Sklad byl plný, výčep prázdný. Ne opuštěný, ale prázdný.
U stolu kousek od dveří seděl Rauter a pár jeho kumpánů z gildy bojovníků. Diego, který se do Murdřiny taverny vrátil po několika týdnech, si k nim přisedl. A kromě nich už nikdo, počet kolemjdoucích se den ode dne snižoval. Aby si už něco dali, pomyslela si Murdra naštvaně, když se podívala na muže, kteří posledních pár hodin strávili jen řečma o válce a nedali si u toho ani lok medoviny.
Rauter konečně zvedl svou paži. "Hej, Murdro," zvolal. "Přines nám další rundu!"

Malá loď

Bylo načase, pomyslela si Murdra, naplnila poháry, které měla nachystané na pultu, a spěchala s nimi k mužům, aby jim je podala.
"Deset lodí?!" dlouze povzdechl Rauter. "Pokud se jim podaří vylodit na jihu města, Setarrif je v háji."
"'V háji' je silné slovo," odvětil Diego. "Varoval jsem Ethorna. Bude přesně vědět, jak město ochránit."
"Měl's tam zůstat a pomoct mu," řekl Rauter.
"Sám se svou lodí proti myrtanské flotile?" Diego se mírně usmál na Rautera. "To by ničemu nepomohlo. Navíc mám jiné plány."
"Jaké?"
"Sledovat situaci na Argaanu," odpověděl Diego. "Pašovat vzácné zboží přes Myrtaňany a tak. Je spousta způsobů, jak pomoct a neplout u toho vstříc smrti."
"Takže plánuješ zásobovat ostrov zbožím?" zeptal se Rauter. "Pak ale potřebuješ všechny ty věci někde skladovat." Rauter přikývl směrem k Murdře. "Co tady naše milá paní hostinská?"
"Na to ani nemysli," zasyčela Murdra, když pokládala poslední pohár medoviny na stůl.
Diego se zasmál. "Neměj strach, Murdro," řekl. "Už mám vlastní jeskyni na úschovu."
Rauter se zvědavě podíval na Diega. "To mi upeč harpyji! Kde?"
Diego mrknul. "Co nevíš, neprozradíš."
"Hej!" vykřikl Rauter se vztekem v hlase. "Jsem spolehlivej chlap. Věrnej."
"I když tě uvězní?" zakroutil Diego hlavou.

Murdra toho už měla po krk. Potrvá věčnost, než si dají další, pomyslela si a rozhodla se postarat o nádobí, které se jí za posledních pár dní nahromadilo. Vykročila do vinného sklepa, kde nádobí skladovala, a vynesla jej na dvůr. Tam spatřila Lieselu, jak stojí na dřevěném můstku u vstupu k Rozštěpené panně.
"Co ta chce?" zasyčela Murdra. Lornovu ženu nenáviděla. Dycky přijde a odtáhne Lorna od medoviny. Jako by těch pár zlatejch, co tu nechá, něco znamenalo. Ale Lorn byl nyní ve válce. Co tu Liesela dělala? Vypadala vyčerpaně a člověk na ní doslova viděl, že je unavená a nemocná. Očividně se nemohla rozhodnout, jestli jít k Rozštěpené panně nebo tam, odkud přišla. Najednou to Murdře došlo.
Přišla sem žebrat, ta kráva!

Rybářská síť

Murdra si pohrdavě odfrkla a předstírala, že si Liesely nevšimla. Vzala prázdnou káď a plahočila se k sudům s dešťovou vodou, které schovávala ve stodole. Koutkem oka si všimla Liesely, jak kroutí svýma rukama, a pak zmizela vevnitř. Minula voly a šla až úplně dozadu, kde zvedla víko předního sudu a začala nabírat vodu do kádě. Když byla tak z poloviny plná, uslyšela Murdra za svými zády kroky.
Liesela nic neřekla, jen si opatrně odkašlala.
"Co tady chceš?" zeptala se Murdra, aniž by se obtěžovala otočit.
"Naši muži," začala Liesela, "'sou pryč už pár týdnů."
"Já vím," zabručela Murdra a přitom nabírala další vodu do kádě. "A?"
"Došly nám zásoby, před několika dny, a jsme hrozně hladové," zavzdychala Liesela. "Ty... nám musíš dát něco k jídlu!"
Co je moc, to je moc, pomyslela si Murdra a vhodila naběračku zpátky do sudu. "Musím?" zavrčela. "Já nemusím nic!"
"Prosím, Murdro. Déle to už nevydržíme!"
"To ti trvalo dlouho, než's poprosila!" zasyčela Murdra. "A kdo to zaplatí?"
"Žádné zlato už nemáme... Prosím tě!"
"Nic nebude!" Murdra zvedla těžkou káď plnou vody. "Žádný dárečky nevedeme," zavrčela, odstrčila Lieselu na stranu a odešla ze stodoly.
Liesela ji následovala. "Nemusíš nám dávat nic zadarmo," dodala rychle.
Murdra zachroptěla, ale zpomalila.
"Něco ti dáme," pokračovala Liesela.
Murdra se skoro zastavila a s malou zvědavostí se zeptala přes rameno: "Co?"
Liesela váhala. "Cokoli budeš chtít."

Ah! Murdra přidala do kroku. Stejně nemaj nic cennýho na prodej! Snad jen... Murdra se najednou zastavila, až si pocákala vodou celé své šaty. Sakra! pomyslela si, ale na tváři se jí objevil úsměv. Otočila se a řekla: "Lodě."
Liesela se s hrůzou podívala na Murdru. "Lodě?" řekla zděšeně. "Nemůžeš si vzít lodě!"
"Proč ne?" zeptala se Murdra. Ten nápad se jí líbil. Ten prokecaný čas by nakonec mohl stát za to, pomyslela si. Každá válka musí někdy skončit. Položila káď na zem.
"Lodě jsou naše živobytí," koktala Liesela. "Nemůžeme bez nich chytat ryby!"
"Vy nevíte, jak rybařit," zabručela Murdra a založila ruce. "Vaši chlapi vědí, ale ti 'sou teď ve válce!"
"A až se vrátí?"
"Lodě jsou jen zástava," řekla Murdra. "Dám vám jídla, kolik budete potřebovat - na dluh. Až se vaši muži vrátí z tý zpropadený vojny, půjdou rybařit a splatí mi, co mi vy ženský dlužíte. A pokud ne, prodám lodě a nechám si svůj podíl. Včetně úroku, to se ví. Zbytek zlatejch dostanete vy. Dluhy budou zatáhnutý a budete mít dost zlatejch na jídlo."
Liesela jen otupěle zírala na vodu v kádi. "Já nevím," zašeptala.
Murdra se zohla, "vy nemáte co jest," zavrčela, "ne já" a sáhla po kádi.
"Dáš nám, kolik budeme potřebovat?" zeptala se Liesela tiše.
Murdra se napřímila a nechala káď tam, kde stála. "Na dluh," řekla a přikývla. "Napíšu si, co si vezmete. Žádný výjimky!" natáhla ruku a čekala.
Liesela na zlomek vteřiny zaváhala, a pak potřásla Murdřinou rukou.
Murdra spokojeně zachrochtala, nechala káď a vedla Lieselu skrz výčep k zadním dveřím do kuchyně a odemkla jeskyni se zásobami. Jak procházela kolem pultu, sebrala knížku, pero a kalamář.

Visící ryba

Když se Murdra vrátila do kuchyně, čekal tam na ni Diego. "Musím jít," řekl a do dlaně jí nasypal pár mincí.
Murdra je spočítala.
"Co chtěla?" zeptal se Diego a pokývl ve směru dveří do kuchyně.
"Jídlo," zamručela Murdra.
"A dala's jí nějaké?"
"Jo."
"To rád slyším," řekl Diego. "Musíte držet při sobě, jestli chcete přežít válku."

Murdra přikývla a viděla Diega odcházet s úsměvem. Poté strčila knihu s přesnými poznámkami, co si Liesela z jeskyně vzala, zpátky pod pult.