Bojový pokřik na obou stranách utichl. Najednou bylo absolutní ticho, přerušované jen zvukem větru.
To ticho mělo ohromný účinek. Na Nordmařany dopadlo jako tíživá clona strachu a nejistoty. Stáli v tom tichu jen chvíli, ale v tenhle okamžik jim to přišlo jako věčnost.
Na druhé straně propasti opět vypukl řev, když armáda obou Rudobaronů vyrazila do útoku. Vynořilo se několik řad a Eldara zaplavila vlna beznaděje. Tohle nemohla být stovka, tohle bylo mnohem víc. Armáda smíchaná ze Skřetů a několika lidí, ne však čítající stovku válečníků. Podle jeho hrubého odhadu jich mohlo být něco kolem dvou stovek, možná i víc.
„Paltééé!” ozvalo se ze zadní řady, malé mračno šípů jim přelétlo nad hlavami a sesypalo se doprostřed armády, valící se k mostu.
Útočníci již dosáhli vstupu na most, když se do jejich řad snesla druhá salva. Chvíli na to následovala další, avšak z druhé strany.
Eldar za sebou uslyšel několik výkřiků. Otočil se a spatřil, jak se několik mužů pod jeho velením skácelo k zemi. Z různých tělesných partií jim trčely šípy.
Teď s tím nemohl nic dělat. Otočil se čelem zpět k mostu právě včas na to, aby viděl, jak dva ohromní Skřeti odsouvají část jejich barikády. Vzápětí jednoho z nich seškvařilo Miltenovo ohnivé kouzlo.
Záplava to ani nezaznamenala a padlého okamžitě nahradil další. Ještě jedna salva šípů přelétla nad nimi a dopadla na útočníky.
Barikáda padla a vlna útočníků se vylila z mostu.
„Vpřéééd!” zařval Eldar z plna hrdla a s mečem, pevně sevřeným v ruce, se vrhl skrz záplavu Skřetů.
Mávl zbraní a první protivník se skácel k zemi v tratolišti krve, tryskající z jeho rozťatého krku. Otočil se a štítem zastavil ránu, která by byla usmrtila mladého Nordmařana, strženého k zemi záplavou bojovníků. Vzápětí už držitel odražené zbraně počítal všech svých pět prstů, ležících na zemi. Ne však dlouho, jen do té doby, než mu meč Vyvoleného přeťal nohu v koleni.
Nordmařan na něj kývl na znamení díků, ale to už on neviděl. Prosekával se pomalu, ale jistě, skrz záplavu nepřátel. Po chvíli se mu za zády objevil Lee.
„Tohle není dobrý!” zařval. „Jestli se nestáhnem aspoň o kousek zpátky, tak nás ty zmrdi obklíčej.”
Eldar nedal nijak najevo, že by jej slyšel, ale krůček za krůčkem začal ustupovat zpět za Leem, který zatím srazil jednoho skřeta, jež se pokusil uzavřít jim cestu uličkou zpět.
Vycouvali zpět k řadě Nordmařanů, zatlačených o několik metrů dále, než stáli na začátku bitvy.
Eldar se ve vzácné chvíli, ve které nebyl zaměstnán žádným protivníkem, rozhlédl. Krev se mísila se sněhem a mrtvá těla ležela téměř všude. Na ty však nebyl čas brát ohled. Skřetí okované boty šlapaly jak po svých mrtvých, tak i po padlých Nordmařanech.
„Musíme je rozdělit!” zakřičel Eldar, tak aby jej slyšelo co nejvíce mužů kolem něj.
„Dobře!” odvětil Lee a rozštípl svou sekerou lebku Skřeta, až se jeho mozek smísil s krví a pokryl chladnou ocel.
„Tři chlapi s náma!”
Tři muži stojící vedle Eldara se otočili a vyrazili skrze skřetí vřavu.
Oba dva se řítili v čele, srážející k zemi každého, kdo jim zastoupil cestu. Za nimi běželi Nordmařani, kteří příležitostně udeřili na okolní nepřátele, ale hlavně, dvěma rozeným zabijákům vpředu kryli záda.
Rozštípli nepřátele na dvě skupiny a donutili je bojovat na dvou frontách najednou. Do ulice za nimi, pokryté mrtvými skřety, se vklínili další válečníci v čele s Tjalfem, aby podpořili odvážný výpad.
Pravá skupina skřetů za mostem byla donucena bojovat jak s obránci před sebou, tak i s nenadále se objevivšími obránci zboku. Podobně na tom byla i skupina nalevo.
Mezitím lučištníci, střídající se v palbě, drželi nepřítele na mostě takřka na místě. Dosti vydatně jim v tom pomáhala Miltenova kouzla, svištící vzduchem a podpalující vše, co bylo na nepřítelově straně živé.
Na druhé straně mostu zazněl skřetí válečný roh a nepřátelé na mostu se počali stahovat. Orkské skupiny sevřené na krajích srázu se o to pokoušeli také, ale bez úspěchu. Netrvalo dlouho a rozběsnění a notně krvežízniví Nordmařané zlikvidovali poslední odpor na své straně srázu.
První fáze bitvy skončila. Nepřítel se stáhl, aby se přeskupil k dalšímu útoku.
Na obou stranách byly ztráty. U Normařanů však nebyli tak markantní jako u jejich nepřátel, stále to však byli ztráty znatelné a všem bylo jasné, že druhý útok by již nemuseli přečkat.
Pokud ovšem nedorazí posily ze zbývajících dvou Klanů.
Touto nadějí se Eldar již od počátku bitvy uklidňoval.
Společně s Leem vyrazili k barikádě a lehce ji opravili, ale jen tak, aby se neřeklo. Pak následovali zbytek Normařanů a rozvalili se do bílého sněhu, trochu dále od mostu, kde zatím nedošlo k žádnému krveprolití.
Po chvíli se k nim připojil i Milten, který se, během doby opravy zátarasu, staral o raněné. Beze slova se svalil vedle nich a nacpal si sněhovou kouli do úst.
„Innos ví, kterej pes na to chcal a ty to sežereš,” neodpustil si cynickou poznámku Lee.
Eldar se začal smát z plna hrdal, zatímco Milten se zatvářil velice uraženě.
„Konec válení,” zařval po chvíli Lee. „Jinak vám ztuhnou ty špeky, kterým tu řikáte svaly a budete na bojišti jak starý dědkové.”
„Nepřipomíná ti to někoho?” otázal se mág.
„A já pořád, kde ty kecy Gorn ukrad, co?” zasmál se Paladin.
„To platilo i pro ty dvě šunky, co ležej za mnou,” zařval generál, aniž by se otočil.
Eldar se na Miltena ušklíbl a začal se zvedat.
Loudavým krokem, aby ušetřili energii, se přesunuli zpět k zátarasu a vyčkávali.
Za jejich zády se ozval povyk.
Za řadou připravených lukostřelců vyšlehl plamen a z něj vystoupil mistr Altus.
Oklepávaje si popel z roucha, vykročil k přední linii a stanul vedle Miltena.
„Posily jsou na cestě,” pronesl směrem k Vyvolenému. „Dorazí do hodiny.”
„Jste poslem velmi dobrých zpráv, Mistře,” odvětil Eldar.
Po té se opět vyhoupl na zátaras a promluvil k bojovníkům.
„Všichni jste již jistě unavení. Já také. Ale posily jsou už na cestě. Musíme ještě hodinu vydržet a vzdorovat nepřátelům. Hodina se může zdát velice dlouhou dobou, ale my budeme stát pevně, jako praví synové Nordmaru a samotného Akaschy. My to vydržíme. Otázkou je, jestli to vydrží i naši nepřátelé, protože bych naše známé z Klanu Vlka a Klanu Kladiva nerad připravil o ten zážitek nakopat pár skřetích prdelí!”
V řadách propukl hlasitý smích. To bylo dobře, morálka mužů se zlepšila.
Eldar seskočil a postavil se zpět vedle Leeho.
„Jen ať přijdou,” řekl. „Ale daleko už nedojdou.”
Lee jen přikývl.
Eldar pohlédl na druhou stranu propasti. Vše jako by se zpomalilo. Vnímal jen dvě černé helmy, vpředu nepřátelských linií.
První Nordmařanská salva opět ztenčila počet útočníků. Druhá již tak úspěšná nebyla, ale přece jen několik dalších nepřátel padlo k zemi, s těly probodanými šípy.
Tentokrát byla útočící vlna o poznání rychlejší a hravě překonala chatrný zátaras.
V okamžiku se obě skupiny střetly.
Během boje však Eldar ztratil z dohledu Scara a Arta. O to více jej překvapilo, když stáli proti němu hned po tom, co skoncoval s prvním nepřítelem.
Ještě třikrát mávl mečem a odstranil tři válečníky, bránící mu v pohybu do stran.
„Už jsme se dlouho neviděli, co?” otázal se. „Dost dlouho na to, abyste si ještě stihli… No to sem nepatří. Teď tu s tím skončíme.”
Scarův meč se mihl vzduchem, ale štít Vyvoleného jej bez potíží srazil stranou, zatímco jeho meč plně zaměstnával Arta.
„Proti oběma to dlouho nevydržím,” pomyslel si.
Jedním mocným máchnutím svého meče donutil Arta prudce ukročit dozadu a otočil se ke Scarovi právě včas na to, aby jeho meč srazil stranou. Vzápětí jej štítem tvrdě udeřil do přilby.
Rudobaron vyjekl bolestí a odkutálel se nazad.
To už na něj zezadu s pokřikem útočil druhý. Eldar ukročil v bok a obratně se vyhnul Artově meči. Jeho druhou čepel zastavil svou vlastní. Otočil s ní v rychlém kruhu a zbraň jeho nepřítele odlétla stranou. Pak zahájil složitý sled úderů a donutil Arta ustoupit zpět na most.
Scar se mezitím zvedl a rozhlédl se po svém obouručáku. Ležel kus vpravo od něj. Sebral jej a začal se pomalu plížit za Eldarem. Stál už jen kousíček za ním a napřáhl meč k úderu. Obouruční čepel zasvištěla vzduchem, avšak svůj zamýšlený cíl nikdy nezasáhla. Přibližně v polovině své dráhy se zastavila o bitevní sekyru.
„Tohle od tebe není hezký, přizdisráči,” ozvalo se zleva.
Scar se otočil a pohlédl na Leeho.
„Bude mi potěšením s tebou skoncovat, generále.”
„Ani bych neřek,” odvětil Lee.
Jejich zbraně zasvištěly vzduchem a střetly se. Těžká čepel Leeovy sekery však měla výhodu ve své váze a razance úderu přibila obouruční meč k zemi.
„Promiň, kámo,” zafuněl Lee a Scarova hlava spadla do propasti pod mostem.
Generál se otočil právě včas, aby viděl jak Artova ruka, uťatá přesně v loketním kloubu, následuje Scarovu hlavu.
Rudobaron se vyděšeně podíval na pahýl své pravé ruky a po té přepadl přes provazovou zábranu na straně mostu.
„Díky!” křikl Eldar na Leeho a zabránil dalším skřetům pokračovat přes most.
Na druhé straně propasti však řady nepřátel začaly kolísat.
Teď se křik „NORDMÁÁÁR!” ozýval i na druhé straně.
„Posily!” zařval na Leeho a ten tu radostnou zprávu předal dál a vyrazil na most za Vyvoleným.
Společně s posilami sevřeli nepřátele mezi kladivo a kovadlinu.
Během chvíle bylo po všem a slavná armáda Scara a Arta se rozutekla do všech stran, pronásledována zuřivě pokřikujícími Nordmařany.
Lee s Eldarem se opřeli o provazové zábrany a podívali se na sebe. V čele příchozích Nordmařanů jim naproti kráčel Gorn.
„Jdeš pozdě, troubo,” zakřičel Lee. „Všechny skřetí prdele sme nakopali za tebe.”
„Vy nevděčný parchanti,” odpovídal Gorn. „Člověk se trmácí přes polovinu Nordmaru a zbydou na něj jen ty odpadky tam vzadu.”
„No,” řekl Eldar. „Kdybys furt jenom nežral, třeba bys jich stih i víc.”