Ledový golem: Ledoví golemové jsou svým způsobem příbuzní kamenných golemů, jejich fyzikální podstata se však zdá být vodní povahy. Veškeré známé zbraně sklouzávají po povrchu těchto ledových bytostí. Odvážní poutníci, mějte se na pozoru před dechem těchto bytostí, který vás v mžiku obklopí ledovými sloupy. Kterýsi mág Ohně popsal střetnutí s touto příšerou, ale zřejmě mnoho nevěděl o nebezpečí, které představovala. Ohnivý golem: Podle zpráv dokážou tyto ohnivé bytosti jediným dotykem proměnit své oběti v moře plamenů. Bylo to sotva před rokem, kdy skupina lovců potkala jednoho z nich, jak si vykračuje po řeřavém uhlí. O výsledku střetnutí nebyla podána zprava, ale blesky a led na tuto pekelnou stvůru zřejmě trochu účinkovaly. Kamenný golem: Tito kolosové jsou v boji prakticky nezranitelní. Zdá se, že meče, sekyry ani luky těm obrům neublíží. Jediná zdánlivě ověřená zpráva z boje s jedním takovým leviatanem pochází od jakéhosi žoldáka. Trhliny, které mu způsobil svým válečným kladivem, nakonec zapříčinily, že se golem rozpadl na malé kousky. Umění lovu: Jeho dílo přečkalo věky a jeho rady jsou považovány za knihu nauky o umění lovu. Po krutých bojích na severu dokáže každý venkovan zacházet s lukem a šípy. Jsou zde však pravidla, která je třeba dodržovat, protože lov je mnohem víc, než pouhá znalost používání zbraně! Zvěř je plachá a nevypočitatelná. Umění lovu lukem není jen stará tradice, ale nejrozšířenější způsob lovu. Vývoj techniky této tradiční metody se v průběhu tisíciletí výrazně změnil, není však pravděpodobné, že by se v budoucnu ještě vyvíjel. Jaké okolnosti tedy doopravdy rozhodují o lovu lukem a šípy? Rozpoznat tato pravidla je skutečným uměním lukostřelby. Umění boje: Po 2000 let určovalo učení tohoto znalce vývoj umění boje. Obratnost, soustředění, rychlost, postřeh a reakce jsou vlastnosti, které je třeba cvičit. Tvé pohyby musí být správně koordinovány a postoj bezchybný, pokud chceš své síly využít. Podstata mistrova učení o duchovní a fyzickém rozvoji setrvává v platnosti po mnoho let. Jeho jedinečná úspěšnost ovlivňuje generace. Po tisíciletí se svět ubíral kupředu a měnil, avšak soulad vnitřních sil s pohybem těla zůstává v platnosti dál. Slovo boží: Slyš slovo boží, neboť je jeho vůlí, abys je slyšel. Dbej učení božího, neboť je jeho vůlí, abys na ně dbal. Cti božských kněží, neboť jsou oni vyvolenými. Slovo Innosovo: Pokud ti nebude dáno pochopit, nezoufej nad řečí kněží, neboť oni jsou spravedliví a moudří. Protože já jsem vycházející slunce, vše, co se slunci protiví, protiví se též mně a bude zatraceno do věčných temnot. Slovo Adanovo: Pracuj a žij, neboť den byl stvořen k tomu, aby člověk mohl pracovat. Uč se a poznávej dále, neboť toto byl důvod, pro který jsi byl stvořen. Ten, jenž bude netečný a zahálčivý, bude zatracen do věčných temnot. Slovo Beliarovo: Kdokolivek se dopustí něčeho zlého a postaví se proti vůli boží, toho ztrestám. Na jeho tělo pošlu útrapy, jež jej usouží k smrti, jeho duše však zůstane se mnou ve věčných temnotách. Na úsvitu dějin: Nebylo noci ani dne, žádné živé bytosti, jenž by se pohybovala po zemi. Tu se zjevilo Innos a jeho Světlo zazářilo v ústrety světa. A Innos dal světu dar života. Žádná bytost však nemohla v záři Innosově žít, a tak stvořil Slunce. Avšak i toto světlo bylo stále příliš prudké. Proto se Innos rozdělil ve dví a stvořil Beliara. Beliar stvořil noc. Od té doby může člověk žít. A pak se Innos znovu rozdělil a stvořil Adanose. Adanos přinesl člověku přizpůsobivost, učenost, zvídavost a odvahu. Innos byl se svým dílem spokojen. Přesto se rozhodl, že ponechá lidstvo na starosti Adanosovi a jak se odpočívat. Beliar byl však sžírán závistí, že lidé v noci spí a nemodlí se k němu. Jeho zlost vzrůstala, až stvořil nakonec muže. Muže, který by se modlil jen k němu. Tento stvořený muž byl však stejný jako ostatní lidé. Beliar byl natolik bez sebe zlostí, že toho muže zahubil a pravil: Když už mě nebudou uctívat, nech ať mě aspoň nenávidí. A stvořil smrt, která končí lidské životy. Innos dal lidstvu moc, skrze níž jej může slyšet a hovořit s ním. Dal listvu moc dělat zázraky a nazval je mágy. S touto silou pak lidé mohli utvářet svět ku svému obrazu. Innos je v tom nijak neomezil. A tak člověk dostal část boží moci tvořit. Ne všichni lidé si však byli rovni a to je znepokojovalo. Tak Innos sloužil moc z toho, co bylo rozděleno. Vyvolil několik z těch, kteří mu prokazovali více úcty než ostatní a ty ustanovil nade všemi. Těch několik se stalo uctívanými a váženými a lidé jim říkali kněží. Ale i mezi nimi byli mnozí, kteří byli nespokojeni. A tak se stalo, že se začali modlit k Adanosovi a zapomněli na svůj původ. Kněžská jednota se tak rozdělila. Následovaly války a víra v lidskou všemohoucnost se stala mýtem. A tehdy se kněží začali dělit. Ti, kteří následovali Adanose, se nazývali mágy Kruhu vody, zatímco kněží věrní Innosovi vešli do podvědomí jako mágové Kruhu ohně.