala Lesterovi kvůli jeho tetováním, Lester byl hodně klidný, až mě jeho trpělivost překvapila, ale bohužel pro ty týpky byl z nás jedinej kdo zůstal tak klidný, protože když začali nadávat i Gornovi, kvůli jeho barvě pleti, tak jsme vstali a dali jim takovou nakládačku, že z nich do konce života budou mrzáci. Ale při té bitce jsme zničili půlku hospody a tak jsme přišli o hodně zlata, když jsme platili škody. A mimochodem, Lester jich sundal nejvíc...pak jsme konečně dorazili k hranici mezi královstvím Myrthana a skřety dobytým územím. Tam stálo okolo stovky paladinů a více jak pěti sty domobranců. Zamířili jsme rovnou k bráně, ale paladinové, kteří ji hlídali nás zastavili: ,,Kam si myslíte, že jdete?" ,,Do severní části území, kterou ovládají skřeti." řekl jsem mu a paladin se rozesmál: ,,Vypadáte jako pěkný chudinky, takže koukejte vypadnout, proti těm skřetům tam nemáte šanci! Rozsekají vás hned v prvním lese!" ,,To už nech na nás paladine a ustup stranou." řekl mu dost nevybíravým tónem Gorn. Paladin se na něj otočil a sjel ho znechuceným pohledem. ,,Vypadáš jako nějakej špinavej žoldák, tak si nedovoluj, nebo s tebou zatočím!" zahučel výhružně paladin. ,,VYHROŽUJEŠ MI SNAD???!!!" zařval Gorn. ,,MOŽNÁ!" zařval stejně nahlas paladin. Oba dva v tu chvíli vytasili svoje zbraně a začali šermovat. ,,GORNE!! DOST!! NECHTE SE, SAKRA!" zařval jsem na ně, ale neposlouchali, a tak jsem vytáhl zbraň a s její pomocí jim vyrazil ty jejich zbraně z rukou. Oba se na mě nasraně podívali a všichni vojáci v okolí nás s vytasenými zbraněmi obklíčili. I mí přátelé vytáhli zbraně jenom Milten si připravil obrané kouzlo Větrnou pěst. Sevřeli jsme se do kruhu už i s Gornem, který si rychle sebral zbraň a i když jsme věděli, že nemáme šanci, tak jsme se hodlali bránit do poslední chvíle. ,,DOST! Schovejte všichni zbraně!" rozkázal někdo zezadu a všichni ho překvapivě poslechli. Skrze vojáky k nám došel paladin v zářivé zbroji a spustil na nás klidně: ,,Kdo to začal?" ,,ONI !!! Vyprovokovali mě a já js..." ,,DOST!!" okřikl paladina jejich velitel. Pak se otočil k nám a řekl: ,,Jsem Canthran, královský paladin první třídy a velitel pohraniční armády slovutného krále Rhobara. A vy jste kdo?" ,,My jsme pouzí poutníci, kteří míří do země skřetů, ale tento Váš paladin nás zastavil a napadl." odpověděl jsem mu. Canthran se na mě podíval a zeptal se: ,,A co chcete hledat ve skřetím území?" Pokynul jsem na své druhy a ti schovali své zbraně, i když Gorn dost neochotně, evidentně by dal nejradši co proto všem okolo ,,Obávám se, že na to, abych Vám řekl, proč jdeme do země skřetů je tu příliš mnoho lidí." řekl jsem Canthranovi. ,,Dobrá tedy, tak pojďte ke mně do stanu a tam mi to můžete povědět mezi čtyřma očima." řekl Canthran. Souhlasil jsem pod podmínkou, že mí přátelé budou stát hned před vchodem. Vešli jsme do Canthranova stanu a paladin se na mě mlčky podíval a čekal, až začnu. Tak jsem spustil a vysvětlil mu, že jsem Innosův Vyvolený a že mířím do země skřetů pro jednu mocnou zbraň, která dokáže porazit našeho nepřítele, ale jinak jsem mu pro jistotu neřekl nic konkrétního. Canthran chvíli tiše přecházel po stanu a pak mi řekl: ,,Cítím, že mi říkáš pravdu a že máš v sobě ohromnou moc. Mohu ti pomoci pouze tím, že s tebou pošlu svého nejlepšího průzkumníka, který vás může bezpečně provést částí skřetího území, ale nic víc pro tebe udělat nemohu, já tu potřebuji každého boje schopného muže, protože skřeti mohou kdykoliv zaútočit a Lord Hagen se ještě stále nevrátil z Khorinisu." ,,Já jsem z Khorinisu a můžeš mi věřit, že Lord Hagen se jen tak nevrátí." ,,Proč? Snad město nenapadli skřeti?!" ,,Ne, pokud vím, tak ne, ale rudy, kterou král potřebuje je hrozně málo a nestačila by ani pro meče pro jednu jednotku a navíc skřeti už několik týdnů obléhají hrad v Kolonii a pouze hrstka lidí se dokázala dostat dovnitř." ,,Hmmm to sice nejsou zrovna dobré zprávy, ale lepší špatné zprávy než žádné." Řekl Canthran a vyšel ze stanu, já jsem zamířil za ním a viděl, jak došel k jednomu z domobranců a o něčem se s ním dohadoval, zatímco já jsem svým přátelům řekl co se dělo uvnitř. Canthran se pak vrátil i s tím domobrancem k nám a řekl nám, že toto je ten průzkumník o kterém mluvil a že nás dokáže nepozorovaně provést skrze přední linie skřetů, pokud budeme chtít. Souhlasili jsme a vyrazili vstříc osudu...tedy spíše vstříc skřetům.