Diego, Lester, Gorn a Haldrik vyšli ven z Xardasova podzemního komplexu a společnými silami ztěžka překryli kamenem vchod. Sotva balvan dosedl na své místo, zaslechli dupot desítek mohutných nohou. Ohlédl se a v tu chvíli strnuli hrůzou - skřetí oddíl v pochodu!
„Ještě nás nezpozorovali, prcháme!” vzkřiknul Gorn a přátelé vzali nohy na ramena. Vyběhli z drobného průsmyku a náhle měli po levé ruce Starý tábor a po pravé řeku, za níž postavilo vojenské ležení Bratrstvo. Za sebou stále dupot skřetí hordy.
„Skřeti nemají rádi vodu!” zvolal nadšeně Haldrik. „Rychle do řeky!”
Nehledě na to, že byli v plné zbroji a že bylo již opravdu chladno, ponořili se přátelé do vody a nechali se pomalu unášet proudem řeky. Hlavy, vykukující nad hladinu, spokojeně vydechovaly.
„To tedy bylo! Teď bude těžké najít v kolonii nějaké místo, kde by nehrozilo, že kohokoli potkáme...”
„Ale potřebovali bychom takové!” podotknul Haldrik, spokojen, že opět může něco říct.
„Když se necháme ještě chvílí nést proudem, dorazíme k tomu rozpadlému klášteru! Když se zbavíme pár monster...” navrhnul Gorn, Diego jej však přerušil.
„Ani nápad! Vždyť ten už bude více než zpola za Bariérou. Ostatně, plujeme již dost dlouho, můžeme být Bariéře blíž, než si myslíme, radši bych vystoupil na břeh.”
Jelikož místo levého břehu měla řeka v místech, kterými přátelé pluli, pouze vysoký sráz, museli Gorn, Lester, Diego a Haldrik vystoupit na břeh pravý. Drkotali zuby, promoklé zbroje jim hryzaly mrazem maso. Potom se do přátel ještě opřel studený vítr a obloha se začala zatahovat zlověstnými podzimními mraky.
„Vím, že nesmíme ztrácet ani...” Diego kýchnul, „ani vteřinu, ale musíme se zahřát, jinak nás skolí nemoc. Rychle do lesa, najdeme převis a rozděláme oheň!”
* * *
Chladného dne, pod převisem v lese, seděli čtyři skoro vysvlečení muži těsně kolem ohně. Sušili své promoklé zbroje.
„Poslouchejte,” pronesl Diego, „musíme začít plánovat. Cíl máme jasný - je třeba zabránit krveprolití, přičemž víme, že jak Nový, tak Sektářský tábor, jsou hnáni zoufalým strachem ze smrti na Starý hrad, který Gomez rozhodně nehodlá pustit. Naše výhoda je, že jsme zástupci všech táborů - toho lze využít. Ale jak?”
„Tedy,” Haldrik zvednul paži, hlásil se o slovo, obličej se mu však bolestivě stáhnul. Rychle stihnul mladý strážce ruku před pusu, aby zmírnil prudké kýchnutí, potom začal mluvit: „Měli bychom je všechny nějak vést k dohodě - je nutné, aby se všichni lidé shromáždili na hradě, protože bude třeba se bránit skřetům!”
„Skřeti jsou nebezpeční, Haldriku, ale obávám se, že ani jejich hrozba k dohodě nepovede,” řekl přátelsky, ale skepticky Lester.
„Já jsem si myslel, že by to chtělo za každou cenu zpomalit přípravy na boj a doufat, že Xardas s Ur-Shakem co nejdříve přijdou na to, jak Bariéru zastavit,” promluvil Gorn, „ale vzhledem k těm skřetům se obávám, že to nebude moc dobrý nápad.”
„Podívejte,” řekl Diego a otřásl se mrazem, „víc toho teď asi stejně nevykoumáme - nejdříve to bude chtít, tak říkajíc, prozkoumat terén. Každopádně shodněme se na tom, že bude potřeba vůdce táborů upozornit na nebezpečí skřetů, kterého si snad jsou všichni z nich vědomi. Můžeme se pokusit je dovést k nějakému jednání, můžeme se nabídnout, jako prostředníci onoho jednání. Zároveň bude dobré bojkotovat přípravy na bitvu mezi tábory a naopak podpořit přípravu na boj se skřety.
Jsou ale věci, kterých je nutno se vyvarovat. Nikomu, kromě vůdců táborů neříkejte nic o nebezpečích - nechceme vyvolat zbytečnou paniku. Také ale nikde neříkejte o tom, že Xardas hledá cestu, jak Bariéru zastavit - euforie může mít totiž stejně dalekosáhlé důsledky, jako panika. Nepočínejte si nápadně.
Každý večer se musíme někde sejít, je nutné, abychom všichni byli pravidelně informováni o situaci v jiných táborech. Co říkáte na jeskyni za starým táborem, pod oním velikým převisem - víte, kde to mám na mysli?”
„Ano,” zabručeli všichni.
„Tak tam,” řekl sykavě Diego. „Tam se budeme scházet a spřádat další plány. Nuže, oblečení je proschlé a pomalu se chýlí k večeru. Je na čase se pustit do práce.”