Hurik se zhluboka nadechl. Měl pocit, jakoby jej hluboký důl dusil. Na chvíli si odpočal, protože na něj čekalo namáhavé slézání po dlouhých žebřících až na dno šachty, kde stálo několik halabala sbitých chatrčí, které se krčily povětšinou u zdí, aby nepřekážely těžařům. Tuhle část cesty nesnášel ze všeho nejvíce. Žebříky byly dlouhé a vždy, když se po nich lezlo, praskaly a skučely, až člověk měl pocit, že se co chvíli zlomí a on spadne a zláme si všechny kosti v těle. Hurik na to měl ošklivou vzpomínku ještě z dob, kdy pracoval v nesrovnatelně větším a pochmurnějším Starém dole, kde jej kdysi uvěznili.