G3 deník - část druhá - překlad z eurogamer.de - 21/09/06

Překlad z NJ: El Kamil

Průzkumníci jeskyní žijí těžce

Druhý den začal vesele s překvapivým vítězstvím - tvrdý důlní červ je konečně minulostí. K jeho dopravení do onoho světa bylo třeba zvolit jen tu správnou taktiku. S pocitem nadřazenosti jsem odvážně vletěla do další jeskyně a pozdě jsem si uvědomila svou chybu. Kde se zdržovala jedna bestie, rázem se jich vyrojilo víc. Mnohem víc. Ve zlomku sekundy se na hrdinu vyřítila sebranka důlních červů a udělala z něj sekanou. Odkud ale tak náhle všichni přišli? Poznatek č.1: Nikdy hloupě neběhat do temných jeskyní - to prostě nemůže skončit dobře. Nový pokus, tentokrát ale s pochodní v ruce a patřičnou porcí opatrnosti. Bezmála plížíce objevuje můj bezejmenný nezvykle rozvětvený systém tunelů, které se rozkládají do více úrovní.

Sem a tam se podzemní říše kvůli osvětlení mystických krystalů potopí do zeleného světla a naskytne se pohled na nespočet monster. Dokud se pohybujete mimo jejich dohled, nehrozí vám žádné nebezpečí a bytosti si hledají jinou zábavu. Ogr divoce šermoval svou ostnatou palicí mezi skupinou goblinů a poslal přitom jednoho skrčka do propasti; mini-dráček spálil číhavce ohnivými koulemi. Pěkné, o jednoho protivníka na seznamu méně. Ale to bohužel není žádný velký rozdíl. Protože čím dále pronikáte podzemním světem, tím nepravděpodobněji se jeví vaše šance na přežití. Kolem je prostě spousta bestií a mně k tomu ještě chybí nějaká ta síla. Co jsem to jen za bídného hrdinu...

Skoro jako ve škole

Nesnáším pavučiny. A číhavce taky.

Po zastávce ve vesnici Kap Dun - skřeti tu jsou opravdu nevděčná pakáž - jsem pokračovala v objevování širého světa. Šla jsem kolem statků, kolem chudých tábořišť různých lovců a sběratelů a kolem malých sídlišť. Dlouhý pochod skončil konec konců před obrovskými ruinami hradu. Na první pohled šlo jen těžko uvěřit, že se okolo sešlého zdiva nacházejí jen jizliví hadi a krysy. Při bližším prohledavání sutin jsem ale našla cestu k další základně invazorů a jejich vazalů. Montera, respektive to, co z ní zbylo, je nyní tábor a tržiště skřetů, žoldáků a vrahů. Zpola vyhladovělí otroci škemravě hledí a člověk zkouší vytáhnout meč a ukončit toto otrokářství. Ale bez správných přísad je úplně bezmocný. Musím to co nejrychleji změnit.

Co je v Kap Dunu rozeznatelné jen povrchně, zde vede k poznatku č.2: To s tou reputací je zřejmě komplexnější než jsem očekávala. Každé větší město (podle mapy 23) má svůj systém reputace; reputace u šesti skupin je nezávislá. Ale - a tím se dostávám k poznatku č.3 - asi jsem nějak blbá, protože nevidím žádný jasný obrazec mezi úkoly a s nimi spojeným vzestupem reputace. Tedy jaký úkol co a jak změní. Ani pohled do deníku nepřináší nějaké konkrétní vysvětlení. Pouze zakresluje relevantní části rozhovoru a označuje úkoly symboly. Jeden pro nadřazené a druhý pro obyčejné úkoly. Až dotaz u JoWooDu to objasnil. Závisí to na osobě, která vám úkol zadala. Takže: Dá-li vám úkol přímo někdo z nějaké frakce, stoupne reputace u ní. Pokud ovšem úkol dostanete od samostatných skupin (žoldáci, nižší skřeti, lovci otroků atd.), pak jeho splnění se pozitivně projeví na reputaci v daném městě. Nyní tedy musíte dávat pozor jen na to, kdo vám úkol zadá.

Může se někdo i po takovém pohledu přidat na stranu skřetů?

Poznatek č.4: Boje v aréně pumpují svaly a jsou dobré pro ego - dokud vyhráváte. I když si skřeti stále více získávali můj odpor, přispívali se svými hrubými zvyky k hodnotě rozhovorů. Příklad: Arény, na které narazíte na mnoha místech Myrtany. Krajně nutná věc. S každým poraženým protivníkem vyskočí reputace v daném městě značně nahoru a navíc získáte bod síly. Účast a průběh se liší místo od místa. V jednom kraji musím před každým bojem pokecat se zodpovědným organizátorem, v jiném mě zase pustí bojovat, když něco dokážu v jiné aréně. K tomu je také možnost vyzvat příšlusné partnery o samotě. Samozřejmě pořád po řadě - tedy od nejslabšího protivníka po aktuální šampiona. A stále skvěle okořeněno o drsné řeči. "Hej ty idiote, ukaž, co umíš!" je dostačující, aby chlapík rychle vkročil do ringu. Za předpokladu že všichni kolem nechrápou, ale plní svůj odpodívající denní režim. Hledat takové lidi nemusíte dlouho, většinou se takoví chlapi zdržují v okolí a jen pochodují od jednoho rohu ke druhému. Nebo sedí u táboráku. Nebo jsou ve své chatrči. Takřka jako správné postavy. Postavení města se pak projevuje i na vzhledu arény: V chudém Kap Dunu je bojové místo ohraničeno velkými pochodněmi, v Geldernu je určitý druh vyzděného amfiteátru a v Monteře je místo oploceno do kruhu levnými dřevěnými latěmi. Pokud vyhrajete celý turnaj, jásají diváci a euforicky volají "Máme nového šampiona". Samozřejmě ne tak přehnaně jako ve Fable - což je podle mě také dobře. Chci být jen hrdina, ne superman.

Resumé druhého dne: Arény jsou veselé, bádání v jeskyních mě vrátilo zpátky na zem. A skřeti si získali můj vydatný odpor - když to tak půjde dál, zavolám svého přítele Marvina!

originální verze článku