...Bandité sborově odpověděli "Bez obav, pane."
Fernando si je znovu všechny pyšně prohlédl. Bylo jich dvacet. Deset lukostřelců a deset šermířu. V plné zbroji vypadali hrozivě, všechno ostřílení bojovníci. Někteří byli veteráni co pamatovali začátky Fernandovy tlupy, ale bylo tu i hodně nováčků. No zkrátka bandité jak má být.
"Tak vyrážíme, sem se vrátíme až bude hotovo, sbalíme stany a hurá do tábora. Felku, postupuj podle plánu, veď svojí půlku na východní svah severní rokliny, já budu čekat na západním. Přesně v poledne tam budou. Kdyby něco neklapalo, tak nezapoměň na plán B." řekl Fernando a spiklenecky na Felka mrkl. Felk pochopil a otočil se na koni k lesu. Pak mávl mečem.
"Bando za mnou, jedem na lup." A rozjel se po cestě pryč. Za ním se pustilo deset banditů a zmizelo v lese. Na palouku zůstali jen Fernando, Bold a deset banditů. Dohořívající ohně doutnaly a plachty stanů vlály ve větru. Fernando a Bold si vyměnili přátelské pohledy a oba se rozjeli k lesu, za nimi se pustil zbytek banditů a všechny je pohltil les. Zůstal tu jen prázdný a opuštěný stanový tábor.

Les se nořil do absolutního ticha. Ani ptáci nezpívali, ani vítr nefoukal. Na tomto zvláštním místě, kde se cesta zařezávala do země a nořila se do nepříliš velké rokliny. Uprostřed rokliny, tam kde byla cesta nejhlouběji a svah tu byl vysoký asi osm metrů, se cesta rozšiřovala a tvořila takovou malou mýtinku. Bylo tu ohniště a několik kusů dřeva na sednutí. Bylo jasné, že tady cestovatelé často odpočívají. Zřejmě to tu kdysi postavili lovci, či někdo podobný.
Nahoře na svahu byl zvláštní keř, vcelku velký a na první pohled nenápadný, ale po bližším prozkoumání bylo jasné, že s ním není něco v pořádku. Byl zvláštně tvarovaný a měl oči, lidské oči.
Ano, byl to bandita, tak dobře skrytý, že by ho ani zvířata nenašla. Kmital pohledem po roklině a po protějším svahu, pak zapískal, dlouho se nic neozývalo, ale najednou se z druhé strany ozvalo naprosto stejné zapískání. Oči v keři zmizely, bandita vylezl ven, a šel přes keře zpátky do lesa, ve stínu stromů se tu krčilo asi jedenáct dalších banditů. Bandita šel přímo k Fernandovi.
"Pane, Felk a jeho muži jsou připraveni na druhé straně, vše je podle plánu."
"Výborně, děkuji Engardo."
Fernando si promnul ruce a pohleděl na Bolda.
"Bez obav kamaráde, vše jde podle plánu" řekl radostně. Bold ale jeho radost nesdílel, stále ho něco trápilo, snad něco tušil. Neodpověděl a zamyšleně hleděl směrem k roklině. Fernando si všiml jeho chování a změnil téma.
"Člověče, už se docela těším domů do našeho tábora, za těch deset let se tam toho hodně změnilo."
Bold zbystřil
"Takže starej dobrej Svobodnej tábor ještě existuje?!" zajásal a hned si vytáhl fajfku a zapálil křesadlem.
"To si piš že jo. A krčma je tam stále."
"To jsem chtěl slyšet." Oba bandité se začali smát, a smáli se z plných plic, až zapoměli na opatrnost.
"Pssst!" zasyčel na ně bandita.
"Už jdou!"
Fernando vyskočil jako splašený.

"Všichni k zemi. Lukostřelci na stromy, ostatní postupujte podle plánu." Bandité začali plnit jeho rozkazy, i na druhé straně bylo pěkně rušno, všichni běhali skrývali se, šplhali na stromy. A pak se ozvaly hlasy z počátku rokle. Nesly se a byly stále hlasitější. Pak už bandité uviděli první muly, plně naložené zbožím a hned za nimi kupce, jak si povídají a radují se, pískají si a radostně sestupují do rokliny. Za nimi jel vůz tažený koněm. Později taky uviděli paladiny. Přesně deset plně vyzbrojených paladinů v mohutné, těžké, plátové zbroji jelo na koních. Každý z nich si na zádech vezl velký obouruční meč. Vypadali tak mocně, tak mohutně. Šel z nich strach, praví svatí bojovníci. Banditům se rozbušilo srdce, i Fernandovi. Taky mu naháněli hrůzu i když si to nechtěl přiznat. Srdce mu tlouklo jako o závod, strachem i vzrušením.

Celá karavana se přesunula až na mýtinku a zastavila se na odpočinek, přesně podle plánu. Kupci uvázali muly a sedli si na dřeva, kde vytáhli své jídlo a pustili se do oběda. Paladinové sesedli z koní a strategicky se rozmístili kolem kupců. Dva a dva na ústích cesty, tři čelem k západnímu svahu a tři stáli hned u kupců. Fernando to všechno pozoroval a stále víc ho to znepokojovalo.
S tímto nepočítal, ale jsou přece ve výhodě, terén jim hraje do karet, a krom toho je jich víc. Stejně mu to však přišlo podezřelé, obyčejná karavana, a takto dobře hlídaná. To mu nešlo do hlavy, tomu Scarfovi muselo jít o něco víc, než jen o prachy.
Stále váhal, ale nakonec se rozhodl a mávl rukou na druhou stranu kopce, což znamenalo spustit plán. Na svahu a na stromech se najednou začaly objevovat lučištníci míříc na paladiny dole, vylezli i šermíři a všichni mířili na karavanu dole. Paladinové si toho všimli a začali se zmateně a vystrašeně rozhlížet. Z křovin vylezl Fernando a mávl rukou, jeden z lučištníků vystřelil šíp a ten se zabodl asi milimetr od paladinovy okované boty.

"Argo." pomyslel si Bold který stál hned vedle Fernanda. Fernando promluvil.
"Jsme ve výhodě, pracky nahoru a navalte prachy co máte, nebo se příště trefíme!"
Jeden paladin vystoupil dopředu a podíval se na Fernanda.
"Kdo jste a co si to dovolujete?" řekl opovážlivě. Fernando vypnul hruď a řekl.
"Máš tu čest s nejslavnějšími bandity ze Svobodného tábora."
Paladin se podíval na ostatní a přitom na jednoho paladina neápadně mrkl. Fernando si toho nevšiml a mluvil dál.
"Máte bohužel tu smůlu, že si nás někdo, kdo vás zřejmě nemá moc v lásce, objednal. Takže buď nám dáte všechno co máte, nebo...... zemřete!" zachechtal se. Paladin však s vážnou tváří odpověděl.
"Jsem královský voják. A my královští vojáci se nikdy nevzdáme ubohým, špinavým lupičům! Ingride, téééď!" poslední větu zařval a vrhl se těsně ke srázu. To učinili i ostatní, a jeden z paladinů vytáhl runu a šlehl po banditech ohnivý šíp. Ten trefil jednoho z banditů, který okamžitě spadl ze stromu mrtev k zemi. Taky se odklopila plachta u vozu, a asi deset lučištníků začalo střílet na bandity.
"Doprdele mají runy! Pááál!" žařval Fernando pozorujíc paladinský únik. Na odpověď se do rokle snesla sprška šípů, která ihned zabila ubohé kupce kteří se krčili u ohniště. Fernando skočil do křoví a Bold také zatímco ostatní bandité nasazovaly nové šípy.
"Sakra, runy. Musíme je dostat co nejdřív! A ti lučištníci, s těmi jsme nepočítali!" řekl Fernando skrčený u země.
"Já jsem ti to říkal!" křikl Bold uraženě.
"Teď je pozdě na lekce, musíme jednat!" řekl Fernando a mezitím se dolů snesla další sprška šípů která teď byla úspěšná a zřejmě zabila nějakého paladina podle křiku ze zdola. Fernando zařval na své muže.
"Palte na lučištníky, nejdřív na lučištníky!" Lučištníci vystřelili spršku šípů přimo k vozu. Ta zřejmě většinu střelců zlikvidovala. Fernando si však s hrůzou uvědomil, že mu zabili asi pět mužů.
"Plán B!" řval jako pomatený "Plán B!"

Lučištníci rázem přestali pálit a spustili dolů lana. Po nich dolů sjeli šermíři a jako poslední Fernando a Bold, všichni měli vytasené meče a s řevem se pustili do bránících se paladinů. Překvapení paladinové tísnící se u svahu, byli ve značné nevýhodě. Po útoku padli další dva. Teď už se tu bránilo pouhých sedm paladinů. Fernando se dostal do první řady a svým mečem skolil dalšího paladina. Uviděl, jak mu jeden paladin zrovna probodl svým obouručákem jednoho muže. To ho rozlítilo ještě víc a zabil obratným chvatem dalšího paladina. Ohlédl se kde je Bold a viděl ho vzadu zápasit s jedním paladinem, chtěl mu jít na pomoc, ale zrovna se o to postaral Argo, svým dobře mířeným šípem.
Bold vstal, znova se chopil svého meče a ohlédl se. Bandité jasně získávali převahu. Pět paladinů už se nedokázalo ubránit a bandité vyhrávali. Když najednou se něco stalo. Zezadu z cesty se něco ozvalo, sotva se Fernando stačil otočit, už to uslyšel.

"Paladinové, posila, utíkejte!!" křičel nějaký lučištník. Fernando na nic nečekal a mocně zavelel k ústupu. Opravdu se po cestě hnala posila čerstvých paladinů. Byli rozzuření a hnali se na bandity.
"Sakra, byla to past!" zařval Bold. Rozhlédl se kolem sebe a všiml si paladinských koňů. Hned se k nim vrhl, odvázal jednoho, a nasedl na něho. Fernando si ho všiml a učinil totéž. Někteří šermíři šplhali po lanech zpátky nahoru, lučištníci stříleli, dokud po lanech nevylezl poslední šermíř. Poté šermíři odřízli lana a utíkali do lesa. Fernando a Bold se mezitím dostali ke konci rokle a okamžitě stočili koně do lesa. Paladinům zjevně utekli, ale plán selhal, peníze nechali tam.
"Do Beliárovy řitě!" zaklel Fernando "Tohle byla ta nejpodělanější akce, jaké jsem kdy velel. Do háje, měl jsem tušit, že je to past, když tam byli paladinové. Do prdele!" Bold jen přihlížel a pobízel koně stále víc.
"Nic tím nevyřešíš! Ještě nás možná prozdadíš, když tady budeš řvat. Jedem rychle za ostatními, budou ve stanovém táboře." řekl nakonec Bold Fernandovi.
"Jasně musíme rychle tam a sbalit věci, ať můžem vypadnout do Svobodného tábora a vyléčit zraněné! O paladiny se nebojím, pro ně je hlavní že ochránili prachy a v lese se nás stejně pronásledovat neodváží." vykoktal udýchaný Fernando.