Urshakovi krvežíznivé oči hleděli výhružně na Hagena.
"Tak se vzdát! Jinak já ho zabít!" zařval Urshak.
"Jak si můžeme být jisti, že ho necháš jít?" zeptal se Hagen.
"Vy nemůžete. Nezbývá vám než mi věřit." Hagen se po jeho slovech otočil - se zděšeným výrazem - k němu zády.
"Nemůžeme obětovat Pyrokara! Představitele kláštera!" špitl Albriecht.
"Pokud ještě nějaký klášter je!" ozvalo se za námi ironicky. Všichni se jako na povel otočili. Směrem k nám kráčel Lee s Gornem v patách.
"Jak to myslíš žoldáku?" zeptal se jeden z paladinů.
"Tak, že to vaše místečko očisty - je v tahu." odpověděl mu Gorn s úsměvem na tváři. "Orkové ho vyhodili do luftu i s tim dobrym vínem." posteskl si.
"Zatraceně!" zaklel Hagen. "Nemůžeme jim vydat město. Tak jako tak ho vypálí do základů."
"Toto je poprvé, co s vámi musím souhlasit, Hagene." ušklíbl se Lee.

"Já už nehodlám dál čekat! Vy odpovědět hned nebo já ho zabít!" Urshakovi očividně docházela trpělivost. Všichni paladinové se začali dohadovat o tom, jak nejlépe z toho ven, ale bohužel na nic lepšího než vydat jim město nepřišli.
"Počkat!" křikl Milten. Všichni ztichli a upřely na něj své tázavé pohledy. "To není Pyrokar."
"Cože?!" vykřikl s nadějí v hlase Hagen.
"Podívejte se pořádně. On se vznáší a jeho roucho se u země vytrácí. Bude to pouze přelud." Hagen přikývl a otočil se zpět na Urshaka.
"Naše město nepadne do tvých rukou, dokud do posledního nezhyneme a naše naděje již dále nebude existovat!" zařval. Ushakovi se zkřivil úsměv na tváři a magickou dýkou podřízl hrdlo "Pyrokarovi". Obrys jeho těla se změnil v prach, který dopadl na zem.
"My se ještě setkat Hagene a má sekyra ukončit tvůj život!" zařval Urshak. Všichni jeho útočící bratři se začali stahovat. Lučištníci na hradbách začali jásat, ale Hagen je okřikl.
"Ještě není konec. Udržujte hlídky a ošetřete raněné! Mrtvé spalte!"
"Ano, pane." zasalutoval kapitán a jal se vyplnit rozkazy.

Hagen se podíval na Leeho zkoumavým pohledem.
"Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu : Jsem rád, že tě vidím i s tvými chlapci." povzdychl si.
"Teď jsou našimi společnými nepřáteli orkové."
"Ano to ano." připustil Hagen.
"Tak, kde máš ty tvoje svěřence, Lorde?"
"Pokud máš namysli nováčky tak ti by měli být u Adanova chrámu společně s Vatrasem. Léčí jim šrámy."
Nechala jsem je být a šla jsem se poohlédnout po žoldácích. V kasárnách okolo krbu jich bylo mnoho. Dorazili snad všichni kromě Sylvia a jeho chlapců. V červeném semišovém křesle se uvelebil Wolf. Před krbem na pestře tkaném koberečku zas Jarvis. A mnoho dalších, ale nikde jsem mezi nimi nezahlédla mého společníka, Eridora.
"Hledáš pana úžasného?" zeptal se Gorn s posměškem za mými zády.
"Záleží na tom koho tím míníš." odsekla jsem celkem vytočeně.
"Vysoký, mužné svaly, celkem pohledný, zelené pronikavé oči, sametová kůže, tváře s narůžovělým nádechem, hnědé vlasy staženy do ohonu a překrásná zbroj zvýrazňující jeho rysy." rozplýval se, ale po chvíli se dal do smíchu.
"Ano, to bude on." odvětila jsem naschvál zasněně. Jeho tvář zkameněla.
"Ten tady není." odpověděl ledově.
"Tak kde je?"
"Utekl do lesa."
"Co tam proboha chce?"
"Jak to já mam sakra vědět?!" pravil podrážděně s pokrčenými rameny.
"Tak to ...." nedořekla jsem. Zas se ozvaly válečné bubny a rohy. Všichni žoldáci okamžitě vstali a běželi k hradbám. "Cože?! Další útok měl být až zítra!" sykla jsem.
"Zřejmě jim to nikdo neřekl." zažertoval Gorn se svou sekerou v ruce a s ní následoval své druhy.

Před kasárnami probíhal chaos. Hlava na hlavě, tělo na těle. Každý očekával jen to nejhorší. Někteří se nemohli dočkat další krve, zatímco jiní se klepali strachem a jen křečovitě svírali své zbraně. Dokonce se i mnohým z nich převracel žaludek. Bohužel zde bylo i mnoho těch, co už více nevstanou na bojišti po boku svých bratrů.

Bubny ustaly. Vojáci kolem mne si oddechli, ale byli mezi nimi i tací, kteří naštvaně mrštili svými zbraněmi mezi sudy s vodou. Z hradeb se ozval kapitánův hlas.
"Lorde Hagene! Jeden ze skřetích válečníků si žádá u vás audienci!" zařval. Hagen stál pod východní bránou a otočil svůj pohled ke kapitánovi.
"Pusťte ho do města, ale ať všechny své zbraně nechá ležet před bránou!" křikl Ingmar. Brána se se skřípotem sunula nahoru a kapitán seběhl kamenné schůdky až k ní. Před ním se objevil dvoumetrový elitní skřet s pár chlupy na hlavě a s dosti výhružnými pohledy, které rozdával na všechny strany.
"Zanech své zbraně zde, posle!" rozkázal mu jeden z poblíž stojících paladinů, jelikož si byl jist, že kapitán má jednoduše v kalhotách. Skřet bez připomínek sundal svou sekeru z opasku a svou dýku vyndal z lýtkového chrániče. Obě své zbraně hodil po kapitánovi. Ten je sice zachytil, ale jejich tíha ho zlomila a on spadl na kamennou zem.
"Tak, kde být Hagen? Já s ním potřebovat mluvit."
"Pojďte se mnou." řekl mu tentýž paladin, co ho poprosil o odklad zbraní. Skřet přikývl. Paladin s ním tedy prošel kolem vojáků, kteří raději uhýbali a drželi se na vzdálenost - nejméně - dvou metrů.

Bohužel mě paladin také zahlédl a namířil si to přímo ke mně. Vystřihli lehkou úklonu.
"Neměla by jste být spolu s lordem Hagenem, výsosti?" skřet po jeho otázce zpozorněl a začal si mne prohlížet. Toho jsem se obávala. Neřekla bych, že si to nechá jen tak pro sebe.
"Právě mířím tímto směrem." odpověděla jsem pouze.
"Tak to se k nám přidejte. Bude mi ctí." Pouze jsem lehce přikývla.

Kráčela jsem vedle paladina tak blízko až brnění o sebe cinkalo. Ke skřetovi jsem se totiž moc přibližovat nechtěla. Byl to můj nepřítel a tak jsem ho také brala. Došli jsme až na radnici, kde byli snad všichni přeživší paladinové. Většina z nich držela ruku na jílci svého meče s pohrdavými až zlostnými pohledy. Skřet se zdál být v klidu a jen prošel až k Hagenově pracovnímu stolu za nímž stáli i Milten - se svým mistrem - a Lee.

Hagen zůstal sedět se zkříženýma rukama na prsou a jen mlčky pozoroval skřeta.
"Takovéto uvítání jsem já od vás ani nečekal Hagene." uklonil se. To mnoho paladinů vyvedlo z míry.
"Nemrhej naším časem a mluv, co od nás chce tvůj pán!" rozčílil se Hagen a už chtěl vstát z křesla, Lee ho však popadl za rameno a znovu ho posadil.
"Klid, Hagene." uklidňoval ho.
"Můj pán nechce nic jiného než Vaše město bez dalšího krveprolití." odfrkl si skřet.
"A samozřejmě i ví, že mi mu ho nevydáme." promluvil s klidem Lee.
"Jistě, ale Vy poté přijít i o své životy. Mích bratrů je více, jak vás. Nás Vy nikdy neporazit!"
"Beliar bude muset pokleknout před Adanem a Innosem." řekla jsem mu přímo do jeho prasečích oček.
"Pokud já vědět tak Adanos zde nebýt. Pouze vyvolený Innose, který stojí zde přede mnou. On jediný Vás může spasit." Všichni se po jeho slovech začali rozhlížet po místnosti a ve vzduchu visela otázka.: "Kdo je to?"
"Je to všechno ty zablešená bestie?" křikl Gorn, ale skřet zůstal v klidu a pouze dodal:
"Pokud chtít moc zachránit město a své vojáky. Můj pán, Urshak navrhuje souboj. Muž proti muži bez magie. Možnost výběru jakékoli zbraně či brnění. Mít na to půl hodiny. Já muset večer doručit odpověď. Vy přijmout - zítra boj. Nepřijmout - být krvavá bitva a tu nikdo nepřežít." Skřet se ušklíbl. Paladinové souhlasili s bojem muže proti muži, ale něco mi říkalo, že to nedopadne dobře.

"Hagene, to nemůžete přijmout!" vykřikla jsem na něj prosebně.
"Musím, výsosti. Nechci riskovat vypálení města jen kvůli tomu, že jsem mohl zabít Urshaka osobně!"
"Hagene, to nemůžeš. Nad Urshakem nemáš moc velkou šancí. Poslechni mě jako svého přítele." přesvědčoval ho i Lee - neúspěšně. Paladinové se začali přeřvávat. Jedni Hagena pobízeli ať to přijme jiní ho zas varovali před následky jeho činu.
"TAK DOST!" zařval a paladinové zmlkli. "Přijímám nabídku tvého pána. A vyřiď mu, že nedojdu klidu, dokud jeho tělo nepadne mrtvé!"
"Vyřídím Lorde a také já podat zprávu o změně plánu."
"Změně plánu? To má být nějaký vtip?"
"Kdepak, Lorde. To, že se zde objevila dcera krále - pokud to je ona, ale to jistě on ví - bude velmi zajímat mého pána." Po místnosti se začal rozléhat jeho hrdelní smích. Až mi naskočila husí kůže po jeho slovech. Milten s Gornem okamžitě chytili skřeta pod krkem.
"Tak o tomhle kamaráde ani necekneš, jelikož nebudeš mít už ani tu příležitost mluvit s vašim vůdcem!" na to se skřet zas začal triumfálně usmívat.
"Dost pusťte ho, přátelé. Urshak je proradný a kdyby jste ho zabili určitě by táhl na město celou svou silou, jelikož bychom porušili domluvu netknutosti poslů!"
"Ty být chytrý mágu. Já doufat, že ti tvá lstivost vydržet." skřet se posměšně uklonil a odkráčel zpět k bráně. Hagen a ostatní za ním jen tupě zírali.

"Jste blázen Hagene, pokud si myslíte, že porazíte Urshaka!" zaječela jsem.
"Co si to dovo ...?!" mág ho zastavil pozvednutou dlaní.
"Bohužel tentokrát s ní musím souhlasit. V bitvě bychom nějakou šanci měli, ale upřímně Hagene - nevěřím, že by jste mohl Urshaka porazit." pravil mág. Hagen ho jen sledoval s otevřenou pusou do kořán.
"To mám brát jako velezradu?!" rozkřikl se nakonec.
"Velezradu?! Vy jste se úplně pomátl! Toto město padne vaší vinou!" vložil se do toho i Lee.
"Já jsem toto město ochraňoval mnoho dní a vy VY ..." začal zavrtávat ukazováček Leemu do hrudníku. " ... jste pouze drancovali naše země! Stráže! Zatkněte je!" zvolal vzteky bez sebe. Dva vojáci u vchodu do radnice se ho snažili uposlechnout, ale mág s Miltenem je zastavili.
"Snad si nedovolíte násilím odvést služebníky Innose!" křikl Milten a na jeho dlani se objevil žlutý paprsek, který proklál hrudě vojáků. Ti se v bezvědomí sesuli k zemi.

Lee chytl Hagena v podpaží a mrsknul s ním na židli až mu hledí zakrylo obličej. Znovu mu ho zvedl.
"Takže Hagene." zadíval se mu do očí. "Teď mě poslouchej! Ty musíš Urshaka porazit jinak je s námi amen. Je ti to jasné?! Snad nejsi tak strašný v boji, když jsi Lord, že?" Hagen ho jen mlčky pozoroval a pouze krátce přikývl. "Výborně! Tak do práce."
"Kapitáne!" zavolal Lee.
"Ano, pane!" zasalutoval.
"Všichni vojáci ať drží hlídky krom raněných."
"Jistě, pane!"
" ... a my tady s Hagenem budeme trošku cvičit." řekl si jen tak sám pro sebe. "Nemáte být na svých stanovištích? Tady už není, co k vidění!" křikl na paladiny a ti začali pomalu radnici opouštět.
"Co se s ním chystáš dělat Lee?" zeptal se mág.
"Jen potřebuju zjistit, co všechno umí a jakou má výdrž a ty mi příteli vypomůžeš s taktikou." Mág přikývl a odvrátil svůj pohled, který dopadl na mne a Miltena.
"Tak vy dva. Běžte se vyspat ať načerpáte síly."
"Nejsem unavená." odvětila jsem.
"Ayro, pojď. Radši ho poslechneme. Patří mezi vrchní mágy ohně." přesvědčoval mě Milten. Já se však na něj otočila s odhodlaností sobě vlastní.
"A já vody."
"Tak půjdeme za Vatrasem a raněnými." změnil téma.
"Dobrá." souhlasila jsem a spolu s Miltenem jsme vyšli z radnice z Horní čtvrti až k Adanově chrámu.

Okolo leželo plno zraněných s kusy zakrvácených hadrů obvázaných na poraněných místech. Mezi těmito prostými vojáky pobíhal mág vody s léčivými mastmi. Sem tam i k uzdravení použil magii. Ze všech stran se ozývalo bolestné kňourání a naříkání. Nechybělo však ani klení ani výčitky bohům. Vatras si nás všiml a okamžitě vztanul před námi.
"Copak tu pohledáváte? Pokud vám nic není, nemáte tu, co dělat." začal výhružným tónem.
"To jste si špatně vyložil. Chceme vám pomoci." obhajoval nás Milten.
"Nejvíce by jste mi pomohli, kdyby jste se mi zde nemotali." ukončil debatu a odkráčel. Pouze jsem pokrčila rameny a Milten se na mě podíval.
"Radši si tedy půjdu lehnout."
"Jistě." uklonil se. Otočila jsem se k odchodu, ale Milten mne podržel za ruku a pomalými krůčky se ke mně blížil se zahleděnýma očima do mích. Zrychlil se mi tep a srdce mi začalo rychleji tlouct jako by chtělo skočit do jeho náruče. Jeho tvář byla již tak blízko, že jsem na tvářích cítila jeho dech. Naše ústa se dotkla. Rukou mi pročísl vlasy a vášnivě jsme si začali vyměňovat jeden polibek za druhým. Vojáci okolo si na nás ukazovali a v jednom kuse si něco pošeptávaly, ale my jsme je nevnímali. Vlastně jsme nevnímali vůbec nic a nikoho. Prostě jsme tam stáli jako jedno tělo a užívali si tu možnost být spolu.

Pomalu se od mého těla oddaloval a teplo se vytrácelo. Ještě jednou mi pohlédl do očí a poté pustil i mou ruku a popřál mi dobrou noc. Otřásla jsem se z náhlého přívalu studeného vzduchu a zůstala jsem tam stát sama uprostřed davu zmrzačených vojáků.