Jak jsme vešli do Saturasovy pracovny, začal jsem mu vyprávět o amuletu, který jsem našel u jezera a o Xardasovy a jeho dopisu, který mu mám doručit. Jak sem ho tak pozoroval, tak ho moje zpráva ani moc nepřekvapila. Vypadal jako by to tušil už delší dobu. Předal jsem mu ty věci a čekal jsem jak bude dál reagovat. Z jeho výrazu nešlo vůbec vytušit jestli v dopisu stojí špatná, či dobrá zpráva. Jeho výraz byl pořád klidný. Počkal jsem až dočetl a zeptal jsem se ho jestli mohu jít už pryč. Neodpověděl ani slovo. Tak jsem se sbalil a šel pryč. Najednou řekl:" Počkej mám pro tebe jeden úkol". "O jaký úkol de?" Optal jsem se. " Půjdeš do Starého tábora a navštívíš Corrista, je to nejvyšší mág ohně a předáš mu tento dopis. " Dobře, ale co jak se dostanu do tábora, když to tam hlídají stráže a jen tak nikoho z banditů tam nepustí?" "Tady máš znak kurýrů mágů vody a s ním můžeš bez problému dojít až do hradu"

" Dobře" Odpověděl jsem a s tím se se mnou Saturas rozloučil a já jsem vyrazil do Starého tábora. Až u východu z Nového tábora, jsem si uvědomil, že Orin nejde se mnou. Vrátil jsem se zpátky a uviděl jsem jak mluví s Leem. Došel jsem k nim a přerušil jsem jejich rozhovor. Chvilku jsem mluvil s Orinem abychom už šli, ale Orin se rozhodl že tu zůstane a přidá se k Novému táboru. Moc se mi to nelíbilo, ale když to bylo jeho rozhodnutí tak ho nebudu přemlouvat. Orin zůstal v táboře a já jsem šel pomalu ke Starému táboru. Cestou mě zastihla děsivá bouřka. Musel jsem se někam schovat... Jediné místo, které jsem našel byla jeskyně u Starého dolu. Vlezl jsem do ní a rozžehnul jsem pochodeň, protože jsem neviděl ani krok před sebe. A najednou: "Baááfff" Jeden blbec ze Starého tábora na mě vybafl. Představil se jako Mud a začal vykládat úplný p.čoviny. Tak jsem si řekl proč utrácet čas s tímhle degenem, když na mě čeká práce. Praštil jsem ho pěstí do čelisti a on spadl na tvrdou zem jeskyně.

Vzal jsem mu všechny věci a šel pomalou chůzí ke Starému táboru. Cestou na mě zaútočilo pár potvor, ale žádná nestála ani za kapku potu. Přišel jsem k mostu u kterého stáli dva strážci ze Starého tábora. Začali do mě kérovat, tak jsem je zmlátil do němoty. "Nemají si začínat s bandity." Odpliv jsem si. Vzal jsem jim věci a jejich oblečení jsem hodil do řeky aby lítali nahý až se vzbudí a při nejlepším to dopadne tak, že je vojede pár krysokrtů. Došel jsem k hlavní bráně do tábora a dvě korby co tam hlídali do mě začali taky kérovat co tam dělám a tak. Jenže ty jsem nemohl zmlátit, protože kousek opodál byl čilý ruch Starého tábora. Jediné co mi zbývalo bylo ukázat jim odznak mágů vody. To už potom přestali buzerovat a pustili mě dál. Cesta do hradu už byla v klidu. Sice se situace se strážemi opakovala, ale odznak kurýra mágů vody byl propustka kamkoliv.

Došel jsem až k jednomu mágovi ohně a zeptal jsem se kde bych našel vrchního mága. Ten mě poslal dovnitř malého kostela. Nahoře v malém kostelu byl kruh mágů a jeden z nich měl vznešené roucho mágů ohně. Přistoupil jsem k němu a zase jakoby mi něco uniklo. Další člověk, který tušil proč zde jsem a o jakou záležitost se jedná. Ukázal jsem mu vzkaz a zůstal jsem stát opodál. Ostatní mágové odešli do svých komor, takže jsme tam zůstali jen my dva. Asi po deseti minutách Corristova dlouhého přemýšlení jsem se dočkal nějaké věty. "Hmmm, mám pro tebe úkol. Neprodleně zajdi za Y Berionem do sektovního tábora a předej mu tento dopis."

Oukej, řekl jsem mu na to. A ještě jsem se zeptal na odměnu za moje služby a on na to: "Neboj, odměnu dostaneš až to doručíš" No z toho jsem nebyl moc rád. Nemám rád, když někdo nejdřív něco udělá a pak za to dostane odměnu. Měl jsem si to diktovat já a ne nějakej přiteplenej pobuda v róbě. "No nic" řekl jsem si a šel jsem směrem k východu z hradu. Když tu na mě někdo ukázal prstem a všichni se najednou otočili směrem ke mně a začali se nebezpečně přibližovat. " Kurva Gomez" zaklel jsem a uvědomil jsem si že ten dement co na mě ukázal, byl jedním z těch dvou týpků co na mě měli kecy u mostu. Moc rychle jsem si to neuvědomil, protože už byl oblečenej zas v normálu.

A teď co dělat, byl jsem v pasti, na každým kroku nějakej zplozenec Gomézových děvek nebo přiteplený kopáči z dolů.