Kapitola 3. Velký Morrra

Brrr, při pomyšlení na Nordmar mě polije studený orčí pot. Pokud jsme já, Gnár, Gulak a Shadak nechtěli zmrznout v severských horách, museli jsme najít lidského rebela, jenž od nás dostal jméno Morrra. Namířili jsme si to přímo do Ardey, kde nám předchozí den rebelové pořádně vypráskaly kožichy.
Shadak se otázal: "Máme vůbec nějaký plán?" Gulak se začal drbat na chlupaté hlavě. Po dlouhém přemýšlení odpověděl: "My tam přijít a zabít toho Morrru." Gnár si neodpustil menší dráždění našeho vůdce. "To je dobře promyšlený plán Gulaku, ale stále mi vrtá hlavou, jak si poradíme se všemi těmi rebely v osadě."
Cesta lesem se zdála nekonečná a Gulak s Gnárem by se brzy poprali. Najednou k mým uším dolehlo šustění z nedalekého houští. Sáhl jsem po meči a přiskočil k místu, odkud se šelest ozýval. Tlapou jsem zajel do houští a vytáhl z něj člověka. Chvíli jsem ho držel kousek nad zemí, pak jsem ho postavil na nohy na zem. Stála přede mnou lidská samice. Vlnité žluté vlasy jí sahaly až po ramena a hnědýma očima mě opatrně sledovala. No prostě to byl odporný lidský tvor.

Shadak začenichal kolem sebe: "A koho pak to tady máme?" Do toho se přidal Gulak: "Cos pohledával v tom křoví, morro." Lidská samice odpověděla: "Jenom jsem sbírala byliny. Na tom není nic špatného, že?" Gnár pravil: "Spíš bych řekl, že nás špehuješ."
Lidská žena se na Gnára usmála: "Proč by bezbranná dívka, jako já, špehovala takové velké, silné, udatné a všímavé orky, jako jste vy?"
Gulak odpověděl: "Na tom něco je. Proč by špehovala velké, silné a udatné orky, jako jsme my?"
Gnár jenom zakroutil hlavou a pronesl: "Protože patří k rebelům, velký, silný, tupý Gulaku."
Gnár přitom ukázal na luk a meč, který měla samice u sebe. "Nebo nám chceš namluvit, že sbíráš byliny mečem?"
Žena se bránila: "Ten meč je na obranu. Co kdyby z křoví vyskočil nějaký rebel a poblíž by nebyli žádní takový stateční a prozíraví orkové, jako vy čtyři?"
Gulak podivně pozoroval samici. Z počátku jsem si myslel, že se mu líbí, ale nakonec mne můj spolubojovník vyvedl z omylu. "Gnár tvrdí, že ty nám lhát. Tak ty nás sníst."
Gnár podotkl: "Říká se to opačně. My sníme jí, ne o ona nás, Gulaku."
Lidská žena se opět začala vymlouvat: "Ale takoví velcí orkové, jako vy, by se ze mě moc nenajedli. Poblíž je osada jménem Ardea, tam byste mohli naplnit vaše žaludky mnohem více."
Nakonec jsem se do rozhovoru vložil i já:" Lidská ženo, řekni nám, kde je morra, který vede vzbouřence! Určitě jsi z vesnice, takže ho znáš. Pokud nám budeš lhát, tak tebou naplníme naše žaludky, chro."
Lidská samice na mě pohlédla a pravila: "Ty jsi takový veliký a silný ork a ten krásný hluboký hlas, který máš, mi zabraňuje lhát. A ten ostrý tesák, co ti čouhá z tlamy, mi přikazuje říci pravdu. Ten rebel hledá jakýsi artefakt. Včera v noci odešel do jeskyně západně od Ardey, nemůžete jí minout."

Že jsem veliký a silný jsem věděl, ale že mám tak přesvědčivý hlas, mi bylo novinkou. Věřil jsem lidské samici, a tak jsem ji nechal jít.
Vydali jsme se hledat jeskyni, o které nám žena řekla. Před vchodem ležela kostra člověka a vedle ní pochodeň. To Gnára přimělo uvažovat: "Taky jste si všimli, že je vždycky před jeskyní kostra a pochodeň?" Gulak odpověděl: "Rebel hloupý, my mít světlo, my moct jít dovnitř, chro."

Zapálili jsme pochodeň a vešli do jeskyně. První šel Gulak, těsně za ním já. Zbylí dva spolubojovníci se drželi nablízku, protože světla bylo málo.

V jeskyni jsme strávili několik hodin a nepotkali jsme jediného vzbouřence. Namířili jsme si to dlouhou chodbou do hlouby jeskyně, posledního místa, které nám zbývalo prohledat.
Gnár znechuceně pravil: "Podle mě nám ta samice lhala. Tady není vůbec nic." Gulak odpověděl: "Ona poznat, že Gulak být velký, silný a hladový. Ona nelhat, protože mít strach z Gulaka, chro."
Do toho jsem se vložil já: "Ne, nelhala nám, protože se bála mých ostrých tesáků a mého silného hlasu." Onu větu jsem obohatil hlasitým zavrčením.
Dlouhou chodbou jsme došli až do prostorné místnosti. Strop byl vysoký jako dva tucty orků nad sebou.
Náhle se ze tmy jeskyně ozvalo mnohem hlubší a děsivější zavrčení. Shadak ze sebe vyhrkl:"Gulaku, to vrčíš ty?"

Gulak se zastavil a rozhlížel kolem sebe. Neviděl ale nic. Před námi se rozsvítily dvě červené tečky. Netušili jsme, kdo to je. Tečky se k nám rychle přibližovaly. Všichni čtyři jsme rychle poznali, že to svítí oči velikého zvířete. Zastavily se několik kroků před námi a Gulak po nich hodil svou pochodeň. Ta dopadla pod nohy obrovského draka, který na nás zavrčel. Máchl křídly a z tlamy mu vyšlehly plameny tak silné, že ozářily světlem celou místnost.

Gnár s povzdychem pronesl: "Tak se mi zdá, že velcí, silní orkové s hlubokým hlasem a ostrými tesáky naletěli lidské samici."
Do toho se připletl Shadak: "Když jsme u toho lítání, má ten drak křídla?" Rychle jsem mému příteli odpověděl: "Nevím Shadaku, běž to zjistit." Jen jsem to dořekl, otočil jsem se a uháněl temnou chodbou pryč z jeskyně. Vedle mě běžel Gulak a za sebou jsem slyšel dupat a chrochtat další dva orky.
"Gulak vidět světlo. Rychle si pospíšit!" Ze zadu křikl Gnár: "Za náma je hromada světla! Cítím, jak se mi škvaří chlupy na zadnici, nezastavujte se!"
Už i já jsem zahlédl východ z jeskyně a vykřikl jsem: "Toho draka určitě probudil zápach Shadakových nohou." Gulak mě doplnil: "Shadak smrdět jako Morra. Drak myslet, že mi lidi a proto nás chtít upíct!"

Konečně jsme vyběhli z jeskyně. Gnár utíkal poslední a z jeho kožichu se ještě teď čoudilo, a tak na nás zavrčel: "Až ještě někdy budete věřit lidským samicím, tak vás upeču sám, aby to nemusel dělat nějaký drak!"
Gulak pravil: "Morra nám lhát, my jí teď sníst. Půjdeme do Ardey."
Vztek nám zakalil zdravý orčí rozum, a tak jsme se vydali do osady plné rebelů.

Míjeli jsme strom za stromem, křovisko za křoviskem, dokud nebyly vidět první střechy vesnice. Gulak rozhodl namířit si to na blízký kopec, z kterého jsme již jednou Ardeu napadli.
"Nevidím tam žádné rebely, jen několik vesničanů" Pravil Shadak.
Gulak se rozhlížel po osadě a pak zachrochtal: "Zbabělí morra. Oni cítit, že mi přijít, a tak utekli, chro." Gnár si neodpustil malou poznámkou: "Pokud něco cítili, tak to byl zápach Shadakových nohou. To se jim pak nemůžeme divit, že utekli."

Na rozkaz Gulaka jsme seběhli z kopce a vydali se do vesnice. Našemu příchodu nevěnoval nikdo z vesničanů pozornost. Nechali se zaslepit nedávným vítězstvím.
Stáli jsme uprostřed vesnice a rozhlíželi se kolem sebe. Až na pár výjimek nás osadníci ignorovali a hleděli si své práce. Gulak začal cenit zuby a vrčet, když spatřil lidskou samici, která nám připravila setkání s drakem. Z Gulakovy tlamy se ozvalo hluboké a ostré: "Ty!!!", čemuž následovalo i ukázání chlupatým prstem.