Ráno nastalo mohutné balení. Z louky muselo všechno vymizet do posledního smítka. Po hodině byli všichni hotovi a na svém koni nebo svých nohách nachystáni k odjezdu. Diego při boji taky přišel o koně. Ariis a Lee je na cestu dali těžce raněným, kteří nemohli jít po svých. Z několik k sobě pevně svázaných ne moc tlustých kmenů udělali větší nosítka, které zavěsili mezi oba koně, vystlali kožešinou a na to uložili raněné rytíře. Celá armáda se dala do pohybu. Zpáteční cesta ubíhala pomalu...

Amon a Elrich prechádzali hustým lesom, v ktorom bola veľmi slabá viditeľnosť a k tomu všetkému, akoby nestačilo, bola aj noc. Spočiatku sa obávali, že ich postava spolu s drakmi prenasleduje, ale po pár minútach zistili, že sú na omyle. Prechádzanie lesom bolo pre oboch náročné a namáhavé, no nevzdávali sa, šli za svojím cieľom, cieľom dostať sa do Emenoru. Obaja boli unavení, nevládali, ba dokonca si Amon už ani nohy necítil a to nehovoriac o Elrichovi.

Zástup promoklých banditů jel na úpatí skal, tam kde začínaly hory. Byla noc a měsíc jim ozařoval cestu. Byli slyšet zvuky noci, někde zavyl vlk, někde zas zahoukala sova. První jel Fernando a hned za ním Bold. Fernando se stále rozhlížel a pozoroval kameny a velké balvany. Ujížděli mimo stezku, jen podle paměti. Všichni byli k smrti unavení, i Fernando, a tak pro něho bylo o to těžší najít stezku do tábora. Stále pozoroval známá místa a víčka mu padala únavou. Najednou se však zastavil. Ostatní se zastavili také, skoro nikdo už ale ani nevnímal okolí. Fernando dojel k obrovskému balvanu, zajel za něj, chvíli tam byl, a pak vyjel zpět.