Mágové

Vyrazili jsme z pohraničního tábora a voják nás zavedl do lesa, kde se nám v klidu představil, jmenoval se Firth. Vedl nás neslyšně skrz les, až jsme dorazili k mále planině. "Tady musíme být opatrní, skřeti tady často mívají pár hlídek, protože je to jediná cesta k řece a aby tu měli lepší výhled, tak to tu ti zmrdi vykáceli." řekl nám Firth. Měli jsme velké štěstí, protože jsme za celou cestu přes pláň neviděli jediného skřeta, když jsme dorazili na druhou stranu, tak se k nám Firth otočil a řekl: "To je moc podezřelé, vždycky tu alespoň jednoho skřeta zahlédnu, ale dneska nic. No to je jedno, zavedu vás k řece, ale odtamtud budete muset jít sami." "Jo je to divný, ale musíme pokračovat." řekl jsem mu a opět jsme vyrazili na cestu. Firth nás vedl a bylo vidět, že se tu opravdu vyzná. Jednou nebo dvakrát se na nás otočil a varoval nás před nějakou překážkou. Už jsme byli skoro u řeky, když se Firth zarazil. "Co se děje?" zeptal jsem se ho. "Na místě vám odpřísáhnu, že tu tydle všechny stromy ještě včera stály!" "Třeba bouřka." řekl Lester. "Ne, dnes v noci bylo bez mráčku a skřeti by je pokáceli, ale ty stromy jsou jako by vyrvaný ze země." Nakonec se uklidnil a vedl nás dál k řece. Jakmile jsme tam dorazili, tak jsme zjistili, co se stalo s těmi stromy. U řeky stál totiž obrovský šedý trol a pil z řeky, to on si tudy určitě razil cestu. Byl dobrých 30 stop vysoký (pozn. autora- to je přesně 9,14 metrů) a nevypadal zrovna přátelsky. Chtěli jsme se mu vyhnout, ale bohužel si nás všiml a zamířil našim směrem. "Hodně štěstí!" řekl Firth a prchal pryč. "Kurva, ten je ještě vyšší než ten černej trol!" zařval jsem. Už byl dost blízko a my se připravili k marnému boji. Milten po něm šlehl ohnivou kouli, ale trola to vůbec ani nezbrzdilo. Diego mu vystřelil šíp přímo na hlavu, ale trol ten šíp bez problému odrazil. Utíkat bylo taky marné, protože by nás během chvilky dohnal. Najednou z lesa vyšlehla hromada kouzel od ledových šípů až po ohnivou bouři a všechny přímo zasáhli trola, ten o nás v tu chvíli ztratil zájem a zamířil za autory kouzel. Hned nám bylo jasné, že ani tyto kouzla ho nezastaví a že zabije i ty mágy v lese a tak jsme za ním vyrazili i když jsme vůbec nevěděli, co podnikneme. Z lesa stále létala kouzla a trefovala trola, ale ten jako by to vůbec nevnímal, dokud ho jedna ohnivá koule netrefila přímo do obličeje a trol měl hlavu v jednom ohni, to ho rozzuřilo ještě víc a trol začal příšerně řvát. Další kouzla, která ho zasáhla mířila do kolen a chodidel, nejsem si jistý, jaká kouzla to byla, ale hlavní bylo, že trolovy nohy zmrzly a byla tam jen kostka ledu, trol padl na kolena a tím se stal o dost menší. V tu chvíli na mě Gorn zařval ať mu vlezu na ramena, Gorn doběhl k trolovi a já udělal, jak chtěl, pak jsem vyskočil a zapíchl trolovi meč přímo do páteře tak vysoko, jak jsem mohl. Evidentně jsem se trefil dost přesně, protože trol naprosto ztratil rovnováhu a padl na bok, ale ještě pořád žil. Když dopadl, tak jsem si z něj vytáhl svůj meč a z rány začala proudem chrčet krev. Trol byl ale stále velice nebezpečný a přiblížit se k němu šlo jen zezadu. Gorn se zezadu dostal až ke trolově hlavě, vytáhl sekeru a sekl...viděl jsem, jak na Gorna vyprskla obrovská halda krve a trol se přestal hýbat. Byl mrtvý.

Šli jsme se podívat za těmi mágy v lese a když jsme za nimi došli, tak mě zamrazilo v zádech. Koukali jsme se do tváří čtyř mágů, ihned jsem je poznal, byli to Nefarius, Myxir, Merdarion a Riordian. Bývalí mágové vody z Nového tábora v kolonii. I oni nás poznali a vysvětlili nám, že tu hledali nějaké bylinky pro výrobu lektvarů a že viděli jak se k nám řítí ten trol a chtěli nám pomoci. Nebyl jsem si jistý, jak se budou chovat ke mně, ale evidentně mi nic nevyčítali a rozhodli se nás zavést za Saturasem. Vedli nás lesem, až jsme dorazili před jeskyni, kde u vchodu stál ohromný kamenný golem. Dost nás překvapilo, když nás mágové vedli přímo k němu. Ale golem překvapivě nezaútočil a Merdarion k němu promluvil jazykem, kterému jsem nerozuměl. Nejsem si jistý, jak to přesně bylo ale znělo to nějak takhle: "KEM NAGAR FOR UNGER POLEJ GMA ZIDEROVY". Absolutně jsem mu nerozuměl, ale dokud na nás golem nezaútočil, tak mi to bylo jedno. Ostatní tři mágové nás dovedli k Saturasovi a Cronosovi, jeho nynějším zástupcem. "TY?!" zaburácel Cronos, ale Saturas ho přerušil: "Nech toho, příteli. Sice nám v kolonii spotřeboval magickou moc rudy, ale dostal nás tam odtamtud ven." pak se otočil na nás "A jak se pořád máte vy?" "Saturaci, mrzí mě, že jsem ti neřekl, co chystám, ale neměl jsem na výběr. Musel jsem spěchat, abych porazil Spáče. A také jsem ti tehdy zalhal pokud šlo o Xardase....já jsem byl pod jeho velením." omluvil jsem se mu. "To je v pořádku, můj mladý příteli, hlavně že jsi v pořádku." "Ano to jsem, jen mě trochu znepokojuje ten golem u vchodu." Překvapivě se na mě ale otočil Milten: "S tím si nedělej starosti, protože Merdarion mu řekl, že jsme přátelé a ať na nás neútočí." "Ty umíš jazykem vodních mágů, Miltene?" zeptal se ho Saturas. "Ano, mistr Vatras mě ho naučil." "Ten starý lišák Vatras ještě žije?" zaradoval se Saturas "Abyste věděli, tak on byl můj mistr." Bylo vidět, jak Saturas vzpomíná na staré časy, kdy byl u vodních teprve novic. Musel jsem ale vzpomínky přerušit, neměli jsme času nazbyt: "Ehm...Saturasi?" "Ano?" vytrhl se Saturas ze svých myšlenek. "Musím najít Godslayer...určitě jsi o něm něco slyšel, že?" "Hmmm tak ty hledáš Godslayer? Už mi došlo, že jsi Innosův Vyvolený, ale pověz mi, proč hledáš tento dávno ztracený meč?" "Musím ho najít, protože pouze s jeho pomocí mohu zabít Xardase..." "Ale proč bys ho zabíjel? Sám jsi řekl, žes byl pod jeho velením." "Protože nás všechny zradil a stal se Beliarovým Vyvoleným...to on je teď náš nepřítel. A navíc asi nejsilnější nepřítel, jakého jsme kdy potkali..." řekl jsem mu o situaci. "Ano, cítil jsem, že se po zemi potuluje velké zlo, ale nenapadlo by mě, že je to zrovna Xardas. A pokud jde o ten meč, tak teď musíš pokračovat na severovýchod. Během několika dní byste měli dorazit k obrovskému skřetím táboru...tam je to co hledáš." "COŽE? Skřeti už našli ten meč?" "Nevím, jestli už ho našli ale hlavní je to, že pouze ty ho můžeš vzít do svých rukou, protože kohokoliv jiného ihned zabije..." "I Beliarova Vyvoleného?" zeptal jsem se ho. "Ano i jeho, pouze ty se ho můžeš dotknout jako první, ale pozor, poté už ho může držet kdokoliv, i když ten meč ztratí v cizích rukách část své moci." V tu chvíli mi teprve došlo, proč Xardas říkal, že mě ještě potřebuje...bylo to naprosto jasný, protože pouze já mohl vzít meč do ruky a použít ho, ale Xardas ho chce zničit a pokud mě poté zabije a získá meč, tak zničí jeho jedinou překážku.

Mágové nás tam celou noc postili a vyprávěli, co se dělo po pádu bariéry. Prý odešli jako první společně s Bladem, kterého jsme už potkali, a potom odešli z města, aby se mohli zdokonalit v magii a poté nečekaně zaútočit na skřety ze zálohy s armádou golemů. Bohužel tento plán se příliš nepovedl, protože se všichni golemové po několika minutách ihned rozpadli a vydržel pouze ten u vchodu. Zatím nenašli správnou kombinaci zaklínadel a tak podobně....pak už jsme všichni až na Miltena začali ztrácet přehled o tom, o čem vlastně všichni mluví a tak jsme šli spát. zašli jsme do jedné z částí jeskyně, kde jsme měli tuto noc přespat, ale nemohli jsme usnout a tak zatímco se Lester, Gorn a Diego dohadovali o tom, jak se dostaneme do toho tábora skřetů, tak jsem si otevřel knihu od Firementona a četl jsem si jí...většinou to byly jen takový keci o tom, jak se Beliar a Innos postavili proti sobě a jak jejich boj nikdy neskončí a bla bla bla...až po necelé hodině horečného listování v knize jsem objevil to, co jsem hledal...meč se nachází v Adanově chrámu, kam ho dali Innos a Beliar proto, aby ho nikdy nepoužili proti sobě ještě předtím, než proti sobě začali válčit. Do chrámu mohou vstoupit pouze tři lidé a to Adanův, Innosův a Beliarův Vyvolený. Kdokoliv jiný ihned u vchodu zemře. V chrámu se teprve pak rozhodne, kdo získá meč. Musel jsem okamžitě mluvit se Saturasem. Zvedl jsem se a šel k mágům...ani Gorn, ani Lester a ani Diego si mého tichého odchodu nevšimli. Přišel jsem k mágům, kteří se zrovna přeli o to, které kouzlo je jak nebezpečné..."Saturasi!" přerušil jsem jejich rozhovor. Saturas se na mě podíval tázavým pohledem a pozvedl obočí. "Mohu s tebou mluvit?" zeptal jsem se ho, pak jsem se rozhlédl po jeskynní "místnosti" a dodal: "Ehm...o samotě." Ostatní to pochopili, zvedli se a odešli. "Co potřebuješ, příteli?" zeptal se mě Saturas. Počkal jsem, dokud jsem si nebyl jistý, že nás nikdo neposlouchá a zeptal jsem se: "Saturasi, kdo je Adanův Vyvolený?"