Když jsem se probudil, byl jsem celý ztuhlý z tvrdé postele. Včera, když jsem se trochu opil, necítil jsem jak je ta postel tvrdá. Úplně zmožený jsem vstal a navlíkl na sebe svoji krásnou zbroj. Dal jsem meč přes rameno a luk a šípy také. Sekery jsem nechal opřenou o zeď v místnosti, kde jsem spal. Když jsem měl vše potřebné na sobě, šel jsem se kouknout na ostatní a pojíst něčeho na lačný žaludek. Prošel jsem chodbou zase do té velké komnaty, kde jsem se včera ožral jak starej námořník a sedl jsem si ke stolu k ostatním. Byli tu už všichni, kromě těch kteří měli hlídku. Sedl jsem, si vedle Orina a ulomil jsem si kus chleba malý kousek sýra. Když jsem se najedl upil jsem ještě trochu vody a čekal jsem co se bude dít teď.

Když už všichni dojedli, Dunis vstal a řekl: Vemte si potřebné věci na lov a za půl hodinu u severního vchodu jeskyně. Neměl jsem vůbec ponětí o čase a vůbec jsem se tu neorientoval Nevěděl jsem co mám dělat, nevěděl jsem kde severní vchod, musel jsem se někoho zeptat. Naštěstí se mě ujal Orin. Byl to mohutný černoch s žoldáckou zbrojí a obří sekerou. Měl ostré obličejové rysy a hluboký hlas. Všechno mi vysvětlil. Nejdřív jsme se stavili u mě a vzali mé věci a pak u něho, abych vyzvedli to, co potřeboval na lov on. Potom jsme šli spolu k severnímu vstupu a čekali jsme až dorazí ostatní.

Za malou chvilku už tu byl shluk banditů a všichni byli připraveni na lov. Dunis přišel jako poslední a jen co dorazil rozkázal otevřít průchod ven. Jeden z banditů otevřel pákou vchod a všichni jsme pomalu vykročili do tmy. Noční lov je náramná věc, Zvířata jdou vystopovat jen podle chrápání, nebo tak že o ně někdo zakopne. Samozřejmě je lepší ta první možnost. Na lovu nás bylo celkem dost. Pět lidí vyzbrojených a připravených na lov a ostatní zůstali v táboře. Procházeli jsme tiše okolo skřetů a pokračovali jsme směrem k velkému jezeru. Když jsme byli u jezera, uslyšeli jsme chraptění a chrápání nějakých zvířat. Dunis, nejlepší a nejzkušenější lovec, hned poznal že jde o číhavce. Pomalu jsme se přiblížili a obklíčili spící zvířata a když Dunis vydal znamení v podobě sovího zahoukání, tak jsme všichni naráz zaútočili.

Spící číhavce neměli šanci. Byli jen tři a v měsíčním světle byli všichni dobře vidět, takže pro nás nebyl problém jim dát smrtelnou ránu. Potom jsme se všichni pustili do svlékávání kůží a drápu a hlavně masa. Když bylo všechno hotovo, všiml jsem si, že v odlesku měsíčního světla se na zemi kousek ode mě něco leskne. Přišel jsem k tomu místu a zvedl předmět, který ležel na zemi. Vyzvedl jsem ho do výšky abych na něj dobře viděl a spatřil jsem stříbrný amulet. Když jsem se potom ptal Dunise, jestli někomu od něho nepatří, tak zakroutil hlavou a řekl ne. Potom jsem ho strčil do vaku a s ostatními jsem pokračoval zpátky do tábora.