„Ano, příteli. Já s tebou půjdu. A svými zbraněmi, bok po boku, jako bratři a praví synové Nordmaru, si vydobudeme náš Sen Míru!”
Tahle slova zněla Eldarovi v hlavě ještě dlouho. Dokonce i večer, když už ležel v posteli.
Grimovo rychlé rozhodnutí jej překvapilo. Více, než se odvažoval doufat a byl za to velice rád.
Převalil se na bok, povytáhl si deku z kůže Trolla až pod krk a podíval se po místnosti. Aysha i Lee už spali na svých postelích.
„Měl bych také spát,” pomyslel si. „Zítra nás čeká velký den.”
Grim ještě toho odpoledne vyslal dva muže do Klanu Kladiva a Klanu Ohně, aby svolal radu na zítřejší den.
Eldar hořel nedočkavostí, ale uvědomoval si, že přesvědčit Kertha a Tjalfa nebude tak snadné.
Po dlouhé době konečně usnul.

Ráno se vzbudil hodinu před svítáním. Samou nervozitou nemohl dospat, tak se oblékl a uvařil snídani.
Za půl hodiny už po místnosti lákavě voněla slanina a oba dva spáči se začali probírat.
„Sakra,” zaskuhral Lee. „Co to tu tak lákavě voní?”
Eldar se otočil od plotny.
„Snídaně.”
Lee vybuchl smíchy.
„Teda viděl jsem toho už spoustu, ale vařícího Paladina ještě ne.”
Eldar se usmál a probudil Ayshu.
Všichni se, již oblečení a připravení na další cestu, posadili ke stolu a nasnídali se.
Lee se po snídani opět ušklíbl.
„Teda, ale o Paladinovi, který umí vařit takhle, jsem ještě neslyšel. Jak tu slaninu smažíš?”
„Tajný recept od maminky,” podotkl jízlivě Eldar.
Po snídani s Ayshinou pomocí sklidil nádobí.
O chvíli později do domu vešel Grim. Otevřené dveře za jeho zády prozrazovaly, že právě začíná svítat.
„Jste připraveni?” otázal se, a aniž by čekal na odpověď, opět vyšel ven.
Vyšli za ním. Před domem již čekala čtveřice válečníků v těžkých zbrojích a spolu s nimi Larson, kovář z Klanu.
Eldar jej pozdravil kývnutím a kovář odpověděl stejně.
Dále se již nezdržovali a vyrazili na sever ke Klášteru. Jelikož se již rozednilo a bylo velice dobře vidět na cestu, mohli postupovat opravdu rychle.
Vpředu kráčel Grim s Larsonem, hned za nimi šli válečníci, kteří rozvážně zkoumali okolí očima, připravení okamžitě sáhnout po svých zbraních, kdyby to bylo potřeba. Celou skupinu uzavírali Eldar, Aysha a Lee.
Celou cestu nepromluvili ani slovo. Byli velice nervózní. Přeci jen teď vše záviselo na nich. Na tom jak vše přednesou shromáždění.
Cesta jim netrvala moc dlouho, kráčeli svižným krokem, protože nechtěli být na mrazu déle, než museli.
Za dvě hodiny dorazili do Kláštera. Eldarova nervozita ještě vzrostla, když uviděl tváře Kertha, Tjalfa, Ingvara a Kalana, které nevyhlížely nadšeně.
„Grim jim musel říci, o co půjde,” pomyslel si.
Vstříc jim z Kláštera kráčel mistr Altus, po pravici s Miltenem a po levici s Pyranem.
„Vítejte,” pronesl starý mág.
Právě u něj Eldar věděl, že první dojem velice zavádí. Altus byl pravděpodobně nejmocnější ze současných Mágů Ohně.
„Neostýchejte se a vstupte na posvátnou půdu Innose. Všichni jste zde vždy vítáni.”
Vešli dále a Altus je zavedl do knihovny, kde sešli až do nejnižšího patra.
Toto patro velice dobře znal. Bylo tu temno, ale teplo, přestože staré kamenné zdi budily dojem, že v místnosti se bez vytápění bude držet chladno a vlhko. Právě zde objevil nejcennější knihu v celém Klášteře. Kroniku Nadvlády. Z ní se dozvěděl, že Akascha přinesl Adanův prsten do Nordmaru.
A právě z ní při své pozdější návštěvě zde zjistil, že on je přímým potomkem tohoto Normařana, přestože není čisté Nordmarské krve. V knize byl totiž zapsán rodokmen od samého Akaschy až k němu. Toto zjištění pro něj bylo velice významné. Do té doby netušil, kdo byli jeho rodiče.
Ještě však s čtením kroniky neskončil. Pořád mu zbývalo prostudovat něco přes sto stran, doufal, že by to mohl zkusit přečíst nyní, ale až po ukončení jednání.
Vůdci Klanů se, společně s taviči a mágy, posadili ke kulatému stolu v místnosti. Eldar se vmáčkl mezi Leeho a Ayshu, tak aby viděl na schody a zároveň na všechny přítomné Nordmařany.
Altus povstal.
„Vážení Nordmařané, generále, Aysho, Vyvolený. Sešli jsme se zde, na Radě Klanů, svolané Grimem z důvodů, které nám sdělil. Tímto jej žádám, aby povstal.”
Grim si stoupl, zatímco představený kláštera se posadil.
„Všem z Vás poslové vyřídili, proč jsem svolal radu. Vím, že nikomu z Vás se nelíbí mé rozhodnutí, ale nechám Eldara, aby to vše vysvětlil.”
A také se posadil.
Tentokráte to byl Eldar, kdo povstal.
„Dříve, než odsoudíte Grima za jeho rozhodnutí, bych Vám chtěl říci vše, co jsem řekl jemu, abyste pochopili důvody, které způsobily jeho reakci.”
Vyvolený započal svůj monolog. Mluvil dlouho a vážně. Zopakoval vše, co řekl Grimovi a přidal ještě spoustu dalších věcí. Hrál na city Nordmařanů a připomínal všem jejich povinnost vůči budoucím generacím.
Pak domluvil a posadil se zpět na židli.
Lee se k němu naklonil.
„Myslím, že lépe jsi to říci nemohl. Řekl bych, že jsi na ně udělal celkem dobrý dojem.”
Kerth a Tjalf si také vzrušeně šeptali mezi sebou.
Nakonec oba utichli a Kerth povstal.
„Zvážili jsme vše, co jsi řekl, Vyvolený. Pečlivě jsme vše rozvážili a dospěli jsme k rozhodnutí,” řekl Vůdce Klanu Ohně.
„My se s Myrtanou nespojíme. Toto je naše poslední slovo.”
Eldar se podíval do jeho tváře, s výčitkou v očích, ale nic neřekl.
Zvedl se ze židle a rázným krokem vyšel po schodech.
Slyšel, jak za ním Aysha běží a volá na něj, ale nezastavil.
Vtrhl z knihovny ven na nádvoří a pěstí v ocelové rukavici udeřil do zdi, cítil, jak si o vnitřek rukavice odřel klouby.
Otočil se. Aysha stála za ním a hleděla na něj, s lítostí ve svých překrásných očích.
„Proč?” zašeptal se slzami hněvu a bezmocnosti, stékajícími po tváři.
„Já nevím, lásko,” řekla a objala jej. Objal ji také a hladil ji po zádech. Vůně jejího parfému jej opět uklidnila a on začal logicky uvažovat.
„Ať si zůstanou neutrální. Když nebude nikdo jiný, budu bojovat klidně sám.”
Aysha jej políbila a pustila.
„Odcházíme,” sdělil jí.
Jen přikývla, jiné rozhodnutí ani nečekala, od muže jako on se jiné čekat nedalo.
Sotva vykročil přes nádvoří, spatřil, jak se proti němu řítí Leif, lovec z Klanu Ohně byl zadýchaný.
Zastavil se před Eldarem a chvíli trvalo, než popadl dech.
„Kertha,” zasípěl. „Kde je?”
„V knihovně, co se stalo?” otázal se Vyvolený.
„Skřeti,” supěl lovec. „Skřeti a lidé. Celé armáda se chystá napadnout Klan Ohně.”
Víc vědět nepotřeboval. Okamžitě se otočil.
„Připrav moje věci a ozbroj se,” řekl Ayshe, která jen přikývla a okamžitě vyrazila splnit jeho přání.
Eldar se rozběhl zpět do knihovny.
„Už je to tu,” pomyslel si. „Přichází soumrak.”