...Na palouku už nestál ani jeden stan. Banditi balili jako o život. Smotávali plachty a cpali je do cestovních brašen na koně. Někteří se skláněli nad raněnými a zamotávaly jím rány. Všude byl vidět zmatek, rozruch a ve vzduchu byl cítit pach krve. Fernando a Bold tomu všemu přihlíželi a zároveň koukali do mapy.

"Tady za velkým jezerem v horách!" říkal Fernando a bodal kudlou na místo na mapě. Bold jen přikyvoval a sledoval střídavě bandity a mapu.
"Jasně, už se těším na staré známé." poznamenal Bold a někam poodešel.
"Počkej co to, kam..." říkal Fernando, myšlenkami utopen ve svých plánech. Bold si všiml Arga a šel za ním. Ten rychle balil stan a nedařilo se mu smotat plachtu.
"Počkej, pomůžu ti." řekl Bold, přišel k němu a chytil plachtu stanu. Argo se na něho podíval, ale nic neřekl. Jen dál motal plachtu. Společně jí smotali a svázali. Bold mu jí chtěl pomoct dát na koně, ale Argo mu jí vytrhl.
"Díky, to už zvládnu sám." řekl trochu arogantně a šel ke koni. Bold koukal do země a přemýšlel.
Argo byl z těch nováčků co přišli zřejmě v té době co už Bold neloupil s Fernandem, ale přesto byl velmi schopný a vynikájící lukostřelec.
"Víš chtěl jsem se ti omluvit, že jsem zpochybňoval tvoje schopnosti, a že jsem se předváděl." řekl pak Bold se stále sklopenou hlavou.
"To je dobrý." hlesl Argo a dál uvazoval věci na koně. Bold zvedl hlavu.
"A taky jsem ti chtěl poděkovat, že jsi mě zachránil v té bitvě." řekl.
Argo se na něj podíval.
"Ale to je samozřejmost, my bandité si přece musíme pomáhat, v bitvě zvlášť." řekl a pak se zahleděl na oblohu. "A kdo ty vlastně jsi? Fernando říkal, že jsi kdysi patřil do bandy." zeptal se ho nakonec. Bold byl zjevně překvapen.
"Fernando o mě mluvil?" zeptal se nevěřícně "To se divím! Neměl mě moc v lásce, ale zdá se, že se změnil." řekl a zadíval se na ořanžové nebe. Slunce zrovna zapadalo a vytvářelo nádhernou scenérii.
"Ach ta nostalgie." řekl Bold a vytáhl si stéblo trávy. Podíval se na Arga a vytáhl ještě jedno, které mu nabídl. Argo si stéblo vděčně vzal a pak donesl pochodeň, která hořela opodál, a zapálil stéblo sobě i Boldovi. Bold natáhl kouř a dlouze ho vyfoukl.

"Víš to bylo ještě dávno." začal vyprávět Argovi. "Byl jsem královský voják, ale né paladin, jen ten obyčejný. Říkali jsme si severní garda, byli jsme dobří, sakra dobří. Král nás chválil a dával nám stále větší prémie. Až nám jednou udělil největší čest, šli jsme bojovat do Varantu. Bojoval jsem bok po boku generála Leeho i krále. Ale po bitvě zřejmě někdo nastražil léčku. Král obvinil generála Leeho za zradu a dal ho zavřít. Nevěděl jsem co přesně generál udělal, ale nevěřil jsem tomu, že to udělal.

Byl jsem naštvaný, král se změnil. Nebyli jsme už tak dobří, tedy podle krále. Šlo to se mnou s kopce, až mě nakonec zavřeli taky. Ani jsem nevěděl proč. Ale já jsem jim utekl, byl jsem tenkrát hodně dobrej v páčení zámků a plížení. Důvěru mých vojáků jsem ztratil, neměl jsem kam jít. Utekl jsem do lesa, kde jsem narazil na Fernanda a jeho muže. Přepadli mě, ale já jsem byl lepší. Dokázal jsem jim utéct, a ještě jsem zranil pár jeho mužů. Zaujali mě a já je taky, tak jsem se k nim přidal. Už mě na ničem nezáleželo ztratil jsem skoro vše. Tak se ze mě, královského vojáka, stal bandita. Našel jsem si tam spousty přátel a oblíbil jsem si je. Svobodný tábor se pro mě stal druhým domovem, přímo jsem to tam miloval. Fernando však ve mně viděl hrozbu. Věděl, že jsem autoritou, a že jsem silný. Bál se, že bych se mohl já stát vůdcem banditů místo něho. Jednou jsem však dostal zprávu, že má žena stále žíje, a že mě hledá. Rozhodl jsem se, že zanechám bandity a odejdu ženu hledat. Všichni byli smutní a nechtěli abych odcházel, Fernando vypadal taky smutně, ale já jsem věděl, že je rád. A tak jsem odešel."

Bold dovyprávěl a potáhl si ze stébla.
"Zajimavý příběh." řekl Argo. Mezitím už se setmělo a měsíc vrhal na mýtinu své světlo. Banditi, už byli povětšinou sbalení a připraveni na cestu. Fernando rozhodl, že vyrazí s východem slunce. Proto muži rozdělávali oheň a nosili dřevo.
"To se musíš docela těšit do tábora." dodal.
"No doslova hořím, už se nemůžu dočkat." jásal Bold a típl stéblo o ruku, to jen zasyčelo, v jeho tváři se objevil křečovitý výraz, který záhy zmizel.
"Neboj, je to odsud den rychlé cesty na koních." řekl mu Argo a dělal, že nevídí jak típl stéblo.
"No nic pojďme k ohni, jsem zvědav jak se daří raněným." řekl Bold a pomalu se vydal ke světlu ohně.

U ohně byl rozruch, byli tam vlastně všichni. Bold si všiml, že po bítvě zbylo jen čtrnáct banditů z dvaceti, z toho čtyři ranění. Zranění nebyla nijak moc vážná, zapíchnutý šíp, sečná rána. Většinou se o to ostatní bandité postarali, tedy alespoň v rámci možností, protože tu neměli žádné náčiní. Většina banditů teď zaháněla smutek z prohrané bitvy, či nudu, zpěvem nebo kouřením trávy. Alkohol tu neměli, což mnohé mrzelo a těšili se na krčmu do tábora. Bold se protáhl až k Fernandovi, který se snad jako jediný nebavil a seděl tu koukajíc do ohně. Přisedl si k němu na zem a zahleděl se na to místo kam koukal, pak uštěpačně poznamenal.

"Hmm, tenhle žhavý uhlík je velmi zajimavý, možná by to chtělo přiložit nemyslíš." pak se rozesmál.
"Ha ha, vtipné, opravdu." poznamenal Fernando a odtrhl oči od ohně.
"A pročpak si nezazpíváš?" řekl a podíval se na hlouček zkouřených banditů, zpívajících nějakou protivnou píseň o pirátovi jménem Starej Jack. "johoho když Starej Jack pije rum...." zaslechl kousek, zřejmě refrénu.
"Ale jdi s tím. Na zpívánky teď nemám náladu." snažil se říct mrzoutsky, ale musel se pod vousy pousmát, když zaslech tu píseň.
"Vymyslel to Rumor, tenhle hloupý popěvek, pochybuji, že byl vůbec někdy na moři." odplivl si a zasmál se. Bold si stále broukal tu melodii.
"Není to tak špatný." a začal tancovat do rytmu. Oba dva se na to rozesmáli, až se váleli po zemi. Pak se pomalu uklidnili a zase usedli na zem.
"Řekni kámo, je v táboře pořád tolik lidí?" zeptal se Bold, Fernanda.
"No tak v tom tě sice zklamu, ale né moc. Tolik lidí, kolik tam bývalo před těmi deseti lety, už tam není. Ale i tak tábor stále čítá něco přes stopadesát odhodlaných mužů." řekl Fernando hrdě. Bold se zamyslel a podíval se do ohně.
"Řekni, žije stále Augusto?" zeptal se Fernanda.
"No jasně. Starej Augusto je pořád v táboře. Mimochodem, už teď vlastní krčmu po tom co Calif padl v bitvě." Bold zajásal.
"Califa je mi líto, ale jsem rád, že Augusto má krčmu. To budou probdělé noci u vynikající pálenky ještě lepší." řekl a pousmál se.

Fernando dlouze zívl a natáhl se na vlčí kůže, co měl připravené u ohně.
"Doba pokročila a zítra vyrážíme. Už půjdu spát a ty bys měl taky." řekl ospale Fernando a ještě si zívl. Bold se poohlédl po něčem na čem by mohl spát. Nakonec uviděl u nějakého koně smotané hadry. Vzal si je a rozbalil u ohně, pak se na ně natáhl a za zpěvu banditů se odebral do říše snů....