Hurik spěchal k závalu mezi prvními. Nepotřeboval pobízet, bylo to přeci tak samozřejmé! Hustý šedý prach mu vnikl do očí a dusil ho, ale čerstvý větřík, který se po ránu proháněl na dně důlní jámy, ho měl již brzy rozehnat. Po hromadě kamení už lezli jiní muži a pátrali po možných zavalených. Nikdo se neozýval na volání pátračů, nikde nebylo vidět těla. Zdálo se, že zde nikdo naštěstí nebyl, když se kamení uvolnilo.