Krush Urak tasil meč a rozběhl se na jednoho z nich. Kra Brk začal otvírat tlamu a s vrčivým tónem se krčil k zemi. Toto znamenalo varovné signály, ale Krush Urak se ničeho nebál a okamžitě po přiblížení spustil vlnu úderů, které bestie podlehla a skácela se k zemi.

Byly to tytéž sloupy, jako v mém snu. Ve snu který končil velmi bolestivou smrtí. Pohlédl jsem směrem, kde jsem tušil kamenný oltář. Můj instinkt mě nezklamal. Stál tam. Oltář, na pohled chladný a nevinný. Jen já věděl jaké nebezpečí se v něm skrývá. A vedle něj stál v úžasně zdobeném rouchu ohně Milten. S nepřítomným výrazem v očích zíral na ten kus kamene a vztahoval k němu ruku. Kapky dopadající na oltář se rychle vypařovaly a já věděl co bude následovat. Věděl jsem že tomu musím zabránit.

Rychle jsem vyrazil k oknu. Doufám že to stihnu - říkal jsem si v duchu. Vyskočil jsem na dřevěný parapet a z něj rovnou do pokoje. Ve vedlejší místnosti jsem slyšel hlasy a Adrianin pláč.
"Vy parchanti, zmizte nebo ju podříznu!!"
Najednou do místnosti začal vstupovat bandita otočený zádama ke mně, s nožem u krku Adriany.