Už déle ke mně prosakovaly zprávy, že prý existuje vynikající RPG hra jménem Gothic. A tak jsem si ji jednoho dne půjčil od kámoše. Do té doby jsem o ní nevěděl nic.

Hrál jsem nejprve jedničku a ta mne z počátku moc nevzala. Jako ostatně asi každý jsem si musel nejprve zvyknout na netypické ovládání a v té době už trochu obstarožní grafiku. Měl jsem taky útlum ve Starém Táboře, když už jsem splnil všechny úkoly uvnitř... ale pak jsem tomu totálně propadl. Po tom úchvatném zážitku z jedničky jsem se logicky vrhnul na dvojku, která mě okamžitě strhla. Pak přišel ještě německý datadisk s anglickými titulky. Trojka je mimo schopnosti mého železa, ale šetřím si jí na stáří a čtyřka? No tak to možná někdy v budoucnu ze zvědavosti... Nejraději mám jedničku. Sice je to těsný, ale z nostalgie těsně vítězí nad dvojkou. Hlavně pro ty zvraty v příběhu.

Vždycky mi šly slohy. A vypravování je svým způsobem velice jednoduché, když je z čeho to živit. Myslím ale, že to začalo teprve až Gothicem. Suploval mi na střední můj stolní počítač, který jsem měl doma. Byl jsem na intru. Touhu po dalším Gothic nášupu jsem přetvořil do povídky trestance, ze kterého se později vyklubal Diego. Do povídky šlo zakomponovat tu úžasnou atmosféru hry a to mi vyhovovalo, a když to našlo odezvu u čtenářů, byla tu motivace k tomu v tom pokračovat.

Přiznám se, že v poslední době moc netvořím. Mám pár skic z fantasy prostředí, které jsem ale neuveřejnil. Krom toho mám velkou část válečné povídky nebo spíše příběhu z období druhé sv. války a prostředí fiktivní šumavské vesničky. Pak tu jsou hlavně fragmenty příběhů Gothic série a to, co již bylo uveřejněné, a potom taky spousta představ a "zrajících" nápadů, které bych jednou rád spracoval. Například dobrodružný příběh čerpající z okultního nacizmu nejvíce připomínající svět ze hry Return to Castle Wolfenstein ovšem s tak trochu jinou zápletkou. Hodně mě zajímá také historie a zejména castelologie a zde bych rád také jednou něco vyzkoušel napsat.

Nejhorší ze všeho je něco vlastního vymyslet, a proto se mi třeba velmi dobře píše Gothic, kde už velkou část použitého materiálu někdo vymyslel a doladil za mně a já to prostě jen dále rozvíjím, přičemž vím, že to funguje. Gothic je velká studnice inspirace. Ale není to můj svět. Samozřejmě že jinak si něco půjčím tady, něco jinde. Postavy tvořím tak, jak se s nimi sžiji, a jak si je představuji. Vtisknu jim svůj pohled na svět, nebo se v nich můj pohled na svět odráží. Inspirace je všude, někdy je ji jen těžké objevit a jindy zase těžké donutit se jí zpracovat. Občas se dřív vypaří.

Tak úplně nesouhlasím s tím, že to tak je. Jako autor toho, co píšu, vidím spoustu trhlin a mezer a věcí, co bych s odstupem času napsal jinak. Mnoho čtenářů je ale nevidí, takže jsou to taková moje malá "špinavá tajemství" :) Proto je dost těžké třeba navázat na Gothic. Snad to ale není nemožné a měl bych to určitě zkusit. Při psaní se snažím podat to tak, aby vynikly detaily. Někomu se popisnost nelíbí, ale speciálně Gothic je psaný pro fanoušky s tak trochu neskromnou ambicí "vnutit" čtenáři, že tak to bylo před hrou :) Popisnost tu vsadí ten příběh přesně do herního světa. Navíc do ní mohu vbarvit atmosféru, kterou ze hry sám cítím. Další věc je provázanost a odkazy na hru samotnou. Pak psychologie postav, kde je dost co zlepšovat vždycky. Snad mi v tom taky pomáhá dlouholetý trénink z Dračího Doupěte, kde jsem léta působil jako hráč a ještě déle jako PJ. To už je ale dávno :)

Rád bych v ní pokračoval, ale byla by potřeba revize. Mnoho věcí bych dnes předělal a mimo to si už přesně nepamatuji obsah všech dílů a všechny vystupující postavy a souvislosti. Toto bude potřeba udělat, než se budou moci objevit další díly. Nejprve si to budu muset osvěžit.

Ty dvě povídky, které jsou svým rozsahem menší, mi právě umožnily oprostit se od "ich" formou psaného Gothica. Dodnes jsem poznamenaný tím, že od doby psaní Gothica přehazuju čas od času "jsem" a "jsme" přesně opačně, než to potřebuju ve významu věty. V "Žoldákovi" sem mohl krásně zpracovat téma a atmosféru úplně jiné části hry, než se dalo v Gothicu. Chtěl jsem si vyzkoušet trochu něco jiného, a proto jsem s tím začal. V Cestě trestu jsem rozvinul nápad podívat se na hru jinýma očima a sice očima Patricie. Je jasné, že žena v kolonii težko může skončit jako válečnice - to by bylo v rozporu s dějem hry (leda že by to s ní mělo rychlý konec). Toto nabízí úplně jiný rozměr a příběh. Zde nemusím na nic navazovat a o to lehčeji se to píše. V tomto příběhu je potřeba mít pořád na zřeteli, že hlavní aktrérkou není muž s mečem v ruce. S tím jde opravdu rozvinout věci úplně jinak, než jsme byli u Gothic fanartu zvyklí.

Přemýšlel jsem o tom a narovinu musím říct, že právě proto jsem se pustil do Cesty trestu. Zde je nový rozměr, kterým jsem do povídky chtěl obsáhnout. Kdo s kým a proč, to si zatím nechám pro sebe. U předchozích dvou povídek můžeme přemýšlet jedině o vztahu dvou muklů a v tom si zrovna nelibuju, i když v Gothicu jisté náznaky na obsese byly, ale to bylo spíš k dokreslnení toho, jak to (údajně) chodí ve věznicích, jak to doufám všichni známe z doslechu :)

Ano premýšlel. Ale s Gothicem toto nelze kvůli autorským právům a ani to není tak kvalitní záležitost. Přesto si s touto myšlenkou pohrávám a zatím jen tak sbírám nápady a pořád to odkládám. Láká mě například nějak spojit naše středověké dějiny s fantasy a jako třeba Andrzej Sapkowski ve svých "Husitských ságách". Jeho geniálnímu stylu se ovšem těžko mohu rovnat :) Není to jen tak. V dnešní době je těžké být originální. Ani psaní ze světa Gothic není, jak jsem již řekl, nic originálního. Nejlepší by bylo vytvořit svůj vlastní svět a jeho hrdiny, ale tady je potřeba vyvarovat se klišé a vykrádání fantasy nápadů, co tu už byly stokrát. Chce to prostě originalitu. To je těžká věc. S pěnězi to je tak, že se musí počítat s tím, že to nevynáší. Jde tu spíš o odkaz a pokud by ta kniha byla alespoň trochu úspěšná, je to něco, co po člověku zůstane.

Nevím, jestli jsem zrovna ten povolaný někomu radit :) Myslím, že mnoho začínajích autorů trpí tím, že dostanou nápad, že napíšou povídku, ale chtějí jí mít hned. Je potřeba si oddělit jednotlivé části a ty propojit. Pořádně to promyslet. Vytyčit schéma příběhu. Musí zde být i propracovaná osobnost postav. Toho se docílí zdánlivými zbytečnými detaily. Do určité míry se to lze naučit. Ale nejlepší školou je četba. A nejen četba fantasy. Každý oblíbený autor může čtenáře hodně naučit o svých osobitých způsobech psaní. Stačí se jen všimnout jakým způsobem čtenáře uvede na scénu, jak mu popíše situaci a jednání postav, jak volí popis a nebo jestli spíš volí mluvené slovo. Každý si pak může najít, co mu vyhovuje. Nejdůležitější ale je slovní zásoba. Umět stejnou věc vyjádřit několika jinými větami a jinýmu slovy. Největší punc amatérismu je časté opakování slovíček a rychlé odsípání děje na úkol všeho ostatního. Koho nebaví číst, nenaučí se psát. To je to nejjednodušší, co na to lze říci.