Na velkém rozlehlém palouku se pásla krásná laň. Její ladné křivky se vlnily ve slunci. A její svaly se rýsovaly ve stínech stromů. Laň najednou zvedla hlavu jakoby tušila někoho poblíž. Na chvíli zavětřila ve vzduchu. Svaly na nohou se jí napnuly připraveny vyrazit. Než všat stihla cokoliv udělat, vzduch pročísl šíp a proklál jí hrdlo. Bezmocné zvíře se zhroutilo na zem. Ještě pár chvil sebou cukalo, ale potom už lehlo v posmrtné křeči. Laň byla mrtvá. Najednou v houští zakřupaly větve a z lesa na mýtinku vyšel bandita. Přes záda přehozený luk a hned vedle něj toulec s šípy. V ruce držel loveckou kudlu a blížil se ke svému úlovku. Byl to Augusto. Přišel k lani a vytáhl jí z krku šíp. Byl to opravdu krásný a zdatný kus. Augusto byl na sebe hrdý. Vytáhl kus provázku a svázal jím laň přední i zadní nohy. Potom šel k lesu, kde si našel nějakou vhodnou hůl. Přišel zpět k lani a hůl jí provlekl mezi nohama. Záhy si jí s těžkým heknutím hodil přes rameno a ztěžka se odpotácel se svým úlovkem pryč. Po namáhavé cestě lesem se vynořil na další mýtince. Shodil těžké břímě z ramen a podíval se po mýtině. Stál tam provizorní tábor ze dvou stanů. U ohniště mezi stany seděli Brax a Gald a o něčem se bavili. Při Augustově příchodu se okamžitě zvedli a chopili se svých mečů, pak ale poznali společníka a uklidnili se. Bold, který stál opodál a něco vyřezával ze dřeva, jen nezůčastněně pozvedl hlavu.

"No konečně si dámé něco jinýho než králičí ragu." promluvil jako první Brax.
"Páni, pěknej kousek." přidal se Gald s gratulacemi. Bold teď nechal své práce a přišel ke skupince.
"Pánové zapomínáte že nejsme na výletě." řekl naštvaně "Jak tohle obrovský zvíře chcete ksakru stáhnout z kůže, vyvrhnout a sníst za těch pár hodin. Máme před sebou povinnosti, domobránci nám utíkají a my se za nimi plahočíme už týden. Teď jsme se ocitli nejblíž za celé ty dny a vy si takovou příležitost necháte ujít kvůli žrádlu. Sakra Galde, copak už nechceš osvobodit bratra?! Aspoň od tebe bych čekal trochu soudnosti." skončil Bold svůj projev a nasupeně zmizel ve stanu.
"Prudič." poznamenal Brax a zasmál se.
"Ale né člověče, má pravdu. Vyvrhnu to zvíře a naporcuju. Nohy, hlavu a všechno podobné vyhodím, potom to zabalím do listí a poneseme si to s sebou, každý něco. Budeme jíst později, ale teď musíme přidat ať ty strážce alespoň dostihnem." řekl rázně Augusto a hned se dal do práce. Gald souhlasně zakýval a jal se hasit oheň.

Augusto pracoval s mistrnou zručností lovce a za hodinu byli všichni sbaleni a připraveni odejít. Vyrazili opět po stejné pěšině po které šli už týden. Neměli ponětí kde jsou, ale les tu byl řidší, povětšinou dubový, rostly tu byliny které obvykle rostou na jihu a u vody. Podle Boldových výpočtů měli již brzy dorazit do Toratha, sídelního města jížního království. Měli dostihnout strážce ještě předtím než tam dorazí. Zrovna když procházeli hustým křovím a Gald šel první, aby jim prosekával cestu svým mečem, najednou na něco narazil a zakičel. Bold, který byl nejblíž k němu přiskočil.

"Co se děje?" řekl vyděšeně.
"Podívej co jsem našel." Gald mu podal zmuchlanou modrou roušku. Byla to rouška, kterou používali bandité. Byla součástí jejich zbroje. Bold jí okamžitě uchopil a promnul jí v rukách.
"To nám určitě Felk dal znamení, že je v pořádku." pronesl. Pak si náhle něco uvědomil.
"Vždyť ta rouška je ještě teplá." zařval a vrhl se kupředu. Ostatní se na sebe podívali a rozběhli se za ním. Bold se hnal houštím, utíkal rychle jako splašený zajíc. Kupředu ho poháněla představa toho jak společně s ostatními pobíjí domobránce a osvodozují Felka. Když bez přestávky běžel už před čtvrt hodiny, ostatní na něj nesouhlasně volali ať zastaví. On však odmítal poslechnout a hnal se dál. Vak na zádech už ho tížil a strašlivě ho píchalo v boku, ale on se hnal do kopce k hřebenu hory. Cítil, že tam najde to co hledá. Ostatní už za sebou neslyšel, klopýtal a nohy mu na kamenitém terénu podklouzávali, ale už viděl vrcholek už jen pár stop. Sebral poslední síly a vydral se na kopec. To co záhy spatřil překonalo bolest v boku a vyčerpání. Při hlasitém oddechování popošel ještě pár kroků a ocitl se na skalnaté římse. Před ním se rozprostíral obrovský a nádherný výhled na končící kopce a hory přecházející v obrovitánskou rozlehlou pláň jíž se klikatila řeka. Pláň se táhla dál až k obzoru kde se dotýkala oblohy. Hodně daleko na pláni viděl Bold tečku o které věděl, že to je to město Toratho. Ale co jeho pohled upoutalo více, byla skupinka mužů těsně pod nimi na pláni. I odsud viděl červeň na zbrojích a věděl, že dostihly svůj cíl. Muži se zrovna chystali utábořit se protože slunce už se chýlilo k obzoru a Bold už si spřádal plány jak je nejlépe přepadnout.
Za chvíli ho doběhli ostatní, chvíli stáli na místě ohromeni tím výjevem stejně jako Bold a potom si všimli i domobránců.

"Chystají se utábořit se." prohlásil Bold. "Myslím, že o nás neví."
"Doufám, že teď už budeš shovívavější k tužbám mého žaludku." prohlásil Brax tak šroubovaně, že se tomu sám musel zasmát. Bold beze slova prošel po skalní římse sem a tam. Potom se ještě jednou podíval dolů. Hned u skály si všiml cestičky, která vedla strmě dolů borovicovým porostem. Potom prohlásil.
"Rozbijte tady tábor. Raději někde za hřebenem ať není vidět oheň a připravte tu laň jak nejlépe umíte. Do půlnoci jsem zpátky a podám hlášení." při tom si vzal ze svého vaku lovecký tesák a zastrčil si ho za opasek. Už se chtěl vydat po cestičce dolů, když se za ním ozval hlas.
"Jdu s tebou." prohlásil rázně Gald a povýtáhl si opasek se svým mečem.
"Děkuji za nabídku, ale vystačím si sám. Jdu jen na výzvědy a ...." odmítal Bold, ale Gald ho přerušil.
"To nebyla prosba nebo nabídka, to bylo oznámení." poznamenal jízlivě. "V těchto skalách je to nebezpečné a ti domobránci jsou přece jenom docela daleko. Budeš potřebovat pomoc a ve dvou je to bezpečnější." pronesl to dost přesvědčivě. Bold chtěl ještě něco poznamenat, ale na Galdovu stranu se přidal i Augusto.
"Člověče radši ho vem s sebou. Víš sám, že už to není to co to bývalo." prohlásil tajemně. Boldovi nezbývalo než souhlasit a tak se oba i s Galdem vydali pěšinou dolů, strmě po skalách. Sestupovali dlouho, možná i vinou terénu, který jim znesnadňoval cestu kvůli neustálým padajícím kamínkům a podklouzávajícím nohám. Gald měl pravdu minimálně v tom, že budou potřebovat pomoc jeden od druhého. Už několikkrát zachránil Bolda před ošklivým pádem, když mu na kluzkých kamíncích podklouzla noha. Když byli dole a les přecházel ve step, bylo už šero. Bold si poprvé uvědomil palčivý problém toho, jak se budou vracet. Poznal, že i ve dne je cesta složitá a co teprve v noci. Nechtěl se se svou nedomyšlenou částí plánu svěřovat Galdovi a tak zbytek cesty k táboru domobránců proběhl v tichosti. Když se začali přibližovat, uslyšeli tlumený hovor a uviděli oheň u kterého seděli tři strážci a o něčem se hádali. Aby je lépe slyšeli, museli se přiblížit více. Vydali se tedy ve skrytu stínů křovin až ke stanům domobránců. Tam usedli a naslouchali jejich hovoru.

"...Ne, ty mi dlužíš pivo!" zaburácel hrubým hlasem jeden domobránce. "Říkal jsem ti, že to proběhne bez problémů."
"To ještě nevíš, jak to bude dál." poznamenal potichu druhý, o něco menší domobránce. Ten první byl zaskočen pravdivostí tvrzení toho menšího a tak chvíli mlčel.
"Stejně jsem měl pravdu minimálně v tom, že si je dovedeme až sem." promluvil pak.
"Jo to jo, musím souhlasit, že na to skočili jako hloupý krysy na jed." řekl ten menší a hrozivě se zasmál.
"V tom případě teď už nepotřebujem toho parchanta, kterýho jsme zajali. Hajzl zlodějská, zabijem ho." zařval ten hromotluk. V Boldovi stydla krev. Nerozuměl všemu co říkají, ale bylo mu jasné co chtějí udělat teď. Cítil, jak se Gald vedle něj napjal.
"A neměli bychom počkat až se vrátí Jierd s tím zrádcem? Scarf by tady měl být, co nevidět." promluvil teď poprvé ten třetí muž.
"Ne!" zaburácel hromotluk "To bychom přišli o potěšení. Chci se ho zbavit hned." zařval a vrhl se do stanu hned vedle skrytých banditů. Po chvíli se vrátil a Felkem svázaným provazy i rouškou. Bleskově mu vyňal roušku z úst a promluvil.
"Tak ty zlodějská svině, už tě nepotřebujem. Kolikpak lidí jsi asi okradl, nebo zabil. Na tom vlastně nezáleží, protože já ti teď za to odplatím jak se patří." zaburácel hromotluk hrozivým smíchem a vytáhl kudlu. Bold s Galdem se na sebe podívali a kývli navzájem. Gald pak vystoupil z křovin a zakřičel.
"To bys nejdřív musel odstranit mě." následně mrštil po domobránci dýku která se mu zabodla do lebky. Byl na místě mrtev. Ostatní domobránci vytasili zbraně, ale to už měli co dělat s rozzuřeným Boldem. Odrážel mistrně útoky obou dvou, jakoby to pro něho byl trénink. Potom zrovna když mu přispěchal na pomoc Gald, Bold použil skvělou fintu, která zmátla jednoho jeho protivníka a on mu zabodl svůj meč do břicha. Zbýval jeden domobránce a na něho šli dva rozzuření banditi. Odhodil meč a lehl si na zem.

"Ušetřete mě prosím." žadonil domobránce až mu ho bylo Boldovi skoro líto.
"Stejně jako by jste vy ušetřili Felka co?" pronesl Bold hrdě.
"Ale né, prosím já ho nechtěl zabít, to oni." žadonil dál domobránce.
"Proč je vás tady tak málo? Kde jsou ostatní?" zařval Bold bez sebe zlostí.
"Náš velitel, Jierd a ostatní muži šli pro vás tam nahoru na skálu, věděli jsme že nás sledujete. Má vás přivést jisté osobě, která si za jisté informace vyžádala, abychom mu vás přivedli. Máme tady sraz o půlnoci." vykřikl domobránce zřejmě všechno co věděl. Bold se jen ušklíbl.
"Díky." řekl laskavě a na to setnul domobránci nelítostně hlavu. Otočil se k ohništi a viděl, že Gald už rozvázal Felka.
"Chlapci, řeknu vám, to vám to ale sakra trvalo." ušklíbl se Felk, kterého nepřešel humor ani v takovéto chvíli. Bold se poohlédl po skromném táboře. Na pět menších stanů vrhal plamen svoje mihotající světlo.
"Je tu ještě někdo?" zeptal se náhle Felka.
"Ne, asi před půl hodinou se pět dalších strážců vydalo na hřeben té hory." řekl klidně Felk.
"Řekni nám co víš. Cokoliv co jsi zaslechl když tě věznili." řekl pak Gald. Felk se pomalu přesunul k lavičce, sedl si na ní a zahleděl se do plamenů ohně. Odpověď na sebe nechala dlouho čekat. Nakonec promluvil:
"Když jsme šli tehdy lovit, přepadli nás ze zálohy. Slyšel jsem volání o pomoc. Běžel jsem na palouk odkud to znělo a tak jsem uviděl jednoho z Krageho mužů, jak tam stojí. Sotva jsem si řekl sakra co to.. už mě někdo zezadu praštil. Dál nevím co se dělo. Probral jsem se až když mě vlekli. Bylo to v táboře který si vystavili. Bylo jich tehdy osm. Pořád se bavili o tom jak museli přejít na plán B a že ten bývalej voják je až moc vychytralej. Nemohl jsem nic dělat tak jsem naslouchal. Říkali, že na začátku plání u Toratha bude čekat Scarf a tam, že proběhne předání. Během dalšího dne jeden z nich zůstal a k večeru nás dohnal. Porával tomu veliteli Jierdovi hlášení, že vše jde podle druhého plánu a že nás čtyři "špinavci" pronásledují. Pochopil jsem, že sloužím jako návnada a že mě stopujete. Za další dva dny jsme dorazili sem. Jierd vzal čtyři schopné muže a ty tři nechal hlídat tábor. O půlnoci příjde ten Scarf a nějací další dva, ale o nich jsem toho moc nezaslechl. Nejsem si tím sice jistý Bolde, ale myslím že jdou pro tebe." domluvil Felk a pohlédl na Bolda. Bold stál na místě a koukal na hvězdy.

"Máš pravdu brachu, jdou pro mě. Doufám, že si Brax a Augusto poradí." řekl a podíval se na Galda.
"Jak jsem sakra mohl být tak hloupý!" zaklel a kopl do země "Tak dobře, ať si příjdou. Ale jediné co u mě najdou bude smrt!" zařval a vytasil meč.
"Chci abys věděl, že cokoliv uděláš, budu s tebou." řekl Felk a poplácal Bolda po rameni.
"Já taky." řekl hrdě Gald. Bold si jen povzdechl.
"Ach ne, přátelé. Už tak jsem vám způsobil dost problémů. Nechci vás do toho tahat. Můžu si to vyřídit sám." řekl a zadíval se do země.
"Ach jo. To budeš pořád tak tvrdohlavý! Mě se nezbavíš." řekl Felk a podíval se na něj.
"No, co můžu dělat, že." usmál se Bold a podíval se na hvězdy. "Tak mohli bychom se připravit na příchod Jierda a jeho červených panáků." řekl a šel prozkoumávat stany. Když prolézal jeden stan se zásobami, uvědomil si že na římse nechal svůj věrný meč. Jeho dar od Fernanda. Hlasitě zaklel a šel si pro nejlepší dlouhý meč co tu měli. Vybral si od jednoho mrtvého strážce nějaký víceméně ucházející, ale stále to nebylo ono. Potom postupně prohledali všechny stany a když nenašli nic zajimavého, tak si šli rozvrhnout taktiku. Nejdříve uklidili mrtvé strážce do stanu a poto se shromáždili u ohně.
"Něco mě napadlo." řekl Bold a zadíval se ke skalám. "Nastražíme tělo jednoho z domobránců tak, aby to vypadalo, že jen usnul na hlídce. Potom se my skryjeme ve stínu stanů a když příjdou, tak je překvapíme zezadu." řekl a stále upíral zrak na skály.
"Jednoduché, ale účinné. Ovšem pokud nás nebudou čekat a nepůjdou třeba jinudy." ozval se Felk.
Bold neodpovídal, jen stále civěl na svah hory odkud s Galdem přišly. Potom jen zvedl ruku a ukázal tím směrem. Když se tam podívali ostatní, uviděli světélka pochodní sestupujících dolů.
"Už jdou." řekl bezduše a vrhl se do stanu, kde byli těla mrtvých domobránců. Vytáhl tělo strážce kterého předtím probodl a položil ho na lavičku k ohni. Ruku mu přehodil přes ránu a narafičil to, aby to vypadalo že spí. Potom si šel najít úkryt do keřů u stanů.
"Podřízněte všechny až na vůdce. Toho si chci vychutnat sám." hlesl Bold na Felka s Galdem. Všichni tři se pak schovali a pozorovali blížící se čáru světel. Šli opravdu rychle a světla byla čím dál blíž. Už rozpoznávali i jednotlivé pochodně. Čekali pár minut, když uslyšeli hlasy. Byli to rozzuřené a naštvané hlasy. Když se domobránci přiblížili víc, Bold už rozeznával slova.

"Ti zatracení parchanti! Slizcí hadi!" řval jeden z nich.
"Je to vaše chyba! Kdybyste s ostatními muži počkali na římse a zajistili situaci hned!" zuřil domobránce, zřejmě jejich vůdce Jierd. Nikdo neodpovídal ani nereagoval a tak Jierd začal znova.
"Co teď ksakru řekneme Scarfovi? Viděli jste ty jeho společníky? Proč myslíte, že chodí zahalení?" křičel znova. "Já mám platit za vaše chyby?!"
Když se domobránci přiblížili k táboru, uviděli narafičenou spící stráž.
"Sakra! On si tady usne! Tak to je moc!" Jierd se vrhl k lavičce a ostatní strážci běželi za ním. Bold slabě pískl a Gald s Felkem vyšli z úkrytů. Rychle se blížili k posledním dvoum strážcům. Když je dohonili, zezadu je chytili a poržízli jim hrdla. Když strážci padli, jejich společníci si toho okamžitě všimli a tasili zbraně. V tu ránu se z úkrytu vyřítil taky Bold a vrhl se na překvapené strážce. Vykryl útok prvního, uhnul útoku druhého a mířil k Jierdovi. Ten na něj vytáhl dlouhý zdobený jednoruční meč. Bold ho okamžitě poznal a zaútočil s ještě větší vervou. Z sebou slyšel, jak Gald s Felkem bojují se zbývajícími dvěma strážci. Kovová rána se rozlehla a jiskry odlétly, když se Boldův meč střetl s tím Jierdovým. Bold útočil a používal veškěré své umění, ale Jierd s lehkostí jeho rány odrážel. Když začal útočit Jierd, Bold měl co dělat, aby jeho rychlé útoky vykryl. Jierd byl ve výhodě, měl delší meč. Bold se ale nehodlal nechat porazit a ještě k tomu svým vlastním mečem. Snažil se odhalit slabinu v Jierdově technice a tak ho chvíli nechal útočit a jen útoky odrážel. Zjistil, že si Jierd málo kryje nohy. Ihned mezery využil a zaútočil na pravé koleno. Jierd útok vykryl, ale ztěžka. Bold bleskově zaútočil na hlavu, Jierd se sotva snažil vzpamatovat a sotva meč zvedl do pozice ve které odrazil Boldovu ránu. A už se to sypalo. Bold ho zasypával rychlými útoky, které odrážel se stále menší razancí. A zrovna ve chvíli, kdy chtěl Bold zasadit poslední ránu, zakopl. A to ještě tak nešťastně, že mu při pokusu něčeho se chytit, vylétl meč. Spadl na záda a plazil se pryč. Jierd byl ale v mžiku u něho a přiložil mu ostří meče ke krku. Bold cítil chladivou ocel, která byla symbolikou smrti.

"Ale ale ale, takže ten koho tak dlouho hledáme se nakonec chytí ve vlastní pasti. Jak nerozumné." říkal jízlivým tónem Jierd. Ze sebou slyšel Bold neustálé řinčení železa, což prozrazovalo o neustuchajícím boji.
"Nevím, nevím, kdo se tu chytil do pasti." poznamenal jízlivě Bold, aby prodloužil čas.
"Jen se snaž být vtipný. Za chvíli příjde Scarf a ten se o tebe postará. Máš štěstí, jinak bych tě na místě zabil." zasípal Jierd a trochu odňal ostří od jehjo krku.
"Abych nebyl nakonec já, ten kdo tu bude zabíjet." uchechtl se Bold a využil situace. Kopl Jierdovi ze vší síly do noh. Ten zaskučel a zavrávoral. V tu chvíli ho Bold kopl znova a odkulil se. Jierd se chtěl opřít o meč, ale padal do předu. Meč se mu nešťastně smýkl v rukou a on se s ním sám probodl. Bold si oddechl a rychle meč z mrtvoly vytáhl. Gald s Felkem byli už zmoženi bojem. Jejich protivníci byli příliš dobří. Bold jednoho z nich probodl zezadu a pak se vrhl na dalšího. Všichni tři ho nakonec udolali a Bold se skácel na zem vyčerpáním.
"Sakra!" pronesl a prohlédl si svůj meč. Byl zakrvácený, ale byl jeho. To nepochybně znamenalo, že Jierd a ostatní byli nahoře a vzali si něco z jeho věcí. Ale kde potom byli Augusto s Braxem. Bold se přiklonil k teorii, že uslyšeli blížící se stráže a utekli, bylo to vlastně více než logické, protože Jierd zuřil, že nikoho nenašel, když scházeli dolů. Přesto však cítil knedlík v krku. Věděl, že něco není v pořádku. Seděl na zemi a hleděl jak Gald s Felkem prohledávají mrtvoly. Gald hluboce zívl a začaly se mu zavírat oči.
"Sakra nějak na mě jde únava." pronesl a lehl si na zem, poté zavřel oči a usnul.
"Co to sakra..." stihl jenom říct Felk a už se ho zmocnilo zívání, po chvíli usnul stejně jako jeho bratr. Bold to sledoval s úžasem a zároveň děsem, sevřel jílec svého meče ještě silněji a vstal.
Tohle není normální. Řekl si a šel ke Galdovi. Zacloumal s ním, ale nic se nestalo. Pořádně ho propleskl, ale Gald stále spal.
"Proč mu zbytečně ubližuješ? Vzbudí se minimálně za tři hodiny." ozval se hlas někde ze tmy noci. Bold vstal a pozvedl meč. Rozhlížel se divoce kolem sebe, stále napjatý v bojové pozici. Oheň vrhal jen slabé světlo a spíš Bolda oslepoval.