Zlatá Brána 2: Srdce Bohyně - Recenze

Autor: Zero
Vydáno: 4.1.2025

Pokud podobně jako já příliš nesledujete modařskou scénu okolo Gothicu, možná jste mód Zlatá brána 2 (v originále Złota Wrota 2) zaznamenali až s jeho vydáním. Nevím, kolik lidí hrálo první díl, ale ke srovnání se nabízí spíše veleúspěšné Kroniky Myrtany. Ty totiž v mnoha ohledech nastavily laťku toho, jak má kvalitní mód do Gothicu vypadat, a chtě nechtě se srovnání nevyhne každý po nich vydaný mód, který si chce vydobýt slávu a úspěch. A takové ambice Zlatá brána 2 jistě má, jak ostatně dokázalo velkolepé uvedení módu na serveru GoG.

Protagonistou hry je lovec Morris, který strávil celý svůj dosavadní život na nevelkém ostrově Samoa, a jeho životním snem je konečně vyrazit do velkého světa, na ostrov Elea. Tvůrci lákali na to, že Morris není bezejmenný muž bez minulosti - zná se s obyvateli ostrova a již k nim má nějaký vztah; a skutečně lze během dialogů poznat, kdo je Morrisův kamarád a s kým se naopak nemusí. Je to sice drobnost, ale potěší, i když se hra nevyhne klasickému schématu promluvit si se všemi NPC a splnit pro ně nějaký úkol. Nechybí ani v RPG populární možnost navázat romantický vztah - buďto svést guvernérovu dceru Sylvii nebo se pokusit vzkřísit vztah s léčitelkou Olsou.

Dialogy jsou obecně na vysoké úrovni, působí přirozeně a velkou zásluhu na tom má i kvalitní polský dabing; hlasy k postavám dokonale sedí, a například v případě hrobníka Ashtona se objevuje specifický dialekt, který akcentuje jeho odlišnost od ostatních ostrovanů. Snad jen v případě jednoho typu lidských protivníků lze vytknout komické hekání ve stylu Gothicu 3, ale to vlastně spíše pobaví. Hudební doprovod je taktéž kvalitní - je použita podobná instrumentace jako v druhém díle Gothicu, soundtrack tak navozuje velmi podobnou atmosféru, aniž by se ovšem uchýlil k vykrádání.

První kapitola slouží především k seznámení hráče se světem a postavami (Morris už obojí zná), a jak už to u Gothicu bývá, tato objevovací fáze je nejzábavnější. Ostrov Samoa je malebný (například Stříbrné jezero vypadá opravdu krásně), nabízí pláže i tmavé lesy, skalnaté oblasti a dokonce zasněženou horu jménem Gereza, která je příjemnou vizuální dominantou Samoy. Všude lze narazit na faunu důvěrně známou z Gothicu, jen mírně přetexturovanou, ale hráči se dočkají i pár novinek; mezi ty zapamatovatelnější patří jistě mluvící zlobři spojení s vtipným úkolem.

Velkou roli v příběhu hraje rozšíření pantheonu o bohyni Hatiret, kolem které panuje řada nejasností - někteří lidé tvrdí, že jde o dceru Adanose, podle jiných šlo o běžnou smrtelnici; někteří ji uctívají (národ Hasijců), jiní k ní mají negativní postoj. Hráč si může vyslechnout hned několik různých pověstí o Hatiret a přemýšlet, jaká je asi pravda.

Dokud jde jen o objevování a plnění úkolů spjatých s velkou slavností v domovské oboře lovců, kterou první kapitola vrcholí, nabízí hra opravdu kvalitní zážitek za mě bez problémů srovnatelný s Kronikami Myrtany. Potíž je v tom, co přichází poté - prvním poslem špatných zpráv je povinný úkol spojený s místním mágem vody, který působí, že bude hrát v dalším příběhu větší roli, ale nehraje a vůbec není jasné, proč je povinný; ale hlavně oproti dosavadním úkolům působí překvapivě amatérsky svou celkovou nelogičností. Bohužel to předznamenává kvalitativní propad, který nastává poté.

V druhé kapitole připlouvají do města piráti - jako zvrat by to jistě působilo lépe, kdyby to nebylo prozrazeno již v traileru - a... a vlastně se nic moc nemění, jen pár vypálených domů a chybějících postav, ale jinak jako by se nic nestalo. Příliš smysluplné není ani nazývání vetřelců piráty - jde spíše o rebely či separatisty, kteří podporují vyzyvatele současného krále. Nemá smysl rozebírat další děj příliš do detailu, abych nic neprozradil; je ale třeba říct, že kvalita první kapitoly se bohužel již nevrátí, naopak čím dál častěji hapruje herní logika, některé přibyvší postavy jsou čistý fanservice. Hlavní sílou zbytku módu tak je skutečnost, že se stále hraje jako starý dobrý Gothic se svou vynikající hratelností.

Příklad haprující herní logiky: hráč má za úkol najít portál a klíč k němu; dávalo by smysl najít nejprve klíč, a až pak portál, protože k čemu je portál bez klíče? Nicméně hráč si nemůže zvolit; myslím, že nejsem jediný, kdo marně hledal klíč na místě, kde se skutečně nachází, ovšem až po nalezení portálu.

Podobně podivná jsou některá příběhová rozhodnutí: spousta dějových linií vyšumí zcela do ztracena, včetně tajemných snů Morrise a otázky jeho původu, jejíž rozřešení by mělo být pro děj klíčové. Dále se například v jednu chvíli objevuje nová postava jménem Zora (se kterou Morris lacině flirtuje, i když je zadaný), která z neznámých důvodů pomůže s několika questy, aby pak beze stop zmizela a nehrála v příběhu žádnou další roli; přitom se vyloženě nabízí ji sloučit s dosti podobnou ženou vůdce banditů. To je bohužel jen několik příkladů poukazujících na to, že se tvůrci nad určitými postavami a dějovými linkami měli více zamyslet. Bohužel nejde o nedokončenost, ale zkrátka o špatná rozhodnutí autorů, kteří přitom již mají za sebou první díl módu, a měli by být schopni se vyvarovat amatérských rozhodnutí.

Je nicméně třeba uznat, že i poslední kapitoly nabízejí solidní zábavu, a to především pro hráče, které baví prozkoumávání starobylých ruin a až staroškolsky rozsáhlých kobek se spoustou hádanek a nepřátel. V tu chvíli je navíc Morris již na vysoké úrovni, a hráč si tak může vychutnávat pocit moci - já jsem hrál za lukostřelce a nebyl problém většinu nepřátel sestřelit na 2–3 rány.

Jako celek lze Zlatou bránu 2 s jistými výhradami doporučit; výhradami, které lze aspoň trochu zmírnit, pokud si člověk správně nastaví očekávání - druhé Kroniky Myrtany to totiž opravdu nejsou.

Kam dál? Více o módu najdete na přehledové stránce o módu.