Údolí stínů / Povídka
6.díl
Kapitola 5 - Potřeba pomoci
Khorinid, Khorinis, 30. 9. roku 850, 16:02 místního času, teplota 16 stupňů
Zabořili se po kotníky do bahna v hradním příkopu několik metrů pod úrovní cesty. Nalevo, dost daleko od nich, byla severní brána, u které stála skupinka skřetů a vášnivě debatovala svou, pro lidi neznámou, řečí. Naštěstí nemohli do příkopu vidět.
Thar se otočil doprava a ukázal rukou před sebe. Potichu, přikrčeni se vydali bahnem vpřed. Příkop podél hradeb je po několika metrech zavedl k srázu. Pod nimi vedla kupecká cesta. Východní strana Khorinisu stojí na strmé skále a až u moře se skála svažuje na úroveň hladiny vody. Přístup do města je tedy možný jen ze severu, ze západu nebo z moře. Tato strategická pozice umožňuje městu absolutní přehled o krajině táhnoucí se na východ od města.
Možná beznadějná situace s jedinou cestou po strmém svahu. To by však nesměl mít Khorinis důmyslné budovatele. Při stavbě města mysleli na všechny možné situace, a tak vybudovali i únikový tunel končící někde v Severním lese. Tunel byl ražený skálou a začínal přímo vedle nich.
"Tudy." řekl potichu Thar a vstoupili do temné chodby. Uvnitř byla úplná tma. Šli podle hmatu. Prošli pod cestou a tunel se stočil směrem do lesa. Několik set metrů v lese jejich cesta končila. Vyšli po žebříku a dostali se do ohromného, vykotlaného stromu, kde se vešli všichni tři, a který zde musel stát už stovky let.
Thar rozhrnul křoví a rozhlídl se. Všude byl klid. Ptáci vesele zpívali. Přes koruny stromů nepronikl dolů ani paprsek světla. Několik srnek se páslo nedaleko od nich. Když je zvětřily, rozprchly se. Všichni tři vystoupili ze stromu.
"Konečně světlo." podíval se Greg zamračeně ke korunám stromů.
"Jak najdeme toho druida?" zeptala se Clare.
"Jako malý kluk jsem si sem chodíval hrát a rád jsem poslouchal druidské legendy, jež mi ještě mladý Aragim vyprávěl." zasnil se Thar. "Myslím, že bude žít na stále stejném místě." rozhlídl se kolem sebe. "Hlavní stezku budou jistě hlídat skřeti. Pojďte."
Dali se na severozápad. Snažili se jít co nejtišeji. Dostali se k pomalu tekoucímu potůčku s průzračnou vodou. Sešli mírný kluzký svah a napili se. Uslyšeli kroky a šustění listí. Poté i řeč. Na druhé straně potoka se z houští vynořili dva skřeti. Jakmile je uviděli, tasili zbraně a rozběhli se proti nim. Clare je rychle a bezhlučně zpracovala šípy.
"Už je to kousek!" pobídl je rychle paladin.
Prodrali se křovím a vstoupili na malou mýtinku zalitou oslnivým světlem. Uprostřed ní stála prostá dřevěná chatrč. U ohně před chatrčí seděl muž oblečený do vesty z vlčí kůže s zeleným pláštěm a do zelených plátěných kalhot. Hlavu měl porostlou dlouhými, až po ramena sahajícími, šedými vlasy. Na čele a pod výraznýma modrýma očima se mu rýsovaly hluboké vrásky. Upřeně hleděl do plamene ohně.
Když přistoupili blíž, zvedl druid pohled a široce se usmál.
"Thare!" vykřikl radostně a postavil se.
"Aragime." usmál se paladin a objal se s druidem. "Chtěl bych ti představit Grega a Clare." ukázal na své přátele.
"Hm, trpaslík, už léta jsem žádného neviděl." poškrábal se na bradě porostlé řídkými bělavými vousy. "Těší mě. Posaďte se." vyzval je a všichni čtyři si sedli okolo vesele plápolajícího ohně. "Co vás ke mně přivádí?" změřil si je pohledem. "Celý les se hemží skřety. Zajímalo by mě, co se sakra děje v Khorinisu, že se jim za hradbami potuluje tolik nepřátel."
"Skřeti se vylodili v Khorinisu."
"To snad ne." podivil se druid a svraštil čelo. "Přežil to někdo?"
"Ano. Lord Hagen, pár paladinů a mágů Ohně a Vatras."
"Hrome." poškrábal se znova na bradě. "Jak mohu Khorinisu pomoci?"
"Byli jsme vysláni sehnat pomoc. Potřebujeme se dostat do Weergeradu. Znám tam cestu po stezce, ale tu hlídají skřeti. Mohl bys nás dovést k městu bezpečnou cestou lesem?"
"Žádný problém. Severní les znám jak svý boty." usmál se nepatrně druid, zvedl se od ohně a vstoupil do své chatrče. Okamžitě se vrátil s dlouhým lesklým lukem a toulcem šípů.
"Pojďte." vyzval je.
Opustili mýtinu. Hraničář je neomylně vedl a zkoumal, zda-li nejsou v půdě stopy od skřetů, aby se mohli vyhnout jejich hlídkám. Les byl porostlý hustou vegetací a orientace v něm, to je práce jen pro nejzkušenější hraničáře. Aragim je po dlouhém a úmorném pochodu vyvedl znova na světlo.
Rozprostřely se před nimi rozlehlé planiny s řídkým porostem. A město Weergerad na severovýchod od nich. Mohutné bílé opevnění a masivní strážní věže s zelenkavými střechami se hrdě tyčily v záplavě rudé záře zapadajícího slunce.
"Mnohokrát děkuji." obrátil se Thar na druida.
"Nestálo za řeč. Hlavně ať Khorinisu seženete pomoc. Sbohem, přátelé." rozloučil se Aragim, obrátil se a ztratil se jim z dohledu mezi stromy.
Stmívalo se. Slunce pomalu zacházelo za planiny. Vyrazili směrem ke vstupní bráně.
Prošli kolem dvou stráží oděných ve skvostných zbrojích s městským znakem na hrudním pancíři. Vstoupili do města. Rozprostřela se před nimi dlouhá hlavní ulice dlážděná bílými kostkami.
Ulici lemovaly dřevěné dvoupatrové domy se zelenými střechami. Bylo zde velice živo. Celá ulice byl jeden velký trh. Nepřeberné vůně se linuly městem. Obchodníci nabízeli nesčetně věcí - od jídla, bylin, kůží, drápů a jiných zvířecích částí, přes zbroje, zbraně až po všemožné magické lektvary, svitky, drahé kameny, ale i bezcenné cetky - a pokud zákazník nesmlouval, dokázali ho hravě oškubat.
"Co se to tu koná za jarmark?" rozhlídla se Clare a nasála atmosféru.
"Možná později." zabručel Greg. "Teď se musíme okamžitě vydat na radnici."
Rychlým krokem prošli ulici a na jejím konci, na malém náměstí s kašnou uprostřed, zahnuli doprava. Zde bylo jak po řádění moru. Nikde ani živáček. Začalo být už šero. Prošli ulicí a dostali se na malý plácek se studnou uprostřed. Odtud vedly čtyři cesty. Greg uslyšel kroky. Ohlédl se. Nikdo tam ale nebyl. Thar se na chvíli zastavil a rozmýšlel se. Clare přistoupila ke studni a nakoukla dolů. Ve vodě se leskly malé oranžové rybky s vystouplýma modrýma očima.
"Arrekatské rybky." usmála se dívka. "Kluci, přejte si něco." obrátila se na Thara a Grega.
"K sakru." zaklel potichu Thar.
"Co je?" přistoupila k nim Clare.
"Přeji si, aby, to že se nás právě pokoušejí obklíčit, bylo jen nedorozumění." zabručel paladin a rozhlídl se kolem sebe. V šeru uliček se hýbaly obrysy vysokých postav.
"Do hajzlu." odplivl si Greg a položil ruce na jílce seker.
"Nech to na mě." řekl potichu paladin. "Hlavně zachovat klid."
Z každé uličky se vynořili dva muži oblečeni do černých šatů s kápi, takže jim v té tmě nešlo vidět do obličeje. Obstoupili je. Drželi v rukách masivní obouruční meče s čepelemi namířenými k hvězdné obloze. Clare pomalu natáhla dva šípy a zamířila. Greg si soustředěně a zcela v klidu prohlížel tajemné postavy. Před Thara se zpoza vysokých postav postavil plešatý muž oblečený do lesklé zbroje paladina. Změřil si je nevypočitatelným pohledem.
"Tak jste tady." usmál se jízlivě.
"S kým máme tu čest?" zeptal se pomalu Thar. Všiml si, že se za oknem v domě pohnula nějaká postava.
"To je v této situaci nepodstatné." rozkročil se muž. "Mnohem podstatnější jste vy."
"Je tohle nutné?" přejel Thar pohledem po ozbrojeným mužích.
"Ó ano!" usmál se široce muž. "Jste velice nebezpečná parta. Mám zde příkaz od samotného knížete, abyste mě co nejrychleji následovali. Bez zbytečných potíží."
"Můžeme znát důvod?" zeptal se Thar nevzrušeně.
"Ten vám může být u prdele. Buď se mnou půjdete, nebo..." odsekl rozzuřeně.
"A když ne." usmál se Thar chladně, tasil a pohlédl do paladinových temných očí.
"Ho, ho." zasmál se. "Tomuhle jsem se chtěl vyhnout. Zase zbyteční mrtví." zakroutil hlavou a rychle tasil dlouhý jednoruční meč.
Temné postavy začaly po malých krůčcích přistupovat a zmenšovat kruh. Pomalu skláněli čepele svých masivních mečů. Greg tasil sekery a nachystal se na výpad. Vzduchem tiše zasvištěly šípy. Nepřátelé zkoprněli, upustili zbraně a tvrdě dopadli na chladnou dlažbu. Ze zad každému čouhal dlouhý šíp s letkami z barevných peří. I paladin měl skrz své brnění hluboko zaraženou střelu.
Najednou se muž v paladinské zbroji začal měnit. Ruce i nohy se mu protáhly a zúžily, a zarostly hustými hnědými chlupy, na koncích prstů mu vyrostly ostré drápy. Lidská hlava se změnila na chlupatou zvířecí hlavu s tlamou plnou špičatých tesáků a s temnýma černýma očima. Z uliček se vyhrnuli Weergeradští lučištníci v čele s menším paladinem s delšími zlatými vlasy.
"Durplex." klekl si k mrtvému zvířeti. "Jste v pořádku?" podíval se na Thar.
"Měňavec?" zeptal se nevěřícně Thar. "Co sakra tahle potvora dělá zde v Khorinidu?"
"Paladin Bergoth, vy musíte být Thar, Greg a Clare, nemám pravdu?" postavil se muž a lehce se uklonil. "Nemám páru, jak se tenhle tvor dostal do města, ale už několik dní jsme o něm věděli."
Greg zvedl obočí.
"Tělo pravého paladina, teda to, co z něho zbylo, jsme před třemi dny našli nacpané v bedně ve skladišti. Bez vnitřností a krve. Chudák, byl to dobrý chlap a výtečný válečník." povzdychl si.
Přejel je mráz po zádech. Hrozná představa.
"Pokud durplex pozře vnitřnosti a krev oběti, tak se v něho dokáže bezpečně a nerozeznatelně změnit." potvrdil Thar. "Je jich zde ve městě ještě víc?"
"To nevím." pokrčil Bergoth rameny. "Pokud pronikli mezi špičky paladinského vedení, tak si v tuto dobu nemůžeme být jisti ničím."
Greg přistoupil k jednomu z padlých mužů a oddělal mu kápi. Vyjekl leknutím.
"Bergothe." ukázal trpaslík. Paladin k němu přistoupil a podíval se.
Weergeradský paladin zaklel a rychlým gestem pokynul okolo stojícím lučištníkům, aby odklidili těla. "Jak se mohli k čertu dostat poloskřeti do města?"
"Začala invaze skřetů. Dnes se vylodili v Khorinisu. Přišli jsme pro okamžitou pomoc." řekl pomalu Thar.
Bergoth znova zaklel a podíval se na Thara.
"Lord Hagen žije?" zeptal se rychle.
"Ano." přikývl. "Ale nevím, jak dlouho se ještě udrží. Musíte okamžitě vyslat všechny muže a pomoct Khorinisu. Zatím to byl jen skřetí předvoj. Hlavní vlna musí dorazit co nevidět."
"Rychle." postavil se Bergoth. "Musíme se okamžitě dostavit ke knížeti Malvedovi. On rozhoduje nad městskými jednotkami. Rychle!" pobídl je paladin a rychlým krokem vykročil do uličky. Lučištníci mezitím uklidili těla a rychle se ztratili. Po boji zbyly kolem studny jen kaluže krve.
Khorinid, Khorinis, 30. 9. roku 850, 16:02 místního času, teplota 16 stupňů
Zabořili se po kotníky do bahna v hradním příkopu několik metrů pod úrovní cesty. Nalevo, dost daleko od nich, byla severní brána, u které stála skupinka skřetů a vášnivě debatovala svou, pro lidi neznámou, řečí. Naštěstí nemohli do příkopu vidět.
Thar se otočil doprava a ukázal rukou před sebe. Potichu, přikrčeni se vydali bahnem vpřed. Příkop podél hradeb je po několika metrech zavedl k srázu. Pod nimi vedla kupecká cesta. Východní strana Khorinisu stojí na strmé skále a až u moře se skála svažuje na úroveň hladiny vody. Přístup do města je tedy možný jen ze severu, ze západu nebo z moře. Tato strategická pozice umožňuje městu absolutní přehled o krajině táhnoucí se na východ od města.
Možná beznadějná situace s jedinou cestou po strmém svahu. To by však nesměl mít Khorinis důmyslné budovatele. Při stavbě města mysleli na všechny možné situace, a tak vybudovali i únikový tunel končící někde v Severním lese. Tunel byl ražený skálou a začínal přímo vedle nich.
"Tudy." řekl potichu Thar a vstoupili do temné chodby. Uvnitř byla úplná tma. Šli podle hmatu. Prošli pod cestou a tunel se stočil směrem do lesa. Několik set metrů v lese jejich cesta končila. Vyšli po žebříku a dostali se do ohromného, vykotlaného stromu, kde se vešli všichni tři, a který zde musel stát už stovky let.
Thar rozhrnul křoví a rozhlídl se. Všude byl klid. Ptáci vesele zpívali. Přes koruny stromů nepronikl dolů ani paprsek světla. Několik srnek se páslo nedaleko od nich. Když je zvětřily, rozprchly se. Všichni tři vystoupili ze stromu.
"Konečně světlo." podíval se Greg zamračeně ke korunám stromů.
"Jak najdeme toho druida?" zeptala se Clare.
"Jako malý kluk jsem si sem chodíval hrát a rád jsem poslouchal druidské legendy, jež mi ještě mladý Aragim vyprávěl." zasnil se Thar. "Myslím, že bude žít na stále stejném místě." rozhlídl se kolem sebe. "Hlavní stezku budou jistě hlídat skřeti. Pojďte."
Dali se na severozápad. Snažili se jít co nejtišeji. Dostali se k pomalu tekoucímu potůčku s průzračnou vodou. Sešli mírný kluzký svah a napili se. Uslyšeli kroky a šustění listí. Poté i řeč. Na druhé straně potoka se z houští vynořili dva skřeti. Jakmile je uviděli, tasili zbraně a rozběhli se proti nim. Clare je rychle a bezhlučně zpracovala šípy.
"Už je to kousek!" pobídl je rychle paladin.
Prodrali se křovím a vstoupili na malou mýtinku zalitou oslnivým světlem. Uprostřed ní stála prostá dřevěná chatrč. U ohně před chatrčí seděl muž oblečený do vesty z vlčí kůže s zeleným pláštěm a do zelených plátěných kalhot. Hlavu měl porostlou dlouhými, až po ramena sahajícími, šedými vlasy. Na čele a pod výraznýma modrýma očima se mu rýsovaly hluboké vrásky. Upřeně hleděl do plamene ohně.
Když přistoupili blíž, zvedl druid pohled a široce se usmál.
"Thare!" vykřikl radostně a postavil se.
"Aragime." usmál se paladin a objal se s druidem. "Chtěl bych ti představit Grega a Clare." ukázal na své přátele.
"Hm, trpaslík, už léta jsem žádného neviděl." poškrábal se na bradě porostlé řídkými bělavými vousy. "Těší mě. Posaďte se." vyzval je a všichni čtyři si sedli okolo vesele plápolajícího ohně. "Co vás ke mně přivádí?" změřil si je pohledem. "Celý les se hemží skřety. Zajímalo by mě, co se sakra děje v Khorinisu, že se jim za hradbami potuluje tolik nepřátel."
"Skřeti se vylodili v Khorinisu."
"To snad ne." podivil se druid a svraštil čelo. "Přežil to někdo?"
"Ano. Lord Hagen, pár paladinů a mágů Ohně a Vatras."
"Hrome." poškrábal se znova na bradě. "Jak mohu Khorinisu pomoci?"
"Byli jsme vysláni sehnat pomoc. Potřebujeme se dostat do Weergeradu. Znám tam cestu po stezce, ale tu hlídají skřeti. Mohl bys nás dovést k městu bezpečnou cestou lesem?"
"Žádný problém. Severní les znám jak svý boty." usmál se nepatrně druid, zvedl se od ohně a vstoupil do své chatrče. Okamžitě se vrátil s dlouhým lesklým lukem a toulcem šípů.
"Pojďte." vyzval je.
Opustili mýtinu. Hraničář je neomylně vedl a zkoumal, zda-li nejsou v půdě stopy od skřetů, aby se mohli vyhnout jejich hlídkám. Les byl porostlý hustou vegetací a orientace v něm, to je práce jen pro nejzkušenější hraničáře. Aragim je po dlouhém a úmorném pochodu vyvedl znova na světlo.
Rozprostřely se před nimi rozlehlé planiny s řídkým porostem. A město Weergerad na severovýchod od nich. Mohutné bílé opevnění a masivní strážní věže s zelenkavými střechami se hrdě tyčily v záplavě rudé záře zapadajícího slunce.
"Mnohokrát děkuji." obrátil se Thar na druida.
"Nestálo za řeč. Hlavně ať Khorinisu seženete pomoc. Sbohem, přátelé." rozloučil se Aragim, obrátil se a ztratil se jim z dohledu mezi stromy.
Stmívalo se. Slunce pomalu zacházelo za planiny. Vyrazili směrem ke vstupní bráně.
Prošli kolem dvou stráží oděných ve skvostných zbrojích s městským znakem na hrudním pancíři. Vstoupili do města. Rozprostřela se před nimi dlouhá hlavní ulice dlážděná bílými kostkami.
Ulici lemovaly dřevěné dvoupatrové domy se zelenými střechami. Bylo zde velice živo. Celá ulice byl jeden velký trh. Nepřeberné vůně se linuly městem. Obchodníci nabízeli nesčetně věcí - od jídla, bylin, kůží, drápů a jiných zvířecích částí, přes zbroje, zbraně až po všemožné magické lektvary, svitky, drahé kameny, ale i bezcenné cetky - a pokud zákazník nesmlouval, dokázali ho hravě oškubat.
"Co se to tu koná za jarmark?" rozhlídla se Clare a nasála atmosféru.
"Možná později." zabručel Greg. "Teď se musíme okamžitě vydat na radnici."
Rychlým krokem prošli ulici a na jejím konci, na malém náměstí s kašnou uprostřed, zahnuli doprava. Zde bylo jak po řádění moru. Nikde ani živáček. Začalo být už šero. Prošli ulicí a dostali se na malý plácek se studnou uprostřed. Odtud vedly čtyři cesty. Greg uslyšel kroky. Ohlédl se. Nikdo tam ale nebyl. Thar se na chvíli zastavil a rozmýšlel se. Clare přistoupila ke studni a nakoukla dolů. Ve vodě se leskly malé oranžové rybky s vystouplýma modrýma očima.
"Arrekatské rybky." usmála se dívka. "Kluci, přejte si něco." obrátila se na Thara a Grega.
"K sakru." zaklel potichu Thar.
"Co je?" přistoupila k nim Clare.
"Přeji si, aby, to že se nás právě pokoušejí obklíčit, bylo jen nedorozumění." zabručel paladin a rozhlídl se kolem sebe. V šeru uliček se hýbaly obrysy vysokých postav.
"Do hajzlu." odplivl si Greg a položil ruce na jílce seker.
"Nech to na mě." řekl potichu paladin. "Hlavně zachovat klid."
Z každé uličky se vynořili dva muži oblečeni do černých šatů s kápi, takže jim v té tmě nešlo vidět do obličeje. Obstoupili je. Drželi v rukách masivní obouruční meče s čepelemi namířenými k hvězdné obloze. Clare pomalu natáhla dva šípy a zamířila. Greg si soustředěně a zcela v klidu prohlížel tajemné postavy. Před Thara se zpoza vysokých postav postavil plešatý muž oblečený do lesklé zbroje paladina. Změřil si je nevypočitatelným pohledem.
"Tak jste tady." usmál se jízlivě.
"S kým máme tu čest?" zeptal se pomalu Thar. Všiml si, že se za oknem v domě pohnula nějaká postava.
"To je v této situaci nepodstatné." rozkročil se muž. "Mnohem podstatnější jste vy."
"Je tohle nutné?" přejel Thar pohledem po ozbrojeným mužích.
"Ó ano!" usmál se široce muž. "Jste velice nebezpečná parta. Mám zde příkaz od samotného knížete, abyste mě co nejrychleji následovali. Bez zbytečných potíží."
"Můžeme znát důvod?" zeptal se Thar nevzrušeně.
"Ten vám může být u prdele. Buď se mnou půjdete, nebo..." odsekl rozzuřeně.
"A když ne." usmál se Thar chladně, tasil a pohlédl do paladinových temných očí.
"Ho, ho." zasmál se. "Tomuhle jsem se chtěl vyhnout. Zase zbyteční mrtví." zakroutil hlavou a rychle tasil dlouhý jednoruční meč.
Temné postavy začaly po malých krůčcích přistupovat a zmenšovat kruh. Pomalu skláněli čepele svých masivních mečů. Greg tasil sekery a nachystal se na výpad. Vzduchem tiše zasvištěly šípy. Nepřátelé zkoprněli, upustili zbraně a tvrdě dopadli na chladnou dlažbu. Ze zad každému čouhal dlouhý šíp s letkami z barevných peří. I paladin měl skrz své brnění hluboko zaraženou střelu.
Najednou se muž v paladinské zbroji začal měnit. Ruce i nohy se mu protáhly a zúžily, a zarostly hustými hnědými chlupy, na koncích prstů mu vyrostly ostré drápy. Lidská hlava se změnila na chlupatou zvířecí hlavu s tlamou plnou špičatých tesáků a s temnýma černýma očima. Z uliček se vyhrnuli Weergeradští lučištníci v čele s menším paladinem s delšími zlatými vlasy.
"Durplex." klekl si k mrtvému zvířeti. "Jste v pořádku?" podíval se na Thar.
"Měňavec?" zeptal se nevěřícně Thar. "Co sakra tahle potvora dělá zde v Khorinidu?"
"Paladin Bergoth, vy musíte být Thar, Greg a Clare, nemám pravdu?" postavil se muž a lehce se uklonil. "Nemám páru, jak se tenhle tvor dostal do města, ale už několik dní jsme o něm věděli."
Greg zvedl obočí.
"Tělo pravého paladina, teda to, co z něho zbylo, jsme před třemi dny našli nacpané v bedně ve skladišti. Bez vnitřností a krve. Chudák, byl to dobrý chlap a výtečný válečník." povzdychl si.
Přejel je mráz po zádech. Hrozná představa.
"Pokud durplex pozře vnitřnosti a krev oběti, tak se v něho dokáže bezpečně a nerozeznatelně změnit." potvrdil Thar. "Je jich zde ve městě ještě víc?"
"To nevím." pokrčil Bergoth rameny. "Pokud pronikli mezi špičky paladinského vedení, tak si v tuto dobu nemůžeme být jisti ničím."
Greg přistoupil k jednomu z padlých mužů a oddělal mu kápi. Vyjekl leknutím.
"Bergothe." ukázal trpaslík. Paladin k němu přistoupil a podíval se.
Weergeradský paladin zaklel a rychlým gestem pokynul okolo stojícím lučištníkům, aby odklidili těla. "Jak se mohli k čertu dostat poloskřeti do města?"
"Začala invaze skřetů. Dnes se vylodili v Khorinisu. Přišli jsme pro okamžitou pomoc." řekl pomalu Thar.
Bergoth znova zaklel a podíval se na Thara.
"Lord Hagen žije?" zeptal se rychle.
"Ano." přikývl. "Ale nevím, jak dlouho se ještě udrží. Musíte okamžitě vyslat všechny muže a pomoct Khorinisu. Zatím to byl jen skřetí předvoj. Hlavní vlna musí dorazit co nevidět."
"Rychle." postavil se Bergoth. "Musíme se okamžitě dostavit ke knížeti Malvedovi. On rozhoduje nad městskými jednotkami. Rychle!" pobídl je paladin a rychlým krokem vykročil do uličky. Lučištníci mezitím uklidili těla a rychle se ztratili. Po boji zbyly kolem studny jen kaluže krve.