Kapitola 3 - Vstříc skřetí zemi
Al-Gid, přístav Derleego, 5. 8. roku 850, 11:32 místního času, teplota 31 stupňů

Už z dálky je vítaly temné vrcholy sopek. Plavba proběhla v klidu. Nenarazili na žádnou skřetí loď, na žádného draka, i když jich na Al-Gidu žijí stovky. Moře bylo klidné.
Blížili se k přístavu. Kotvily v něm čtyři lodě. Mohutné opevnění s dvěma strážními věžemi se tyčilo nad přístavem. Nikde ani živáčka. Na břehu stála postava s vlajícím hábitem a vyhlížela je. Připluli až k molu. Byl to Kar. Zakotvili.
"Vyčkejte zde na nás a za žádnou cenu nesmí loď padnout do rukou skřetů." zdůraznil Greg svá slova celé posádce i ozbrojenému doprovodu dvaceti dvou žoldnéřů.
"To nám ještě scházelo, chcípnout ve skřetí zemi." postěžoval si polohlasem jeden z posádky.
"Sakra a za co vám platíme ty přehnané prachy." okřikl ho Greg.
Thar, Clare a trpaslík seskočili na dlážděný chodník. Po zemi se válela spousta spálených a zohavených skřetích těl. Moře bylo zbarvené rudou krví. Panovalo šílené vedro a dusno. Vzduch byl nasycený nepříjemným pachem krve a skřetích těl.
"Vítejte ve skřetí zemi." usmál se Kar.
"Dobrá práce, mágu." rozhlídl se kolem sebe Thar.
"Následujte mě. Čeká nás cesta k věži Arr-DeLeie." pobídl je mág a vykročil rychlým krokem.
Zamířili si to k bráně nalevo od nich. Prošli kolem dřevěných srubů, kožených stanů a hradeb tyčících se nad nimi. Několik skřetů se válelo na jedné hromadě kolem doutnajícího ohně. Všichni s výrazem strachu v obličeji a očích. Prošli masivní kamennou bránou a opustili město.

Naskytl se jim pohled na nekonečné písčité a vyprahlé pláně lemované po levé straně sopečným pohořím zasahujícím do moře. Uprostřed vyprahlé pláně narušovaly rovinu krajiny vybíhající temná skaliska, nad kterými se mohutně tyčila černá věž.
"Tam." ukázal mág rukou na stavbu a vyrazil svižným krokem.
Brodili se v písku, slunce nepříjemně žhnulo a pálilo. Nikde žádný stín, nikde žádné rostliny, nikde žádný život, jen písčité duny a pláně kam jen oko dohlédlo.
Po úmorné chůzi se dostali pod temně černá skaliska. Vyšplhali se nahoru a schovali se za kameny. K hlavnímu sídlu skřetího šamana to bylo už jen pár metrů. První patro bylo obdélníkového tvaru, ze kterého se k nebi tyčila temně černá věž. Střecha byla zakončená do ostré špičky s ostny vycházejícími po obvodu. Poslední patro tvořil balkón obíhající po obvodu věže a spousta oken. Budova byla obehnána příkopem s žhnoucí a bublající lávou a s jedním mostem. Vchod hlídali dva skřetí válečníci, kolem se pohybovaly tři hlídky po dvou skřetech.

"Budeme se muset nějak těch hlídek zbavit." pousmála se Clare a natáhla šíp do tětivy.
Greg a Thar přikývli a tasili zbraně. Dívka zamířila a pustila šíp. Zasáhl skřeta stojícího u vchodu přesně do krku. Spustil se z něho proud krve a s dusivým jekotem se svalil na zem. Zbylí skřeti zpozorněli, tasili zbraně a pustili se směrem, odkud šíp přiletěl. Mág vytvořil ohnivou vlnu a pustil ji po skupince šesti nepřátel. Smetla je a ošklivě je spálila po celém těle. Seskládali se na jednu hromadu. Vylítl další šíp. Poslední skřet dostal přímý zásah do břicha. Střela prošla brněním a zaryla se mu hluboko do těla. Zaječel, ale stále běžel. Druhý šíp se s svištěním vznesl do vzduchu. Další rána do břicha. Skřet zařval bolestí, zavrávoral, padl na koleno, ale znova se zvedl a dal se do běhu. Třetí šíp. Prolítl mu hrdlem a zabodl se do písku. Skřet se svalil do louže krve.
"Bestie, ty maj teda výdrž." odplivl si Greg. "Dobrá práce." usmál se na dívku.
"Dík." odpověděla Clare a hodila si luk přes rameno.
"Pojďte." vyzval je mág.

Sešplhali se na zem. Přešli přes most a zastavili se před masivními černými dveřmi. Bylo na nich vyryto několik, jim neznámých, symbolů. Mág vytvořil další ohnivou vlnu a pokývl na Thara. Ten otevřel dveře do sálu plného skřetů sedících u stolů. Vyrušili je zrovna u jídla. Všichni se otočili ke dveřím. Kar vrhl kouzlo po skupince sedmi skřetů sedících kolem jednoho stolu. Zbylí skřeti tasili a vyrazili proti nevítané návštěvě. Thar a Greg jim zatarasili cestu ve dveřích a jednoho po druhé ubíjeli k smrti. Clare střílela šípy přes trpaslíka. Mág prolítl zdí a vynořil se za zády nepřátel. Všechny skřety sežehl ohnivým kouzlem.
Krev zalila podlahu. Ve dveřích se nakupila hromada těl. Cestu si museli prorazit. V místnosti bylo několik stolů. Na nich byly ještě mísy s nevábně vonícím jídlem. Uprostřed sálu byly točité schody vedoucí do vyšších pater.
"Arr-DeLei je určitě v nejvyšším patře. Rychle" pobídl je Kar a vykročil po schodech. Vystoupali několik pater, až je kamenné schody dovedly do kruhového sálu plného polic s knihami. Dva šamani zde zadumaně listovali v knihách. Nevšimli si, že se do věže dostali vetřelci. Thar a Greg každému podřízli hrdlo. Ani nestačili zařvat. Rychlá, tichá a bezbolestná smrt.
Pokračovali dál po schodech. Vystoupali o další patra výš. Uslyšeli dunivé kroky a skřetí řeč. Zastavili se. Vynořili se před nimi dva skřeti. Thar jednomu zabodl meč do břicha. Skřet ztratil rovnováhu a přepadl na paladina. Ten si podřepl a přehodil ho přes sebe. Bestie dunivě dopadla na hrubé schody. Druhému skřetovi Greg zasekl sekery do stehen a ten se na něho s řevem zřítil. Trpaslík stihl i ve stísněném prostoru uhnout a nepřítel se s řinčením brnění skutálel dolů.
Utřeli ze sebe krev a postupovali stále výš. V nejvyšším patře schody končily u masivních dveřích hlídaných dvěma skřety. Pustili se na nezvané hosty. Kar je rychle a bezhlučně zpracoval.
"Tak jsme zde." řekl potichu mág. "Za těmito dveřmi se nachází Arr-DeLei i s klenoty krále. Bohužel vás nemohu doprovodit. Byl by to můj konec. S mečem vidí pravou podobu mrtvých. Až se vám ho podaří zabít, objevím se. Hodně štěstí, smrtelníci." rozloučil se, proměnil se v modré světlo a zmizel.
"Tak, a je to na nás." povzdechl si Greg a s Tharem přistoupil ke dveřím, Clare natáhla šíp do tětivy.

Trpaslík a paladin rychle otevřeli dveře do kruhové místnosti. Vyřezávaný trůn potažený kůží byl přímo naproti nim, nalevo něho stála masivní truhla a napravo kamenný podstavec, na kterém leželo zlatě se lesknoucí žezlo s drahokamy vykládanou hlavicí. U trůnu stáli dva těžce oděni strážci. Arr-DeLei, skřetí mág oblečený do husté kůže s bílý pláštěm a s zlatým mečem ve zdobené pochvě připnutým k opasku, stál napravo od trůnu u vchodu na balkón a bavil se s svalnatou, dost chlupatou postavou s lidskou tmavě opálenou hlavou s výraznými rysy, hustým obočím a dlouhým copem. Byl to poloskřet - napůl člověk, napůl skřet. Na zádech měl masivní obouručák.
Otočili se směrem ke dveřím. Vylítl šíp. Těžkooděnci se střela zavrtala do helmy. Druhý strážce s poloskřetem se pustil do Thara a Grega. Skřetí šaman nezaujatě stále stál na stejném místě a celé dění pozoroval. Greg měl spoustu práce s bestií navlečenou v tuně železa. Clare mu rychle pomohla od problému jedním přesně mířeným šípem do skřetího hrdla. Thar sváděl boj s poloskřetem, který po několik ranách lehl k zemi.

"Hmm, silní lidé." zvedl obočí šaman. Thar a Greg zaujali kolem něho bojové postavení. Clare si přichystala šíp. "Dokázali jste zastavit můj oddíl a zabránit jim v získání náhrdelníku. Dokázali jste se dokonce probít i do mého sídla. Kdepak máte mrtvého?" zeptal se chladně.
"Vydej nám meč a žezlo a možná tě zabijeme rychle." řekl výhružně Thar.
"Ha, ha." zasmál se šaman. "Vidím, že si vás najal na špinavou práci, co?"
"Znova to opakovat nebudem!" neudržel se Greg.
"Ale notak, trpaslíku, myslíš, že máte proti mně šanci?" zeptal se jízlivě, něco potichu zamumlal a natáhl ruku proti Clare. Z dlaně mu vyletěla neviditelná energie, která s dívkou mrštila o stěnu. Upadla do bezvědomí.
"Ty bestie!" vykřikl Greg a vrhl se proti šamanovi. Ten ho stejným způsobem odmrštil na zeď. Poté zvedl pohled na Thara.
"Tak vy jste si přišli pro klenoty a mysleli si, že je získáte tak lehce?" zeptal se s výsměchem a přistoupil k Tharovi o krok blíž. Paladin proti němu natáhl meč. Neviditelná síla mu začala svírat hrdlo. Dusil se a pustil zbraň z ruky. Arr-DeLei přistoupil ještě o krok blíž, až Thar cítil jeho pach z tlamy.
"Chtěli jste mě zabít na mé vlastní půdě?" pokračoval skřet.
Thar se začal dusit ještě víc.
"Naivní lidé! Králem ostrovů se nikdy nemůže stát člověk! Na to je vaše rasa příliš slabá!" přiblížil skřet obličej k Tharovi
"Chtěl bych tě opravit, zrůdo. Králem ostrovů se nesmí stát skřet." vykoktal ze sebe Thar s poslední špetkou humoru a plivl mu na čelo.
Šaman vykřikl rozčílením, utřel si slinu z obličeje a přitvrdil ve své magii. Thar vyčerpáním padl na kolena a zavřel oči. Svět kolem sebe přestal vnímat, začínal věřit, že tato bitva je prohraná, že je to jeho poslední okamžik v životě. Skřet si ho pomalu s tlumeným smíchem obešel dokola a se zalíbením se díval, jak člověk pomalu a v bolestech umírá. Greg a Clare stále bezvládně leželi na zemi.

Skřet se s blaženým a triumfálním výrazem prohlížel bezmocné vetřelce. Z jeho úsměvu ho však vytrhlo, co v této situaci nejméně čekal. Celou místnost zalila oslepující modrá záře. Šamanovi to málem vypálilo zrak. Zaječel, zakryl si oči a odstoupil od Thara. V místnosti se zjevila vznášející se postava s šedivou lebkou místo hlavy, s planoucími červenými plamínky místo očí, s zahaleným trupem v mlhavě šedém plášti. Dolní končetiny mu chyběly úplně. Místo rukou jen kosti a články prstů. Byl to Kar-i-Meero ve své pravé podobě - mrtvý.
Neviditelná magie pustila Tharovo hrdlo a on se zhluboka nadechl. Kar se s pronikavým výkřikem rozlítl proti šamanovi. Arr-DeLei zavřískl leknutím, tasil zlatý meč a namířil ho proti mágovi. Kar se nabodl na čepel a rozprskl se na šedý oblak. Meč krále ostrovů poslal mrtvého na věčné časy do podsvětí.

Thar sebral svůj meč, odrazil se ze země a vymrštil se přímo proti ohromenému šamanovi. Paladinův meč zajel do skřetího břicha. Arr-DeLei vykřikl bolestí a pustil meč krále na zem. S cinknutím dopadl na zkrvavenou podlahu. Thar chytil druhou rukou bezmocného skřeta za rameno a vyšel s ním až na balkón, kde s ním narazil na zábradlí. Šaman vyplivoval krev a jeho ustrašené oči se upřeně dívaly na paladinův rozjasněný obličej. Thar skřeta převážil přes zábradlí, vytáhl z něho meč a shodil ho. Podíval se za ním a vítězoslavně se usmál. Skřet žbluňkl do lávového příkopu a už se na hladině neukázal.

Setřel z meče krev a zasunul ho do pochvy. Rychle se vrátil do místnosti, kde stále bezvládně leželi Greg a Clare. Letmo je přejel pohledem. Poté se sklonil ke kaluži krve, v niž ležel zlatý meč. Zvedl ho, utřel a položil na stojan vedle žezla.
Rychle si klekl k Gregovi. Stále dýchal. Byl tedy naživu. Clare taky dýchala.
"Gregu." špitl. "Prober se."
Trpaslík po chvilce něco neurčitého zamumlal a otevřel oči. Jeho tvář se rozjasnila, když nad sebou spatřil Tharův obličej.
"Co se sakra stalo? Bolí mě šíleně hlava." postěžoval si a posadil se.
"Arr-DeLei je mrtvý. Právě plave v tom jeho lávovém příkopu" usmál se paladin.
"Cože?" vyhrkl nevěřícně trpaslík. "Co Clare?" podíval se na ležící dívku.
"Je v pořádku. Za chvíli se určitě probere."
"Myslel jsem, že už je do prdele po nás."
"Jo, málem mě ta svině dostala. Pomocí magie se mě snažil udusit, ale zjevil se tu Kar ve své pravé podobě. Přerušil šamanovo kouzlo a obětoval se, abych mohl tu bestii zabodnout."
"Možná jim nejsou naše životy tak lhostejné." řekl potichu Greg.
"Možná ne." pokývl Thar hlavou a oba obrátili pohledy ke dvěma klenotům.
Vedle žezla se najednou zjevil zavinutý papír. Thar pomohl trpaslíkovi na nohy a přistoupili k podstavci. Paladin rozvinul papír. Byla to mapa, jako jim tehdy v Tyrgadu dal Kar. Rychle ji prohlídli. Byla úplně stejná, ale něco v ní bylo navíc. Bylo v ní zakreslené Údolí stínů přímo uprostřed Nargahasu. Oba se na sebe podívali...