Noc byla temná a chladná. Eldar stál venku, klepal se zimou a dokuřoval Černého Rhobara. Dlouho do noci, hned co Leeovi a oběma kapitánům sdělil svou neblahou předtuchu ohledně Temného stínu, probírali další postup. Nedobrali se však žádného převratného řešení tohoto problému. Nakonec vyslal Lee posla ke králi, s touto velice nehezkou zprávou a Eldar si vypůjčil jednoho z kurýrů, kterého poslal do Gothy, s příkazy Paladinům.
V jeho zprávě stálo akorát to, aby Wenzel, jeho pravá ruka co se administrativních záležitostí týká, rozeslal paladinské hlídky do všech měst království a sám se co nejdříve dostavil do Vengardu, kde vyčká na příchod Eldara.
Chvíli na to se sešli na večeři, kde však on a Lee vypili přespříliš alkoholu. Ještě teď cítil, jak mu koluje v žilách a motá se mu z toho hlava. Leeho nakonec museli dva vojáci odtáhnout do jeho pokoje nad radnicí, a to i přes jeho hlasité a neslušné protesty.
Jakmile na ně generál vyplýtval svůj velice bohatý slovník vulgarismů a desetkrát jim slíbil degradovaní, se však podvolil a nechal se v klidu odvést.
Eldarovi se Anog ještě dlouhou dobu omlouval za to, že nemají adekvátní ubytování pro osobu jeho významu, a že je nucen jej ubytovat v rybářské chatrči u řeky.
Vyvolenému to zprvu nevadilo, ale teď se za to proklínal. Sotva si lehl, začal se mu nesnesitelně houpat žaludek a zvuk tekoucí vody jej nenechal usnout. Nakonec byl donucen k velice rychlému sprintu, který vyústil v to, že většina alkoholu, jež ten večer vypil, skončila v řece. Aby si srovnal žaludek a myšlenky, tak si zapálil.
Myslel si, že dokouří a půjde si lehnout, ale zatím se k tomu neměl. Když dokouřil první, zapálil si druhé, no a teď už tahal pátý smotek a vše nasvědčovalo tomu, že nezůstane jen u něj.
Dokouřil a zahodil nedopalek do řeky. Chvíli ještě rozmýšlel tu variantu, zapálit si další, ale nakonec to vzdal a odešel si lehnout.
Ještě než usnul, uložil si svou dýku pod polštář, jak bylo jeho zvykem, a prsty pravé ruky obtočil okolo jílce. Netrvalo dlouho a upadl do neklidného spánku.

Stál sám na bojišti, obklopen mrtvolami. Když se na ně podíval, s hrůzou si uvědomil, že se nejedná o mrtvoly nepřátel, ale že u jeho nohou leží jeho přátelé.
Z úst se mu vydralo zoufalé zaúpění a on s nenávistí pohlédl do obličeje muže, jež tohle vše způsobil. Jeho tvář nevypadala jako lidská. Smrtelně bledá pokožka pokrývala jeho obličej, z kterého se, jak se zdálo, vytratilo veškeré maso, společně s lidskostí a soucitem. Jeho nepřirozeně žhnoucí oči se zabodávaly do Eldara. Ústa mága se pohnula v šeptaném zaklínadle. Náhle Paladina zasáhla nesnesitelná vlna bolesti.

Probudil se. Ztěžka oddychoval. Po celém jeho těle mu stékal studený pot. To co jej probudilo nebyla bolest, kterou zažil ve snu, a která byla jako opravdová. Probudilo ho mrazení v zátylku. To, co se mu stávalo často. A vždy to znamenalo něco zlého.
Dveře do chatrče se potichu pootevřely a dovnitř tiše vklouzly tři postavy. Eldar je sledoval s přimhouřenýma očima a nehýbal se.
Jedna z postav se zastavila u dveří, zatímco zbylé dvě tiše vykročily přes místnost. První z nich k oknu a druhá přímo k posteli.
Eldar jen pevněji sevřel jílec díky. Postava se zastavila u postele a pohlédla na něj. Vzápětí vytáhla z ohybu svého pláště dlouhou dýku a zvedla ji nad hlavu.
Na víc už nečekal. Bleskovým pohybem vytáhl svou dýku zpod polštáře a vrazil ji nepříteli do břicha až po záštitu. Postava se nevěřícně podívala na jílec, jež vyčníval z jejího břicha, pak se s chroptěním sesula k zemi.
To už k němu vyrazili zbylí dva vrazi. Eldar se postavil, ale cítil nejistotu na vratkých nohách.
"Jestli tohle přežiju, tak už v životě nebudu chlastat," pomyslel si.
První z útočníků zaútočil seknutím shora. Eldar provedl otočku do strany a vyhnul se čepeli. Zároveň však zavrávoral a dýka druhého jej škrábla na stehně. Jeho nohy ho neudržely a on se bezmocně svalil do kouta.
Obě postavy k němu vykročily, se zbraněmi připravenými k výpadu, vědomy si toho, že je po všem.
V tu chvíli se dveře do chatrče rozlétly a vzduchem se mihl stříbrný záblesk. Jeden z vrahů padl, rukojeť dýky mu vyčnívala z krku.
Druhý se otočil za nově příchozím. Jeho rozptýlení Eldar využil a sáhl po kouzle.
Vrah vyjekl, když jej zářivá koule energie zasáhla do zad a propálila jeho oděv. Klekl na kolena.
Vzduchem opět zasvištěla chladná ocel a hlava posledního z vrahů odlétla z jeho krku.
Eldar se podíval na svého zachránce. Pod jeho kápi nebylo vidět. Pokusil se postavit, ale nohy mu pořád ještě nesloužily.
Jeho spasitel k němu vykročil a sklonil se nad ním.
"Jsi v pořádku?" otázal se ženský hlas a kápě, stažená z hlavy bojovníka, odhalila dlouhé havraní vlasy a tvář překrásné ženy.
Eldar se nezmohl na nic jiného než kývnutí hlavou a znovu se pokusil vstát.
Žena mu stiskla rameno.
"Zůstaň sedět, ta čepel byla otrávená a pokud ti tu ránu nevyčistím, zemřeš."
Paladin ji uposlechl a sledoval její počínání.
Sundala si tornu z ramene a vyndala z ní několik lístků, které rozemnula v ruce a vložila je do rány.
Sykl bolestí.
Konečně se zmohl na slovo.
"Kdo jsi a proč si mi pomohla?"
Kráska chvíli zvažovala svou odpověď.
"Pomohla jsem ti z důvodů, které jsou jen moje a s nimiž se nehodlám nikomu svěřovat."
Eldara zarazila ráznost její odpovědi.
"Mé jméno ti však svěřit můžu," navázala. "Jmenuji se Aysha."