Interview s komunitou - Moolker

Vydáno: 9.4.2011

Miloš Bohoněk alias Moolker již řadu let pracuje jako herní žurnalista - externista. Psal a píše články pro velikány české herní scény, mezi nimiž jsou například časopis SCORE či herní portály Tiscali Games a Eurogamer. Zeptali jsme se jej na různé věci ze zákulisí herní žurnalistiky. Například jakými principy se hodnocení her řídí a je vůbec možné, aby nějaká hra obdržela 100% hodnocení, jak se k této práci lze dostat, jaké pocity v něm zanechaly herní veletrhy E3 a GC, kterých se zúčastnil, a samozřejmě jsme nezapomněli ani na Gothic.

Proč měl Gothic 3 vesměs osmdesátkové až devadesátkové hodnocení, když to byla tak zabugovaná hra? Proč nebyl Gothic tak komerčně úspěšný jako konkurenční hry ze série The Elder Scrolls? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v našem interview.

1. Ahoj Miloši, ve svých článcích se mnohdy netajíš tím, že série Gothic je pro tebe srdcovka. Prozraď nám na začátek, jak ses k této hře dostal a co tě na ní tak uchvátilo?
Jak to tak bývá, k této skutečně srdcovce jsem se dostal náhodou, navíc až notný čas po jejím vydání. Konkrétně v momentě, kdy vyšla jako plná hra v Levelu. Přiznám se, že do té doby jsem o Gothicovi snad nikdy neslyšel, stejně tak jsem do té doby nikdy o hrách nepsal, jen o nich nadšeně četl. Gothic vlastně asi může i za to, že jsem se na dráhu „herního žurnalisty“ pustil - zaujal mě natolik, že jsem se začal podílet na fanstránce gothic-dunmer.wz.cz a tam potkal lidi, kteří se psaní, byť minimalisticky, už věnovali, díky nim pak potkal další lidi a další...

Jinak když řeknu, že na Gothicovi mě uchvátila jeho atmosféra, bude to znít nechutně genericky a vágně, ale skutečně si nevybavuji hru, kterou bych mohl zařadit hned po boku Gothica. On je prostě jiný, unikátní, líbilo a stále líbí se mi na něm snad vše - originální zasazení, nekonvenční příběh, charizmatický hlavní hrdina, vtip... a k tomu ten úžasně zpracovaný svět; totiž, středověkých RPG je habaděj, ale žádné na mě nepůsobilo tak přátelsky a domácky jako toto, bylo prostě vidět, že hru dělali naši sousedé a tím, že lesy, hory, města, vesnice i obyvatelstvo mi připomínaly věci, které jsem odmalička vídával v běžném životě, se mi hra příjemně vryla pod kůži - toto Američané, kteří mají pod palcem drtivou většinu RPG, které se k nám dostanou na trh, z mého pohledu nikdy nedokázali, vždy se to snaží dělat příliš fantastické. Takže kdybych řekl, že v Gothicovi jsem doma, bylo by na tom více pravdy, než by se zprvu mohlo zdát. Jo a mluvíme teď celou dobu o prvních dvou dílech, že jo?
2. Které díly jsi hrál a který tě bavil nejvíc?
Hrál a dohrál samozřejmě všechny! Nejvícekrát jsem si prošel jedničkou (konkrétně třikrát - já vím, v porovnání s místními borci stále slabota), která v mém pomyslném gothicovském žebříčku trůní na vrcholu. Měl jsem na ní nejvíce času, nejvíce jsem si jí užil a byla prostě první. Třebaže dvojka byla také fenomenální, vlastně vylepšená po všech stránkách. Jenomže to prvotní nadšení už pochopitelně nemohla zopakovat.

Jen jdu asi trochu proti proudu, co se havraního datadisku týče, se kterým se mi Gothic II už tolik nelíbil. Jednak podle mě trochu rozbil původní příběh, bylo na něm hodně vidět, že se dělat až trochu separátně a úplně do původní hry nezapadal... jednak mě místy už frustrovala obtížnost. Dohrát to samozřejmě šlo, ale příliš moc času jsem trávil přemýšlením nad investicemi se svými zkušenostními body a loadingováním, což ocení hardcore fanoušci (pro něž byl add-on zřejmě dělaný především) a nikdo jiný. Protože to byl Gothic, byl jsem ochoten mu ten čas věnovat, ale s málokterou jinou hrou bych byl natolik trpělivý.
3. Již slušnou řádku let si přivyděláváš jako herní žurnalista. Jak ses k tomuto "řemeslu" vůbec dostal? Jak dlouho už píšeš a kam jsi všude přispíval?
Částečně jsem to nakousl už v první odpovědi - vděčím za to právě Gothicovi aneb to aspoň tento mnohdy ne-gothicovský rozhovor ospravedlňuje :-) Mým prvním angažmá byl mini-webmag GameBurger.wz.cz, který vedl Marek Čejka a udržel ho snad necelý rok, než odešel na CzechGamer (kde je doteď) a já na český GameSpot (nyní GameSport), který s tím americkým však hned na první pohled nemá nic společného.

S vidinou dýchatelnějšího vzduchu jsem pak přešel psát na fanstránkové GameCentrum, později HotGames a nyní GameFan, pod nějž mj. spadá i Gothicz.net. Tou dobou jsem už komunikoval s Honzou Doskočilem (jd) z Tiscali Games, dostal jsem šanci, nedopadlo to úplně tak špatně, a protože mi díky této nové pozici trochu narostly ramena, řekl jsem si, že bych zároveň mohl zkusit i magazín papírový - což se stalo a ke svému překvapení mi dal Mikoláš Tuček ze Score zelenou. Už to bude dobrých pět let, ale ve Score jsem doteď, stejně tak jako s jdym, který předminulý rok přešel dělat českou odnož EuroGameru a já, spolu s drtivou většinou bývalého TG týmu, šel s ním.

No a vlastně jsem ještě pár let psal pro PlayMobil, časopis o hrách na mobily, který tehdy vedl Michal Křivský (nyní šéfuje Levelu, svět je skutečně malý!). Ale už tak je tahle odpověď nechutně dlouhá.
4. Kterou svou novinářskou štaci považuješ za nejzdařilejší?
Protože život mám snad ještě pořád před sebou, nemůžu takhle definitivně bilancovat, ale minimálně za pro mou osobu nejpřínosnější bych označil svoje angažmá právě pod Honzou Doskočilem, na Tiscali a teď na EG. Neznám člověka, který by této branži věnoval více času i úsilí (a který by vyvolal tolik reakcí ;-) a doteď si cením jeho trpělivosti, kterou se mnou měl. Koneckonců, můj první článek jsem na Tiscali psal ve svých patnácti (Dan Krásný mě ale stejně trumfl - tomu u jeho premiéry bylo čtrnáct) a ačkoliv nedopadl špatně, to samé už nemohu říci o některých dalších. Leč z kdovíjakých důvodů hůl nade mnou on ani Honza Modrák, kterému jsem také párkrát moc velkou radost neudělal, nezlomil, čehož si ohromně cením a já se logicky snažil, a stále snažím, odměňovat se co nejzdařilejším psaním.
5. Jaký je ideální profil herního žurnalisty? Jaké vlastnosti by měl splňovat? Lze se do herní novinařiny dostat jako člověk "z lidu"?
Samozřejmě ano, z jiné rasy než lidské herní pisálci ani nepocházejí :-) Zcela upřímně říkám, že „herní žurnalistiku“ - dá-li se tomu vůbec žurnalistika říkat, s ohledem na to, že teď z fleku si vybavuji jen jednoho člověka, který na to má školu - v ČR a na Slovensku nepovažuji za kdovíjaký exkluzivní obor. Je to hodně mladá branže, která sice od dob Excaliburu ušla už notný kus cesty, ale stále je to v prvé řadě „od hráčů pro hráče“. To znamená, že snad každý herní žurnalista by měl pochopitelně v prvé řadě mít rád hry.

A pak by měl číst a číst a číst a do toho si psát třeba nějaký osobní blog a samozřejmě sledovat dění v herním průmyslu - pravidelné čtení minimálně českých médií je nutnost. To ale platí pro každého wannabe-psavce v každém jiném oboru, herní branže tím není nijak specifická.
6. Dělal bys tuto práci i na plný úvazek? Kolik si tak člověk vydělá a je jeho náplní i něco jiného než hraní her a následně psaní o nich?
Zapeklitá to otázka! Ale momentálně se asi přikláním k „ne“ odpovědi. Nějakou dobu by mne to asi šíleně bavilo, ale ta doba by asi byla dost krátká... už takhle mám výčitky, když většinu dne prosedím před monitorem - beru to v prvé řadě stále jako zábavu, nikoliv jako naplňující poslání ani povolání. Můj život se zdaleka netočí jen kolem her a navíc mám do budoucna takové jedno pracovní přání, které se neomezuje jen na sezení v kanceláři. I když jenom na dřepění se tento džob samozřejmě neomezuje, jak průmysl roste, roste i počet všemožných akcí, kterých se můžeš či máš zúčastnit, ať už jde o výstavy jako E3, výlety do jednotlivých studií nebo produktivní pitky se zástupci českých distributorů. Vlastně si myslím, že jak herní průmysl rok od roku prorůstá s našimi každodenními životy, stává se rok od roku i bohatším, zábavnějším a variabilnějším pracovním sektorem.

A kolik si toho člověk vydělá? Kolik toho napíše! Minimálně v případě externistů. Přesná numera bych tady asi rozhazovat neměl, ale na základě svých zkušeností mohu říci, že pro peníze se to, minimálně v našich podmínkách, dělat asi nedá (tedy za předpokladu, že se aktivně věnujete i něčemu jinému a nejste jen strojem na texty / videa). Musí vás to v prvé řadě bavit. Jen si vezměte, že třeba máte zrecenzovat RPG, které se 80 hodin hraje, dalších klidně 10 hodin strávíte s přípravou, samotným psaním a korekturou článku a teď rozpočítejte si to na hodinovou sazbu... A ne, 30 tisíc za jeden text vám skutečně nikde nedají. Snad jen kromě obrozeného Excaliburu.
7. Jako novinář jsi jistě hrál mnoho RPG titulů. Je série Gothic podle tebe opravdu nejlepší nebo máš i nějaké podobně oblíbené tituly?
Stejně tak jako neexistuje nejlepší film a nejlepší písnička, neexistuje ani nejlepší RPG hra. Můžeš mít své nejoblíbenější hry, hry, které tě nejvíce oslovily... ale na druhé straně řeky budou vždy lidé s naprosto opačným vkusem, což je nutno respektovat. Gothic mně osobně prostě sedl a objektivní kvality samozřejmě má - koneckonců, to by se okolo něho nezformovala taková komunita, jaká se zformovala - ale i v RPG kruzích bych našel řadu her, které jsou řemeslně zpracované lépe a je dost dobře možné, že kdyby se ke mně dostaly ve chvíli, jako Gothic, třeba bych propadl jim.

Obecně si myslím, že hráči si takovéto osobní pouto ke hrám tvoří v útlejším věku, je to dané jak jejich časem (kterého mají přehršel), tak shovívavostí k chybám a klišé, které by jim později třeba vadily. Nedovedu si představit, že by mě mezi hrami už někdy něco zaujalo více, než Gothic. Ani Risen to nezvládl.

Ale v osobním bestovním žebříčku mám další kousky, na které bych nikdy nezanevřel, které si s chutí zahraji kdykoliv a kromě Mass Effect série či Blue Dragon to ani nejsou RPGčka. Doteď si pouštím Age of XY tituly, několikrát jsem nadšeně projel Half-Life 2, Raptora, Jazz Jackrabbita, Dooma, Lego Star Wars, Gears of War či GTA: Vice City... žánrově se jako hráč skoro vůbec nevyhraňuji, ale o některých bych si psát zpravidla nedovolil, protože jejich materii nemám dostatečně zvládnutou. Jen s velmi malou pravděpodobností byste se ode mě dočkali článku o sportovních, závodních, budovatelských a MMO hrách. A pokud ano, vězte, že se mi do něj moc nechtělo a patrně jsem před jeho psaním remcal, že tohle nebude ono. Tak snad to, minimálně do této doby, kdy jsem to na sebe prásknul, na těch textech nebylo moc poznat ;-)
8. Gothic v minulosti byl často srovnáván s Morrowindem, respektive s Oblivionem. Jak ty vidíš toto srovnání? I když je pro mnohé série Gothic lepší než hry z TES, přesto je TES celosvětově oblíbenější sérií. V čem to podle tebe je?
The Elder Scrolls série je oblíbenější z řady důvodů. Má delší tradici a ikoničtější jméno, poslední díly bývaly profesionálněji zpracované, distributor odvedl mnohem lepší práci při jejím protlačování mezi lidi, byla více fantasy, což americkému publiku zřejmě i více apeluje... Jak jsem psal, mě si Gothic získal především svým uvěřitelným světem a jeho chytře přízemní a evropskou atmosférou, jen překvapivě lehce líznutou fantasy.

Jak Morrowind, tak Oblivion, jsem pochopitelně hrál. Ale nikdy nedohrál. Z profesního hlediska je to chyba a jednou to chci napravit, ale jako hráče, který si vybírá prostě podle toho, co ho baví, mě to příliš nemrzí (i když Skyrim trailer navnadil převelice!). Je to ohraná písnička, ale naprosto mě odradil tamní systém level scalingu, kdy se síla nepřátel odvíjí od síly hráče - přičemž absenci tohoto, podle mě dementního, nesmyslného a celý-zážitek-degradujícího systému, zároveň považuji za jeden z hlavních taháků Gothica. Aneb definice přirozené přírodní bariéry. Nicméně smysl level scalingu chápu, ne že ne a jak vidno, milionům hráčů to vyhovuje a já jim to neberu. Od toho máme přeci na výběr. Ale mě to neskutečně vytáčí, zrovna nedávno jsem se takhle opětovně rozčiloval u Dragon Age.
9. Nedávno jsem četl recenze prvních Gothiců v českých médiích a zarazilo mne, kolik základních faktografických chyb se v nich vyskytuje. Například nesprávné geografické názvy (př. Starý tábor = Khorinis) atp. Což mě přivádí k následující otázce. Má recenzent nad sebou nějakou kontrolu? Je nějak zaručeno, aby si "příliš nevymýšlel"? Chápu ovšem, že takové "detaily" případný nadřízený, který hru hrál třeba jen chvíli, těžko najde...
Toto by bylo na dlouhé povídání, ale v jádru je to způsobeno tím, že jde o mrňavou branži, v níž se drtivá většina lidí pohybuje v prvé řadě proto, že je to baví a ne proto, že si zde vydělají velké peníze. Takže když si vezmeš, že autor dostane - a teď plácnu - třeba tisícovku za to, aby zrecenzoval hutné RPG, do kterého by měl správně investovat dvacet, třicet, klidně šedesát hodin, ale jeho ta hra moc nechytne a on se jí tudíž nakonec nevěnuje dostatečně, dělá logicky chyby. Ono se to nezdá, ale zrecenzovat správně hru, nedej bože třeba čtvrtý díl nějaké rozsáhlé RPG ságy a neudělat u toho faktickou chybu (ať už se mluví o herních principech, jménech nebo zpracování inventáře) je dost náročné. Naštěstí, v dnešní době vševědoucího internetu, je to už lehčí, protože každý soudný autor si svůj text právě kvůli věcným chybám koriguje s jinými zdroji (a teď nemluvím o obšlehávání hodnocení, ale o Starém táboru namísto Khorinisu).

Bohužel - a opět je to dané tím, že ty novinářské týmy jsou u nás malé - editor tyto faktické chyby nemá skoro nikdy šanci odhalit, protože jde často o takové detaily, které zná (resp. by měl znát) právě jen člověk, který danou hru hrál a dost dobře není možné, aby se redakce vždycky dala dohromady, společně titul zahrála, jeden by to pak sepsal a ostatní to zkontrolovali. Bylo by to báječné, ale to je utopie a co já vím, nedělá to tak nikdo. Recenze jsou tudíž subjektivní - a jsem za to radši. Jednak se do světa dostane více odlišných názorů, jednak máš šanci vytipovat si autory s obdobným vkusem, u kterých je pak velká šance, že budou hodnotit podobně jako by jsi hodnotil ty sám.
10. Jaký čas vůbec novinář potřebuje na napsání recenze, dejme tomu k RPG hře. Co všechno musí recenze obsahovat, kolik herních hodin by člověk měl mít za sebou, aby požadovaný rozsah dokázal pokrýt?
Ideálem je hru pochopitelně dohrát. To se, myslím, většinou podaří, ale pokud ne, nemusí jít automaticky o prohřešek - není vůbec nemožné, aby dobrý recenzent hru prokoukl dříve, než se dostane na samotný konec, třebaže vždy to aspoň trochu riskantní je (viz. teď třeba některé Dragon Age 2 recenze). Např. v oněch RPG hrách by autor měl mít zážitky ze všech částí herního světa, měl by mít ozkoušená např. nejsilnější kouzla a tak. Ale to je na něm, on musí poznat, kdy je již dostatečně kvalifikovaný pro sepsání korektního a spravedlivého textu a neexistuje nějaký předem daný minimální počet hodin, který by každý recenzent měl každým hraním strávit.
11. Jednou jsem četl nějakou recenzi v jednom nejmenovaném českém herním magazínu a měl jsem dojem, jako by recenzent hru vůbec nehrál nebo jen minimálně. Existuje občas i taková praxe a proč? (časová tíseň, tlak ze strany konkurence?) Napsal jsi někdy sám nějakou recenzi, která byla "šitá horkou jehlou"?
Aniž bych se to snažil ospravedlnit, důvody pro to bohužel jsou, viz. co jsem psal výše. A je to samozřejmě špatně, i když asi každý z mých kolegů už asi zažil, že dostal hru na recenzi, deadline byla den na to v noci, on ještě musel do školy / práce, na rodinnou oslavu... není to ideální, ale zároveň platí, že kdo v tomto presu napíše kvalitní, smysluplný a hlavně kvalitám hry odpovídající text, je frajer a šéf by si ho měl podržet ;-) Což, upřímně řečeno, není úplně můj případ, horkou jehlou jsem už párkrát šil a skoro vždy se u toho spálil.

Nicméně znám i lidi, kteří za sebou mají „recenzování“ podle oficiálních screenshotů, aniž by hru vůbec nainstalovali. To už je ale extrém a díky bohu jen velmi vzácný, v zavedených médiích snad navíc zcela vymýcený.
12. Hry Gothic 1 a Gothic 2 byly poměrně hodně kritizované za své ovládání a myslím, že neprávem. Gothic 1 se dal na klávesnici ovládat poměrně dobře, u Gothica 2 se již dala používat klasická kombinace myš+WSAD. Přesto to v recenzi schytal. Jaký názor máš na ovládání prvních Gothiců ty a proč jste ho "vy novináři" tak kritizovali?
Hej, já ho nekritizoval! V době jeho vydání jsem byl ještě mladé pařanče, kterýžto tvorové se vyznačují mj. tím, že jsou k objektivním chybám často velmi tolerantní (nebo je spíš nevidí či nemají srovnání). Takže mně osobně ovládání vůbec nevadilo, i jedničku jsem hrál spokojeně s myší (a bylo mi fuk, že jsem snad půl hodiny koumal, jak dostat obsah truhly k sobě do inventáře). Takže je nasnadě, že můj názor na ovládání Gothic I je nekritický, i když si dovedu představit, že dostat se mi hra pod ruku dnes, asi bych si do ní kvůli tomu rýpl. Jednoduše řečeno, v herním světě jsou zavedené určité ovládací principy, kterými se drtivá většina designérů řídí a pokud se najednou objeví někdo, kdo tyto tradice nejenže popírá, ale ještě k tomu svůj unikátní přístup nedokáže řádně vysvětlit, je to problém a v tomhle se kritiků musím zastat.

Na druhou stranu, zvyknout si na to - a následně bezproblémově hrát - se dalo a pokud někdo Gothica potopil jen proto, že se do něj kvůli ovládání nemohl dostat... zřejmě s ním nestrávil dostatečně času.
13. Jako herní novinář jsi se dostal na herní veletrhy E3 a Games Convention (resp. GamesCom). Jaký to pro tebe byl zážitek? Proč jsi byl na tyto akce vyslán zrovna ty, když pracuješ spíš jako externista?
Asi jako každý mladší čtenář Score a Levelu, já též jsem slintal nad reportážemi z takovýchto akcí, s E3 pochopitelně v čele. Jsou to svátky pro každého hráče. První takovou akcí pro mě byl tehdejší Games Convention v roce 2006 a, jak jinak, byl jsem z toho paf, zkušenosti z Invexu byly přeci jen trochu odlišné. Jakožto ještě neotrkaný ješita jsem si samozřejmě užíval fakt, že vidím a hraji hry dříve, než ostatní a přišlo mi ohromně super bavit se s lidmi, o nichž jsem léta pouze četl (nebo s lidmi, kteří tyto články psali).

Na své první GC jsem vyrazil s Pavlem Oreški a upřímně řečeno ani nevím, proč to zrovna padlo na nás dva - nemysli si, že se v (českých) redakcích o tyto akce vedou kdovíjaké bitvy, on je to tam hrozný frmol, píšeš několik článků denně, jsi 10 hodin na nohou a skoro se nevyspíš, takže to není úplně tak za odměnu. S E3 to ale bylo ještě nahodilejší, je přeci jen trochu více z ruky a pro česká online média nebývalo skoro vůbec zvykem tam jezdit. Nevyplácelo se. Ale protože jsem v roce 2008 shodou okolností pár dní před E3 v Kalifornii byl, prodloužil jsem si tam pobyt a zůstal na výstavu. No a jak tam jednou člověk jede... už se z toho pro příště nevykroutí :-) Hlavně mě to tam baví, a protože jsem pár let žil v USA, měl jsem to i relativně po ruce.
14. Věřím, že mnoho lidí ti teď závidí, přesto ale, být redaktorem na herním veletrhu není jen taková zábava, jak se může zdát, že?
Vlastně jsem to už nakousl v minulé otázce. Stejně jako v případě každé jiné práce, i tady samozřejmě záleží na tom, jak moc tě baví. Mě ohromně, takže běhat tři dny v kuse po výstavišti a pak o tom ještě další tři týdny v kuse psát, mne vlastně i docela naplňuje. Možná by se hodilo dodat „zatím“, kdybych tam měl jet už posedmé nebo poosmé, jako v případě Mikoláše Tučka ze Score, asi by mnou to nadšení už moc nevibrovalo a stále více by se z toho stávala prostě jen práce (takže Tukanovi všechna čest za to, že o tom doteď dokáže psát tak záživně).
15. Když srovnáš oba veletrhy, tedy E3 v USA a GC v Německu, který na tebe zanechal větší dojem?
Snad už jsem vyrostl z toho „čím je to dál, tím je to lepší“ přístupu, ale i tak musím říci, že z hlediska herního pisálka je E3 atraktivnější. Dává to smysl, největší herní firmy západního světa této největší západní herní události logicky přikládají odpovídající význam, takže na ní dojde k nejvíce oznámením, tiskovky tam mají největší šmrnc a je tam nejvíce „wow“ novinářských prezentací. GC má smůlu v tom, že je jenom dva, tři měsíce po E3, navíc ty měsíce jsou letní, kdy lidé jezdí nejvíce na dovolenou a nejméně pracují, takže se pak zpravidla stává, že spousta GC prezentací je jen recyklací losangelského materiálu. Na druhou stranu, novinář pak má aspoň více času obrážet večerní veselice.

Takže, z nerdovského, ehm, profesionálního hlediska je lepší E3, z lidského pak GC.
16. Na zmíněných veletrzích jsi byl v kontaktu s různými lidmi z různých herních firem, dostal ses za "zavřené" dveře atp. Utkvělo ti nějaké toto setkání obzvlášť v paměti? S jakým "nejznámějším" jménem v herní branži jsi měl možnost se osobně setkat?
No, teď jsi mě tedy vlastně zklamal. Když jsem totiž začal vzpomínat... nevybavuji si žádné setkání či zážitek, který by se mnou praštil o zem a navěky se mi vryl do paměti. Jo, spousta z těch předváděček a setkáních bylo fajnových, drtivá většina z nich mě bavila a užil jsem si je, ale za ty roky jsem vážně neabsolvoval žádný srdceryvný mítink - až je mi je z toho trochu smutno! A tak nejsilnější vzpomínky mám hlavně na bydlení v LA dva roky zpátky, kdy jsem si nevědomky zabookoval motel v mexickém ghettu a místo hotelu spal v jakémsi betonovém komplexu bez recepce a jen s jedním zazděným okénkem, kde mi pán dal klíče a taxikář večer říkal, ať za tmy radši nikam nelezu. A to to bylo jen 25 minut pěšky od kongresového centra, kde se E3 každoročně koná! Jinými slovy, LA je šeredné velkoměsto, asi nejošklivější a nejnudnější, které jsem kdy ve Státech viděl a nejste-li vysloveně filmovými fandy, při cestě do USA se mu s klidným svědomím můžete vyhnout.

A co se té druhé otázky týče - tohle je na akcích typu E3 skutečně asi tím nejpříjemnějším, když vám hru předvádějí TY ikony herního průmyslu, které se navíc málokdy straní neformálním konverzacím. Peter Molyneux, Cliff Blezsinski, Chris Taylor... při povrchních setkáních všechno fajn lidi. Ale ještě aby ne, moc dobře si přeci uvědomují, že prodeje jejich titulů se do určité míry odvíjejí od jejich gesichtů.
17. Jaký je to pocit, když lidé prezentují danou hru jen a jen pro tebe? Jak dlouho většinou tato prezentace trvá? Projevuje se v tom nějak i to, že jsi z ČR, tedy v celosvětovém měřítku z poměrně bezvýznamné oblasti herního trhu?
Když už dojde na předváděčku, chovají se prezentující ke všem stejně, tam bytí z minoritního trhu nevadí. Mnohem větší problém je ale s doumlouváním těchto předváděček za zavřenými dveřmi, v očích velkých vydavatelských domů jsme, jakožto česká média, prckové a stává se, že nám na kýžené prezentace žádný spot neuvolní. Takže se to pak všechno dohání až přímo na výstavišti, někdy to vyjde, někdy ne, to už záleží na tom, jak je člověk výmluvný :-)

Za den jsi pak schopen oběhat tak osm, možná deset prezentací, ale to už by jsi tam musel být opravdu od otevíračky do zavíračky a bez nároku na oběd. Podle rozpisu sice prezentace mají mít okolo půl hodiny, zpravidla i méně, ale docela často se některé protáhnou. Zvláště v případě evropských her, o které na takových veletrzích není takový zájem a předvádějící mají více času. Třeba u Arcanie jsem loni na E3 strávil snad hodinu a půl, u Two Worlds II či druhého Zaklínače dobrou hodinu...
18. Vzpomínám si, jak jsme se potkali na GC 2006, kde byl prezentován Gothic 3 těsně před vydáním. Tehdy jsem na tu hru byl tak natěšený, že jsem ani netušil, jaká frustrující hra mě kvůli všem těm bugům čeká. Jak jsi to tehdy viděl ty?
Nóó, určitě mě to tam trochu zaskočilo. Neměl jsem problém se do ní z fleku pustit, ovládání se k mému milému překvapení moc nezměnilo. Ale jak jsem tak za nízkého frameratu pobíhal kolem a netušil, kde se příběhově ani geograficky ani questově nacházím (německá lokalizace tomu nepomohla), byl můj dojem trochu rozpačitý - a rázem jsem se obával o stav finální verze, která měla dorazit jen pár měsíců na to.

Mimochodem, šlo o mojí první prezentaci v životě a až den na to jsem si uvědomil, že na žádné prezentaci jsem vlastně nebyl. V předem smluvený čas s JoWoodem jsem se dostavil k jejich stánku, jenomže tou dobou jsem netušil, že předváděčka se, stejně jako všechny ostatní, konala v Business Centru, nikoliv na veřejném showflooru, takže výsledný dojem ze hry nakonec mohl být lepší, mít u sebe někoho, kdo mě zasvětí. Inu, člověk se učí...
19. V prvních recenzích Gothic 3 dostal velmi dobré ohodnocení, které se často pohybovalo mezi 80 a 90 procentními body. Jak je možné, že tak zabugovaná a nedodělaná hra dostane takové vysoké hodnocení?
Řekl bych, že primárně ze dvou důvodů. Zaprvé, čeští recenzenti k němu zřejmě byli příliš shovívaví, Gothic 3 hodnotili lidi, co znali důvěrně předchozí dva díly - a měli je tuze rádi. Zadruhé, nestrávili s ním dostatek času aneb teď si popel na hlavu sypu i já (koneckonců, na Gothicz.net jsem o tom psal i článek - klik). Hádám, že recenzenti strávili většinu času v Myrtaně, která se Piraním povedla. Byla krásná, rozličná, zábavná. Nordmar na tom byl už o něco hůře. A Varant ještě hůře. Stupidní, neustále se opakující questy i prostředí, zdlouhavé cestování, nulová výzva, takřka absentující příběh... Už jsem si o tom stěžoval i u sebe na blogu (klik). A protože Gothic 3 byla časově ohromně náročnou hrou, tyto zásadní nedostatky už žel bohu v recenzích většinou nebyly odhaleny a mě osobně za to teď svědomí stále hryže.
20. Jaké hodnocení by si Gothic 3 ve své krabicové verzi (tedy bez Community patchů) opravdu zasloužil?
Hodnotit teď hru, která vyšla před pěti lety, by již nebylo košer a jen těžko se do té doby dá zpětně vžít. Standardy se posunuly, možná ne tolik, jako v jiných žánrech (zejména FPS), protože free-roamingových RPG zdaleka nevychází tolik, ale určitě jsme teď už jinde. Ale kdyby jsi mi položil kudlu na krk s tím, že necouvneš, dokud ze mne nevypadne konkrétní číselná odpověď, asi bych vykoktkal něco o lepší šestce.

Ale jak říkám... takhle se to už nedá brát, verditky byly vyneseny před lety a vzhledem k tomu, že téměř všechny (viz hodnocení her) se u nás pohybovaly mezi osmičkou a devítkou, zase asi úplně nezasloužené nebyly. Nutno si uvědomit, že hodnocení se také vždy odvíjí od současného rozpoložení herní scény - pokud her v daném žánru vychází málo, číslíčka na koncích textů jsou zpravidla vyšší... a stejně tak i subjektivní hodnocení hráčů.
21. Jaká jsou vůbec kritéria pro hodnocení her? Když se řekne recenze, tak každého nejdřív zajímá, jaké číslo je na jejím konci. Můžeš prozradit něco o pozadí volby této hodnoty?
Kritéria se liší médium od média, autor od autora a je to jedině dobře. Je mylné domnívat se, že text recenze je zcela objektivní. Není a ani tomu tak nemůže být - píše jí jeden člověk, a i kdyby jí psala celá redakce dohromady, stejně jde jen o kamínek ve výsledné mozaice pohledu hráčské komunity. Třeba já odmítám sebekvalitnější hru strhat jen proto, že singleplayer trvá pět hodin, zatímco jiní berou takto krátkou herní dobu za skoro největší prohřešek.

Obecně mohu říci, že se posuzuje originalita (ať už jde o příběh, svět, postavy či herní principy a mechanismy) a jak tyto potenciálně originální prvky fungují v celku; poté variabilita, technické zpracování, ovládání... ale to jsou tak nespecifické řeči, že si z nich asi moc neodvodíš. Pro mě osobně je nakonec asi nejdůležitější tzv. lasting appeal, jakýsi výsledný dojem ze hry, taková ta pachuť, která ti zůstane na jazyku po odložení ovladače či myši. V závislosti na tom, jak na mě působily jednotlivé aspekty hry, se mi po nějaké době v hlavě zformuje celkový názor na titul, který některé z oněch aspektů dává do popředí a jiné spíše ignoruje a to se pak v textu snažím prodat. Kvalitní recenze nerovná se recenze, která pokryje všechny myslitelné vlastnosti hry, ale která vystihne její podstatu, zmíní ty nejdůležitější věci.

Takže to i vysvětluje třeba moji náklonnost ke Gothicovi - dal by se zdrbnout za řadu věcí, ale ten sloučený celkový dojem je natolik pozitivní, že objektivní nedostatky trochu opomínám.

Sice si nemyslím, že by kritika her mohla být tolika založena na pocitech a náladách autora jako v případě filmů, nedej bože hudby či literatury (kde na mě mnohé recenze působí jako bezpředmětné filozofické bláboly s rádoby-vznešenými větnými konstrukcemi, ale chápu, že tenhle obor jde asi trochu mimo mě), protože si myslím, že na hrách je toho k objektivnímu hodnocení více. Ale i tak jde ve výsledku o ten celkový dojem, hry se nedají známkovat jako písemky z matiky na základní škole, kde máš předem daná, vždy platná a nezměnitelná kritéria.
22. Je vůbec možné, aby hra získala plné hodnocení na percentuální stupnici (tedy 100%)? Nebo alespoň 99%? Já si vzpomínám, že v LEVELu svého času dostal 10/10 (což je trochu jiná stupnice) třeba Might and Magic VI (hodně dávno to už je).
A právě kvůli takovýmto debatám mi přijde procentuální stupnice trochu kontroverzní. 1 až 10 je dle mého soudu dostačující. Jaký je kvalitativní rozdíl mezi hrami, ideálně ze stejného žánru, které dostaly 65% a 66%? Na to se nedá rozumně odpovědět, taková hodnocení se v přímém kontrastu nedají obhájit, neexistují žádná kritéria, podle kterých by se rozdělovaly setiny bodů v konečném hodnocení. Nakonec to pak mnohdy dopadá tak, že průměrná hra by dostala 50%, ale autor vtipně přihodí, že měla moc pěknou loadingovou obrazovku, a tak já dá 51%.

Kdyby jsi bral, že za každou chybu by hra měla nějaké to procento ztratit, nebylo by ani možné, aby pak nějaká hra těch 100% získala. Vždy se najde něco, co by se dalo zlepšit, něco, co by tou obskurně detailní stupnicí mohlo hýbnout.
23. Gothic 3: Forsaken Gods již dostal více méně to, co si zasloužil. Hodnocení kolem 60% byla asi zasloužená. Nicméně, když se na to tak divám, tak i když je hra dnes sebe horší, většinou se nikdy nejde třeba pod 50%. Proč je na světě tolik her s hodnocením kolem 60-70%? To vychází tolik nadprůměrných titulů nebo se recenzenti tak trochu bojí hodnotit tvrdě?
Už dlouho se o tomhle chystám něco napsat, ale dosud jsem k tomu nedokopal, tak to tady aspoň nakousnu. Není pravda, že by vycházelo tolik nadprůměrných titulů, to jen má většina lidí u nás zkreslený pohled - proto, že lepším kouskům se věnuje mnohem více pozornosti, a proto, že místní média nemají personální ani finanční prostředky na to pokrýt vše, co vychází a tak se logicky zaměřují na ty známější značky. Měsíc co měsíc vychází spousta braků, jen tu není skoro nikdo, kdo by o nich psal. Ale pokud vás tato sorta her zajímá, začněte se zajímat i o Score, tam se stihne zrecenzovat asi nejvíce her, tedy i včetně těch bídných - kolikrát se tam jen moje hodnocení pohybovala mezi 10 až 30 procenty.

Mimochodem, když Forsaken Gods recenzovala moje maličkost, šla do čtyřicítek. Ta hra v mnohých místech prostě technicky nefungovala a RPG prvky nepracovaly, jak měly.
24. To mě přivádí k další myšlence. Média a tvůrci her, jeden bez druhého by existoval těžko. V zahraničí bývá často zvykem, že některý herní plátek dostane právo exkluzivní recenze určitého titulu. Nicméně těžko říct, jestli by tuto šanci dostal znova, kdyby onen titul pořádně strhal. Nejsou teda recenzenti někdy na některé hry až příliš hodní? Třeba právě za tímto účelem?
Někdy určitě ano. A je to špatně, jenomže pud sebezáchovy neoblomíš. Menší, zejména internetové magazíny, jsou rádi za každou inzerci a tak se čas od času stane, že exkluzivní recenzi dostanou právě oni. Viz. třeba nedávno se objevivší Homefront. S několikadenním předstihem před ostatními magazíny získala hra několik devadesátkových hodnocení od plátků, o kterých skoro nikdo nikdy neslyšel. Hmmm.

Nicméně nevěřím, že sajty jako GameSpot či EuroGamer nebo magazíny jako Game Informer či Edge by se dobrovolně podrobovaly takovému finančnímu nátlaku. To by se vydavatelům ani nevyplatilo. Těch herních magazínů je dnes strašně moc a aby vydavatelé výrazně ovlivnili mínění statisíců hráčů, museli by podplatit takřka všechny z těchto plátků (přičemž zbytek se třeba bál udělit hodnocení nižší, když „většina to udělala takhle“)... což je absurdní, nemluvě o tom, že by se takováto masová akce určitě odhalila. To radši ty peníze investují do zkvalitnění samotné hry ;-)

Jinak při čtení recenzí je také třeba mít konstantně na paměti, u koho to čtete. Třeba sedmička na IGN má často stejné argumentační zázemí, jako pětka v Edge.
25. Arcania: Gothic 4 již s Gothicem nemá téměř nic společného, to si přiznejme. Vydavatel JoWooD tím sleduje snahu proniknout na americký trh. Opravdu mají Američané rádi takové primitivní mlátičky a koridorovky než hry s otevřeným světem, hádankami atp?
Tohle je jen jedna z mnohých zkreslených představ Čechů, popř. Evropanů o Američanech. Mohu tě ujistit, že nerdů tam mají stejně, jako u nás, akorát že hraní je tam mnohem masovější. Před televizi si s ovladačem sednou (nebo stoupnou, ať jdu s dobou) i lidé, kteří tak činí párkrát do měsíce nebo jim je čtyřicet a začali až teď. Jim těžko budeš vnucovat stohodinová RPG s komplexním vývojovým stromem, miliony předměty a desítkami statistik. A protože herní byznys je stále byznys a herní vývojáře stále rádi jedí a bydlí pod neděravou střechou, musí dělat i hry, které zaujmou širokou veřejnost.

Je sice pravda, že někteří vydavatelé se toho chytí za špatný konec, nepovede se jim jejich značku prodat, ale za každou cenu se ji pokusí zjednodušit a nakonec jednak přijdou o původní zákazníky, jednak nikoho nového nenaberou... že jo, JoWoode.
26. Piranha Bytes se snaží svou zašlou slávu oprášit sérií Risen, která staví na základech série Gothic. Jak ty vidíš budoucnost této série? Má šanci uspět oproti v současnosti tvrdé konkurenci na poli RPG? (Dragon Age, Zaklínač, Skyrim, atp.)
Risen je v prvé řadě původní Gothic v moderním hávu, takže cílovka je jasná a otázkou teď je, jestli původní hráči Gothica už z velké části neodrostli a jestli se Piraním povedlo zaujmout dostatečně nových dušiček - přesná čísla neznám, takže nevím. Já osobně si samozřejmě přeji rozkvět této nové značky a jsem tuze zvědav na dvojku, která se na první pohled od gothicovské hratelnosti jedničky trochu odchyluje, ale třeba to nakonec bude fungovat k radosti obou táborů. Nicméně si myslím, že z existenčního hlediska je pro Piraně důležitější, aby spíše zaujaly hráče nové, než se za každou cenu snažily uspokojit své původní, hardcore fanoušky, kterých teď už možná tolik není. Přeci jen, je to deset let od vydání Gothica, tehdejší hráči už dnes třeba mají jiné věci na práci...

Bylo by super, kdyby tvůrci kromě různých obtížností udělali i nějakou tu hardcore gothicovskou obtížnost (Spellbound byli na správné cestě, ale Arcania byla v jádru až příliš odlišná), jenomže to je z designérského hlediska nesmírně náročné. Nemluvíme teď jen o více hitpointech nepřátelských potvor.

Co se konkurence týče, já to vidím nadějně. Takovýchto RPG zase nevychází tolik, musíš brát v potaz, že zrovna takové Dragon Age je hodně jinou hrou než The Elder Scrolls titul, a že i ten je vlastně dosti odlišný od Gothica. Jak jsem říkal, mně třeba TES hry nikdy moc nesedly, ale do Gothica jsem se zamiloval. Takže si myslím, že prostoru pro úspěch je tady habaděj, vysoce kvalitní RPG se v dnešní době myslím vždycky má šanci výrazně uchytit.
27. Proč se vůbec Gothic tolik neprosadil v USA?
Minimalistický marketing. Nikdo ho nikdy nepřiložil k žádnému časopisu ani k ničemu jinému. A pokud ho už nějaký Američan konečně spustil, dost možná ho odradilo zprvu nezdolatelné ovládání či přílišná „evropovost“. My v Evropě zase ohrnujeme nosy nad hrami s americkým patriotismem a neulítáváme tolik na přehnaném fantasy, jenomže západní AAA tituly se přeci jen spíše řídí podle vkusu amerického.
28. Poslední otázka: Jak vidíš budoucnost série Gothic? A tím teď nemyslím Arcanii, která je už svou vlastní hrou. Může tato série ještě dosáhnout nějakého úspěchu nebo už je úplně mrtvá a nemá šanci na znovuoživení?
Zrovna jsem někde založil svou křišťálovou kouli, takže ti to nepovím... ne, vážně, toto se nedá přesně předjímat, ale já osobně si myslím, že her s „Gothic“ v názvu a původní, gothicovskou hratelností pod kapotou, se už nedočkáme. Vždyť není, kdo by je dělal. JoWoodu se celkem úspěšně povedlo tuto frančízu pohřbít a teď už je asi příliš pozdě na to, aby lidi opětovně nalákal na zašlou slávu značky. Nemá na to ani peníze, ani lidi a, jak vidno, zřejmě ani vkus a ani talent.
Načítám data ...
Nahoru