Byl jsem zaskočený a jediné na co jsem se zmohl byl úsměv. Pak nastala chvilka ticha. Tělo zvítězilo na mozkem.
Natáhnul jsem ruku abych Catalině pomohl vstát. Bez váhání se mě chytila a postavila se. Ikdyž už stála, bylo vidět, že se jí nechce pustit. Vůbec mi to nevadilo. Byl to strašně zvláštní pocit, ale byl přijemný. Držel jsem Catalinu za ruku a navzájem jsme si hleděli do očí. Najednou se její oči začaly přibližovat. Už jsem cítil její dech. Byl jsem tak blízko...