Pohlédl jsem směrem k bráně, vedoucí do Horní čtvrti a srdce mi sevřela neblahá předtucha. U brány se hádali dva paladinové s jakousi vysokou postavou v černé robě. Divoce gestikulovali a zdálo se mi, jako by se jí snažili zastavit v cestě. Nevím proč, ale v té chvíli jsem si zoufale přál, aby se jim tu divnou bytost podařilo zadržet. Mé přání však nebylo vyslyšeno, protože oba paladinové se náhle zhluboka uklonili a uvolnili hrozivému stvoření cestu.

Ten už byl někde za městem, pořád utíkal a radši se neohlížel. Když už město bylo daleko za jeho zády, za kopcem, za řekou, zastavil se. Sklonil hlavu, ruce v bok a zhluboka dýchal.

Podíval se, kolik že to vlastně v měšci má. Otevřel měšec, v tu chvíli padl v mdlobách na zem. V tom spěchu popadl měšec s hliněnými kuličkami. Může se zdát divné, že 20 letý muž má cvrnkací kuličky, ale nedávno se svými přáteli pořádal, lehce podnapilý, turnaj v kuličkách, proto taky už neměl žádné skleněné...všechny prohrál.