Najednou mi můj věrný plamínek skočil do té třpytící se stěny a zmizel. Moje hlava začala na plno pracovat. Tušil jsem, že to možná je průchodná magická brána. Ale zároveň jsem měl strach z nějaké pasti. Zvědavost zvítězila a tak jsem posunul ruku vpřed. Zachladilo to, když ruka zmizela v záři. Nakonec jsem se celý ponořil a měl jsem pocit, jako bych se prodíral nějakým slizem. Udělal jsem pár kroků vpřed a ocitl se v naprosté tmě.