„Jó, v Khorinidu je poklidný život, obzvláště pokud jste v řádu mágů ohně.”
Rada, včetně Pyrokara, si usmyslela, že potřebuje v Khorinidu někoho, kdo bude donášet čerstvé informace. Já se přihlásil dobrovolně, jelikož už mě nebavilo vstát, jít se pomodlit k Innosově svatyni, pokecat s Miltenem a pak se podívat za Dirianem, který se stal v klášteře mým oblíbencem poté, co jsem ho zachránil od vyhazovu z kláštera. Nakonec vyzpovídat Parlana, Hyglase, Neorase, Marduka, Karasse , Igaraze a na závěr i celou radu, jestli pro mne nemají něco na práci, a jít spát. Život je tu úžasný.
Jednou mě přišel navštívit Dirian v doprovodu Miltena. Všichni jsme zapadli do Coragonova hostince a tam se pěkně ztřískali. Všechny tři nás potom museli odvléci ke mně domů paladinové, kteří byli zavázáni mlčením a taky se zaručili, že nás při transportu nikdo neviděl, protože to by bylo možné, že by nás Pyrokar ihned vyhodil z kláštera a to by mělo nedozírné následky nejen pro nás, ale i pro ty čtyři paladiny.

Ráno, po odjezdu hostů, jsem se sešel s Daronem, mágem z tržiště, a Vatrasem, vodním mágem z malé svatině u tržiště, a povídali si, co se ve městě děje.
Vatras mimochodem zmínil, že se doslechl o nějákém nemrtvém lordovi, jmémen Inubis, který měl hrobku u Onarovy farmy. Tu opustil a vydal se s mágy a kostlivci k věži banditů a údajně ji ovládl, ale lord Hagen se to snaží ututlat, protože Inubis vyvraždil Bengarovu farmu - alespoň to říkají žoldáci.
„No zeptám se Gorna, ten bude vědět,” řekl jsem a odešel.
Skočil jsem k Zurisovi pro pár bylinek a ke Coragonovi pro víno a vydal se na Onarovu farmu.

Cestou jsem usmažil pár vlků a krvavých much, z nichž jsem obratně vytáhl žihadla, protože jejich jed používám k výrobě speciálního lektvaru.
Když jsem došel na Onarovu farmu, myslel jsem že padnu. Vyrostla tu další kovárna a po táboře se motala asi stovka žoldnéřů a asi padesát drakobijců. Prvního jsem potkal Raula a zeptal jsem se ho, kde je Gorn.
Ten se na mne podíval a řekl: „vodpal a neměj péči.”.
Dřív bych ho naučil dobrým způsobům, ale bylo tu přelidněno, pak jsem potkal Wolfa a ten mě zavedl k Leemu. V prostorné místnosti byl Onar, Lee, Cor Angar, Gorn, Lester, Diego a Lord Hagen.
Diego, Gorn, Lester a Cor Angar přišli ke mně a začali mi vysvětlovat situaci, ostatní jen přátelsky přikývli a jinak mě ignorovali. Z asi půl hodinového povídání jsem pochopil asi to, že ve věži jsou nemrtví. Ti se opevnili a žoldnéři shánějí dobrovolníky pro útok na pevnost.
Řekl jsem, že můžu přispět pár novici a několika mágy. Lee to přijal pozitivně, řekl, že se domluvili s paladiny, takže by to měla být hračka. Já upaloval za Pyrokarem. On ale, že může postrádat pouze deset noviců, bratra Miltena a Neorase.
Vydal jsem se poshánět vše potřebné.

Cestou jsme u mrtvé Harpie potkali Vatrase, který se k nám přidal, plán byl takový: Nenápadná skupina, maximálně deset mužů se dostane do nejvyššího patra krbovou rourou a zabarikáduje se. Většina jednotek se stáhne do věže a drakobijci s paladiny překonají hradbu a vysvobodí jednotku. Novicové, spolu s Vatrasem a Neorasem budou připravovat lektvary a starat se o zraněné.
„Tímto postupem bychom mohli zvítězit,” uzavřel debatu Lee a všichni návrh odsouhlasili.
V jednotce, která se měla dostat do věže byl Lester ,Diego ,Milten ,Gorn ,Cor Angar, žoldnéř jménem Zek a já, takže by to neměl být problém.
Postupovali jsme podle plánu, abychom nemuseli zabíjet stráže. Uspávali jsme je, protože mrtvá těla by lákala pozornost. Přišli jsme až k jeskyni, ve které už čekali kostlivci. Já a Milten jsme používali kouzla, Gorn a Angar kosili zástupy svými obouručáky a Diego s Lestrem se pokoušeli sejmout kostlivé mágy. Zek nás mimochodem překvapil svou obratností a úhyby, díky kterým jej skoro nebylo možné trefit.
Rychle jsme našli krbovou šachtu a šplhali do nejvyššího patra věže. Tam Inubis nebyl. Jen pár přízračných válečníků a koster.
Vyrazili jsme z krbu a Gorn s Angarem všechny zabavili, zatímco my ostatní jsme zabarikádovali vstup do věže.
Milten začal střílet do strážců pod věží, aby je odlákal od hradeb. Většina kostlivců naběhla do věže, zatímco ostatní se schovali za kameny a kryli se před našimi útoky z vrchu.
Za chvíli se ozvalo bouchání na dveře. Angar s Diegem a Gornem se o ně zapřeli, Zek a Lester pokračovali v nošení věcí a rozšiřování barikády a já s Miltenem jsme vrhali ohnivé koule po kostlivcích a na bránu, za kterou čekala naše záchrana. Po chvíli jsem vyvolal golema, který si lehl ke dveřím.
Milten proboural bránu a na dvůr se vhrnuli drakobijci s paladiny a žoldnéři s milicí.
„Skvělý,” oddechl si Diego. „Až to skončí, udělám si z Inubisovy helmy parádní květináč.”
Všichni jsme se zasmáli - teda kromě Lestera, který dost silně zaskučel, protože ho jeden nemrtvý goblin sejmul kamenem do hlavy, když jsme se probojovávali ke krbové šachtě. Teď už jsem ale uslyšel hlas, který patřil Leemu. Otevřeli jsme dveře. Lee nám sdělil, že prohledali celou věž, ale že Inubis tu není.
Skoro všichni pochodovali ven, ale já ,Milten ,Angar ,Gorn ,Zek ,Diego ,Lester ,Lee a Hagen jsme zůstali ještě u hlavní brány do věže. Najednou ale spadly mříže. Podívali jsme se na druhou stranu a u páky stál Zek.
„Ha, smrtelníci, vaše hlavy budou ozdobou této věže, vaše smrt bude velkým vítězstvím našeho pána. Nyní zemřete!” rozchechtal se Zek a proměnil se v pátrače a přešel místnost.
Nikdo mu nebránil, protože všichni byli natolik udiveni, že se nezmohli na slovo. Když došel ke knihovně, zatáhl za jednu z knih a knihovna se začala otáčet. Za ní už stáli kostlivci i s Inubisem.
„Toto je velké vítězství Beliara nad mocí Innosovou, podrobte se Beliarově vůli, smrtelníci, budete zabiti v boji a pak oživeni. Budete sloužit našemu pánu a žít věčně,” dořekl Inubis a tasil meč.
„Ty se smrti tohodle drakobijce nedožiješ, ty hordo kostí v rezavý paladinský zbroji,” řekl Gorn a už rozseknul prvního kostlivce na čtvrtiny.
Angar hned za ním, já a Milten jsme se drželi vzadu a pokoušeli se proklít skupinu Koster kouzlem strachu, ale jelikož jsme ani jeden tohle kouzlo neovládali, byl výsledek dost slabý. Pár kostlivců se sice obrátilo na útěk, ale brzo se zase vzpamatovali.
Lester měl u sebe naštěstí svitek s kouzlem znič nemrtvého a naštěstí trefil zrovna Inubise, takže zbytek kostlivců, kteří viděli, že jsou bez vedení, znepozorněl a to stačilo na jejich zničení.

Diego si z boje odnesl slibovanou Inubisovu helmu a já s Miltenem zbytek zbroje na prozkoumání, jelikož jsme ale zjistili, že ji chrání nějaké kouzlo, které by stálo za prozkoumání, ale ke konci nám Pyrokar nařídil, abychom zbroj polili svěcenou vodou, jestli ji chceme přinést do kláštera, protože žádné zlo v klášteře nebude trpět. To jsme udělali a celá zbroj se tím zničila a tak z ní nic nezbylo.
Gorn si odnesl Inubisův meč, že je to prej taková památka na to, co všechno jsme v jednom dni zažili.
Lester si odnesl dobrý pocit a šišatou lebku.
Ale všichni byli spokojení. A já sem se radši vrátil do kláštera, ke svému každodennímu nudnému programu, kterým jsem si ale chránil kůži před každým novým dobrodružstvím, protože do kláštera je každému, kdo není mágem, vstup zakázán.