"Ohhh. Bože. Co to..? Moje hlava !" Probouzet se v chladných kamenných celách s řetězy na rukou a nohou a s rozbitou hlavou, nepatří mezi moje záliby. Byla mi strašná zima. Pálila mě rána na čele, ale hlavně ta na temeni. Nevěděl jsem kde jsem. Ty banditi mě obraly úplně o všechno, o zbroj, zbraně, peníze, svitky, no prostě všechno. Byl jsem bezmocný. Pokusil jsem se zvednout z ledové podlahy. Zapřel jsem se o ruku a chtěl si kleknout, když v tom mě rukou projela palčivá bolest. Zapomněl jsem že se mi s ní něco stalo. Nevím jestli byla zlomená nebo vymknutá. V tu chvíli jsem nepotřeboval ani jedno. Radši jsem si zase lehl, ale nechtěl jsem usnout. Z ran na hlavě mě tekla krev, takže bych se už nemusel probudit. Přemýšlel jsem co je s chlapama na lodi, jestli se dostali do Khorinisu. Po chvíli se otevřeli dveře a v nich stál ten vůl co mi něco udělal s rukou. "Vstávej, šéf s tebou chce mluvit." Zahučel. "Věř mi, že bych se rád postavil, ale když ty seš v těch únosech tak šikovnej..." Chytil jsem se za ruku, ale bandita pochopil až po chvíli. Pomohl mi zvednout se a dojít do příjmací síně hlavní budovy v jakémsi táboře. "Šéfe, máme tady toho zajatce." "Děkuji ti. Nech nás tady osamotě." Ten hlas jsem poznal hned. "Proč tolik násilí Dextere." Vůdce těch banditů byl Dexter, bývalý trestanec v kolonii. Byl to podrazák a po pádu bariéry se spolčil s bandou zlodějů a pod výhružkami Pátračů vypsal na mou hlavu odměnu. Dobře si pamatuju, jak mi řekl: "Vyhýbej se mi. Udělej se neviditelným. Pokud se ještě někdy potkáme, nenechám tě jen tak odejít jako teď." Tak jsem se znovu potkaly, ale tentokrát je to jeho chyba. "Myslíš, že jsem hlupák vyvolený nebo jak ti říkají ? Silně pochybuji o tom, že bys ses nechal dobrovolně odvést za mnou. Navíc mi teď nemůžeš utéct." "Dost plků. Proč jsem tady a stručně. Mám dost jinejch věcí na práci než se tady s tebou vybavovat." "Nebuď drzej ! Těžko by ses bránil mým, řekněme, bojovníkům. O tvých "věcech na práci" vím úplně všechno. Vím o Vangardu a o Vatrasovi. Nechtěl jsem aby ho moji muži zabili. Potřebuju získat čas pro svého nového pána." "Ty dost často měníš šéfy, co ?" "Pravda, poslední dobou to nebylo ono, ale před pár dny přišel můj nynější vůdce a nabídl mi nebezpečný, ale velmi výnosný povolání. Mimochodem, víš, že za tu šlohnutou galéru po tobě jde celej Khorinis ?" "To se dalo čekat, ale myslel jsem, bych to s Hagenem mohl vyřešit domluvou..." "Domluvou ? Ha ! Myslíš si, že bys vyřešil to, jak si na tebe najal profesionály ? Nájemný vrahy ? Ty, kteří jsou mnohokrát horší a zkušenější než paladinové a banditi dohromady ? Pochybuju, že by tě vpustili do přístavu natož k Hagenovi. Jdou po tobě dokonce někteří tví známí. Bejvalí trestanci z kolonie." "Počkej ! Co udělají s Vatrasem a Diegem a ostatníma ?" "Je tu nějaká šance, že by je mohli pustit do města. Spíš je ale rozstřílí kanónama co mají ve městě. Mám schůzku s vůdcem za pár dní. Do tý doby ti chci navrhnout, abys pracoval pro mě. Co ty na to ?" Přemýšlel jsem o tom co se stane Vatrasovi a ostatním. Nikdo netuší, že když zabijí Vatrase, tak se skřeti vydají na tažení proti Myrtaně... "Hej !" Zařval na mě Dexter. "Jak mám pro tebe pracovat s vykloubenou rukou a dírou v hlavě ?" Odsekl jsem mu. Dexter se pousmál a šel ke mně. Ze stolku sebral malý tlustý klacek a dal mi ho mezi zuby. Pak mi zvedl ruku a trh a já bolestí asi omdlel...

Sen: Běžel jsem nějakým zvláštním lesem. Mečem jsem si prosekával cestu porostem. "Vatrasi rychleji !" Křičel jsem. Vatras běžel za mnou, ale evidentně už nemohl. Zastavil jsem se. "Vatrasi ! Běž dál ! Pokusím se je zdržet ! Běž !" Vatras se na mě podíval a pak zmizel hluboko v lese. Díval jsem se za ním, a pak se otočil. Ze tmy na mě skoro ze všech stran začaly vybíhat skřeti. Rozběhl jsem se proti nejbližšímu a odrazil jeho útok sekerou a pak jsem mu vrazil ostří do zad. Máchnutím meče dopředu jsem podrazil nohy skřetovi co běžel hned za ním. Pak jeden z nich, a to mě ve snu a myslím i v reálu dost překvapilo, zakřičel na ostatní: "Je sám, měli být dva. Všichni běžte tudy. Ur-Shak si s ním poradí !" Všichni skřeti odběhli za mně. Pár jsem jich stihl ještě skolit na útěku, ale ostatní si mě nevšímali. Zůstal tam jen jeden. Po chvíli zabručel: "Ur-Shak říkat, že Svatý nepřítel příště bude nevítán ! Ty teď muset zemřít !" "Prosím, Ur-Shaku, nedělej to. Nechci tě zabít." "Ty nemuset, já ano." V tu chvíli proti mně vyslal ohnivou kouly, ale já ji jakoby snad "odrazil" mečem. Pak Ur-Shak Vytasil obří meč, zařval a rozběhl se proti mně. Když byl pár metrů ode mě, napřáhl se a máchl svým mečem, ale narazil jeho ostřím na můj meč. Bylo to takovou silou, že jsem upadl, ale nedopadl na zem. Padal jsem dál a dál a pak... jsem se vzbudil...

Sedl jsem si na postel. Ruka mně bolela, ale mohl jsem s ní hýbat. Rána na hlavě byla zašitá a už nekrvácela. Bylo mi mizerně kvůli tomu snu. Ať jsem vyvolený nebo ne, tyhle sny nenávidím. Nejdřív Garondova smrt a teď nejspíš ta... moje. Ksakru. Měl jsem zemřít. Nebo ne ? Neviděl jsem přece svou smrt. Rozhlédl jsem se po pokoji, kde jsem se nacházel. Měkká postel, teplo a... jídlo a pití. Měl jsem strašný hlad, tak jsem najednou přestal myslet na Vatrase a na smrt a začal se cpát. Nacpal jsem do sebe všechno. Pak se otevřely dveře a dovnitř vstoupil Dexter. Přešel přes pokoj a sedl si naproti mně do křesla. Chvíli jsme se na sebe dívali. Až po chvíli promluvil: "Tak ? Jak si se rozmyslel ?" "Kdo je tvůj pán ?" " To není odpověď. Na tohle bude čas později. Odpověz mi." "Vzhledem k tomu, že po mě jde Hagen a taky možná zajal moje přátelé, vypadá to, že seš moje jediná naděje, takže musím do toho jít." "Hm. Velmi zajímavé. Nemáš u sebe žádné peníze. Budeš si je moci díky mě vydělat. Potřebuju pomoci s několika věcmi. Pak ti pomohu vysvobodit tvé přátelé, vlastně ty pomůžeš mě, ale to teď nemá cenu probírat. Pojď, máme hodně práce. Musíme připravit několik věcí. Taky ode mě dostaneš po akci pár věcí, které budeš určitě potřebovat. Je i v našem zájmu porazit Beliara i když se to po poznání mého pána možná bude zdát zvláštní. Ale teď už pojď." Ze skříně vyndal oblek bandity a šátek na obličej, aby mě nikdo na ostrově nepoznal. Oblékl jsem se a vydal se za Dexterem do chatrče, ve které bylo dost banditů na obsazení Khorinisu. Ani jsem nevěděl, kde jsem. Když jsem se před chatrčí podíval na oblohu, byla čistá, bez mráčků. "Dextere ? Kde to vůbec jsme ?" "V kolonii. Tam, kde kdysi byl tábor v bažinách. Ty vyschly, tak jsme se tu sídlili. V hlavní části bylo už nebezpečno..." V kolonii ? Tam není nikdy tak krásné počasí. Moc jsem toho nechápal. Snad se vše vysvětlí. Z té chatrče, do které jsme šli, se vyklubalo strategické centrum. Nebyli jenom tam bandité, ale i žoldáci, farmáři, občané Khorinisu, a dokonce i jeden mág ! "Tady plánujeme naše akce." vysvětloval Dexter. "Tady se dozvíš plán akce, co máš přesně udělat, jak se vyzbrojit a hlavně cíle akce. A tady je náš hlavní velitel." Ukázal Dexter na jednoho z mužů v paladinské zbroji. "Sarde, pojď sem k nám. Mám tu nového muže na naši operaci "Dobytí". Vysvětli mu náš plán, prosím." Tak dobře. Zelenáče většinou na akci takovejch rozměrů neposíláme. Pravda, ještě jsme nic tak velkýho nikdy nedělali, ale co si myslí o tobě šéf, myslím si to taky. Všechno je to vlastně prostý. Máme jen jednu zbroj paladinů. Ty si necháš svou zbroj bandity. Dovedu tě do města jako vězně. Bude jen otázkou času, než by přišli na to, že jsem falešnej paladin, tak hned po tvým předání odejdu zpátky sem. Tebe odvedou do basy. Tam je schovanej paklíč. Neboj se, že by tě strčili do jiný klece. Nemají žádnou jinou volnou. No prostě, odemčeš si dveře. Tvůj první úkol bude osvobodit naše lidi co tam sou zabáslí. Druhej bude, že s jejich pomocí otevřeš obě dvě brány do města co nejtišeji. Bude tam připravená skupina našich lidí, kteří obsadí město. Snaž se bejt co nejtišší. Budeš muset počkat do noci. Chápeš všechno ?" Přikývl jsem na souhlas, i když v hlouby duše jsem to udělat nechtěl. Na druhou stranu to byla možná jediná možnost, jak zachránit přátelé. Po večeři jsem šel brzo spát. Měl jsem před sebou dlouhý a dost nebezpečný den...