Když jsem přišla k sobě celé tělo mě nesnesitelně pálilo. Snažila jsem se otevřít oči, ale i to bylo nad mé síly. Dál jsem tedy v klidu ležela a mé uši se snažili zachytit alespoň něco z živého hovoru, který pocházel nejspíše z vedlejšího pokoje. Ten drsný hlas mi byl velice povědomý. Byl to Gorn, který se přel s nějakým dalším mužem. Povedlo se mi rozeznat slovo od slova.

"No tak Miltene. Za to se přece nemusíš stydět." řekl s posměškem Gorn.
"Ale kdyby se to dozvěděli ostatní chlapi. Ten výsměch nechci riskovat. Navíc jsem mág." bránil se Milten. v "Přísahám na svojí starou, že o tom ani neceknu." slíbil.
"Tak dobrá. Věřím ti." souhlasil Milten zkroušeně.
"Od čeho jsou přátelé, že?" ukončil rozhovor a jeho kroky se vzdalovaly. "MILTEN SE NÁM ZABOUCH!!!" zařval až se všechny stěny otřásaly. Tato slova, ale - naštěstí pro Miltena - nedošly až k uším Ayry.

Dále už nikdo nepromluvil. Jen se ke mně blížily kroky. Někdo se něžně dotkl mé dlaně a bolest začala polevovat. Ať to byl kdokoliv má mé díky za to, že mě zbavil té duše drásající bolesti. Mé oči polevili a konečně se mi je podařilo otevřít. Nade mnou bděl ohnivý mág s překrásným rudým rouchem vyšívaným zlatými nitěmi. Jeho oči se střetli s mými.

"Jsem rád, že ses probrala. Už bylo na čase." usmál se na mne mág. Jeho úsměv jsem neopětovala a jen dál omámeně hleděla do těch jeho krémových očí - v nichž na chvíli zaplály rudé plamínky.
"Jak dlouho ......" vyhrkla jsem ze sebe, ale on mi pouze položil ukazováček na ústa, aby mne umlčel.
"Přesně dva dny. Při boji tě Sylvio nejspíš sekl do boku a ty sis toho nevšimla. Ztratila jsi mnoho krve, ale jinak nic, co by se nedalo vyléčit trochou magie." šibalsky se na mne usmál a přiložil mi k ústům pohár s vodou.
Vděčně jsem ho přijala a vyprázdnila celý jeho obsah. Ledová voda projela mým vyprahlým hrdlem rychle - až to nesnesitelně pálilo. "Co Eridor?" úplně jsem na něj zapomněla.
"Je v pořádku. Celkem dobře mezi nás zapadl. Ukázal se být dobrým stratégem, takže i Lee poslouchá jeho rady." odpověděl pohotově. "Mimochodem Lee tě chce vidět ihned, jak se probereš, ale ještě bych ti nedoporučoval vstávat. Bylo by lepší kdyby si tak půl dne zůstala v klidu."
"Děkuji za všechno."
"Nemáš zač. Pokus se ještě usnout." usmál se a přehodil přes mne přikrývku. Poté jeho kroky mířily ke dveřím pokoje za nimiž zmizel.

Snažila jsem se uposlechnout Miltena a ještě chvíli usnout, ale má rozvířená mysl mi to nedovolila. Posadila jsem se proto na postel a pokoušela jsem si uspořádat myšlenky. Nebylo to tak jednoduché, ale po chvíli, která mi připadala dlouhá jako půl dne, byla má mysl znovu čistá a jasná. Vstala jsem a z nečekané slabosti se mi podlomila noha a já padla na dřevěnou podlahu. Vyškrábala jsem se s námahou znovu na nohy. Stále ještě nejistou chůzí mířily mé kroky ven z tohoto pokoje.

Sešla jsem schody a vstoupila hned do první místnosti, ze které se ozývalo mnoho veselých hlasů. Také, odtud sálalo teplo a světlo. Vešla jsem. U podlouhlého stolu hodovali žoldáci v čele s Leem. Vpravo ode mne stál Milten. Jakmile mě zahlédl běžel ke mně. "Měla jsi ještě zůstat nahoře. Jsi ještě hodně slabá. Nemůžeš jen tak ..." začal starostlivým tónem.
"Nemohu jen tak sedět a nic nedělat." přerušila jsem ho.
Milten mi rezignovaně pomohl až k židli vedle Leeho. Celou dobu házel na Gorna nenávistivé pohledy, jelikož on na něj stále ukazoval různé neslušné posunky.

"Jsem rád, že jsi stále mezi námi. Dalo nám s Miltenem práci zastavit krvácení a zavřít ránu. Doufám, že znovu nabudeš plné síly." řekl ohnivý mág, který seděl naproti mně. Pozvedl svůj pohár s vínem a celý ho vypil.
"Také jsem rád, že to nebylo nic hrozného. Nerad bych o tebe přišel. Jsi jako má dcera, kterou jsem nikdy neměl." políbil mě Lee na čelo.

Do místnosti vběhl vystrašený Sentenza a za ním Eridor. Ruku drželi pevně na jílci svého meče.
"Lee! Nesu špatné zprávy. Před farmou se objevili paladinové a žádají od nás dceru krále. Pokud jim nevyhovíme, tak začne válka!" rozkřikl se.
"Kolik jich je?"
"Osm, ale i to stačí k vyhlášení války. Je zde pravá ruka krále Rhobara a chce vše vyřešit bez konfliktu. Vydejte mu ji a budeme mít klid!" začal panikařit.
Lee se s ledovým klidem - sobě vlastním - postavil a zařval: "Kdo stojí za mnou chlapi?!"
Všichni mu odpověděli válečným pokřikem a pozdviženými zbraněmi.
"Nemusíš to dělat Lee. Půjdu za ním a vysvětlím mu, že zde zůstávám ze své vůle." naléhala jsem na něj.
"Dobrá, ale když se o něco pokusí tak zaútočíme." řekl Eridor za Leeho jako by mu četl myšlenky.
"Souhlasím s Eridorem." odpověděl na můj tázavý pohled.
"Všichni jste blázniiii!" zařval Sentenza a vyběhl ven.
"Tak chlapi, ven a seřadit!" všichni Leeho rozkaz uposlechli.
Vyběhli ven a začali se řadit s rukama připravenýma na jílcích svých mečů a seker. Se mnou po boku vyšel Lee, Milten a ten druhý mág. Milten stále pozoroval každý můj krok s ustaraným výrazem na tváři. Mágové spolu s Leem se zastavili u srovnaných žoldáků, zatímco já jsem dále pokračovala sama k paladinům.

"To jí tam vážně necháš jít samotnou?" zeptal se Milten Leeho.
"Věřím jí. Ona to zvládne a pokud ne, jsme tu ještě my." ujistil ho.

Mé kroky mířili až k nim k paladinům. Už zdálky jsem poznávala jednoho po druhém. Nejvíc jsem znala jejich velitele Harka. Uklonili se. "Vstaňte. Nemusíte přede mnou klečet. Zde jsme si všichni rovni." řekla jsem a oni vstali. Hark udělal krok v před.
"Doufám, že vám tito zločinci nic neudělali, výsosti." ukázal na Leeho.
"Toto nejsou žádní zločinci. I kdyby ano, tak jsou mezi nimi i neviní lidé." zařvala jsem na něj.
"Poslal mne pro vás sám váš otec, výsosti. Mám vás okamžitě přivést zpět živou a zdravou."
"Bohužel v tomto ti nemohu vyhovět." Hark svěsil hlavu.
"Byl jsem upozorněn, že nepůjdete po dobrém."
Sáhl pod své brnění. Má ruka instinktivně zajela k jílci meče, ale nic jsem nenahmatala. Zaklela jsem. Nezbývalo mi nic jiného než použít magii. Soustředila jsem se na oheň a na mé dlani se objevila ohnivá koule. Hark zpozorněl, ale nakonec vytáhl svitek. Oddechla jsem si a přitiskla prsty k dlani, tím ohnivá koule zmizela.
Hark vykřikl: "Spi!" už bylo pozdě před tímto kouzlem utéci a já usnula.