A netrvalo to ani tak dlouho, jak jsem si původně myslel. Hned po snídaní si pro nás přišel Soras. Když jsme s ním odcházeli, cítil jsem pohledy kolem nás - pohledy těch, kteří nám to od srdce nepřáli. Ale my jsme byli v tu chvíli v sedmém nebi, přece jen se to nepodaří každému, aby ho učil sám Soras. Potom, co jsme prošli klášterní zahradou, jsme si to namířili přímo do kaple. Přes kapli nás Soras vedl do knihovny, kam jsme ještě nikdy předtím nevstoupili. Trošku jsem cítil strach, ale zvědavost opět zvítězila. Konečně jsme došli na místo.