Hornické údolí

Území těžařské kolonie se za pár týdnů od pádu magické bariéry doslova změnilo k nepoznání. Ještě před nedávnem zde bylo zřízeno nejrozsáhlejší vězení v celé královské říši. Vězni ze všech jejích koutů byli hromadně převáženi na ostrov Khorinis, kde si odpykávali své hříchy v tamních rudných dolech. Většina z nich pracovala pro mocné rudobarony a těžili magickou rudu pro královu armádu. Někteří se odtrhli a pod vedením mágů plnili plán útěku z neprostupné magické kopule. A ten zbytek se seskupil v duchovní bratrstvo, které věřilo v osvobození nadpřirozenou silou.

Bohužel žádný z těchto tří plánů nevyšel. Poté, co jste zapudili arcidémona Spáče, byla magická bariéra stržena. A znovu nabytou svobodu všichni ihned využili. Mnoho trestanců tak uprchlo průsmykem do přístavního města Khorinis a jeho okolí. Jen málo kdo zůstal. Kupodivu se ovšem našli i takoví, co zamířili opačným směrem. Více či méně zkušení lovci, hledačí pokladů doufající v rychlé zbohatnutí, zejména ovšem početná skupina paladinů, jejímž úkolem je zajistit pokračování těžby. Do toho všeho se v údolí objevila armáda skřetů a proslýchá se, že se zde vyskytují i draci.

Naneštěstí je to pravda. Není jich mnoho, ale i tak dokázali při jediném útoku na bývalý Starý tábor seženout celý jeho vnější okruh. Palisáda a chatrče kopáčů, vše je pryč, spálené na popel. Kdysi pýcha celého údolí tak zůstala jen v podobě svého kamenného jádra. Hrad je sice monumentální a dechberoucí stavbou i v této době, ovšem již není obklopen zelenými lesy a loukami, nýbrž spálenou zemí s pachem síry.

Jeho útroby obsadili paladinové, kteří odtud řídí královskou výpravu za magickou rudou. Bez magické rudy je válka se skřeti prohraná, a tak Garond, jenž na rozkaz Lorda Hagena jednotku v hornickém údolí vede, dělá všechno pro to, aby rudy paladinové na kontinent přivezli co nejvíce. Celou situaci kromě draků komplikují i skřeti. Ti totiž přitáhli se svou armádou vedenou šamanem Hosh-Pakem a vystavěli kolem hradu mohutné obležení. Desítky skřetích bojovníků a elitních válečníků drží paladiny v šachu. Ti tak nemohou dovnitř ani ven, obležením skřetů se ještě nikomu nepodařilo proklouznout. Brány hradu jsou ale zavřené a zdi pevné, skřeti tak nemohou na hrad zaútočit hrubou silou. Proto zkouší cestu pomocí obrovského beranidla, které vystavěli u východní strany. Ovšem ani tento způsob útoku skřetům nepřináší úspěch, jelikož útočící vojáci se rázem stávají snadnou kořistí paladinských střelců.

Za řekou navíc skřeti vztyčili vysokou dřevěnou palisádu, nikdo z lidí tak netuší, co se v území za ní děje. Většina z nich má ovšem jasno: Kotví tam skřetí lodě a šikuje se tam ještě větší armáda. A to rozhodně nevěstí nic dobrého. Již nějakou dobu se ovšem v jejím okolí nic neděje, a tak se zdá, že paladiny nakonec porazí jiný nepřítel. Hlad. Maso je na hradě nedostatkovým zbožím. Pokud někdo nějaké má, hned má spoustu přátel, a tak se každý snaží své příděly ukrýt předevšemi. Pokud budete chtít, můžete chudákům paladinům s proviantem trochu pomoci.

Bývalý Starý tábor přežil příchod draků a skřetů, jak již bylo zmíněno, jen ve formě hradu. Ani takové štěstí neměly ostatní dvě centra bývalé kolonie - Bratrstvo Spáče a Nový tábor. Zatímco tábor Bratrstva se nachází hluboko za skřetí palisádou a jeho osud je nejistý, oblast Nového tábora pokryla bílá sněhová pokrývka, kterou tam přinesl ledový drak. Ten se usídlil právě ve velké jeskyni, která byla ještě nedávno obývána bandity, žoldáky a mágy Vody. A byl to právě Saturas, jejich vůdce, kdo zanechal případným poutníkům v jedné z chatrčí zprávu od jejich odchodu. Celý tábor a jeho okolí je nyní tak úplně vylidněný. Zcela jistě ale rozeznáte známé stavby a místa, která, když si odmyslíte kopu sněhu, zůstala netknutá. Ať už to jsou rýžová pole, velká hráz či přehradní krčma. Rozdíl je nepatrný: Místo utahaných rudařů a banditů tam už "popíjí" po zuby ozbrojení ještěrani.

Stejný osud potkal i další místa, kde našli útočiště draci. Velká kamenná pevnost na jihu údolí se stala doupětem kamenného draka, na východ od hradu se přes noc vytvořila rozsáhlá bažina, v níž se usídlil močálový drak. Čtveřici draků doplňuje ohnivý, jenž si za své sídlo vybral místo bývalé zřícené citadely. Dnes tam ovšem nestojí už ani ta zřícenina, celý kopec se totiž proměnil ve žhavou sopku.

Než se ovšem budete moci utkat s draky, budete se muset probít skrz zástupy jiných bestií. Kromě skřetů a ještěranů v Hornickém údolí narazíte na chňavce, ještěry, dokonce i ty ohnivé, skřetí psy, golemy všech druhů, atd. Jak vido z tohoto výčtu, příliš snadné kořisti zde nehledejte. Pokud se rozhodnete do údolí vydat, ujistěte se, že disponujete dostatečnými schopnostmi a výbavou, protože jinak se tam stanete snadnou kořistí. Kromě umění boje tato oblast ovšem vyžaduje i umění myslet. Nachází se zde místa, kam mohou vkročit jen ti nejlepší z nejlepších, a právě takovým místům se doporučuje zpočátku vyhýbat. Dokonce i skřetím obležením se dá projít na hrad, aniž byste skřížili zbraň s některým skřetem. Je třeba hledat správné cesty a dbát na již mnohokrát vyzkoušenou pravdu, totiž že ne vždy je ta nejkratší cesta také tou nejvýhodnější.

A tak si můžete postupně najít cestu i k celkem třem rudným dolům, kde se v současnosti pracuje. Překvapivě se nejedná ani o Starý ani o Svobodný důl, tedy epicentra těžby za dob existence magické bariéry. Ve Starém dole se přestalo těžit během událostí v prvním díle, Svobodný důl lidé opustili právě s pádem bariéry a těžba tam z důvodu příchodu ledového draka nebyla obnovena. Paladinové tak museli najít jiná ložiska rudy, k čemuž jim výrazně pomohli lidé velmi dobře znalí údolí. Starý kopáč Grimes odvedl skupinu paladina Marcose do oblasti kolem Starého dolu, paladinové Faleth a Silvestro se vydali společně ke bývalé věži černokněžníka Xardase, aby se nakonec rozdělili a obsadili doly nedaleko od sebe.