Cadar svěsil hlavu a Gorna nechal na pokoji, což bylo jistě dobře pro nás pro všechny, protože Gorn snesl ledacos, ale...
"Máte pravdu mistře. Jsem nehodný služebník Spáče." zalitoval svého jednání. Dost mne překvapilo, jak rychle po slovech svého mistra obrátil a šel do sebe. Jen to dokazovalo, jak pevně věří v jejich společnou víru a jak hluboce je oddán svému mistrovi.

"Co to kecá?" ušklíbl se Gorn šeptem a vrhl po mne pohled, který jasně naznačoval, co si myslí o jeho duševním zdraví.
"Každý jsme nějaký, Cadare." řekl Y'Berion. "Stále se musíme učit. Hlavní je, že jsme tu, že se nám podařilo vrátit. Tak to mělo být."
Gorn na něj zíral nevěřícně a neskrývaně kroutil hlavou, pak se rozchechtal.
Y'Berion zdvihl oči a prohlédl si Gorna. Na jeho tváři nebylo ani náznaku o tom, co si myslí. Byl asi zvyklý na takovéto reakce. Nejspíš skoro všichni na něj koukali jako na blázna a šílence. Byl s tím smířený. Ne však Cadar, ten Gorna probodl zlým pohledem a sevřel ruce v pěsti, "Čemu se chlámáš bezvěrče? Jsi jen chudák zamčený ve svém bídném životě! Až přijde den vykoupení i na tebe se při skládání účtů dostane!"