V té místnosti bylo teplo. To bylo to první, co jí napadlo, když ji sem přivlekli. Teplo sálalo z rozpáleného krbu, ale páchlo to tu, a snad to nebyl přímo zápach fyzický, spíš si jej přimyslela, když zahlédla Maurixovu tvář. Seděl na své židli přímo nechutně rozvalený a svlékal z ní očima i ty poslední sporé svršky, které z ní dozorci dole ve vězeňských kobkách ještě nestrhali.