Gothic - Žoldákův requiem

Přehled povídky

Autor

Garrett

Diskuse

zde

Hodnocení

1,26 | 78x | Vaše: -
Hodnocení uloženo.
Chyba při ukládání.

Seznam dílů

3.díl

"Vy jste se snad zbláznili!" zvolal Lares, když Hurik dopověděl svůj troufalý plán. "To snad není pravda! To máme jako přepadnout pevnůstku v Průsmyku, převléct se za Gomezovo lidi a pak čekat, až celá jeho armáda napochoduje na překladiště a zaútočit na ně bez možnosti ústupu?"
"Jo."
"No tohle!" zasmál se Lares a chytl se za bradu. Zdálo se, že jej plán pobavil. Zatím nevybuchl vzteky a tak Hurikovi spadl jeden kámen za srdce.
Lares si dolil víno a přitom přemýšlel. Hurik ani nedutal. Sledoval, jak víno z karafy stéká do poháru a čekal na Laresovo konečné slovo.

Lares se zasmál a vrhl pobavený pohled na Hurika. "To jsi mě teda pobavil!"
"To je dobře." Plácl hloupě Hurik a vzápětí si lál, že raději nebyl zticha. Cokoli teď mohlo vyprovokovat výbuch Laresova vzteku. Ne že by se jej Hurik bál tak jako Forot, ale přece jen...
Lares pozdvihl obočí a zahleděl se pátravě na Hurika. "Víš, co po mě chceš?"
"Jak říkám, nemyslím si, že by to byla taková šílenost, když se to dobře provede. Kořist je lákavá, uznej."
Lares mlčel a jezdil nehty po desce stolu. "Je to šílenost!" řekl rozhodně, ale hned dodal, "Všechno tady je šílené a já jsem možná největší šílenec ze všech šílenců v tomhle zapadákově!" smál se. Zdálo se, že se mu nálada vrací a tak se Hurik osmělil k přímé otázce:
"Tak co na to říkáš? Dáš svolení?"
"Lee o tom neví, že?"
"Ne, šli jsme za tebou. On by nic nepodnikl. Znáš ho sám."
"Možná, že dělá dobře, když se snaží držet nás zpátky?" mínil Lares. "Ale to sem nepleťme. Jestli jsem pro? Líbí se mi to, ale nevím jestli to má naději na úspěch." řekl a promnul si čelo.
Hurik trpělivě čekal, neboť viděl, že Lares ještě nedokončil myšlenku.
"Je pravda, že tohle by Gomez nečekal! Zdaleka by jej to nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu."
"A v tom je právě ta výhoda! Myslím, že by se to mělo zkusit."
"A přemýšlel jsi, že tam taky budou lidi z venku?!" vybafl Lares na Hurika s důležitou otázku.
"Ano. Ale oni nepůjdou za bariéru. Vědí, co by to pro ně znamenalo. Nepůjdou Gomezovi pomoct za cenu vězení!" tvrdil Hurik rozhodně. "Chtějí rudu a bude jim určitě jedno, jestli ji dostanou od nás nebo o nich. Jsme pro ně všichni stejní - trestanci, zloději, vrahové, násilníci. Póvl! Chápeš?"

Lares mlčel a kreslil nehty ve špíně na stole.
"Pravda!" souhlasil nakonec. "Mohlo by se to zkusit." zachechtal se. "Má to i tu výhodu, že když to nevyjde, ubude tu pár pitomců!"
"Tak vidíš!" zasmál se Hurik, i když si nebyl zcela jistý, jestli tím pitomcem nemyslí Lares i jeho.
"Pořádně to spolu probereme, ale až zítra." řekl vesele Lares, kterému se zase vrátila dobrá nálada. "Teď si připijeme!"
"Ne, to ne. Opravdu promiň, včera jsem se děsně ožral!" přiznal se Hurik.
"Aha, tak v tom to tedy vězí! Už jsem se bál, že jsi ztratil chuť pro víno. Předpokládám, že v knajpě bylo veselo, co?" rozchechtal se Lares a překlopil do sebe pohárek.

Hurik strávil u Larese více jak dvě hodiny. Mluvili spolu o ledačems ale nejvíce o plánu. Lares se trochu obával velkého rizika, ale uznával, že riskovat se musí. Odměna byla skutečně lákavá, navíc neměl co ztratit. Málo mu záleželo na banditech, navíc na akci nepošle všechny. Vždycky zůstanou lidé na obranu tábora. Hurik odešel už za tmy, Lares jej vyprovodil a když byl venku, zavolal na Roscoa, který nepochybně slyšel celý rozhovor.
"Nelíbí se mi, že posloucháš za dveřmi!" obořil se na něj.
"Já? Jak bych mohl!" cukal se bandita.
"Nekecej! Znám tě. O tom, co jsi slyšel budeš držet hubu. Jasný?
"Jasný!"
"Vidíš, že jsi poslouchal!" ušklíbl se Lares, píchl Roscoa prstem do prsou a znechuceně obrátil oči v sloup.
Roscoe se nelibě zamračil a cosi zamumlal.
"Tak a teď vypadni, máš padla." vyprovodil Lares Roscoa.
Roscoe odešel. Urazilo jej, jak s ním Lares mluvil.

Lares se vrátil ke stolku, dolil si zbytek vína z karafy a tiše se rozesmál. Plán se mu velmi zalíbil. Nezdál se mu už ani tak neproveditelný, jako z počátku. Hurik měl pravdu, tohle mohlo vyjít! Mohlo mu to vrátit ztracený respekt. Lee sice nebude potěšený, až se o tom dozví. Ale Lee ať jde k šípku! Ať se stará o své žoldáky. Lares přemýšlel, jak nejlépe provést celou akci. Také bylo potřeba rozhodnout, koho na ni pošle. To všechno probere s Hurikem, teď však už věděl, že na akci určitě pošle Roscoa a jeho kumpány. Měl těch neschopných pitomců už plné zuby. Když se nevrátí, alespoň najme nové síly do ochranky. Těch patolízalů už bylo dost! Nikdy neměl dovolit Roscoovi, aby si své podřízené vybíral sám.

Hurik spěchal k Forotovi. Byli smluveni, že ho informuje o tom, jak jednání s Laresem dopadlo. V jeskyni už byla tma, venku slunce už dávno zapadlo. Rozhořely se ohně, muži opékali maso, večeřeli a scházeli se u ohňů, aby si popovídali. Forot seděl před svojí chatrčí a smažil na pánvi plátky masa. Když uviděl Hurika, mávl na něj, aby si přisedl.
"Tak co?!" zasvítil očima.
Hurik s úsměvem přikývl.
"Jsi bůh!" vykřikl radostně Forot. "Věděl jsem, že ten starej kozel má v hlavě ještě trochu mozku! Přece jsem to vymyslel já, ne?" naparoval se. "Šel jsi na jistotu, ale nechtěl jsem to zakřiknout."
Hurik dřepl vedle ohně a nahříval si ruce. Mlčel.
"Tak povídej, ne! Co říkal? Jsem zvědavej!" pobízel Forot Hurika. "Dáš si se mnou?" zval jej k večeři.
"Ale jo, dám si." souhlasil Hurik s úsměvem na tváři. I jeho Laresovo rozhodnutí potěšilo. Byl na sebe pyšný a navíc měl radost, že se konečně rozjede něco velkého. "Konečně nějaká akce." řekl se zadostiučiněním a vychutnával si svůj pocit důležitosti.
"Jo! Tak povídej!" naléhal netrpělivý Forot.
"Není co, prostě jsem mu to nastínil tak, jak jsme se domluvili a on souhlasil."
"Říkal jsi mu o tom, že jsme to vymysleli spolu?" zajímal se Forot.
"Jistě." přitakal Hurik.
"A co na to řek?!"
"No nejprve na tebe měl nějaký kecy, ale pak to přešel. Myslím, že máš naději, že si šplhneš. Co jste si vlastně provedli?"

Forot se trochu stydlivě zasmál, chvíli se ošíval, ale pak Hurikovi pověděl, že udělal něco podobného jako Curtis. Stálo to život několika chlapů a Lares se velmi zlobil, když se to dozvěděl.
"Bylo to docela nedávno. Málem jsem visel v kleci jako Curtis. Ale nebyla to moje chyba! To ten idiot Marko! Všechno by bylo klaplo, kdyby to hovado na nás neupozornilo dřív, než se Gomezovi lidi dostali na dostřel. Bylo jich dvakrát víc, než jsme čekali, když jsme to plánovali, ale mohli jsme je udolat ze zálohy! Kolikrát to tak přece vyšlo, no ne?" omlouval se Forot a přitom zaujat svým vyprávěním šermoval pánvičkou nad ohněm. "Jenže takhle se rozprchli do lesa a obklíčili nás, no a pak už jsme byli ve sračkách!"
"No to věřím." pokýval hlavou Hurik.
"Lares mě potom popotahoval za to, že jsem prý zapříčinil ztrátu mužů, kteří měli chránit tábor! Zapříčinil to ale Marko. To on za to mohl! No a od tý doby Laresovi radši nechodím na oči, nerad bych skončil jako ten neřád Curtis."

Hurik si vzpomněl na to, co Lares tam v chatrči říkal o tom, "že aspoň ubude pár pitomců" - nebo tak nějak a musel se smát.
"Čemu se tlemíš?! Měl jsem co dělat, že jsem zdrhnul! Marko to koupil z kuše, Vasca zabili, Ulbo běžel někam do lesa, ale od tý doby jsem ho neviděl. Vart to koupil do zad šípem a mě málem dostali taky! Podívej, tady mám ještě čerstvou jizvu!" vykasal Forot rukáv.
Na Forotově rameni byl slušný zarudlý škrábanec potáhnutý černým strupem. Rána nebyla stará. "Jak jsi k tomu přišel? Meč?"
"Ne. Šíp! Jen škrábnutí - naštěstí! Osm stehů! Ten Gomezovo parchant... ten lučištník mi to udělal!"
"Kterej?"
"Ten hajzl... jak jen se jmenuje?" trápil si hlavu Forot. "Až ho dostanu do spárů, uřežu mu koule!"
Hurik sledoval, jak se Forot snaží přijít strůjci svého zranění na jméno a čekal, kdy v tom "přemýšlecím zápalu" vypadne Forotovi maso z pánvičky, s kterou nebezpečně šermoval.
"Diego! Ta svině se jmenuje Diego!" vykřikl Forot vítězoslavně. "Až já ho dostanu...!" sevřel výhružně pěst.
"Diego?" optal se Hurik. "Něco mi to jméno říká."
"Je to, myslím, jeden z Rudobaronů. Každopádně je to větší zvíře, žádnej pajdák."
"Diego..." mnul si bradu Hurik. "Něco mi to jméno říká. Nevíš, jak je v kolonii dlouho?"
"Myslím, že dost dlouho podle toho, jak je ve Starým Táboře významnej. Mordrag mi o něm vyprávěl, že je to prej velký zvíře. Prý rozhoduje o tom, kdo je pro Gomeze dobrej a kdo ne."
"Diego! Už si vzpomínám!" přerušil Forota Hurik. "Je v kolonii už od té doby před bariérou, pokud se nepletu! Setkal jsem se s ním párkrát ještě jako otrok, ale je to dávno. Skoro si to nepamatuju. Ten je teď určitě velký zvíře, jestli není mrtvej! Nemluvil jsem s ním od té doby, co nás uvěznila bariéra, ani nevím zda bych jej ještě poznal. Nevzpomínám si už ani, jak vypadal."
"Mrtvej určitě není, ale brzo bude!" ujistil Hurika Forot a přitom významně ukázal na své zranění. "Víš, co jsem slyšel? Už nevím, kdo to povídal, ale Gorn se prej s Diegem bratříčkuje! Párkrát je spolu údajně viděli. Slyšel jsem to od více lidí od té doby, co se o toho parchanta zajímám."
"Vážně? Že by se takový zapřísáhlý nepřítel Starého Tábora, jako je Gorn, bratříčkoval s někým od nich? To se mi nezdá." kroutil hlavou odmítavě Hurik.
"O Gornovi tu vůbec kolují divné pověsti. Ani bych se nedivil!" ušklíbl se Forot. "Furt se baví s tím sektářem, co tu prodává trávu. Prej jej viděli, jak mu dává nějakej dopis!"
"Gorn a dopis? Vsadím se, že ten blbec neumí ani psát!" přisadil si Hurik. "Nemám ho rád!"
"Možná je to špión?" mínil Forot.
"Lee na něj dá a navíc, Gorn chodí docela pravidelně mordovat gomezovce, kdyby byl jejich špión a stýkal se s nimi, těžko by je pak chodil zabíjet. Vždyť s tebou byl i pro to víno!"
"To je pravda." kývl Forot a rozmrzele se zašklebil. "No nic, nechme toho. Najíme se, "kotlety z mrchožrouta" už budou!"
"Kotlety, jo?" přimhouřil oči Hurik.
"Tak jsem to sám nazval!" zasmál se Forot a vyklepl masa z pánvičky na dřevěné prkno. "Nemá to s kotletami sice nic společného, ale chutná to dobře, uvidíš!" chechtal se.

Muži se počali cpát. Maso bylo opravdu dobré, Forot byl dobrý kuchař. Vytasil se dokonce pytlíkem koření, které někde sehnal. Bylo vzácností. Hurika napadlo, jak málo stačilo k tomu, aby se s ním spřátelil. Setkali se v knajpě a sblížil je společný plán na loupež a chlastání. Absurdní! Tak málo stačí, aby se s ním teď Forot dělil o takové vzácnosti jako jsou mléko a koření. Bylo to nějak moc rychlé, ale bylo to fajn! Hurikovi však bylo jasné, že rychlá přátelství často berou rychlé konce. Proto si tady v kolonii Hurik nikdy opravdového přítele nenašel.

Hurika ze spánku vytrhl hrom bouře. Bylo to, jako by se jeskyně řítila jejím obyvatelům na hlavu! Hrozivá rána třískla kdesi vysoko v nebi a znásobila se v jeskyni mohutnou ozvěnou. Bouře tady v údolí byly strašlivé, protože bariéra nějakým záhadným způsobem běsnící živel ještě víc rozzuřovala a zesilovala jej. Blesky po ní sjížděly v tisících paprscích, pulzovaly a létaly v nevídaných trajektoriích k zemi. Bouře zde byly opravdu děsivé!

Hurik měl v hlavě stále ještě dávnou vzpomínku na časy, kdy ještě bariéra nestála. Bylo to již před mnoha roky. Tehdy byl otrokem králových vojáků, kteří zde dohlíželi na kolonii trestanců, jenž museli za nelidských podmínek těžit kouzelnou rudu. Tehdy dávno jednou v noci přišla pekelná bouře - horší bouři Hurik nikdy nezažil! Málem tehdy zemřel v ohních požáru, který strašlivá bouře zapálila. Mnoho mužů tehdy zahynulo. Mohli za to skřeti, tehdy seslali na bouři nějaké kouzlo a ta málem spálila celý hrad na popel. O den později skřetí armáda zaútočila na hrad...

Nezakrytým vchodem vletěla do chatrče záře blesku a vzápětí zem zaduněla! Hurik se bezděčně zachvěl. Věděl, že teď již do rána neusne. Prokletý spánek! Prokletá bouřka! Nesnášel jí! Vždycky za bouří měl pocit, že cítí dým z požáru a puch škvařícího se masa... Vzduch kolem byl nabitý energií, Hurik se v chatrči cítil stísněně. Bylo to absurdní, ale měl pocit, že se co chvíli zřítí. Blesky švihaly oblohou jeden za druhým a hrom otřásal snad samotnými základy země. Hurik rychle vstal a vyšel ven. Jeskyní se co chvíli rozlévalo světlo modrých chvostů. Neskutečná podívaná! V těch krátkých okamžicích, kdy celá jeskyně zářila oslepujícím světlem, viděl Hurik siluety postav mužů, kteří postávali před chatrčemi. Obrysy bělavých chýší ostře vystupovaly proti černým stínům. Muži zřejmě také nemohli v tom rámusu spát. Sledovali to nezvyklé divadlo a snad se stejnou posvátnou hrůzou jako Hurik.

Když světlo zhaslo, oslepené Hurikovy oči rozeznávaly, jak tu a tam ze tmy pomalu vystupuje slabá zář z rozhořívajících se ohňů. Tábor dnes vstával předčasně. Muselo být velmi brzy ráno, ale Hurik to nedokázal přesně určit. Oblohu ovládly ocelově černé mraky a nebylo jediné hvězdy, podle které by se snad dalo určit, kolik je hodin. Hurik rovněž rozdělal oheň. Průtrž mračen, která venku bila do jezera a do skal, ochladila neuvěřitelně okolní vzduch. Hurik měl tělo pokryté husí kůží. Plamínky nově zrozeného ohýnku hladově olizovaly větvičky a malá polínka z hromady u chatrče, které Hurik přiložil na oheň. Hurikovi zakručelo v břiše a tak odešel do chatrče, aby vytáhl dva šrůtky předuzeného masa a opekl si je. Zdálo se, že bouře utichá. Oheň se rozhořel a začal konečně pořádně hřát. Hurik si sedl na chladnou zem a počal opékat maso...

Tu a tam ještě oblohou proletěl blesk, který osvítil krajinu venku světlem skoro jako ve dne slunce. Bariéra neustále hučela a duněla na pomoc bouři. Běsnění živlů se však již klidnilo. I déšť se mírnil. Pečené maso už krásně vonělo a Hurikovi se sbíhaly sliny na jazyku. S odcházející bouří odcházel i jeho strach a stísněnost. Už aby vysvitlo slunce! Venku se objevilo šero. Mraky řídly a propouštěly první chabé světlo vycházejícího slunce. Nevypadalo to na pěkný den.

Když Hurik pojedl, vrátil se od chatrče. Začal denní stereotyp. Nebylo jiné možnosti jak se zabavit. Tady to prostě nešlo! K Laresovi měl zajít až po obědě. Za Forotem se mu nechtělo. Venku neustále drobně pršelo, takže ani procházka nepřipadala v úvahu, leda že by chtěl přeběhnout v dešti do taverny, ale hned se mu vybavila ta noc, kdy přebral a ihned tuto možnost zavrhl.

"K čertu! Tady chcíp pes!" zaskuhral vztekle.
"Taky si myslím!" opověděl na to kdosi zvenčí.
Hurik se lekl a vyskočil ze špalku, který i v jeho chatrči sloužil místo židle. "Kdo je to?"
"To jsem já, Mordrag." ozvalo se mu v odpověď.
Hurik vyšel z chatrče a spatřil skutečně Mordraga. Chlapík se na něj zubil a zřejmě se bavil jeho překvapeným obličejem. Byl jako obvykle ustrojený ve svém brnění, luk měl na zádech, u pasu palcát. Taky měl batoh a brašnu. Vypadal, že se zrovna vrátil z cesty a nebo na nějakou zase vyráží. Neustále byl na pochůzkách, byl totiž poslem mágů.

"Potřebuješ něco?" změřil si jej Hurik nedůvěřivým pohledem.
"Vlastně jo. Pojď se mnou za Laresem. Chce s tebou a se mnou mluvit."
"Teď ráno?"
"Jo." kývl Mordrag.
"Kvůli čemu?"
"Kvůli vaší akci."
Hurik dvakrát překvapeně mrkl a pak lehce nelibým tónem řekl, "Zdá se, že už sbírá lidi."
Nepotěšilo jej, že zrovna Mordrag o tom plánu ví, protože si myslel, že čím méně lidí to bude vědět, tím větší bude šance, že se to ke Gomezovi nedonese. A zrovna Mordrag! Mordragovi Hurik příliš nevěřil. Vždyť se přeci punktoval s mágy Ohně a pobýval často ve Starém Táboře!
"Spíš sbírá informace." pokračoval Mordrag v rozhovoru odpovědí na Hurikovu kousavou poznámku. "Tak jdeme!"
"Informace?" zopakoval Hurik tázavě a vykročil za Mordragem, který si to už vykračoval k chatrčím banditů.
"Jo, chce abych zkusil zjistit, jestli souhlasí den překládky. Myslím, že to nebude problém."
"A co chce po mne?"
"To nevím. Prý jsi s tím přišel. Jen mě pro tebe poslal, než odejdu do Starého Tábora."
"Aha, tak to jo." kývl Hurik a popoběhl, aby dohnal rychle kráčejícího Mordraga.
K Laresově chatrči došli za chvíli. Nekňuba Roscoe už zevloval s dvěma svými nohsledy u ohniště před uličkou. Nahříval si ruce u vysokého ohně. Nevrle si oba příchozí změřil pohledem, ale nic neřekl. Nebránil jim v cestě za velitelem.

Lares oba příchozí s úsměvem přivítal.
"Á! Už jste tady, to je dobře!"
"Laresi." kývl na pozdrav Hurik, Mordrag jen vesele zasalutoval.
"Posaďte se."
Sedli si a čekali, až se posadí i velitel.
"Víno si nedáte?" optal se Lares.
"Já si dám!" zakýval Mordrag.
"Já ne, díky." odmítl Hurik a Lares se jen potutelně zasmál. Nalil sobě a Mordragovi a pak se uvelebil na své židli.
"To byla dneska bouřka, co?" začal.
"To teda!" vykřikl Mordrag a sáhl po pohárku. "Venku chčije a já tu musím kvůli tomu tvrdnout! Už jsem měl být dávno na cestě."
"Oporná bouřka!" zhodnotil ji Hurik.
"Na tvé zdraví Laresi!" pozdvihl Mordrag číši a Lares se potěšeně usmál. Připili si.
"Taková bouřka není špatná věc," filosofoval Lares, "pročistí vzduch. Cítíte? Člověk si pak připadá plný nové energie a elánu."
"Neříkej, že jsi nás zavolal jen kvůli tomu, abys nám povídal o čerstvém vzduchu?" řekl Hurik.
"Trefa! Nezavolal." zasmál se Lares. Dnes měl opravdu dobrou náladu, byl to ten starý Lares, jak jej Hurik znal. Ne jako včera.
"O co jde?" zeptal se Hurik.
"Chci vyslat tady Mordraga, aby byl taky při tom poflakování se v Gomezovo hradě jednou užitečný."
Mordrag zdvihl ostříží oči od pohárku a vrhl je po Laresovi.
Lares vyprskl smíchy a ihned jej ujišťoval, "Klid kamaráde, dělám si legraci!"
"No to bych prosil!" roztáhl Mordrag ústa v pobaveném úsměvu.
"Jde o to, že je to jenom takové bezpečnostní opatření, chápej Huriku, že nejde jen tak poslat já nevím kolik chlapů do Průsmyku a přitom se nepojistit."
Hurik kývl na souhlas.

"Krom toho Mordrag může vyzjistit ještě mnoho dalších zajímavých informací, že Mordragu?"
"Víš, že to nedělám moc rád Laresi," řekl na to Mordrag, "je to nebezpečné. Už takhle mě tam nevidí rádi a navíc mám kvůli svým pochůzkám problémy i tady..."
"Vykašli se na problémy tady! Já je mám taky! U těch pitomců nemůžeš tak snadno vydobýt uznání. Nemá ani smysl snažit se o to." přerušil Mordraga velitel s odmítavým gestem. "V první řadě sloužíš Novýmu Táboru a až potom mágům."
"Vím, ale v poslední době začíná být ve Starým Táboře horko. Neviděj mě tam o moc radši, než pytel blech. Nejhorší je starej Thorus, ten už něco tuší! Jednou mě málem chytil, když jsem slídil v hradě u jejich skladiště."
"Musíš být opatrnější!" řekl Lares.
"Kdyby mě tam chytl, stačilo by mu to jako důkaz, aby ze mě mohl stáhnout kůži. Mám povoleno jít jen od brány rovnou do kaple. Stačí mu málo, aby utvrdil své podezření. Tam se vůbec s ničím neserou! Ani glejt mágů by mi nepomohl."
Hurik se zájmem poslouchal, Mordrag už dávno krom toho, že nosil zprávy mezi mágy Ohně a Vody, také vykonával špionáž pro Larese a Leeho. Nebylo divu, že nedůvěřiví gomezovci začali něco tušit. Bylo to nebezpečné konání i přesto, že kurýři mágů měli průkazní glejty, které je v podstatě vyčleňovaly z příslušnosti k jednotlivým táborům. Bylo to samozřejmě jen formálně, ale zajišťovalo to nositeli silnou ochranu a zastání. Nikdo si nemohl bezdůvodně začít něco s někým z kurýrů. Byli to chráněnci nejmocnějších lidí v údolí a na mázích záviselo mnoho. Ani Gomez si nemohl dovolit jen tak se mágům postavit! Ale všechno má své meze a bylo jasné, že zrovna třeba kapitán Thorus si nebude dělat starosti s tím, zda budou mágové rozmrzelí z toho, že nechal odpravit jednoho z jejich poslíčků, kterého načapal při špízlování.
"Hlavně opatrně!" zvolal Lares, "Když něco zjistíš, bude dobře. Když ne, slunce nespadne. Tohle je myslím jistota, spíš omrkni co a jak okolo. Však víš jak!"
"Jako vždycky." zachechtal se Mordrag a dožahl pohár vína. "Raději už půjdu, chci se stavit ještě u Cavalorna. Představ si, že ten starej lišák má zálusk na to dělat taky kurýra!" smál se.
"Vážně?" řekl Lares.
"No já nevím, jak vážně to myslí, ale říkal, že to prej musí být skvělý dobrodružství dělat pro mágy. Mluví o tom, jakoby to snad byla hotová romantika!"
"Cavalorn jo?" přemýšlel Lares. "Tak ho pozdravuj!"
"Mějte se fajn, přátelé." rozloučil se Mordrag s grácií obchodníka a vysekl poklonu.
"Hodně štěstí!" popřál mu Lares na cestu.
"Měj se." rozloučil se Hurik.
Mordrag odešel.

"Kdo je Cavalorn? Myslím, že jsem to jméno už někde slyšel." zeptal se Hurik Larese.
"Je to jeden ze Stínů, ale většinu času tráví v chatrči na půl cesty mezi tábory. Je to lovec. Žije sám, loví sám."
"Ty mu důvěřuješ, když patří ke gomezovcům?"
"Už samo to, že několik let pobývá sám venku v divočině a přežil, ho dělá důvěryhodným." mínil Lares. Dolil si vína a pokračoval, "Musí vycházet s našima lidma i s Bratrstvem, jinak by byl už asi dávno pod drnem. Je sice s Gomezem, nosí jeho odznaky, ale to je všechno. Nemá Gomezem prožraný mozek. To mu je ke cti. Nemám nic proti němu, on nemá nic proti mně."
"Cavalorn... Hmm..." přemýšlel Hurik.
"Navíc pomáhá našim lovcům i Mordragovi. Aidan lovec bydlí nedaleko od něj a často spolu i loví. Říkal, že Cavalorn je dobrej. Nikdy nevíš, kdy se ti bude ten který člověk hodit!"
"To je pravda." kývl Hurik. "Ale teď mi pověz, proč jsi si mě zavolal?"
"Proč?" zamyslel se Lares, ale zdálo se, že přemýšlí úplně o něčem jiném, než-li nad Hurikovo otázkou nebo jejich plánovanou akcí. Tváří mu proběhly chmury, ale úsměv se zase hned vyjasnil, "Eh... No svoláš zvláštní poradu."
"Porada?"
"Jistě. Chce to sehnat dobré lidi, kteří se na to hodí. Ty je všechny oběhneš."
"Já? No dobře."
"Kdo jinej? Mordrag nemá čas, mágové se asi hodně nudí. Už zase si vyměňujou psaníčka." ušklíbl se.
"Dobře. A koho mám oběhnou?"
"O tom se teď poradíme..." řekl Lares a dolil si nové víno.

O hodinu déle spěchal Hurik z velitelovy chatrče. Venku už bylo ranní šero, ale stále drobně, ale vytrvale pršelo. Probrali spolu s Laresem seznam lidí, kteří se na tu akci mohli hodit. Na Hurikovi teď bylo dát jim všem vědět, kdy a kde se koná zvláštní porada. Hurik nepochyboval, že se všichni dostaví, a že budou ochotní do toho jít. Plán byl dobrý. Někteří mohli sice namítat, že je až příliš odvážný, že hraničí s šíleností, ale nebyla to pravda. Byl nanejvýš trochu riskantní. Lares mu nařídil, aby zatím řekl jen den, kdy se všichni sejdou po šichtě v Novém dole. V táboře na poradu nebylo vhodné místo, Lares chtěl vše maximálně utajit.

Oběhnout všechny, kteří se Laresovi zdáli jako vhodní kandidáti, zabralo Hurikovi jen něco přes hodinu. Bylo celkem jednoduché dohledat je v jejich chatrčích. Většina mužů se tvářila překvapeně. V očích jim zajiskřilo, když jim Hurik řekl, že velitel chce, aby se za čtyři dny sešli v Novém dole ke zvláštní poradě. Vyzvídali, vyptávali se Hurika na podrobnosti, ale ten jen tajnůstkařil. Těšilo jej, že je najednou středem pozornosti, že se všichni mohou přetrhnout, aby od něj vyzvěděli, co se chystá.

Když byl se vším hotov, zmizel ve své chatrči a pohodlně se natáhl na postel. Byl sám se sebou spokojený. Přemýšlel o akci, o Laresovi i o mužích, kteří mu dnes projevovali jakousi úctu, která sice nepramenila přímo z jeho osobnosti, ale z jeho důležitosti. I tak to bylo něco! Přemýšlel o všem možném a tak ani nezpozoroval, že se k němu tajně a nenápadně přikrádá spánek. Bez postřehnutí mu lehl na víčka a ta se pod jeho tíhou pomalu zavírala. Hurik se, aniž by si to uvědomil (to by znamenalo zase se probudit a odehnat spánek), z hladiny vědomí dostal k hladině snění a pak dál...

Slunce se vyšplhalo nad oblohu a přes mraky přeci jen prosvětlilo kraj. Tábor se probouzel ke každodenní rutině nudy a všedních povinností. Hurik však spal.
Načítám data ...
Nahoru